CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 4
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
07.09.2007 | 14:04 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

Poslední den v Istanbulu, finální dojmy

Během mého posledního dne v Turecku jsem opět stačil zažít spousta zajímavých věcí. Hotelový pokoj jsem musel vyklidit do 12 hodin, můj odvoz na letiště jsem pak měl sjednaný až na 18.00, takže bylo jasné, že nejlepší volbou je prostě vyrazit do města večer se vrátit, jako jsem to ostatně dělal i ve dnech předchozích. Tentokrát jsem se rozhodl podívat na druhou část města, a poprvé v životě tak stanout na asijské půdě.

Na lodi do neznáma...


Doprava přes bosporský záliv byla mírně komplikovaná. Jednou z možností strávení posledního dne bylo zaplacení jakéhosi výletu v hotelu, dokonce s výkladem v češtině, ale cena za tuhle srandu byla opravdu vysoká. Napadlo mě tak, že si takový výlet udělám sám, sice bez výkladu, ale za to s absolutní volností kam jít a kdy vyrazit. Informace jsem si našel na bohatě zásobené anglické Wikipedii, takže jsem toho průvodce ani moc nepotřeboval. Kromě toho jsou na turisticky atraktivních místech samozřejmě nápisy v angličtině. Finální cenové srovnání bylo celkem šokující: za celodenní výlet jsem zaplatil asi 4 turecké libry, zatímco onen zájezd stál liber 40 a byl jenom půldenní.

Centrum města při pohledu z moře


Jelikož jsem směřoval na druhý břeh Istanbulu, musel jsem se tam samozřejmě nějak dostat. Přestože Turci právě teď staví dvě nové linky metra, jednu z nich pod mořem, jediným možným způsobem tohoto transportu byla lodní doprava. V Istanbulu jsou desítky přístavů a lodě tu pendlují jedna za druhou, takže nebylo až tak obtížné nějaký ten přístav najít. Obrovskou výhodou je to, že za tuto lodní přepravu platíte veskrze stejné jízdné, jako za ostatní městskou dopravu, a tak to není vůbec drahé.

Haydarpasaův Terminal - konečná stanice železnice


Menším problémem se ukázalo najití cíle. Během mého pobytu jsem používal dvě mapy, obě dve jsem kdesi dostal zadarmo a tak nebyly ani příliš konkrétní a ani příliš přesné. U lodního terminálu jsem tak strávil dobrých 10 minut luštěním toho, kam vlastně ty lodě jezdějí. cílovou destinaci jsem na mapě prostě neměl, zcela zmatený jízdní řád mi taky moc nepomohl a tak jsem se vydal za jakýmsi personálem. Tady jsem ale tradičně narazil na to, že anglicky většina Turků umí říct asi tak "Hi" a tak se mi rady opět nedostalo. Jelikož loď odjížděla asi za 3 minuty a byla plná lidí, prostě jsem na ní nastoupil. Někam to jet musí.

Řekli byste že takhle vypadá půjčovna balónů? :)


Během plavby jsem postupně zjišťoval, že jedeme asi na Princess' Island, což je jakási rekreační destinace asi hodinu a půl cesty po moři. Z toho mi přeběhl mírný mráz po zádech, protože jsem si snadno spočítal, že bych taky nemusel stihnout moje letadlo zpátky do Prahy. K mému štěstí však loď ještě před finální destinací zastavila v dalším přístavu, kde jsem z lodi přes roztodivné pohledy policistů i cestujících samotných vyskočil. A dobře jsem udělal.

Banda tureckých kluků, kteří byli ze mě jako z turisty opravdu uvytržení. Jelikož ale anglicky skoro neuměli, moc toho o mě nezjistili a nakonec mě jeden z nich kousnul do ruky (WTF?).


Stanul jsem tak v oblasti Kardikoy, v asijské části města. Poprvé jsem tak navštívil Asii. Upřímně, nějak mi to nepřišlo, všechno vypadalo úplně stejně jako na mé evropské části města. :) Usoudil jsem, že zásadním údajem je nyní nalezení cesty zpět, abych si tak nějak mohl rozložit čas a spočítat, kdy už se musím vrátit. Po lehkém bloudění jsem našel ten správný dok a loď, která jezdil téměř každých 20 minut, takže se mi mérně ulevilo. Vydal jsem se tedy prozkoumat, co zajímavého nabízí tato část města.

Prázdné ulice, stovky lidí, vítejte v Turecku


Asi největším zážitkem bylo obchodní centrum Nautilus. Gigantická budova rozhodně přesahovala všechno, co si u nás pod nákupním centrem můžete představit. Stovky obchodů a hypermarket Carrefour působily v kontrastu se zbytkem města jako nebe a dudy. Opravdu jsem si najednou připadal jako v jiném světě - předražené kavárny, značkové obchody se značkovými cenami, promenádující se zbohatlíci, multikina a tak dále. Pocit izolace od okolního světa ještě umocňoval vstup do nákupního areálu, kde vás kontrolovali jako na letišti, museli jste projít bezpečnostním rámem, odložit si všechno kovové a prokázat se nějakým dokladem. Zajímavé.

Stánek s ovladači. Na všechno.


Na náměstíčku u přístavu se očividně konala nějaká demonstrace nebo naopak propagační mítink, protože všude byly stovky policistů a tisíce lidí. Gigantické turecké vlajky a potréty tureckého prezidenta v nadlidské velikosti jenom zvyšovaly pocit jakéhosi převratu. Radši jsem tak nastoupil na svojí loď zpátky do čtvrti Eminönu a užíval si pohodové platby s tradičním tureckým čajem v ruce. Cestou zpátky jsem chtěl koupit ještě nějaké oblečení nebo malé dárečky, ale jelikož byla neděle, skoro všechny stánky a obchůdky byly zavřené, takže jsem moc nepořídil.

Jeden z mých obědů...


Následovala už cesta na letiště, která tentokrát proběhla zcela hladce, v žádné zácpě jsem neuvíznul. Posledních pár pohledů na turecké pláže, parky a vyzdobené silnice a už vystupuji na Atatürkově letišti. Tady hned u vchodu opět čeká bezpečnostní kontrola, na rozdíl od většiny evropských letišť ale nikomu ani při pozdějších kontrolách nevadí, že mám v batohu litr a půl vody. Čekání na letadlo si krátím pokusem o surfování na internetu, moc se to ale nedaří, protože letištní WiFi načte asi tak jednu stránku z 10. Těžko říct jestli nějaké technické problémy, nebo jen státní aparát nestíhá cenzurovat zápisky tureckých bloggerů.


Čekání na odbavení na letišti...


Dávám si nechutně předražené jídlo v jedné z fast food restaurací, když se najednou ozve neuvěřitelný křik. Všichni lidi se otočí, diví se co se děje, vyděšené tváře jsou všude. S úlevou zjišťuji, že to jenom banda Turků sleduje fotbal v jedné z restaurací a Galatasaray právě skóroval. Ohlas fanoušků ale připomínal spíše malou revoluci než vstřelený gól, holt to tady asi dost prožívají. Měním zbytek tureckých peněz za mírně nevýhodný kurz zpátky na Eura, které je přeci jenom trošku použitelnější.

Jak to máme rádi? Zezadu!


Letadlo má tradičně asi hodinu spoždění, co se dá dělat. Po chvíli konečně přijíždí letištní autobus a opět nás odváží k letadlu. Všichni lidi se hrnou dovnitř jak kdyby se tam něco rozdávalo, já v klidu čekám na letištní ploše a prohlížím si opodál stojící letadla. Když už jsou skoro všichni vevnitř, v klidu nastupuji zatímco většina těch co pospíchali už je nepatrně nervózní. Sedím vedle jakéhosi mladého páru, který se očividně na cestu trošku posilnil a tak je celkem veselo. Únava a tma v letadla ale nakonec převažuje a já plný dojmů usínám...

A lahůdka na konec: hotelový vždy čistý záchod :-)


Kdybych měl nějak shrnout svoje dojmy a pocity z celého pobytu, byly by určitě kladné. Návštěva Istanbulu mi toho hodně dala, otevřela mi pohled na zcela jinou kulturu a mentalitu lidí. Nebýt mírně nepříjemných střevních potíží, které jsem si přivezl domů, bylo by všechno naprosto v pořádku. Na druhou stranu jsem se na vlastní kůži usvědčil v tom, že Turecko do Evropské unie zatím rozhodně nepatří, což jsem zastával i před tímto pobytem. Ony sociální a kulturní rozdíly jsou přeci jenom stále příliš vysoké, bordel je skoro všude a absence nejen hygienických norem, omezení ale celkově zákonů je pro Evropana nepochopitelné. K tomu, abych si kdesi v parku sednul a vybalil notebook jako ve Vancouveru jsem se opravdu neodvážil. Přestože ekonomicky je na tom Turecko a Istanbul hlavně velice dobře, budou muset asi ještě něco málo změnit, než se tato země dostane do evropského společenství.

Komentáře

x4 - 07.09.07 - 17:38
lol kousnul do ruky :p

Hannes - 07.09.07 - 18:41
jo, fakt jsem to nepochopil, proste si s nim podavam ruku jako ze odchazim a on me najednou kousne :) deti no, davat mu pesti by asi nebylo uplne spravny tak jsem mu rek neco ve smyslu "what the hell are you doing", on stejne asi nerozumnel tak jsem proste odesel...

Scrand - 08.09.07 - 19:16
Asi si mu jednoduše chutnal :) Já asi tak chutnej nebudu :D V Turecku sem byl asi 3x a nikdo se mě pokousat nepokoušel :D

Mik - 11.09.07 - 16:48
Jenom doufam, ze si ockovanej proti tetanu :))



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker