CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 2
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
08.09.2009 | 17:30 | kategorie: Keňa | Hannes | trvalý odkaz

Keňa I. - Přípravy, příjezd, první dojmy

Vysmátej černej číšník přináší předražený kafe v restauraci, kam se normální Keňan prakticky nemá šanci podívat – místní klientela se skládá téměř výhradně z cizinců, převážně Indů, několika bělochů a zástupců nejbohatších keňských vrstev. Za kafe, které normálně stojí tak 10 keňských šilinků tady zaplatíte 160 KSh. Na druhou stranu se tady můžete připojit na bezdrátový internet a zapojit si notebook do zásuvky. Elektřina a internet, to je luxus, který v téhle zemi není zrovna běžný.

Začněme ale postupně. Jak jsem psal, někdo jezdí na dovolenou do Itálie, někdo do Chorvatska, někdo někam jinam. Mě už se ale cestování na tradiční zájezdy před mnoha lety omrzelo a Evropu mám prakticky celou projetou. Naskytla se ale šance na trošku zajímavější trip: měsíc v Africe, v Keni. Bez cestovky, ve dvou, na vlastní pěst.

9 letadel čekajících na odlet v Istanbulu


Proč zrovna Keňa? Odpověď je jednoduchá, jeden kamarád v Keni pracuje jako novinář, jeho přítelkyně pak v pobočce jedné z nejbohatších amerických společností. Ubytování zadarmo, kontakty na obrovskou spoustu významných lidí v zemi,několik let zkušeností s Keňou. Tímhle prostě nešlo pohrdnout. A když už člověk jede do Afriky, nemá cenu jet na týden nebo čtrnáct dní – a tak jsme vyrazili rovnou na měsíc.

Zájezdy s cestovkou do Keni s nějakým aktivnějším programem než válení se na pláži většinou nejsou zrovna levné, nedávno jsem koukal na třítýdenní dovolenou asi za 70 tisíc Kč. My jsme zaplatili za letenku asi 13 tisíc Kč a zbytek bude záležet čistě na tom, co budeme chtít dělat. Obecné domnění, že Afrika je neskutečně levná, bohužel vzala po prvních pár dnech tak trochu za své – jako turista se docela prohnete. I tak ale asi člověk hodně ušetří a má hlavně naprostou volnost v tom, co může dělat.


Před samotnou cestou do Afriky je dobré se nechat očkovat. Očkování do exotických zemí je u nás docela slušný byznys. Většina specializovaných očkovacích center se vás bude snažit natlačit do co největšího množství očkovacích látek a vakcín, z nichž mnoho stojí přes tisíc Kč za jednu dávku. Realita je ale taková, že nepotřebujete prakticky nic, akorát několik základních vakcín proti nemocím, které jsou opravdu nebezpečné. Nám tak stačilo očkování proti žluté zimnici, žloutence a tyfu. I tak ale těch pár injekcí vyšlo na více než tři tisíce. Na druhou stranu pak člověk má protilátky na 5 až 10 let, a to se například v mém případě, kdy cestuju několikrát do roka do zahraničí, docela vyplatí.

Před samotným odjezdem do Keni jsem si samozřejmě o téhle zemi našel pár informací a některá čísla byla docela šokující. V zemi, která je rozlohou asi čtyřnásobek ČR žije asi 32 milionů lidí. Oficiální jazyk je kromě svahilštiny také angličtiny, což je velice sympatické – domluvit se není problém. Oficiální údaje o počtu lidí nakažených virem HIV se dost liší v rozmezí od 6 do 13%. Skutečná míra je ale mnohem vyšší. Keňa je prakticky stoprocentně závislá na dovozu, průměrná mzda je docela drsných 33 dolarů měsíčně (600 Kč).


Den před samotným odletem jsme se pomalu začali balit – moje představa o rovníkové Africe byla asi taková, že nebudu potřebovat prakticky vůbec nic, protože tam bude stejně takové vedro, že budu pořád v plavkách. Tahle představa vzala hned po příjezdu za své – po nočním výstupu z letiště nás šokovala neuvěřitelná zima a asi 11 stupňů Celsia.

Let samotný probíhal naprosto v pohodě, letěli jsme s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu. Na tomhle letišti se nám přihodila docela vtipná věc: let byl trošku spožděný, takže jsme na přestup měli asi jenom hodinu. Naběhli jsme teda do duty free shopu a chtěli koupit ještě něco na naší cestu mimo civilizaci. Totálně nás překvapili opravdu nízké ceny, a tak jsme nakonec koupili 3 litry Beefeateru, Havany a dalšího alkoholu spolu s 1.5 kg Haribo bonbonu. Až po zaplacení kartou a obdržení účtenky jsme zjistili, že ceny nebyly v tureckých lirách, ale eurech! Kde se v Turecku vzaly eura?? Zaplatili jsme tedy asi 2.5x víc, než jsme si mysleli, ale stejně už nebylo cesty zpátky. Byli jsme tedy lehce zklamaní, na druhou strany ty ceny byly na české poměry pořád ještě celkem dobré. A hlavně jsme měli slušné zásoby. :)

Istanbul


Druhé letadlo z Istanbulu do Nairobi už mělo poněkud jinou skladbu: většina cestujících byli černoši. První ani druhý kontakt s Afričany nebyl zrovna příjemný: první odmítnutí jsme dostali při žádosti o vyfocení. Očividně znuděná černoška na slušnou otázku o fotku prostě řekla ne a dál znuděně čekala na odbavení. Druhý konflikt nastal v letadle, kdy jsem se spíše jenom ze slušnosti zeptal černocha za mnou, jestli si můžu sklopit sedadlo a on odvětil prosté „no“ a koukal se na mě, jak kdyby mě chtěl zabít. To sedadlo jsem si ale po chvíli stejně sklopil.

Vyřizování víz, vítejte v Africe.


Přílet na letiště Jomo Kenyatta International Airport v Nairobi proběhl něco po jedné v noci. Ve svém životě jsem byl už na opravdu hodně letištích, včetně low-costových destinací, kde prakticky vystupujete z ranveje rovnou na parkoviště. Keňa ale asi všechny tyhle zážitky předčila – letiště vypadalo jako kdyby na něj 20 let nikdo nesáhnul, o nějaké čistotě, klimatizaci a pocitu bezpečí rozhodně nemohla být řeč. Třešničkou na dortu byl fakt, že asi každých 5 minut na celém letišti vypadnul proud a na chvíli se všichni ocitli v úplné tmě.

Každý turista cestující do Keni potřebuje vízum. To nám nabízeli už při prodeji letenky, ale za značně přepálenou cenu. Tahle cesta by navíc zahrnovala nutnost kontakt s množstvím byrokratických institucí, návštěvu britské ambasády kde se víza vydávají a vůbec mnohem víc práce. Keňani se ale s takovou blbostí jako jsou víza moc nemažou, a tak si můžete za 50 dolarů koupit vízum přímo na letišti. My jsme vychytali ještě jakousi promo akci, že bylo jedno vízum za $25.

Pro obdržení víza je zapotřebí vyplnit asi dva krátké formuláře. Nejvtipnější na celém procesu je, že úředníci vaše dokumenty vůbec nijak nekontrolují, akorát vám do pasu nalepí vízum, něco na něj načmárají a můžete vstoupit do země. Nejdůležitější je, že jim vrazíte do ruky tvrdou měnu a hezky se usmějete. Nám se stala ještě menší nepříjemnost, že nás hned po příjezdu někdo buď dost šikovně okrad o naše peníze, nebo jsme je někde vytrousili a pohotový kolemjdoucí je sbalil dřív, než jsme si toho všimli. Musel jsem tedy běžet do bankomatu, vybrat pár tisíc keňských šilinků, následně je vyměnit za dolary a zaplatit vízum.

Když jsme konečně vyřídili tenhle proces, sebrali jsme od černocha stojícího u pásu naše poslední dva batohy a vyrazili z letiště (resp. s jedné velké haly, která celé letiště představuje). U východu už na nás čekal smluvený taxikář Moses s cedulí s krycím jménem „brokolice“, pomohl nám se zavazadly a na levé straně silnice jsme se v jeho taxíku vydali nočním liduprázdným Nairobi do neznáma…

Komentáře

Alf - 10.09.09 - 15:51
Let klasika, ale koukam, ze bylo vic jidla, nez kdyz se leti s CSA do Ameriky :-)

vsn - 15.09.09 - 21:58
žiješ?

Hannes - 18.09.09 - 16:47
ziju, akorat tu je trochu problem sehnat net :)

Terka hol. - 23.09.09 - 21:15
wow, super čtení! Už jsem jeden africký cestopis četla od kamarádky, tak jsem zvědavá na srovnání. Jdu číst dál... koukám, že o dobrodružství nouze není



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker