CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 2
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
08.07.2008 | 05:50 | kategorie: Boston | Hannes | trvalý odkaz

Na noc bezdomovcem a pár slov o ELC Boston

Po delší době přidávám opět nový článek s několika zážitky z Bostonu. Většina těchto událostí je již týden nebo dva stará, nějak prostě není čas věnovat hodinu nebo dvě napsání článku a přidání fotografií. V minulém postu jsem končil zmínkou o rozřazovacím testu a prvním skutečném dni ve škole.

 

s tím vlastenectvím to Američané občas trochu přehánějí...


Úterý bylo jedním z oněch dnů, kdy si buď odnesete plno pozitivních dojmů, nebo budete více či méně zklamáni. Moje dojmy byly víceméně pozitivní: byl jsem zařazen do třídy s nejvyšší obtížností (ELC Boston má 12 různých úrovní), což mě na jednu stranu potěšilo, na stranu druhou mě to utvrdilo ve faktu, že platit za výuku angličtiny je v mém případě již poněkud zbytečné.

 


Copley Place, Boston Public Library

Jelikož jsem si zaplatil „semi-intensive course“, mám školu každý den dopoledne od 9 do 12.45 a k tomu ještě dvakrát týdně odpoledne od 13.45 do 15.30. Jelikož jsme měli možnost volby mezi třemi různými specializacemi, vybral jsem si „American Culture“, jelikož mi tento kurz přišel tak nějak nejzajímavější (ostatní dva byly „Business English“ a „English through film and music“).

 

lehká ironie - nabouraná sanitka


Během týdne se v mých třídách vystřídají 3 vyučující – od energické a neustále vtipkující Kat, přes lehce sociálně zaostalého čerstvého absolventa Chrise až po tak nějak neutrální Melanie. Po dvou týdnech školy můžu subjektivně prohlásit, že kvalita výuky rozhodně nedosahuje úrovně předchozích pobytů v Cambridge a Vancouveru: jedná se spíše o takovou letní pohoda, jelikož i učitelé moc dobře ví, že většina lidí si to sem přijela hlavně pořádně užít.

 

Financial District


Třídy se skládají z 8-12 lidí, což je řekl bych ideální počet. Většina studentů jsou tradičně Korejci, kteří v Americe zůstávají neuvěřitelně dlouho dobu, často i několik let. Kde na to berou peníze mi není moc jasné. Zbytek přítomných pochází převážně z Evropy – hlavně Italové a Francouzi, sem tam nějaký ten Němec, Španěl. Čech jsem v celé škole jediný, takže narozdíl od ostatních jsem nucen používat angličtinu doslova 24/7.

 

Jak jsem psal minule, vytvoření nějaké party je v prostředí jazykových škol opravdu jednoduché, protože většina studentů na sebe prostě musí spoléhat a řešit problémy společně. S lidmi, s kterými jsem se potkal první a druhý den držím vlastně doteď. Co je celkem zajímavé je fakt, že Korejci drží téměř výhradně spolu, zatímco všichni ostatní se tak nějak míchají a „networkují“ dohromady.

 


MIT

Jelikož nemám čas rozebírat všechno do nejmenších podrobností, nastíním takový běžný průběh dne. Vstávám většinou v 7.30, v 8.00 mi jede autobus, který téměř nikdy nestíhám. Do třičtvrtě na jednu probíhá škola, načež následuje hodinová přestávka na oběd. Ten většinou řešíme společně v některém z food courtů, kde je zhruba 6 různých restaurací a tuna dalších fast foodů. Na nedostatek jídla si tady opravdu nemůžete stěžovat, kolikrát se ta porce nedá ani dojíst. Oblíbeným podnikem je taky italské bistro Viga’s, kde je každé poledne zhruba 50metrová fronta až na ulici – kvalita jídla, gigantické porce a směšně nízké ceny mluví za všechno.

 


MIT - Strata Center, aneb tak trochu jiná vysoká škola

Po odpoledních lekcích se většinou zorganizuje nějaká společná aktivita – ať už nakupování (pouze v prvních dnech, teď už toho mají všichni plné zuby), nebo spíš návštěva nějakého místa, muzea, atd. Zatím jsme podnikli menší exkurzi do MIT (neuvěřitelná koncentrace geeků na jeden metr čtvereční), na Harvard (člověk si tam připadá spíš jako v muzeu než ve škole, nádherný areál s mnoha parky a hřišti) a několik dalších míst. Asi není třeba moc připomínat, že americké vysoké školy jsou nechutně bohaté a většina z nich má neuvěřitelně rozlehlé areály se supermoderními sportovními stadiony, knihovnami a dalšími u nás nepříliš častými institucemi. Holt $40,000 za jeden rok školy musí být někde znát.

 


Boston

Kolem 6. hodiny večer většinou vyrážím zpátky do své hostitelské rodiny, většinou v 7 se podává večeře. Pak už nelze nic moc dělat, jelikož cesta zpátky do města zabere další hodinu, takže jsem byl párkrát s několika kamarády na místní pláži a v okolí Winthropu, jinak ale zůstávám spíš doma.

 


Harvard

Minulou středu jsem měl ovšem domluvenou menší party s Kevinem, u kterého jsem spal první noc v Bostonu. Kevin úspěšně ukončil semestr a odjížděl do Washingtonu na prázdniny, takže se mělo jednat o jakousi rozlučku. Nebudu to moc natahovat, nic z toho nakonec nebylo. V 9 večer mi měl Kevin zavolat jak to teda všechno bude. Jelikož se mi nechtělo jet domu a pak zase zpátky do centra Bostonu, zůstal jsem ve městě. Když mi v 10.30 stále nevolal, ozval jsem se já (32 Kč/min, brrr).

 


Harvard

Bohužel to dopadlo tak, že Kevin se zdržel na nějaké jiné party/večeři a ten večer už nic neplánoval. To mě lehce nasralo, jelikož jsem strávil večer ve městě čekáním na to, co se bude dít. Vyrazil jsem tedy zpátky domů. Poněvadž jsem měl ale přespat právě někde na té party, moje hostitelská rodinka jaksi nepočítala s tím, že bych mohl ten večer ještě přijít domu a tak si vyrazili na nějaký dýchánek ke známým, kde rovněž přespali.

 


nejprestižnější škola na světě jako škola vůbec nevypadá...

Když jsem tedy dorazil kolem půlnoci před familiérní rodinný domek, zjistil jsem, že se nemám jak dostat dovnitř, bylo zamčeno. V okně v prvním patře se naštěstí svítilo, bydlela tam další studentka, Danielle z Venezuely. Jelikož v Americe zvonky nějak nefrčí a na masivní klepání moje jediná naděje na nocleh taky nereagovala, nasbíral jsem několik malých kamínků a začal jsem se jak puberťák trefovat do okna, abych upoutal pozornost.

 


Harvard Memorial Library

Nebyla to žádná sranda, to okno je zatraceně vysoko a já zároveň nechtěl tu tabulku skla rozbít. Když se mi po zatraceně dlouhé době podařilo konečně upoutat pozornost, Danielle odhrnula záclonu, opatrně vykoukla…. A ZHASLA! Nevím co jí to napadlo, asi si myslela, že jsem nějakej zloděj, ona sama doma. No prostě místo toho aby mi šla dolu otevřít okamžitě zhasla a předstírala, že není nikdo doma.

 

Na několik dalších pokusů vůbec nereagovala. To už bylo asi půl jedný, já byl neuvěřitelně utahanej. Shodou náhod jsem měl samozřejmě vybitou baterku v mobilu, takže jsem ani nemohl nikomu zavolat. Skvělý. Když kolem projelo houkající policejní auto, myslel jsem, že je to absolutní konec, že strávím noc někde na záchytce, že na mě někdo ze sousedů zavolal policii. Naštěstí se tak nestalo, ale moje noc nebyla z těch nejpříjemnějších: nezbylo mi nic jiného, než přespat v jakémsi křesle na zápraží domku mé rodinky.

 


tady jsem spal... 05:57, vysvobozen

Navlíknul jsem na sebe mikinu, kterou jsem si shodou okolností ten den koupil, ale v kraťasech a pantoflích se stejně moc dobře spát nedá, v noci tu není úplně teplo. Když se asi v 6 ráno vrátil Ian z noční směny a viděl mě tam schouleného, asi se ani moc nedivil, že jsem mu ze srdce poděkoval a odebral se alespoň na dvě hodiny do svého pokoje. Tak dobře jsem se na obyčejné posteli už hodně dlouho necítil…


Komentáře

DDrVostep - 08.07.08 - 15:04
A co ta kráva Danielle, vyříkali ste si to?

a - 08.07.08 - 17:24
DDrVostep: Jaka krava? bych udelala to samy, dokonce bych ani tu zaclonu neodrhnula...a uz vubec bych dovnitr nepoustela nejakyho podivnyho typka, kterej tvrdi, ze nema cas a pise sem jenom jednou za 3 dny:))

007 - 08.07.08 - 21:02
Nic proti muzeu ale jsem rád, že zajimavé články jsou zpět... :)

Paul - 08.07.08 - 21:15
Teda, takový skorodobrodružství : ).Tak jsi se měl vykašlat na spánek a jít ještě někam pařit : ).

x4 - 09.07.08 - 10:45
vyliskat malo..



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker