CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 3
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
25.08.2008 | 13:33 | kategorie: Boston | Hannes | trvalý odkaz

Orlando, Disney World, Universal Studios

Let z Washingtonu byl jeden z nejpohodlnějších v mém životě. Nevím, jestli mě letušky omylem usadily do business class, ale tak pohodlné sedačky a tolik místa na nohy jsem v letadle ještě neměl, a to už jsem se toho nalítal celkem dost. Moje cesta po východním pobřeží se tím posunula do cílové destinace, na Floridu. Let byl asi jedinou rozumnou možností, jak stihnout v omezeném časovém období navštívit co nejvíce míst – celé Spojené státy jsou zatraceně veliké a mezi DC a jihem USA je pořádný kus cesty.

 


mráčky...


letiště v Orlandu

Již přílet na letiště v Orlandu naznačil, že tohle místo je hlavně o zábavě. Obrovské letiště s jednotlivými terminály propojenými malými vláčky bylo nádherné – přírodní jezírko a palmy uprostřed letištního terminálu se často nevidí a pohled ven byl stejně tak úchvatný. Co již nebylo tak cool byla teplota cca 35 stupňů Celsia ve stínu, která se na Floridě drží prakticky nonstop, včetně noci. I zbytek mého putování po Americe ale byl dost horký, takže už jsem byl celkem zvyklý.

 


pokoj v hostelu


celkový pohled na hostel

Kdo byl na Floridě mi dá asi zapravdu, že cestování bez vlastního auta je opravdu obtížné. Minimum veřejné dopravy a obrovské vzdálenosti mezi jednotlivými místy dělají z přepravy lehce unavující zážitek, kdy střídavě čekáte na autobusy nebo téměř usínáte na hodinových tratích. Moje cesta z letiště do hostelu zabrala přibližně 2 hodiny. Hned při nástupu do autobusu jsem se setkal s dalším projevem americké ochoty, když jsem neměl přesnou hotovost na autobus a 20 dolarů za jízdné v ceně $1.75 se mi opravdu dávat nechtělo. Hned první paní sedící v autobuse, které jsem se dotázal, jestli by mi nemohla rozměnit, za mě prostě jízdné zaplatila. Něco takového se vám u nás asi nestane…

 


dálnice obsypaná motely, supermarkety a restauracemi


bazén u hostelu, vzadu malá pláž

Můj hostel byl spíše klasický americký motel umístěný u tříproudé dálnice kousek za Orlandem. Tenhle fenomén v okolí Orlanda vůbec nabývá šílených rozměrů: nekonečné dálnice obsypané hotely, motely, restauracemi, super a hypermarkety, fast foody a zábavními parky. Hostel neměl chybu: místnosti po 6 lidech, všechno čisté, parádní koupelna na pokoji, malá pláž u jezera, bazén, posilovna, různé sportovní vybavení a hřiště, prostě paráda. Filipínská rodinka vlastnící hotel navíc byla velice přátelská a tak jsem se okamžitě cítil jako doma. Hostel byl ke všemu okupovaný téměř výhradně mladými lidmi, převážně Rusy kteří si zde vydělávali přes léto, takže s nějakou sociální interakcí nebyl problém.



vstup do Disney Worldu - Magic Kingdom


hlavní ulice Disney Worldu, vzadu Cinderella's Castle

V Orlandu jsem zůstal 4 dny, z čehož jsem první a poslední den strávil prakticky pouze přesunem. Do tohohle města se nejezdí za kulturou nebo památkami, ale čistě za zábavou: v oblasti jsou desítky nejrůznějších zábavních, aqua a dalších parků, v kterých byste mohli strávit klidně 2 týdny a rozhodně byste se nenudili. Já si na první celý den vybral Disney World, přestože jsem měl trošku obavy, jestli je to vzhledem k mému věku to pravé. Disney World se skládá ze 4 oddělených parků, z čehož každý vydá zhruba na den – já se rozhodl pro ten nejznámější, Magic Kingdom.

 


divadelní představení před Popelčiným hradem


Splash Mountain - jedna z vodních atrakcí

Zde se vyplatila moje poloha za městem, takže jsem byl v areálu zhruba po 20 minutové jízdě autobusem za necelý dolar. Pokud jste byli v Disney Worldu v Paříži, můžete očekávat víceméně to samé – oba parky jsou velice podobné s minimálními odlišnostmi v podobě několika atrakcí navíc. Jelikož byl víkend, park doslova přetékal lidmi, ale na nějakých frontách to kupodivu nebylo až tak znát – asi jsou zde na podobné davy zvyklí.

 


Big Thunder Mountain Railroad - rychlé vláčky mezi horami


Piráti z Karibiku

Stejně jako většina ostatních zábavních parků se Disney World skládá z jednotlivých atrakcí, které přetékají světoznámými postavičkami animovaných seriálů. Přestože jsou některé atrakce vyloženě pro děti, naprostá většina jich skvěle pobaví i dospělé. U většiny atrakcí máte možnost čekat ve dvou frontách: první je klasická, kde prostě čekáte až se na vás dostane řada. Ta druhá je nazvaná Fast Pass – zde si vyzvednete kartičku na které je vytištěný název atrakce a určité časové rozmezí, v kterém můžete přijít a budete puštěni přednostně, bez čekání. Díky tomu se dá za jeden den stihnout projít celý park.

 


Jack Sparrow a jeho minishow


průvod alegorických vozů - Kačer Donald a Pluto

Asi nejlepším zážitkem byly dvě horské dráhy – první vodní, kdy sedíte v jakoby loďce a projíždíte docela drsnými sešupy (počítejte s tím že budete mokří od hlavy až k patě) a druhá dráha imitující jakousi vesmírnou stanici. Tato atrakce byla naprosto brutální, téměř celá v kompletní tmě s mnoha nečekanými záhyby, zatáčkami a propady v opravdu vysoké rychlosti – několikrát jsem měl pocit, že z vagónku asi vylítnu a modlil jsem se aby to už skončilo, ale v cíli jsem byl naprosto nadšen a mít dostatek času, určitě bych šel znovu.

 


Tomorrowland

Povedené bylo také představení před hradem Popelky – víceméně se jednalo o takový zábavnější muzikál s ohňostrojem a různými pyrotechnickými prvky. Dále jsou v parku nejrůznější autogramiády a možnosti vyfocení se se všemi těmi známými postavičkami ze seriálů a filmů Walta Disneyho. Skvělý byl Jack Sparrow a jeho atrakce Piráti z Karibiku. Co se vstupného týče, Disney World není příliš levná záležitost, ale když už je člověk na Floridě, nemá stejně na výběr, tuhle příležitost můžu mít třeba jenom jednou v životě.

 


Vchod do Universal Studios


jedna z ulic zábavního parku, vlevo atrakce The Mummy

Večer po příjezdu zpátky do hostelu jsem vyrazil obhlídnout pár ukrutně levných obchodů (2l Coca Coly za 14 Kč, 500g Cinni Minnies za 35 Kč atd) a za necelý dolar si koupil jakési mražené těstoviny s kuřecím masem a omáčkou do mikrovlnky. Beat that price. Po setmění jsme spolu s ruskými bratry uspořádali menší party, z které si toho bohužel mnoho nepamatuji: po řekněme rozumné konzumaci Bacardi a dalších nápojů Vasilij odněkud přinesl pravou ruskou vodku a do hrnku přede mě mi nalil snad deci tohoto lektvaru. Když jsem namítl, že tohle pít nebudu, ať mi do toho dají aspoň džus, jenom se na mě tak podívali a mě bylo jasné, že takhle zkazit ruský národní nápoj asi opravdu nemůžu. Pomalé usrkávání bylo také zamítnuto, takže jsme hezky v kolečku exli tohohle skoro trojitého panáka… no a bylo veselo. Ze zbytku večera už si pamatuju jenom výbuchy smíchu, tancování s ruskými děvočkami a noční koupání v zavřeném bazénu (snad jsem měl něco na sobě).

 


příjezd skvělých Blues Brothers


Čelisti

Druhý den mě čekala návštěva druhého největšího zábavního parku, konkurujícího s Disney Worldem: filmová Universal Studios. Jelikož byla tahle atrakce vzdálená poněkud daleko, zaplatil jsem si odvoz společností Mears Shuttle, která poskytuje služby v oblasti přepravy na celé Floridě. V 8.40 na mě čekal taxík, do kterého jsem s lehkou kocovinou po včerejší divoké noci nasedl a během dvaceti minut už jsem vystupoval na parkovišti před Universal Studios.

 


World Expo


The Simpsons Ride

Koncept Universal Studios je víceméně stejný jako v případě Disney Worldu, desítky atrakcí inspirované filmovými postavičkami. Pro dospělé návštěvníky je tohle pravděpodobně lepší volba, přestože je zde vyhrazena i část pro děti. Oproti Disney Worldu jsou v Universal atrakce drsnější, velice často se používá oheň a pyrotechnika a také „lekací“ efekty. Park samotný je rozdělený do dvou částí, kromě té klasické je zde ještě vyložený „zábavní park“, kde jsou pouze horské dráhy. Já si koupil lístek do obou a za den jsem to víceméně všechno prošel, i když jsem nestačil navštívit úplně všechny atrakce.

 


skutečný Kwik-E-Mart


rozprašovače studené vody - osvěžení bylo potřeba

Jak jsem již zmiňoval, kombinace divoké včerejší party a poněkud ráznějších atrakcí ve mně občas vyvolávala lehce nepříjemné pocity. Divoké kolotoče celkově příliš nemusím a hlavně „točící“ atrakce mi dávaly pořádně zabrat. Jako nejlepší bych hodnotil rollercoaster „The Mummy“ (Mumie), různé vodní horské dráhy (při kterých jsem byl doslova durch, naštěstí člověk v horkém floridském slunci rychle uschne) a také vystoupení několika kapel, jejichž energie spolehlivě dostala do rytmu celé publikum.

 


focení s The Simpsons


zběsilá horská dráha - Red and Blue Dragon

Třešničkou na dortu pak byl druhá největší horská dráha „Red and Blue Dragon“, což se dá spolehlivě označit za celoživotní zážitek. Po usazení a opravdu pevném připoutání vás ček zhruba 30 vteřinová dráha v naprosto neuvěřitelné rychlosti, při které budete velice často hlavou vzhůru. Kdybych to měl napsat lidově, zemská gravitace tady dostává dost drsně na prdel a sbírka nejrůznějších předmětů vypadaných z lidí pod atrakcí je toho jasným důkazem.

 


vodaaaaa!

Na úplně největší horskou dráhu nazvanou „The Hulk“ jsem se bohužel nedostal, protože se spustila snad dvouhodinová tropická bouřka, kvůli které byla z bezpečnostních důvodů většina atrakcí zavřena. Jelikož už ale byl stejně večer a já měl objednaný odvoz domů, odebral jsem se zpátky k východu z areálu. Během zhruba 500 metrové cesty jsem stačil naprosto totálně zmoknout, takový déšť u nás prostě nezažijete. Aby toho nebylo málo, voda nestačila vůbec odtékat, takže se většina lidí pouze bezradně brodila v snad deseticentimetrovém jezírku vody. Těsně před nastoupením do minivanu do hostelu stačil ještě blesk snad 15 metrů ode mě trefit jednu vyšší palmu, která na chvíli dokonce začala hořet. No, úplně dobře mi z toho nebylo…

 


největší atrakce, The Hulk - bohužel se ale spustila šílená bouřka a atrakce byla zavřena

Po příjezdu do hostelu a ustání bouřky už jsem akorát znaveně zašel na něco k večeři, dopřál si poslední koupel v bazénu, udělal něco práce na notebooku a kolem půlnoci šel spát. Dostal mě malý dáreček a fotka s kontakty od jednoho Korejce s kterým jsem byl na pokoji – přestože jsme spolu strávili pouhých pár večerů. Korejci jsou vůbec neuvěřitelně slušní a vstřícní lidé, tohle byl pouze další důkaz jejich neobyčejné mentality. Druhý den mě čekal již pouze poměrně náročný přesun do nejznámějšího města Floridy, které nikdy nespí: Miami.


Komentáře

Vojta aka etigo - 25.08.08 - 20:08
A jak si před tou vodou ochránil foťák? :D Notebook přepokládám si nechal na motelu, co? :D

Hannes - 26.08.08 - 00:17
na motelu jsem nechal vlastne vsechno, mel jsem akorat fotak v pouzdru v kapse, cokoliv jinyho je zbytecny s sebou tahat. trosku navlhnul ale nic vaznyho. v parcich ale samozrejme mysli i na takovyhle lidi, jsou tam uschovny boxy, kam se da ulozit temer cokoliv a vecer si to zase vyzvednout.

Hafan - 28.09.08 - 17:02
K ty jedny fotce a popisce pod ni, snad ne Soul Brothers, ale Blues Brothers ne?

Hannes - 28.09.08 - 19:40
jj, uz je to opraveno



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker