CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 7
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
09.07.2007 | 08:04 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Canada Day, český meeting a návštěva dance clubu

Zdá se to skoro nemožné. Za necelý týden jedu domu. Čas tady ubíhá neuvěřitelně rychle. Celkem bez problémů si dokážu představit další týden, měsíc a možná i rok života v Kanadě. Stačilo by mít párset tisíc a člověk by si mohl dál užívat místní pohody. Když to tak vemu kolem a kolem, moc se mi ani zpátky do našeho malého státečku nechce...

 

jeden z bavičů na Granville Islandu právě leze na jakési obří kolo


Poslední report z minulého týdne byl sobotní výlet do Whistleru. Den po té, neděle, byl i na místní poměry speciální. Slavil se totiž Canada Day. To v praxi znamenalo, že jste všude po městě mohli potkat lidi s kanadskými vlajkami, odznáčky, trikami a dalšími znaky státní příslušnosti. Já jsem se stále ještě trochu unaven ze soboty vydal na Granville Island, kde se měla konat jakási show, festival nebo přehlídka.

 

stravovací část, všude spousta lidí...


Skutečnost ale byla poněkud slabší – tisíce lidí mačkajících se mezi pár pódii na kterých rádoby baviči předváděli svoje show s jediným cílem: vylákat z diváku co nejvíce peněz. Dále bylo možné vyslechnout několik jazzových kapel, nechat si na ruku udělat dočasné tetování kanadské vlajky a to bylo tak nějak všechno. Zbytek „vystavujících“ byli pouze prodejci nejrůznějšího převážně totálně zbytečného zboží a stánky s občerstvením.

 

Jin Sol z Korei, jedna z kamarádek, ve Vancouveru je už 10 měsíců


Poněkud zklamáni jsem se tedy s dvěma Korejkami a jednou holkou z Turecka vydal do jednoho místního baru, který je proslaven výbornými koktejly a různými shaky. Tady jsme se trošku zchladili a odpočinuli, načež jsme se vydali do Coal Harbouru, kde se měl od 10.30 večer konat ohňostroj. Přístav byl totálně přecpán lidmi očekávajícími onu ohnivou show. Sednout si bylo téměř nemožné a tak jsme museli prostě jenom stát.

 

mapa světa a kamínky. každý návštěvník položil kamínek na svojí zemi, u ČR bylo 15 návštěvníků


O to větší zklamání byl ohňostroj samotný. Přibližně dvacetiminutové výbuchy byly velice slabým odvarem pražského novoročního ohňostroje. V praxi to vypadalo asi tak, že vyletěly dvě rakety, bum a pak 5 vteřin čekání na něco dalšího. Spousta lidí to ale prožívalo jako malý zázrak, různé skupinky kolemstojících lidí s úžasem hučeli při každé druhé explozi, přestože to opravdu nebylo nic moc. Po dvaceti minutách jsem byl docela rád, že už celá věc končí a můžeme jít pomalu domů. Pomalu protože jsme museli nejdřív vystát asi půlhodinovou frontu na SkyTrain, ty tisíce lidí se totiž museli nějak dostat domů.

 

Granville Island


Pondělí druhého byl státní svátek, kdy se v celém městě téměř nic nedělo a tak jsem i já zůstal doma a užíval po dlouhé době pořádného spánku přibližně do jedenácti hodin. Škola samozřejmě odpadla, takže nebyl důvod vstávat nějak zbytečně brzo.

 

na drinku v restauraci Red Robin


Co se týče školy, všechno tak nějak zapadlo do určitých kolejích a nebyl důvod to měnit. Dopolední tříhodinovka kurzu Discussion Circle mě tak nějak moc nenadchla, ale měnit už to nebudu. Důvodem je to, že během oněch tří hodin mluvíte asi tak pár minut. Ve třídě je obvykle circa 12 lidí a není zrovna jednoduché zapojit se do diskuze, když každý chce něco říct. Nejen díky tomu se moje odpoledne Vocabulary class stala snadno mým favoritem. Učitel Patrick je opravdu vtipný ale zároveň dost efektivní učitel, který naučí.

 

západ slunce v mlhovém oparu vodní fontány


V úterý večer mi na můj mail přišla zpráva od neznámého Čecha, který pracuje zde ve Vancouveru. Pravděpodobně náhodou narazil na můj blog a vymyslel jakousi akci pro všechny Čechy v tomto městě. Jednalo se o jakési setkání v kavárně Blenz, kde onen neznámý mladík pracuje. Takovou příležitost jsem si nemohl nechat ujít a tak jsem se opravdu na onen sraz dostavil. Nakonec se tam sešlo asi 8 českých spoluobčanů.

 

čekání na ohňostroj v parku u přístavu


K mému překvapení byli všichni ve Vancouveru pracovně přes program SWAP. SWAP je zajímavá možnost mezinárodní praxe v různých městech po celém světě. Po zaplacení registračního poplatku vám agentura pomůže se začátky v novém městě. Na vás je pak  najít si nějaké zaměstnání, ubytování a samozřejmě také stravování. Jedná se tak o dost odlišnou zkušenost než návštěva placené školy, překvapivě ale skoro nikdo neměl s hledáním práce problémy.

 

troška romantiky ;-)


Co jsem tak za těch několik hodin vypozoroval, kromě jednoho kluka dělali všichni spíše základní a poměrně otravné práce za minimální nebo velice nízkou mzdu (8 dolarů za hodinu), jako prodavačky, pokojské a tak dále. Onen jediný kluk díky svému vzdělání našel jakousi geodetickou spolešnost, u které měl kromě mzdy nad 20 dolarů za hodinu i služební auto, telefon a další velice příjemné výhody. Většina z těchto lidí zůstávala ve Vancouveru na 2 nebo 3 měsíce.

 

moderní umění aneb kostel naruby


Ten samý večer jsem stačil ještě navštívit dva místní night cluby. Když u nás někdo řekne slovo night club, většina lidí si asi představí pochybný podnik, velice často poskytující různé sexuální služby. Tady se night clubem označuje víceméně disco club. I toto označení je ale poněkud nepřesné. Jelikož jsem měl vstupenku zadarmo do klubu Crush, vydal jsem se do centra města najít tento podnik. Když jsem si vystál frontu a dostal se dovnitř, byl jsem v menším šoku. To, co se navenek tvářilo jako jakýsi luxusní podnik byla ve skutečnosti čtvercová plocha s DJ pultem a asi 4 koženými křesly. Řekl bych takový větší obývací pokoj s barem opodál. Dal jsem si tedy jednu lahev piva Corona Extra (330 ml za 4 dolary, chutnalo to hrozně) a asi po 15 minutách se z onoho klubu vypařil. Přemýšlel jsem co dělat, bylo asi půl desáté a domu se mi zrovna dvakrát nechtělo.

 

ohňostroj


Vzpomněl jsem si, že několik lidí se ve škole zmiňovalo o klubu Atlantis, který měl být o něco lepší. Před odchodem jsem dokonce koukal na web tohoto klubu a prezentace slibovala jakýsi laser a sound systém nejvyšší kvality (na světě jsou prý jenom 2 podobné podniky s touto technikou). Jelikož jsem ale nevěděl, kde přesně se podnik nachází, strávil jsem asi hodinu pobíháním centrem města. Ptal jsem se asi pěti lidí na cestu a každý z nich mě poslal někam úplně jinam. Asi po té hodině jsem naštěstí potkal dvě holky ze Švýcarska, které taky hledali stejný podnik a společnými silami se nám nakonec podařilo všechno najít.

 

Do Atlantisu už jsem neměl žádné volné vstupenky a tak jsem musel zaplatit vstupné cca 220 Kč. Ceny pití byly přibližně stejné, 4-6 dolarů za třetinku piva (je ale o pár stupňů silnější než to české, takže to asi vyjde podobně) a přibližně stejně za panáka něčeho tvrdšího. Ona úžasná výbava nebyla o moc lepší než v předchozím klubu – jakási konstrukce s pár lasery a další světelnou technikou nikterak vybočující z toho, co můžete vidět v českých klubech. Třeba Karlovy lázně mi přijdou co se interiéru týče mnohem lepší, nebylo to ale tak hrozné. Převažující množství Brazilců si vynutilo mnoho brazilských songů které jsem vůbec neznal, došlo ale i na tradiční klubové hity známé všude na světě. Asi v 1 hodinu jsem se s úsměvem na tváři pomalu odebral na poslední SkyTrain zpátky domů...


Komentáře

Quanti - 13.07.07 - 15:57
nojo, Canada Day, to jsem taky zazila :) a jeste jsem byla v Calgary na Stampede, to bylo hezky, i kdyz me jinak kovbojove moc netankujou :))



Přidat komentář

bezpečnostní kód: opak dne =

jméno

komentář

zalamování řádků

 

:: Zpět
eXTReMe Tracker