CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 5
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
18.09.2009 | 16:59 | kategorie: Keňa | Hannes | trvalý odkaz

Keňa II. - africká realita, první dny v Nairobi

Po příletu do Nairobi a setkání se smluveným taxikářem jsme se vydali nočním Nairobi směrem k rezidenci našeho kamaráda, který paradoxně bydlel až na úplně druhé straně města. První dojmy z neznámé země byly zcela odlišné od toho, na co je člověk zvyklý z Evropy. Přestože je Nairobi hlavní město Keni, téměř všude byla tma, žádné velké osvětlení, billboardy, cedule, prostě nic. Stejně tak provoz na silnici téměř neexistoval, i když bylo něco po druhé hodině v noci.

náš domeček, na místní poměry vysoce nadstandardní


Jedním z největších šoků byla již zmiňovaná teplota v Nairobi – ta byla zhruba tak o deset až dvacet stupňů pod tím, co jsem očekával. Místo tropického vedro nás v noci čekalo jenom něco málo přes 10 stupňů Celsia, tudíž docela slušná zima. Později se ukázalo, že jsme přijeli zrovna v jednom z nejstudenějších týdnů a podobně nízké teploty se opakovaly každý večer. Přes den bylo mnohem přijatelněji, něco přes dvacet stupňů, o tropickém vedru ale nemohla být řeč. Celkem logickým vysvětlením je fakt, že Nairobi se nachází ve výšce téměř dvou tisíc metrů nad mořem.

Zhruba po dvaceti minutách jízdy opuštěným městem jsme sjeli z asfaltové silnice na prašnou cestu, která záhy končila u železných vrat. Během chvilky se za bránou odněkud zjevil černoch s kulichem na hlavě a začal otvírat bránu, načež náš taxík vjel do rezidence a po chvilce se objevili i naši čeští kamarádi, žijící již druhým rokem v Keni. Následovalo samozřejmě vřelé přivítání, načež jsme se postupně odebrali do rezidence a po lehké konverzaci upadli znaveni do postele v pokoji pro hosty.

Čenda, pravej africkej pes!


První probuzení v Africe bylo zajímavé – jelikož jsme přijeli v noci, neviděli jsme prakticky nic, nevěděli jsme, jak vypadá okolí. Teprve za světla jsme mohli zjistit, kde to vlastně jsme, jak vypadá okolní krajina a co nás asi zhruba čeká v příštím měsíci. Už tady můžu říct, že naše ubytování nemělo nic společného se standardním způsobem, jakým žijí Keňané – vysoce nadstandardní barák s elektřinou, hlídačem, uklízečkami, teplou vodou a dokonce internetem je pro téměř veškeré obyvatele pouze nedostupným snem.

Jak jsme ale rychle zjistili, s tou elektřinou to nebylo tak horké. Díky nedostatku vody ve městě tři dny v týdnu elektřina prostě nejde. Každá čtvrť se tohoto „vypnutí“ dočká v jiný den, ale platí to prostě pro všechny, zhruba půlku týdne budete bez proudu. Poněkud děsivé zjištění, uvážíte-li, že Nairobi je hlavní město země a žije v něm něco přes tři miliony lidí.

naše auto, bez kterého tady člověk nedokáže nic


Jelikož náš kamarád pracuje jako nezávislý novinář a potřebuje být prakticky denně na internetu a nám zrovna nešel proud, vyrazili jsme do nákupního centra Westgate. Westgate je takovou oázou bohatství v poušti chudoby, které představuje zbytek Nairobi. Zbrusu nové nákupní centrum sdružuje světové značky a prodává zboží za ceny, které jsou pro běžné občany naprosto nedostupné.

Samotná doprava do nákupního centra uprostřed města proběhla jako většina našich následujících cest pomocí zhruba 30 let starého typického terénního Land Roveru. Tenhle parádní safari jeep v tradičním zeleno-bílém provedení s náhonem na všechny čtyři kola je ideálním dopravním prostředkem pro keňské silnice, které jsou opravdu hodně divoké, jak jsme se přesvědčili v několika následujících dnech.

lidé čekají na matatu


Doprava v Nairobi si vůbec zaslouží zvláštní odstavec: v naprostém kontrastu s tím, co jsme viděli v noci, je množství aut v hlavním městě Keni naprosto tragicky vysoké, což ústí v hodinové zácpy a kolony. Neuvěřitelný nedostatek kvalitních silnic a obchvatů pro běžného řidiče znamená, že pokud v dopravní špičce vyrazí do města, musí počítat i s několika hodinami, než se dostane z jednoho konce Nairobi na druhý.

Bez auta jste ale zároveň odkázáni dost sami na sebe a vaše mobilita se rapidně snižuje. Jediným efektivním způsobem veřejné dopravy jsou „matatu“ – menší dodávky, do kterých se vejde zhruba 12 až 15 lidí, které jezdí zdánlivě chaoticky po městě a slouží jako místní autobusy. Matatu nemají žádný oficiální systém, značení ani majitele, jezdí prostě tak nějak všude, v náhodný čas a v náhodné formě po městě a většinou je můžete zastavit pouhým mávnutím jako taxík.

důvěryhodný supermarket :)) přesto jeden z těch lepších...


Většina řidičů matatu vytváří dojem, že před nedávnem skončili autoškolu. Realita je ale taková, že se jedná o velice zkušené drajvery, kteří znamenitě využívají nejrůznější zkratky ve městě a dokáží se prokličkovat stojícími kolonami aut zcela bez škrábnutí, přestože většinu jízdy máte dojem, že se v příští zatáčce vaše dodávka překlopí na střechu. Jízdné v tomhle způsobu veřejné představy je stejně jako všechno ostatní v Keni předmětem smlouvání, i když existují určité hranice, pod které se prostě nemůžete dostat. Minimální cena je zhruba 1 Kč za kilometr cesty. Benzín je v Keni o hodně levnější než u nás, litr nafty tady stojí zhruba 18 Kč, Natural je o něco dražší.

Když už jsem u toho smlouvání, trošku se o tomto tématu rozepíšu. Většina průvodců a webů, které jsem pročítal před cestou, doporučuje nosit co nejméně nápadné a lehce omšelé oblečení. Zabráníte tím nechtěnému přilákání pozornosti, které může vést k přepadení či oloupení. Tahle poučka je v praxi bohužel zcela zbytečná, protože samotný fakt, že jste běloch, vám zajistí tolik pozornosti, že nějaké oblečení nehraje žádnou roli. Prostě působíte jako pěst na oko, kapr v hejnu mřenek, MacBook mezi Acery. Všichni na vás čumí. Pořád.

hlavní silniční tepna Nairobi


Podle údajů z roku 2007 Keňu navštíví za rok pouze něco málo přes milion turistů. Mnoho z nich je navíc tmavé pleti a tak tady běloši prostě způsobují menší poprask. Ostatně když jedete v Praze v metru a vidíte černocha, taky se většinou člověk podívá, i když to je jev poslední dobou již poměrně běžný (ten černoch). Abych se tedy dostal zpátky k tomu smlouvání: jakmile někdo vidí, že nejste domorodec, téměř určitě se vás bude snažit oškubat.

Je to vlastně docela přirozená věc – místní lidé prostě peníze nemají a tak když vidí bělocha, automaticky předpokládají, že je to bohatý turista (což většinou je) a zkouší na jeho nevědomosti místního prostředí trochu profitovat. Za ten týden, co tu zatím jsem, jsem se setkal s nadhodnocením ceny i o 25 násobek, což už je opravdu silné kafe. Většinou stačí prostě zkusit někoho jiného nebo se nebohému černochovi do očí vysmát, že tohle nemůže myslet vážně. Samozřejmě, že pokud člověk právě přijel a o Keni nic neví, nemá absolutně ponětí o reálné cenové hladině a zaplatí zbytečně víc tak jako tak.

Tento report paradoxně skončím tam, kde začal ten předchozí – v kavárně v centru Westgate. Celé nákupní centrum je špičkově hlídané místo, kam se dostanou prakticky pouze nejbohatší místní a cizinci. Z těch tu převažují jednoznačně Indové, kteří mají ve městě rozjetých spoustu obchodů a jsou neskutečně podnikaví. Jelikož u nás doma zrovna nešel proud, vyrazili jsme do kavárny Art Café, kde odměnou za hezky předražené kafe můžete získat i přístup na bezdrátovou síť. Já jsem po jednodenní abstinenci od internetu nepotřeboval online nic moc vyřídit a tak jsem se po dopití double espressa vydal trochu porozhlídnout po okolí…

Komentáře



Zatím zde nejsou žádné komentáře



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker