CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 2
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
03.09.2007 | 14:11 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

O památkách a kultuře Istanbulu

Jelikož jsem včera tak nějak neměl čas, přidávám další příspěvek o Istanublu s menším zpožděním, které bylo zapříčiněno hlavně atraktivností této lokace a mojí únavou po celodenním chození po městě. Místní internet taky tak různě funguje nebo spíše nefunguje, takže jsem ani nemohl přidat další fotky. Za těch několik dní jsem našlapal desítky kilometrů, což se projevilo pár puchýři na nohou. Nyní už ale k těm největším lákadlům tohoto města.

 

Příjemný park kousek od mého hotelu


Díky úžasné historii a rozmanitosti kultur v Istanbulu můžete narazit na téměř úplně všecny druhy architektonických památek. Přestože jasně dominuje islám a tedy mešity, minarety a podobné budovy, najdete zde i mnoho křesťanských kostelů, modliteben a hřbitovů. Historie města, které bylo v minulosti známo hlavně jako Cařihrad, Konstantinopol, Byzancium, nebo třeba Nový Řím, zanechala na současné podobě výrazné otisky. Téměř každý panovník nechal vystavět nějakou pozoruhodnou památku. Někteří vládci naopak historické monumenty spíše bořili nebo plenili.

 

V mešitě...


Zajímavý je už samotný přechod k názvu Istanbul. V druhé polovině devadesátých let požádala turecká vláda celý svět, aby začal používat pouze jméno Istanbul. A aby tomu dodali na vážnosti, přestali ze dne na den doručovat všechny poštovní zásilky, které měli na obálce jakýkoliv jiný název tohoto města. Podobné to bylo s dalším velkým tureckým městem, Ankarou.

 

Jedna z 58 uliček Grand Bazaaru


Když někomu řeknete, že jedete do Istanbulu, asi se mu jako první vybaví Hagia Sofia. Monumentální mešita s tradiční načervenalou barvou je opravdu jednou z hlavních dominant města, moje dojmy z její návštěvy ale nebyly nijak uchvajícující. V prostorách této velestavby se totiž dnes nachází muzeum, které ovšem nemá až tak moc nabídnout. Poněkud přehnaně řečeno je tahle stavba zajímavější venku více než vevnitř.

 

Vstupní brána University of Istanbul


Doslova naproti je Blue Mosque – Modrá mešita. Tahle stavba mě zaujala mnohem víc: namodralé minarety obklopující obrovskou mešitu s krásnými zahradami kolem dokola vám vyrazí dech. Člověk si říká, jak ty úzké věže mohou vůbec držet, když se táhnou do takové obrovské výšky. Další výhodou této památky bylo to, že jsem ji měl doslova za rohem, můj hotel byl totiž v samém centru města. Zvláště noční návštěva, kdy je celá stavba parádně osvětlená, ve vás zanechá dlouhou vzpomínku.

 

Süleymaniyeova mešita


Jako do většiny mešit se narozdíl od muzeií neplatí vstupné. Návštěva takového místa má ale zase poněkud jiné zákonnistosti: před vstupem se musíte vzout a boty buď nechat u vchodu nebo si je vzít s sebou. Nemusíte se bát že byste nastydli nebo se ušpinili – na podlaze jsou natažené úžasně jemné hedvábné koberce z rozmanitými vzory, na kterých klečí modlící muslimové. Do mešit musíte vstupovat také vhodně oděni, mužům nesmí být vidět kolena a ženy by měli mít zakryté rameny, nohy a někde i hlavu. Pokud nemáte nějaký závoj nebo hábit, u vstupu vám rádi nějaký pujčí.

 

Vyhlášená čtvrť Kumkapi plná restaurací nabízející plody moře


Když už jsem u toho náboženství tak se také krátce zmíním o muslimských tradicích. Podle Koránu by se každý správný muslim měl pětkrát denně modlit k Alláhovi. Tomu se také opravdu děje – pětkrát za den můžete slyšet ze všech minaretů ve městě hulákání meuzínů, svolávající lidi k modlitbě. Díky různým zesilovačům a ampliónům jsou tyto zvláštní zvuky slyšet opravdu všude. Pro jedince se slabým spánkem může být mírně problematický čas první takové podlitby, která se odehrává v 5 hodin ráno. Když vám těsně před rozedněním pod oknem huláká jakýsi papaláš a v ozvěně se jeho projev nese celým městem, není to pro Evropana nic až tak příjemného. Poslední, pátá modlitba se pak odehrává většinou v 10 hodin večer. Během těchto modliteb je turistům do mešit vstup zakázán.

 

Hagia Sophia


Jelikož je Istanbul poměrně kosmopolitní město, nemusíte se obávat, že zde o ženu nezavadíte. Ani ona tradice zahalování, kdy je ženským protějškům vidět pouze úzký pruh obličeje už tolik neplatí – některé starší muslimky to sice stále dodržují, mnoho těch mladších už ale na tuhle tradici příliš nedá. Zajímavý pro turisty může být také fakt, že fotit ženy a obzvláště ty zahalené je zákázáno. Stejně tak za vyfocení policisty si můžete jít posedět hezky do chládku.

 

A hned naproti Blue Mosque


Další známou památkou je Velký bazar (Grand Bazaar). Tohle úchvatné obchodní centrum žije každý den neuvěřitelným způsobem. Spletitý systém úzkých uliček v zastřešeném objektu mi několikrát způsobil slušné zabloudění. Co se sortimentu týče, můžete tady sehnat vlastně cokoliv. Od oblečení, bot, kabelek přes zlato, koberce, koření nebo vodních dýmek až třeba k živým zvířatům, tureckému cukroví nebo různé elektroniky.

 

Sultánova kašna v paláci Topkapi


Obchodování v Turecku je také kapitolou sama pro sebe. Téměř na všech místech kromě kamenných obchodů se dá smlouvat. „Dá“ je možná poněkud nepřesné, lepší by asi bylo napsat „musí“. Turci totiž hádání o ceně berou jako zábavu a k obchodu to u nich prostě patří. Pro turisty je to ale poměrně těžká disciplína. Zvláště v prostorách onoho Velkého bazaru vám vaše vyjednávací schopnosti asi nebudou moc platné, obchodník vždycky vyjde ze souboje jako vítěz a na směně vždy vydělá. V nějaké zapadlejší uličce už ale můžete značně ušetřit a sehnat velice výhodně požadované zboží. Já jsem třeba uhádal po pár minutách celkem pěkný pásek z 10 tureckých lir na 4 a půl, což už je celkem slušná sleva. Během oné diskuze jsem s prodavačem stačil probrat mojí školu, Českou republiku a fotbalové kluby v Istanbulu.

 

Otomanské brnění v jednom z muzeí


Abyste mohli vyjednávat o ceně, potřebujete umět nějaký ten jazyk. To je v Turecku trošku problém – běžní obyvatelé nic jiného než zběsilou turečtinu neumí a lámanou angličtinu uslyšíte pravděpodobně jenom od těch lepších obchodníků. Moje dotazy na místní policisty třeba s žádostí o ukázání cesty na mapě také končily často na tom, že oni umí jenom turecky. Jelikož sem až tolik turistů nejezdí (jsou tu převážně Rusové, Francouzi a nějací ti Němci), hodí se umět nějaký ten jazyk navíc. Já jsem párkrát prohodil něco v Němčině a padlo i nějaké to slovíčko francouzsky. Pokud nic z toho neovládáte, poslouží vaší domluvě nejlépe asi kalkulačka, kam prostě budete střídavě psát ceny a na nějaké té částce se časem shodnete. :)

 

Loďka prodávající čerstvý Fish kebab 


Abych se vrátil zpátky k těm památkám: většina placených muzeí, která jsem navštívil, mě spíše zklamala. Za vstupné většinou zaplatíte 10 až 15 lir (150-200 Kč), vystavená expozice tomu ale občas moc neodpovídá. Třeba výstava jakéhosi porcelánu a obrazů v paláci Topkapi byla vyloženě mizerná, z talířů které tam měli ve vitrýnách běžně jím u své babičky a vstupné za to taky nevybírám. Mnohem zajímavější tak byly právě ty mešity, i když třeba jedna výstava osmanských zbraní a brnění mě také docela zaujala.

 

Pohled na věž Galata od stejnojmenného mostu plného rybářů


Další známým a turisty hojně navštěvovaným místem je Hypodrom. Tahle lokace mi také připravila menší zklamání, protože jsem čekal pozůstatky onoho známého závodiště, které dokázala pojmout až sto tisíc diváků. Místo toho ale na prostoru tohoto stadionu nyní stojí jeden obelisk a udržovaný park obehnaný stánkami s nejrůznějšími turistickými cetkami.

 

Historická travmaj u náměstí Taksim


Jestliže moje dojmy z nakupování a vůbec určité světovosti byly do posledního dne dost smíšené, během jedné návštěvy se všechno změnilo. Celkem náhodou jsem totiž narazil na Istiklal Avenue ve čtvrti Beyoglu. To je prémiová destinace, která se dá bez okolků srovnat třeba s Champ Elyses v Paříži nebo jinými světoznámými nákupními třídami. Obchody světových značek místo tradičních stánků nabízejících napodobeniny, fast foody včetně McDonaldu a Burger Kingu, kavárny s terasami včetně několika poboček Starbucks a tak dále. Docela šok, oproti těm tradičním místům, kde jsem trávil většinu času. Mezi tím vším jezdí historická tramvaj a celkově si připadáte v úplně jiném světě. To všechno vrcholí obrovským náměstím Taksim, kde se kříží téměř všechny uzly městské dopravy.

 

Kostel Saint Antonio di Padova


Transport v Istanbulu je vůbec zvláštní kapitolou. Jak jsem se již zmiňoval, město má podle posledních průzkumů přes 11 milionů obyvatel – a na to už potřebujete sakra hodně dopravních prostředků. Přestože na tom město není tak úplně špatně, mají turci stále co dohánět. V Istanbulu fungují dvě linky metra (mimochodem druhého nejstaršího na světě), centrem města projíždí supermoderní tramvaje s klimatizací (bohužel opět jenom dvě nebo tři linky).

 

Istiklal Avenue plná turistů


Do toho připočítejte stovky autobusů a taxíků, které jsou ale ještě dražší než u nás a jako turista máte velice slušnou pravděpodobnost, že vás v nich oberou. Přidat můžete ještě takzvané dolmetšeny, což jsou vlastně minibusy pendlující mezi určitými atraktivními lokacemi. Jejich problémem stejně jako u většiny dopravních prostředků v tomto městě je však zcela nahodilý jízdní řád a naprostá absence jakýchkoliv plánů a map města. Pro turisty ne zrovna ideální stav, ještě navíc když máte jenom poměrně hrubou mapu jako já.

 

Pokračování pravděpodobně zítra...


Komentáře

Dave - 03.09.07 - 18:12
Úžasné :) Těšim se na pokračování...

Luke - 03.09.07 - 22:12
Misto vykladni skrine Turecka bych doporucoval se jet podivat na kyperskou recko-tureckou hranici, abys pochopil, co jsou Turkove za narod a proc nepatri do EU. A mimochodem, zkus se podivat do slovniku na pouziti s a z na zacatku slov. Spozdeni fakt vypada desive.

Hannes - 03.09.07 - 22:25
staci si precist minuly clanek a zjistis, ze jsem o tom uz psal, bordel na ulicich je tam vsude. co se chyb tyce, mam bohuzel takovej nepeknej zvyk si po sobe veci moc necist, navic jsem tenhle clanek psal v pomerne nepohodlny pozici na letisti s notebookem na kline a takhle to pak konci :)

Ondřej Havlín - email - 04.09.07 - 09:22
Mě spíš vyděsilo to 'vydět' , ale článek je hodně povedený a přiblížil mi kulturu Turků, díky.

Luke - 04.09.07 - 12:12
HANNES. Nejde o bordel, ale o narod jako takovy. Proto jsem zminoval ten Kypr.



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker