Závěrečné shrnutí pobytu v Bostonu a života v Americe

Na tenhle závěrečný post jsem se dlouho těšil, zároveň jsem ho ale z nějakého důvodu neustále odkládal a nechtěl publikovat, což je při mých lehce grafomanských vlastnostech poněkud zvláštní. Asi je to pouze další důkaz toho, jak unikátní a pamětihodný můj pobyt v Americe nakonec byl.

Friends, a lot of friends...

Ke zhodnocení těch necelých dvou měsíců za velkou louží mohu použít pouze samá superlativa. Bez debat jedny z nejlepších prázdnin v mém životě, poznání obrovského množství skvělých lidí, vytvoření silných přátelství, navštívení většiny významných měst východního pobřeží. Klidné večery strávené zajímavými rozhovory s lidmi s naprosto jiným náhledem na svět, sledování nočního ruchu při svitu měsíce na pláži, divoké parties do časných raních hodin, to všechno jsem zažil.

Kamarádům, s kterými jsem se o pobytu v USA bavil, jsem tvrdil že kdybych mohl, zůstal bych tam ještě mnohem déle, pravděpodobně až do začátku školy. To je bezesporu pravda, jediným, za to však poměrně závažným problémem bylo vízum, které mi končilo poněkud brzy (studentská víza se vydávají pouze na pár měsíců) a v jehož poslední den jsem odletěl domů.

Co se školy týče, tady mi pobyt moc nedal. Z angličtiny jsem se toho moc nenaučil, úroveň školy ELC v Bostonu taky nebyla nejvyšší a při zamyšlení nad celým kurzem mi to přijde jako trochu vyhozené peníze. Na druhou stranu si za to můžu tak trochu sám, když jedu do Ameriky studovat angličtinu a zároveň mluvím plynule jako rodilý mluvčí. Předchozí školy ve Vancouveru a Cambridge však byly mnohem profesionálnější, na vyšší úrovni. Zde to všichni brali jako takové prázdninové zpestření, i učitelé věděli, že jsme se přijeli bavit a ne trávit večery nad knihami (což takoví Korejci zvyklí studovat od rána do večera těžko nesou).

ještě jednou veverka v parku...

Z pohledu sociálního se jednalo o naprosto neuvěřitelný zážitek. Zatímco v Kanadě nebo Anglii jsem většinu času trávil s řekněme 3-5 lidmi a s ostatními jsem téměř nekomunikoval, Boston byl v tomto ohledu naprosto legendární. Jako takový příklad toho bych uvedl fakt, že jsem si na začátku kurzu založil profil na Facebooku a na jeho konci měl v kontaktech asi 60 přátel, z nichž jsem všechny znal osobně, se všemi jsem naživo mluvil, se všemi jsem něco zažil.

Tento stav byl částečně způsoben poněkud jiným přístupem, kdy jsem byl mnohem otevřenější a mnohem interaktivnější než při minulých zahraničních pobytech. I tak ale byla atmosféra mnohem přátelštější a studenti ze školy celkově drželi mnohem více při sobě. Prakticky každý den jsme společně vyrazili na nějakou akci, ať už to byl fotbal v parku, společné nakupování, nebo víkendová návštěva jiného města. Zatímco třeba v Anglii byla většina lidí ráda, že jela domu, tady by všichni nejradši zůstali navždy. Případy lidí, kteří si prodloužili pobyt třeba o několik měsíců, nebyly výjimkou.

Z praktického hlediska zahrnující vyřizování pobytu jsem nenarazil na závažnější problém. Pobyt ve škole jsem zařídil přes poměrně neznámou agenturu ESL a všechno bylo v pořádku. Potěšil mě kontakt na zaměstnance po Skypu, kterému jsem několikrát zavolal a okamžitě vyřídil, co bylo potřeba. Je to mnohem pohodlnější než někoho shánět po telefonu, navíc je to zadarmo. V Bostonu je celá řada jazykových škol, třeba nejznámější Student Agency také nabízí jakýsi kurz, ale jejich instituce je situována na okraji města a příliš mě nezaujala. Škola ELC je v samém centru města.

Times Square

Lehce nepříjemnou zkušenosti bylo vyřizování víz, které je časově i finančně náročné a popravdě dost zbytečné. Na víza mám tak trochu smůlu – když jsem se loni vrátil z Kanady, zhruba po měsíci zrušila Česká republika vízovou povinnost. To samé se děje nyní, kdy na podzim má přestat platit povinnost vyřizování víza i pro USA. Holt špatné načasování.

Moje hostitelská rodina byla úžasná – od prvního momentu jsem si Heidi a Iana opravdu oblíbil a jejich přívětivost, ochota a otevřenost mě vždy příjemně překvapily. Několikrát zmiňované hodinové diskuze po večerech byly něčím zcela novým a já se často přistihl, jak se zájmem naslouchám jejich názorům a zasvěcuju je do evropského, zcela odlišného světa. Mírným negativem byla lokalita jejich domu, který byl vzdálený pěkný kus cesty od centra města, s tím se však potýkala většina studentů, jelikož přes léto ani žádné lepší lokality sehnat nejde.

O povaze amerického lidu už jsem toho v předchozích reportech taky napsal přehršel, krátkou zmínku si ale neodpustím ani teď. Američané jsou neuvěřitelně přátelští, ochotní a nápomocní. Jejich otevřenost vás zezačátku bude pravděpodobně příjemně šokovat a ony komentáře o „chladnosti“ Čechů jsou hned naprosto jasné a pochopitelné. Pokud poznáte někoho blíže, můžete počítat s jeho pomocí téměř kdykoliv – pro druhé jsou toho tamější obyvatelé ochotni udělat opravdu hodně.

Niagara Falls

Onen pozitivismus mi bude také hodně scházet. Samotnou kapitolou je pak jednání se zákazníky, kde platí rigorózní rovnice zákazník = náš pán. Prodavači se prostě snaží udělat maximum pro to, aby zákazník odcházel z jejich podniku spokojený a aby se znova vrátil. Pokud dojde k nějaké chybě, snaží se jí ihned napravit, případně vám ji nějak kompenzovat (jídlo zdarma při pomalé obsluze). Návrat do České republiky byl v tomto případě opravdu drsný, pár prodavačkám s výrazem seschlého hovna a plejádou blbých keců jsem měl chuť dát facku.

Moje dvoutýdenní cestování po skončení školy bylo také úžasným zážitkem. Trochu mě mrzelo, že se nenašel nikdo, kdo by mohl posunout letenku a jet směrem na jih se mnou, ale nakonec se to neukázalo jako velký problém. V téměř každém hostelu, kde jsem spal, jsem narazil na několik lidí, s kterými jsem pak trávil většinu času, nebo přinejmenším strávil příjemný večer. Legendární partičku tří Britů v Miami si pravděpodobně v paměti uchovám navždy.

Jednu z posledních poznámek zaměřím na finanční náročnost celého pobytu: Amerika je neuvěřitelně levná. Já navíc zemi neomezených možností navštívil v době, kdy dolar atakoval čtrnáctikorunovou hranici, takže všechno bylo ještě mnohem levnější než dnes. Jídlo a oblečení jsou dvě položky, které byly až nereálně laciné a zhruba 20 kousků nového oblečení zabalených v mém kufru při zpáteční cestě je toho důkazem. Za školu jsem díky příhodnému kurzu zaplatil také podstatně méně, než v předchozích letech: zhruba 34 tisíc Kč, včetně ubytování a polopenze.

Závěrečné shrnutí celého pobytu lze tedy vyčíst mezi řádky: neuvěřitelné dobrodružství plné opravdu silných zážitků spojené s vytvořením mnoha dobrých přátel. Mrzí mě pouze fakt, že jsem v USA nemohl zůstat déle a procestovat třeba západní pobřeží, či se setkat s několika přáteli a známými. Pokud máte možnost jet do Bostonu nebo do jiného města Ameriky, neváhejte ani vteřinu, na takový zážitek se prostě nezapomíná.

Nakonec ještě výpis všech článků z USA:

• Praha, Paříž, Boston - začátek cesty do Ameriky
• Z letiště do centra města a první dojmy z Bostonu
• Boston: Ubytování v neznámu, americká party a další rozdíly
• Přesun do hostitelské rodiny a první americký hamburger
• Trochu o nakupování a stravování v Americe
• Americké paradoxy a první zážitky ze školy
• Museum of Fine Arts, Boston
• Na noc bezdomovcem a pár slov o ELC Boston
• REAL AMERICAN HAMBURGER!
• Boston: Korejská party a Museum of Science
• Den nezávislosti v USA, víkend v New Yorku
• Víkendová návštěva Niagara Falls
• První loučení s Bostonem a Amerikou
• East Coast Trip, návštěva Philadelphie
• Washington a pořádná ochutnávka americké historie
• Orlando, Disney World, Universal Studios
• Miami, South Beach a cesta zpátky do ČR