Zóna Gama - Laser Game na Zličíně

Fenomén Laser Game asi není třeba příliš představovat, snad každý Pražák na tuto atrakci jednou zavítal nebo o ní přinejmenším slyšel. Moje začátky s touhle variantou paintballu bez kuliček se datují zhruba deset let zpátky, kdy jsem jako malý špunt vyrazil se školou do herny na Národní. Jakousi shodou náhod jsem tehdá vyhrál a od Laser Game obdržel tušímže kalendář nebo jiný reklamní předmět. Dodnes na toto vítězství s hrdostí vzpomínám. :-) Dnes, v roce 2008, už herna na Národní dávno nefunguje, ale Laser Game se přesunul jinam: do nákupního centra Zličín, kde se v horním patře spolu se stoly na kulečník a další sporty skrývá pod názvem Zóna Gama.

S partou asi 10 známých a přátel jsme jedno páteční odpoledne na Zličín vyrazili, vybít si trošku energie a pořádně zablbnout. Celou hernu jsme měli zarezervovanou sami pro sebe, přestože podle oficiálního webu pojme až 21 hráčů najednou. Po několika minutách mi ale bylo celkem jasné, že i těch 10 hráčů je snad až příliš. Po ověření registrace jsme každý vyfasovali vestu s čidly počítajícími zásahy a samozřejmě zbraň. Čidel je na vestě hned několik, na prsou, zádech a remenech, a zásah do každého z nich je obodován jiným počtem bodů. Pistol samotná mě překvapila svojí poměrně malou velikostí a faktem, že pro střelbu je potřeba ji držet oběma rukama (nelze si tedy svým tělem krýt vlastní terče a zároveň střílet).

Po aktivaci zbraní a vest už jsme se rozutekli do herní arény, která mi ale po bližším prozkoumání přišla dost malá a nepříliš nápaditá. Dvoupatrová konstrukce neskýtá příliš možností překvapivého útoku, navíc je dost těžké najít místo, kde by vás někdo totálně nečekaně netrefil. Pokud chtěl člověk vyhrát, musel se držet v horním patře. Jelikož jsme hráli všichni proti všem, připomínala přestřelka občas mírný chaos. Po zásahu vaší vesty jste na 5 vteřin neschopni střílet a máte chvilku na přesunutí se na bezpečnější lokaci. V aréně během zápasu hraje hudba, ale zaprvé byla moc potichu a zadruhé se žánrově k vesmírné přestřelce moc nehodila. Žádné větší efekty ani pára se nekonaly.

Po dvaceti minutách jsme se totálně zpocení odebrali k východu, kde nám přidělili přezdívky a podle nich pak vytisknuli výsledky. Na papíru se dozvíte slušné množství statistik typu počet střel, počet zásahů, kam jste byli nejčastěji trefování a podobně. Rychlou analýzou jsme zjistili, že ani tak nezáleží jak dobře míříte, ale spíš kolik střel vystřelíte. Pro velký úspěch jsme dali ještě jednu hru - já se v obou případech držel kolem 4. pozice z 10. Laser Game po 10 letech pro mě tedy byla spíše zklamáním, čekal jsem větší zábavu a hlavně lepší herní prostředí. Za jednu dvacetiminutovou hru zaplatíte 150 Kč (resp. 100 Kč když máte průkaz ISIC), počítejte ale s dalšími výdaji za lehce předražené pití u občerstvení, protože po chvilce hraní je člověk opravdu unaven a zpocen. Nakonec jedna rada: neberte si cokoliv bílého, nedejbože s reflexními prvky, v kombinaci s halogenovými světly to z vás dělá velice snadný terč. :-)