CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 3
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
31.08.2007 | 22:07 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

První dojmy z Istanbulu a Turecka obecně

Moje další prázdninová cesta začala tradičně odjezdem na Ruzyni. Stačilo tam být asi hodinu a půl před odletem, i když většina leteckých společností doporučuje spíše 3 hodiny. To je ale hodně přehnané a pokud neletíte mimo Evropu, tak většinou stačí mnohem menší předstih. Jak jsem psal již včera, jednalo se o charterový let plný dovolenkářů. To znamená také velkou pravděpodobnost spoždění, protože tyto lety se otáčejí víceméně nonstop a pokud někde naberou spoždění, už se to celkem blbě nahání.

 

nastoupení do letadla, hezky s tureckou vlaječkou u dveří


Nakonec z toho ale byla asi jenom hodinka, což se dá ještě unést. Jakýsi Airbus turecké společnosti Atlas Jet neoplýval zrovna novotou, ale na nohy měl více místa než klasická 737čka, takže jsem si nestěžoval. Během letu se podával obídek, zařadil bych ho spíše k průměru (těstoviny s mletým masem, houska s máslem, koláč a zeleninový salát). Na stravu od British Airways asi ještě dlouho nic mít nebude.

 

Atatürkovo letiště a letadla Turkish Air


Vtipná byla jedna turecká letuška, která očividně neměla svůj den. Nejdřív se jí povedlo vysypat prázdné tácy se zbytky jídla a pak svůj výkon korunovala politím jednoho pasažéra kolou. Nic moc. :) Asi po dvou hodinách už jsme začali klesat a pod námi se pomalu objevoval Istanbul. První dojem – obrovské město táhnoucí se desítky kilometrů, více než 11 milionů obyvatel (tzn. celá naše republika v jednom městě!).

 

Jaksi...


Dosed na přistávací dráhu byl korunován bouřlivým potleskem – věc, kterou na pravidelných leteckých linkách také často nezažijete, ale u charterových letů je to téměř standard. Atatürkovo letiště je velice moderní, veliké a špatně klimatizované místo, my jsme si ale vystoupili hezky po schůdkách a následně nás převezl letištní bus k pasové kontrole. Dojmy z počasí byly nepříliš příjemné: přestože mělo být podle předpovědi nějakých 28 stupňů a asi i bylo, přišlo mi to jako kdyby bylo 45.

 

postýlka v hotelovém pokoji


Z letiště jsem absolvoval asi hodinovou cestu do svého hotelu. Už tady bylo možno zpozorovat spoustu zajímavostí: tak třeba výzdoba ulic. Téměř všechny hlavní třídy jsou lemovány tisíci tureckých vlajek, podél silnic se rozkládají nádherné záhonky plné barevných květin a všechno to vypadá tak nějak pěkně. Druhá věc, která vás okamžitě praští přes oči je stav dopravy. Stručně řečeno, Turci jsou blázni.

 

výhled z mého pokoje


Řidičovi zvyklému na evropské silnice bych do tureckého provozu radši ani nedoporučoval vjíždět. Na značky se tu nehraje, semafor se respektuje podle nálady, přechody jako by nebyly. Blikání při odbočování jsem si ještě nevšimnul. Kdo nemá v autě pořádný klakson, jako by snad ani nebyl – všichni troubí jak o život a mají přitom neuvěřitelně znuděný výraz. Do toho všeho běhají turci s balíkama zboží, turisti a jiná pakáž mezi auty, takže výsledný obrázek je opravdu drsný.

 

Turci jsou na svojí národonost patřičně hrdí a dávají to najevo


Můj hotel se nachází v samém centru města ve čtvrti Sultahanmet. V okolí hotelu jsou i další místa ke složení hlavy hlavně pro bohatší turisty, ale stačí popojít o pár ulic dále, a nabídne se vám trošku jiný obrázek (o tom později). Čtyřhvězdičkový hotel Azyiade vypadá docela jinak než na promo obrázcích, ale není si na co stěžovat, luxus to je parádní.

 

Znají nás i v Istanbulu...


Na hotelové zvyklosti veliká místnost s dvojlůžkem, špičková koupelna, vlastní klimatizace s termostatem, satelitní televize, telefon, vlastní trezor a další drobnosti. Dostali mě třeba obálky na dopisy, dopisový papír, bloček s logem hotelu, noviny, různé dotazníky (snídaně v restauraci / na pokoji, kdy má chodit pokojská atd), nějaké tužky. Na nočním stolku čekaly tradiční turecké bonbóny s nápisem „Good night“, v koupelně celá sada mýdel a šampónů, evropský záchod (turecké díry do země jsem se docela bál) a tak dále. Potěší i stejný typ zásuvek, jako máme u nás, takže nemusíte vozit žádné adaptéry. O internetu už jsem se zmiňoval. Prostě absolutní komfort – na druhou stranu je mi to celkem jedno, protože v hotelu stejně budu prakticky jenom spát.

 

Ekonomická verze ohřívače nejběžnějšího pokrmu v Turecku


Co je na téhle zemi nepříjemné je voda. Z kohoutku tu sice teče stejně čirá tekutina jako u nás, ale bohužel není pitná. Respektive je, ale pak asi strávíte vaší dovolenou s mírně řidší stolicí. Pokud se tedy chcete napít, musíte si koupit vodu balenou. To je mírně nepraktické, voda je naštěstí k sehnání doslova všude (a když píšu všude, myslím opravdu všude – chlapec s kyblíkem ledově vychlazených lahví je docela flexibilní prodejní jednotkou, stejně jako jeho ceny – ty bohužel hlavně směrem nahoru).

 

Nechcete si také něco odložit?


Nemělo cenu na nic čekat a tak jsem nastavil klimatizaci na 19 stupňů, místo kalhot vzal co nejlehčí oblečení a vyrazil do rozpálených istanbulských ulic. Istanbul se ukázal jako město obrovských kontrastů, přesto je výsledný dojem spíše mírně negativní. Turci si prostě na hygienu moc nepotrpí, a tak se vám při odbočení z hlavních turistických tříd může dostat docela tristního pohledu. Pokud se lehce ztratíte a dostanete se vysloveně do domorodých oblastí, může se vám občas udělat i mírně špatně. Občasný závan smradu vám snadno v žaludku ještě třikrát přetočí právě dožvejkaný kebab.

 

S autama na tom v Turecku nejsou vůbec špatně...


Odpadkové koše tady totiž moc nefrčí, nejčastějším způsobem zbavení se odpadků je pohození někam do kouta. Tímto způsobem za chvilku vznikne menší či větší hromada, která přiláká v lepším případě skupinku toulavých koček, v tom horším skupinku smradlavých bezdomovců. Přes noc občas tyhle hromady odpadu záhadně zmizí (nebo taky ne). Koček a koťat tu vůbec můžete potkat fakt hodně, ale přestože mám tyhle zvířata docela rád, tady si jich radši moc nevšímam. Další záhadou je, že ty kočky vůbec neslyší (znáte proboha nějakou kočku která by neslyšela na „čiči“ ??? :)) .

 

Zaručeně pravé (Grand Bazaar)


Jelikož jsem pochopitelně neměl žádné turecké peníze (nedají se koupit u nás), musel jsem najít vhodnou směnárnu a vyměnit moje kanadské dolary (zbytek z Vancouveru, co s tím) za turecké liry. Od začátku tohoto roku došlu v Turecku k menší měnové reformě, díky které už nestojí lístek na tramvaj 6 milionů lir ale nově jenom 6 lir – prostě se škrtlo šest nul a jede se dál. S kanadskou měnou byly trošku komplikace, většinou jsem se musel vyloženě zeptat, protože na tabulích s kurzem mají ve směnárnách často pouze dolar a euro. Pak už to ale nebyl problém.

 

Chytrá kočička, i do objektivu se mi podívala


Tady postupně narážím na otázku komunikace s místními obyvateli. Ode mě nikdo turečtinu čekat nemůže, a tak jsem to samozřejmě zkoušel s angličtinou. No, žádná sláva, turci na vzdělání asi moc nedají. V hotelech, muzeích, informacích a podobných informacích se většinou celkem domluvíte, ale jinak je to bída. Při nakupování je nejlepším pomocníkem prodavače kalkulačka (na vylepené cenovky se tady moc nehraje) a divoká gestikulace také není úplně k zahození. Ukázat si prstem na kebab ale dokážu vždycky a tak to není tak hrozný problém. Spíš mě mrzí, že si nemůžu s prodavačema třeba trochu víc pokecat.

 

Posvátná kráva u fontány


Poslední část dnešního příspěvku věnuji obchodům obecně. V Turecku jsou ceny přibližně na úrovni naší republiky, s tím, že je tady dost vysoký rozptyl mezi jednotlivými obchody. Žádný větší supermarket jsem ještě neviděl a v těch menších krámcích (kterých jsou mraky) jsou ceny značně diferenciální. Můžete si tak koupit půl litru koly za 1 liru, nebo taky klidně za pět, a ani nemusíte být v nějaké turisticky atraktivní oblasti. Pokud nejste vyloženě v kamenném obchodě, dá se o ceně smlouvat, často se to dá ukecat třeba i na polovinu původní částky – Turci to berou jako zábavu.

 

Voda teplá í studená je k dostání všude


Mezi hlavní obchodní artikly patří kromě jídla hlavně oblečení. Hadry, pásky, boty, šátky a všechno ostatní je tu na každém rohu. Kvalita je ale často zcela mizerná, padělky více než běžné (dokonce jsem zaslechl, že jsou oficiálně tolerované) a cena tomu úměrná. Přeci jenom boty od Adidasu za 150 Kč moc důvery asi nevzbudí, podobně je to se značkovými tričkami za 5 nebo 10 lir (1 lira = 15 Kč). Občas ale narazíte na určité zboží, jehož nižší kvalita až tak nevadí a díky nízké ceně se vyplatí koupit.

 

Další příspěvek tentokrát o místních památkách zítra.


Komentáře

x4 - 01.09.07 - 10:55
Peknej a zajimavej prispevek z netradicnich mist, vetsina mojich znamych zna turecko jen pokud saha plaz a kam je videt z primorskeho hotelu.

Líboš - 01.09.07 - 20:23
Parádní článek

karin - 02.09.07 - 04:11
Já bych asi měla s Tureckem problémy, kdysi vyvraždili Armény a nikdy se za to neomluvili, natož aby to přiznali. Jsem na to docela háklivá, takže Turecko záměrně bojkotuju - jde to líp, než bojkotovat Čínu... Udělali dávno před Němcema to, co oni pak udělali se Židy, ale Němci se k tomu aspoň nějak postavili a "odčinili" to, turecká vláda se pořád cítí ublížená, když jim někdo Armény a genocidu za první světové války někdo připomene, natož aby chtěl doznání, nebo aspoň omluvu. Asi se okrádám o krásy jejich vlasti, ale nějak prostě nemůžu. I když vím, že tam jistě jsou krásní a zajímaví lidé a krásné památky a přiroda. Mám prostě "arménský blok". (tím nechci vůbec nikoho ovlivňovat nebo agitovat, jen já to tak cítím)

anelka - 03.09.07 - 00:34
Wow, ty si žiješ...nejdřív Kanada teď Turecko, jen tiše závidím. Tak si to tam užij.

buffalka - email - 03.09.07 - 11:56
Skvělý postřehy, s většinou musím souhlasit...bordel je všude, ale oni to po nocích občas i uklízej:-))
Mý dojmy z Istanbulu jsou 100% pozitivní, nejkouzelnější místo, kde jsem zatím byla:-)
Netrpělivě čekám na další článek...

Revealman - 03.09.07 - 12:07
Netrpělivě čekám na další článek...

Já taky, snad tě tam někde nedostali :-o

Hannes - 03.09.07 - 13:00
karin: tezko rict, ja do toho az tolik nevidim ale bavit se s turkama o historii neni zrovna nejlepsi napad.

anelka: ale prosimte, ty uz jsi si taky uzila skotsko a francii :)



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker