Přesun do hostitelské rodiny a první americký hamburger

Po několika dnech jsem se opět dostal do fáze, kdy totálně nestíhám. Nestíhám snídat, dostatečně spát, psát ani pracovat. Ale stejně to stojí za to. :-) Po sobotní snídani s Kevinem jsme se odebrali zpátky do jeho pronajatého bytu – on se musel trochu učit a já zase lehce pracovat. Ve finále to dopadlo asi tak, že jsme přibližně 3 hodiny prokecali a neudělali vůbec nic. Prostě pohodová diskuze o Bostonu, Praze, internetu, škole a dalších tématech.

Wintrop Heights - přestup z metra na autobus do mé rodiny

Jelikož opravdu nestíhám a mám několik dní skluz, tak jsem se rozhodl že již nebudu popisovat všechno tak detailně – to bych musel asi vydat celou knihu. Ve 14:00 jsem byl ohlášen u své hostitelské rodiny, která bydlí zhruba hodinu cesty od Kevinova bytu. Se svým obrovským kufrem jsem se tedy vydal do mětstké části zvané Winthrop.

Z počátku jsem z toho měl trochu strach. Winthrop se totiž nachází těsně vedle bostonského Logan Airport, což znamená že v noci se člověk asi moc nevyspí. Realita byla naštěstí naprosto jiná, téměř žádný hluk tu z nějakého důvodu není slyšet. Winthrop je jinak pěkná rezidenční čtvrť, která prý patří mezi jednu z nejbezpečnějších v celém městě – z tohoto důvodu tady bydlí mnoho mezinárodních studentů.

taková typická americká ulice a rodinné domky...

Mírné zklamání mě čekalo na přestupu z metra na autobus. Ten je totiž provozován jinou společností než veškerá ostatní doprava v Bostonu, takže mi můj 7-denní lístek byl naprosto k ničemu. Co víc, nějaké předplacené nebo měsíční karty se zde také koupit nedají, takže za každou párminutovou jízdu člověk vysolí $1 (respektive 90 centů, ale vracení peněz nazpátek tady nějak nefunguje a 90 centů v drobných téměř nikdo nemá). Pokud se jede například 4x za den, už se to docela nasčítá.

Winthrop beach - bohužel počasí na koupání zrovna moc nebylo

Hned po nastoupení mě čekala další lekce z americké přívětivosti. Jakási postarší paní se mě zeptala, jestli jsem „international student“ a po mé kladné odpovědi hned začala vyzvídat kde bydlím. Když jsem jí řekl jméno rodiny a adresu, okamžitě začala někam volat a po pár minutách mi oznámila, že jí bude potěšení mi ukázat cestu a k rodině dovést. A tak se taky stalo. Wow.

Ubytování v rodině je pro obě strany vždy tak trochu sázkou do loterie. Nikdo totiž neví, jak přesně bude nový student vypadat, jak se bude chovat a jak dobře bude mluvit anglicky. Stejně tak já jsem měl trošku obavy, co když si nebudeme rozumět nebo to budou prostě „divní“ lidé. Zhruba 5 vteřin potom, co jsem Heidi a Iana potkal jsem věděl, že tenhle strach byl zcela zbytečný.

tak tady teď bydlím...

Naprosto pohodová rodinka s dvěma kluky a kočkou se jménem Flower mi padla do oka téměř okamžitě. Několikaleté zkušenosti s ubytováváním lidí z celého světa byly naprosto zřetelné a britský původ Iana se stále patrným liverpoolským přízvukem mě také potěšil. V relativně velikém několikapatrovém rodinném domě se mnou byly další dvě holky, které ale právě končily svůj pobyt v USA, a tak jsem neměl nijak velkou šanci se s nima seznámit blíž. Blonďatá Karen z Islandu ale byla bez rozmýšlení jedna z nejhezčích holek, co jsem kdy viděl, a Danielle z Venezuely taky ušla.

můj pokoj před nastěhováním

Na sobotní odpoledne už jsem neměl nijaké větší plány – trošku jsem si pospal a konečně vyřídil trochu povinností na internetu včetně napsání několika odstavců na blog. K večeru jsme s Ianem šli koupit do místního Liquir store nějaké víno (alkohol se v normálních obchodech koupit nedá) a při tom mi bylo představeno okolí mého dočasného domova pro následujících pár týdnů.

Během tohohle výletu jsme se stačili seznámit na takovou úroveň, že jsem si po chvíli připadal jako „starý známý“. Jelikož jsem víceméně odkojen na britské angličtině, Ianův přízvuk mi nedělal žádné větší problémy a naopak jsem to ocenil. V Americe žije ale již 15 let, a tak to nebylo až tak znát.

baseball se v Americe trénuje kdykoliv a kdekoliv

K večeři mě čekala naprosto tradiční pochutina – domácí hamburgery. Snad každá domácnost tady má velký plynový gril, který je často využíván právě k přípravě hamburgerů, barbeque a dalších lahůdek. Na nějaké české burgry z McDonaldu rovnou zapomeňte: tohle byla neuvěřitelná hrouda masa se sýrem, zálivkou a zeleninovým salátem v neméně gigantické žemli, kterou sotva strčíte do pusy. Přestože jsem byl po celém dni řádně hladový, dal jsem si jeden hamburger a téměř jsem se nemohl hnout. V ten okamžik mi došlo, proč si téměř každý Američan nosí s sebou nějakých 10 a víc kilo nadváhy.

s takovýmhle vozovým parkem bych asi taky nadával na drahou naftu aneb SUV pro každého

Během společné večeře na zahradě opět probíhala debata a diskuze, která se nakonec protáhla asi na dvě hodiny. Nefalšovaný zájem obou stran, který trvá doposud (středa), je jednou z věcí, které si opravdu užívám – večeře je v Americe hlavní jídlo dne a tohle rokování k tomu prostě patří a strašně mě to baví. Když už jsem začínal únavou pomalu odpadat, odebral jsem se do svého pokoje a tvrdým spánkem okamžitě usnul. V neděli mě totiž čekal neméně zajímavý program…