CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 1
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
04.06.2009 | 13:04 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Knižní recenze: Peter M. Senge - Pátá disciplína

Po nedávno publikované eseji o zpravodajství a internetu jsem v rámci stejného předmětu musel ve škole přečíst jednu z několika publikací a napsat o ní zhruba dvoustránkovou recenzi. Knihy to byly poměrně obtížné, žádná zábavné beletrie, ale spíše technické a filozofické tituly. Knihou, kterou jsem si nakonec vybral, je Pátá disciplína od Petera M. Senge. Jedná se o v oblasti managementu poměrně známou a uznávanou publikaci, která mě ve finále příjemně překvapila. Od našeho vyučujícího jsem za tento článek dostal 9 bodů z 10, takže se dá říct, že byl pravděpodobně spokojen. Více již v samotné recenzi.

Peter M. Senge - Pátá disciplína


Kniha Pátá disciplína amerického autora Petera M. Senge patří mezi světovou klasiku v oblasti vedení lidí a managementu. Autor vychází z více než patnáctileté praxe vedení společnosti a osobních zkušeností. Tato kniha je velice aktuální, neboť se mimo jiné zaměřuje na globální společnosti, které jsou stále častější a které musí značně měnit způsob organizace a myšlení aby obstály v boji s konkurencí. Právě přechod v „učící se organizaci“ je jednou z klíčových myšlenek celého díla.

Senge vyjadřuje učící se schopnosti organizace pomocí pěti disciplín: mentální modely (zvyky a představy), osobní mistrovství (sebeuvědomování, schopnost využít vlastních předností), společně sdílená vize (stejné názory a plány do budoucna nejen vedení společnosti), týmové učení (schopnost vzdělávat se a spolupracovat v týmu) a konečně systémové myšlení. Právě systémové myšlení, které autor chápe jako způsob porozumění okolního světa jako celku i jednotlivců je označována jako Pátá disciplína, podle které je celá kniha pojmenována.

Nutnost adaptace a změny systémového myšlení je z díla zcela zřejmá a díky mnohaletým zkušenostem autor uvádí nejrůznější postupy a metody, jak tohoto cíle dosáhnout. Změna myšlení organizace je dlouhodobý proces, který nelze aplikovat naráz, ale musí se zavádět postupně. Díky němu je organizace schopná získat konkurenční výhodu.

Kromě popisu každé ze pěti disciplín kniha obsahuje také speciální kapitolu „Zkušenosti a poučení z praxe“, kde je na reálných příkladech ilustrován způsob uvažování, který vedl v minulosti ať již k vyššímu zisku, nebo úplné eliminaci konkurence. Celá kniha je založena na příkladech z praxe a reálného života a díky tomu se snadno čte a je i poměrně zábavná.

Zaujala mě například teorie s žábou a horkou vodou: pokud vhodíte žábu do nádoby s horkou vodou, žába se bude snažit co nejrychleji utéci. Pokud ji však vložíte do vlažné vody a budete postupně kapalinu ohřívat, žába v nádobě zůstane. Vadí ji totiž pouze velký teplotní rozdíl, ale vůči postupnému ohřívání je imunní. V podobné asociaci funguje podle autora zavádění změn v myšlení společnosti – pokud se provádějí postupně, vše by mělo proběhnout hladce. Pokud se však provedou naráz, může dojít k problémům.

Další stěžejní myšlenkou, kterou jsem si z knihy odnesl, je rozdílný způsob myšlení různých subjektů – na každý problém totiž existuje více úhlů pohledu, které ale jedinec často nevidí. Teprve v týmu či skupině dojde k odhalení komplexního problému, přestože si každý jedinec myslí, že právě jeho řešení je optimální. Autor to ilustruje na problému přesouvání břemena či zásobování obchodu.

Zajímavá je i kapitola o kruhových systémech, neboli navzájem se ovlivňujících interakcích. Na příkladu teroristických útoků autor opět ilustruje různé pohledy na problematiku – ve snaze ochránit americké občany stupňují Spojené státy svojí vojenskou aktivitu, což je ze strany ostatních národu a teroristů vnímání jako pokus o agresivitu a nadvládu, což ústí ve výcvik nových teroristů a samotné teroristické útoky. Zde celý cyklus opět navazuje a všechno se opakuje znova.

Část knihy o sdílené vizi mě utvrdila v přesvědčení, že práce v týmu je jednou z nejnáročnějších činností, které po nás při studiu na VŠE vyučující požadují. Autor popisuje nejrůznější problematiky týmové spolupráce, která podle něj téměř nikdy neústí v optimální řešení. Přijetí vize je vůbec problematické – jednotliví členové týmu mohou zaujmout nejrůznější postavení od rozhodného souhlasu a angažovanosti až po totální odpor či lhostejnost. V takovém případě je nalezení kompromisu a souhlas na společně sdílené vizi značně problematické. Tento problém autor rozepisuje i na konkrétních případech řešení takových problémů – tři základní taktiky, které zmiňuje, jsou projevení rozhodného souhlasu, určitá uměřenost a prostor nechat projevit ostatní případně jim dovolit vybrat nejvhodnější variantu.

Přestože se jedná o značně rozsáhlou publikaci, shledal jsem ji jako nesmírně zajímavou a užitečnou hlavně v praxi. Mnoho podobných manuálů a pojednání je čistě teoretických, zatímco v tomto případě autor demonstruje svoje zkušenosti a metody na skutečných případech z reálného života. Díky tomu se Pátá disciplína i poměrně dobře čte a každému se zájmem o sebezdokonalení či zlepšení systémové komunikace a myšlení ji mohu doporučit.

Komentáře



Zatím zde nejsou žádné komentáře



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker