Jánské Lázně: Lyžování na Černé hoře

Důvodem pro neaktivitu zde na Game blogu v posledních dvou týdnech je moje nepřítomnost doma, respektive u internetu obecně. Když jsem totiž konečně dokončil další semestr na VŠE (o kterém snad brzy také napíšu pár řádků), řekl jsem si, že je čas na menší relaxaci, a vyrazil s partou kamarádů do Jánských lázní za trochou lyžování.

Bude tomu již nějaký ten rok, co jsem naposledy lyžoval v České republice. V momentě, kdy člověk okusí zahraniční lyžařská střediska, se mu totiž již opravdu nechce vracet na krátké, neupravené a přecpané české sjezdovky. V Alpách je prostě líp a za témě stejnou cenu si užijete o hodně více muziky. Po letech jsem sed tedy opět odvážil do Krkonoš. Naší destinací byly Jánské Lázně a blízká Černá hora, která se chlubí nejdelší sjezdovkou v celé ČR. V "Jánkách" už jsem kdysi byl, ale příliš jsem si toho nepamatoval, a tak jsem byl zvědavý, jestli bude vůbec o co stát.

Ubytování jsme měli vyřešené výborně - luxusní, plně vybavený apartmán s garáží prakticky hned vedle stanice lanovky na Černou horu. Jsem ale typ člověka, který jede na hory hlavně kvůli zábavě a přátelům a tak mě nějaké plazmové televize a podobné vychytávky příliš nenadchnou, klidně bych snesl nějakou stylovou horskou chajdu. Ale komfort to byl příjemný.

Co se lyžování týče, kupodivu jsem byl příjemně překvapen. Na celotýdenní dobrodružství to asi není, ale ty 4 dny lyžování se daly v pohodě snést. Celodenní permanentka stojí na Černé hoře 590 Kč, dopolední něco kolem čtyř stovek. Mě se jednou podařilo od jakéhosi Poláka koupit asi v půl jedenácte celodenní "permici" za skvělých 250 Kč, údajně se mu zranilo jeho malé dítko a tak ji už nepotřeboval. Párkrát jsme zkoušeli i bodové permanentky, ale ty se vůbec nevyplatily, člověk párkrát sjel svah a bylo po srandě.

Co se počtu lidí týče, bylo překvapivě prázdno. Ve frontě jsme prakticky nečekali, což je na české hory téměř neuvěřitelné (stále mám v živé paměti stometrové fronty a nekonečné čekání v nich z let ne až tak vzdálených). Sjezdovky byly celkem slušně upraveny, počasí bylo také relativně příznivé a tak jsem si během oněch čtyř dnů nečekaně dobře zajezdil. Na svazích bylo hodně turistů, převážně z Německa a Polska, a úroveň lyžařů se nedá se zahraničím srovnávat, ale všechno bylo opravdu nečekaně "v pohodě". Trošku mě akorát šokovaly ceny občerstvení, které jsou na české podmínky občas hodně vysoké.

Po pěti dnech jsem se zase vrátil zpátky do Prahy, čekal mě jednodenní odpočinek a už jsem se pomalu balil na další výlet...