CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 1
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
02.07.2008 | 05:47 | kategorie: Boston | Hannes | trvalý odkaz

Americké paradoxy a první zážitky ze školy

V posledním článku jsem se trochu zmínil o stravování v Bostonu a Americe obecně. Jídlo tady má nepříjemný vliv na naprostou většinu turistů a studentů, já sám to na sobě dost cítím, přestože se snažím jíst na místní poměry relativně zdravě. Někteří to berou tak vážně, že se přihlašují do různých posiloven a fitness center, což není zrovna levná záležitost. Neblahý vliv nezvyklého množství nezdravé stravy má vliv také na naprostou většinu Asiatů, kteří přijíždějí většinou klasicky pohublí a po pár měsících se zpátky vrací i s 10 kily navíc. Rýže třikrát denně ale po pár měsících znamená opět návrat na přijatelnou hmotnost, alespoň tak mi to většina Korejců tvrdila.

 


Copley place

Po neděli strávené převážně nákupy nadešlo konečně pondělí, které znamenalo začátek školy. Tenhle čas je vždycky tak trochu náročný a nese s sebou určitou dávku nervozity. První den školy se neučí, dochází akorát k testování znalostí studentů, rozřazení do skupin, všeobecné instrukce o škole a nakonec obvykle krátká prohlídka města.


ELC Boston je naštěstí rozumný vzdělávací ústav, a tak škola začíná až v 9. Většina studentů včetně mě bydlí přibližně hodinu cesty od školy, takže začátek výuky kdykoliv dřív by znamenal vstávání nepříjemně brzy. I tak to byl prvních pár dnů trošku šok, pro mě, zvyklého na probouzení kolem desáté dopoledne. Bydlení onu hodinu cesty od centra města je v mnoha ohledech nepříjemné, ale podle toho co jsem slyšel zcela normální i pro běžné obyvatele Bostonu.

 


centrum města je hezky udržované...

První den jsem se tedy s vytištěnou mapkou v ruce dostavil na adresu školy (cestou mě opět zastavili 2 místní občané a radili mi s cestou). ELC se nachází v naprostém centru města v budově hotelu Plaza. Tenhle poměrně luxusní hotel už sám o sobě garantuje určitou kvalitu, nejsem si jist počtem hvězdiček, ale připadal jsem si skoro jako v Hiltonu. Škola má pronajaté v dvanáctém patře několik „suites“, což je v praxi asi 12 učeben a pár dalších místností pro zaměstnance.

 


Prudential Center Mall - nakupování pro horních pár tisíc

Jak jsem již napsal, první okamžiky jsou většinou lehce rozpačité. Nikdo neví co čekat a ono první seznamování může být pro někoho lehce nepříjemné. Zároveň to funguje tak, že s lidmi které poznáte první den již pak zůstanete kamarádi až do konce pobytu. Po krátkém přivítání nám byl rozdán čtyřstránkový test, který tradičně začínal primitivními otázkami a končil dost šílenými gramatickými cvičeními. Součástí testu byl také pohovor s jedním z učitelů, který ohodnotil váš ústní projev a krátká esej, zkoumající schopnost užít jazyk při psaní.

 


proč se připojit k elektřině jedním kabelem, když jich můžu použít třeba pět

Po dokončení všech těchto úkolů bylo trochu času právě na ono první seznamování a oťukávání. Naprostá většina nových studentů byla překvapivě z Evropy – nejčastěji zastoupená byla Itálie, Francie, sem tam pár Němců, Švýcarů. Já jsem byl a stále jsem jako Čech jediný (což považuji možná i za výhodu, protože aspoň musím pořád mluvit anglicky). Kromě Evropanů je ale ve škole obrovské množství hlavně Korejců, kteří ale často zůstávají třeba rok nebo i déle, zatímco studenti z Evropy většinou po jednom nebo dvou měsících jedou zpátky domů.

 


budova ve které sídlí škola

Po otestování následovalo představení hlavních pravidel a zásad školy, načež byla naplánována krátká prohlídka okolí školy s doporučením několika míst, kde se dá rozumně naobědvat. Jelikož jsem byl překvapivě jeden ze starších, utvořila se kolem mě skupinka lidí, s kterými jsme zůstali velmi blízcí až doteď a pravděpodobně tomu tak bude až do konce. Jako jeden z mála starší 21 let mám totiž onu nepopíratelnou výhodu možnosti zakoupení alkoholu a vstupu do barů / klubů.



park Boston Common

Amerika je v tomhle totálně šílená. Bez ID (občanky) vám tady alkohol prostě neprodají a minimální věk je právě oněch 21 let. Co považuji ale za ještě mnohem divnější je fakt, že do barů, klubů a dalších podobných podniků se také nedostanete, pokud vám je míň než 21. Nějaké falešné průkazy nepřipadají v úvahu, ve většině klubů vám občanku u vchodu skenují a uloží do počítače, takže se podvádět prakticky nedá. Nikoho nezajímá, že byste si chtěli jít třeba jenom zatancovat nebo pokecat s přáteli. Celé je to ještě mnohem ulítlejší, když si uvědomíte, že řídit se tu může od 16, kouřit od 18 a vstoupit do armády (tudíž v extrémním případě zemřít za svojí vlast) v 18 letech. První pivo ale oficiálně můžete ochutnat až když je vám 21.


Pokud si často stěžujete na stav veřejné dopravy v České republice, doporučuji to ještě jednou zvážit. Jak jsem psal již dříve, Boston má nejstarší hromadnou dopravu v celých Spojených státech a někdy je to opravdu šílené. Nechutně narvané vlaky metra, do kterých se kolikrát ani nevejdete, nedýchatelný vzduch na mnoha zastávkách a praktická absence jízdních řádů dělají z pražského metra a tramvají jasného favorita.


Jako největší vtip mi přišla velikost sedaček v „T“ (označení metra). Nevím, jestli to je pozůstatek z dřívějších časů, ale na tu jednu sedačku se nevejdu pomalu ani já, a to jsem dost hubený. Američané obalení tukem se tak většinou roztečou přes sedačky dvě, v tom horším případě pak přes nohu vedle sedícího člověka. Tělesný kontakt a vzájemné otírání se o ostatní lidi je tu během přepravy naprosto nutné, což je alespoň pro mě docela nepříjemné a pro většinu Evropanů asi taktéž.

 


Park Street


Při cestě zpátky domů jsem přemýšlel, jestli by nebylo lepší pronajmout si nějaký byt v centru města. Tuhle alternativu jsem málem proměnil v realitu, ale cena pronájmu, absence stravování, nemožnost trávit čas s americkou rodinkou a dalších pár drobností nakonec převážily a já tak zůstanu v péči mé homestay family. K večeři mě čekala naprosto úžasná rybí specialita z Venezuely, kterou připravila Danielle, další studentka žijící v mé hostitelské rodině. Po vyčerpávajícím prvním dnu jsem padnul nezvykle brzo do postele a očekával první skutečný den ve škole…


Komentáře

x4 - 02.07.08 - 20:01
bys mel nekdy vydat knizne :)

Jeníík - 09.07.08 - 22:15
Talentu na to mas dost to je pravda:-)



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker