CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 3
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
24.06.2008 | 05:56 | kategorie: Boston | Hannes | trvalý odkaz

Boston: Ubytování v neznámu, americká party a další rozdíly

Klasicky americky dvojité dveře mi otevírá na první pohled sympatický kluk. Kevin. Na fotkách, které jsem viděl, vypadal sice úplně jinak, ale to je úplně jedno. Rychlé představení mezi dveřmi a už odcházíme do „Apartment 1“. Ve dveřích potkávám Kevinovu přítelkyni – asi první pěkná holka, co jsem tu noc viděl. Ruska Sophia. Nahazuje těch několik ruských frází, které znám, okamžitě se bavíme jako staří přátelé. Kevin je taky naprosto v pohodě. Tohle bude paráda.

 

Následuje rychlá prohlídka bytu. Celá ulice je víceméně plná studentů, stejně tak tenhle byt. Ve dvou patrech je snad 6 pokojů, v každém bydlí někdo jiný. Jsou tady lidi z celého světa, od rodilých Američanů až po nemluvné Korejce. Kevinovi je 21, také kvůli tomu jsem si ho vybral, věkem jsme si dost podobní. Seznamuju se s několika obyvateli tohohle zvláštního bytu. Ve většině pokojů panuje neuvěřitelný bordel – takhle to dopadá, když pohromadě bydlí parta kluků.

 


pracovní pořádek

Většina ze současných nájemníků jsou studenti některé z 21 bostonských univerzit. Ano, 21 univerzit v městě s přibližně půl milionem obyvatel, tedy taková poloviční Praha. Přestože je asi půlnoc místního času, nějakých 5 hodin ráno toho našeho, a já jsem po cestě slušně unavený, vyráží se na party. Už chápete proč jsem nechtěl spát v hotelu?

 

Všichni jsme to viděli v nespočtu amerických filmů. Pravá americká party. Červené kelímky, sud s pivem, muzika rezonující celým barákem a v tom horším případě přivolaná policie násilně ukončující všeobecné veselí. To poslední se naštěstí nestalo, jinak to bylo ale přesně tak, jak jsem si to představoval. Ve dvou místnostech a na zahradě se za ten večer objevilo tak 20 až 30 lidí.

 


relativně uklizená kuchyně se slušnou sbírkou flašek od nejrůznějšího alkoholu


Beer Pong. Tuhle až trapně jednoduchou hru jste asi už také někde viděli. Ve skutečnosti je to opravdu neuvěřitelně populární hříčka, která vede k docela rychlé opilosti. Stačí se trefit ping pongovým míčkem odrazem o stůl do kelímku s pivem. Kdo prohraje, pije. Kromě něčeho tvrdšího frčí hlavně Bud Light, asi nejpopulárnější americké pivo. Ve srovnání s českým tekutým zlatem však spíš taková vodička, vypláchnuté flašky. Pít se to ale dá.

 

Za ten večer poznávám takových lidí, že si je ani druhý den ráno nepamatuju. Zaujal mě akorát Miles, který se slušně ožral a celý večer tam běhal v kostýmu king konga. Od hlavy až k patě zabalený v dost věrné napodobenině opičáka, nechápu jak to mohl vydržet. Povědomí Američanů o České republice je překvapivě dobré, pár holek bylo dokonce i v Praze a dost se jim to tam líbilo. Se Sophií jsme si docela padli do oka, přestože neumí až tak dobře anglicky. S Kevinem se potkali před nějakými třemi čtyřmi týdny, takže to je dost čerstvý vztah. Ve skutečnosti bych to viděl spíš jako lehce vypočítavou příležitost na ubytování zadarmo. Who cares.

 

Asi ve dvě party pomalu končí, dost lidí má před sebou závěrečné zkoušky nebo musí pracovat. Odebíráme se tedy zpátky domů. Jelikož je nějakých sedm ráno našeho času, můj organismus má trošku problémy usnout, nakonec ale únava vítězí. Parádní queen’s bed jednoho ze spolubydlících, který zrovna není doma, nemá chybu.

 

Vstáváme na můj vkus překvapivě brzo. Sophia musí do práce a já se s ní chci ještě rozloučit, je to možná poslední moment, kdy se v tomhle životě vidíme. Kevin ji doprovodí, já mezitím ještě trošku dospávám náročnou noc a listuju si při tom The Times. Tenhle plátek je tady nesmírně populární, obsah opravdu kvalitní a cena tomu také odpovídá. To ale není ani pro nás nic tak nového…

 

Pokusy o tvorbu snídaně doma se bez větší debaty zamítají a tak vyrážíme do jedné z kaváren, kde se dá mimo jiné nasnídat. Poprvé vidím tohle město za světla, ve své skutečné podobě. V Bostonu můžete narazit na prakticky jakoukoliv kuchyni a kulinářskou specialitu, výběr je tu opravdu obrovský. Vzhledem k převládající populaci studentů dominují hlavně fast foody a jejich různé variace.

 


snídaně v kavárně

Původní plán, že půjdeme do kavárny, dáme si snídani, já vyřídím nějakou práci na notebooku (wifi zdarma je tu víceméně standard) a Kevin se bude učit na úterní testy rychle bere za své. Onen podnik je narvaný lidmi a na nějaké učení nebo seriózní práci není ani pomyšlení. Oba si dáváme „Sunrise Sandwich“ s extra vejcem a slaninou, k tomu nějaké ledové kafe – venku je neuvěřitelné vedro a něco studeného se celkem hodí.

 

Sandwich je v tomhle podniku vlastně „bagel“ – v Bostonu dost populární záležitost, u nás nepříliš známá pochutina. Tady opět zažívám menší kulturní šok: když se asi 10 minut po objednání nic neděje (standardní doba přípravy je tak 5 minut), dojdu si k pultu, kde se sandwiche vydávají, chvilku koukám co jako bude a ptám se, jak to vypadá s mojí snídaní. Mladá holka za pultem se mi okamžitě omlouvá, že nějak nestíhá a na mojí objednávku trochu pozapomněla, ale že mi to hned udělá. Během chvilky dostávám obložený bagel a jako odškodnění poukázku na jakýkoliv produkt v tomhle podniku zdarma. Takhle se pečuje o zákazníka...


Komentáře

Sten - 24.06.08 - 09:21
Skvěle se to čte. GJ

iLook - 24.06.08 - 14:06
Super! Skoda jen ze ses tu s nami nepodelil o fotky z ty party, urite by kazdyho zajimalo na koho tam clovek muze narazit a vubec jak se lidi bavej.

Alexandro - 25.06.08 - 08:32
Me by zajimala fotka Sophie :)

Scrand - 25.06.08 - 19:23
Loni jsme byli na veřeři na Ještědu a taky jim to jidlo trvalo nějak dlouho a tak nám taky dala odškodnění ve formě zákusků :) Doclela fajn, stejně jsme si chtěli něco dát. - To já jen, že tohle není jen v USA :)



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker