Let's get some social life!

Středa 17:25

Včera jsem si užil celkem vtipný den. Ve škole jsme přivítali 3 nové studenty, vlatně teda studentky – Mag a Moniku z Polska a ještě jednu Francouzku, jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatoval. Ve třídě nás je tak už 14, což je zároveň maximální dovolený počet. Včera i dneska jsem seděl vedle Moniky takže jsme se mohli docela dobře poznat – umí opravdu hodně dobře anglicky, v Cambridge byla asi čtyřikrát, naposledy před pouhým měsícem a stejně jako většina ostatních Polek je dost ukecaná.

Po celkem nudné druhé části výuky jsem vyrazil s Věrou a její kamarádkou do KFC na oběd. Mají zde celkem odlišné menu, i když to stejně chutná všechno dost podobně. Já jsem si dal Fully Loaded Meal což je krabice obsahující hranolky, pití, fazole v omáčce, kus kuřete a ještě jakýsi kuřecí hamburger na způsob českého Zingera, zatímco holky si dali místní verzi Twister menu.

Těsně před odchodem se nám naskytla zajímavá podíváná, kdy se jakýsi zákazník s přítelkyní (černoch, tak 100-110 kg, pěknej řízek) z ne zcela zřejmého důvodu začal dost drsně hádat s obsluhou KFC. Myslím, že v objednaném jídle našel něco zkaženého nebo tak něco. Skončilo to tak, že hodili své dva tácy s jídlem po obsluze a s dost drnými nadávkami odešel, po čemž následoval odchod skoro všech zákazníků. Zajímavý byl postoj personálu, který se jako mávnutím proutku vypařil někam dozadu do kuchyně a asi 5 minut tam nikdo nebyl. Nutno podotknout, že místní pobočka KFC byla opravdu tak trochu divná, přišlo mi to jako bufet na hlavním nádraží, prostě taková rychlovka pro chudší obyvatelstvo, podobně jako to je třeba v Americe, kde jsou fast foody opravdu ve spodu restauračního stravování.

Odpoledne jsem si ještě asi dvě hodiny povídal v centru s Věrou, je to celkem zajímavá holka. Neznám moc lidí který by se učili latinu a arabštinu. Něco před šestou hodinou jsem přijel domu, kde měla Lorraine nějakou návštěvu, tak jsem radši nerušil a zalez do svého pokoje. K večeři jsme měli špagety se skvělou omáčkou, konečně nějaké známé jídlo :) Během jídla jsme ještě trošku konverzovali, například o mistrovství světa ve fotbale. Oris se mě zeptal co si myslím o výkonu anglického nároďáku, tak jsem opatrně odpověděl že jsem čekal trochu víc. Dost mě překvapilo, když se oba moji hostitelé shodli na tom, že „England totally sucked,“ nechtěl jsem to říkat nahlas, ale nakonec to řekli oni za mě. Oris také zkoušel vyjmenovat pár českých fotbalistů, vzpomněl si na Čecha a Rosickýho.

Téměř ihned po večeři jsem sebral svoji vytuněné kolo (trošku jsem ho pošteloval, nafouknul duše a promazal) a vyrazil do centra. V 8 hodin jsme totiž měli sraz s dost lidmi ze školy před jedním z místních kin. Nakonec se sešlo asi 15 lidí, jenomže do kina nás šlo asi jenom pět, ostatním se nezamlouval žádný z promítaných filmů a vyrazili někam do hospody. Já jsem s několika Francouzkama a Němkama zůstal na film Cars, v úterý jsou tu totiž lístky za speciální cenu, 4 libry, zatímco normálně stojí kino něco přes 6 liber.

Docela jsme si to užili, přestože se jednalo o auta, tak se to líbilo i holkám a někdy před půlnocí jsme se rozešli do našich dočasných domovů rozsetých po celém městě. Tady mě dost nepříjemně zaskočilo anglické počasí, protože začalo dost hustě pršet a přede mnou byla půlhodinová cesta na kole bez blatníků. Párkrát jsem zastavil jestli to náhodou nepřestane, ale pršelo pořád stejně, takže jsem přijel totálně promočený, ale spokojený po příjemném dni.

Dneska jsem vstával o něco dřív abych si dal ranní sprchu, protože nám tady budou přestavovat koupelnu. Tradiční vypracování domácích úkolů v autobusu cestou do školy a už jsme zase probírali novou látku. Po poledni jsem byl ještě chvilku na internetu a pak se odebral do Subway na oběd. V tomhle skvělém obchodě si můžete namixovat svojí vlastní bagetu přesně tak jak chcete, já si dal nějakou italskou se zeleninou. Problémy v komunikaci ale způsobily, že to stálo zase o dost víc než jsem čekal, ale těžku se s nima můžu hádat když už držím zabalený oběd v ruce. Pod 5 liber se tady stejně nemáte šanci naobědvat, a to mluvím jenom o různých fast foodech, občerstveních a kantýnách, v restauraci je oběd tak minimálně za 12 liber (500 Kč).

S bagetou a kbelíkem koly jsem se odebral do Christ’s Piece, jednoho z místních parků. S Japonkou Yasuko jsme se bavili o tom, že tam je na určitém místě hotspot bez hesla, takže jsem se mohl při obědvání připojit na internet a projet pár webů. Japonci jsou vůbec hodně zajímaví – zaprvé jich je tady spolu s Číňany a Korejci strašně hodně, zadruhé mají věci o kterých by se vám ani nesnilo. Skoro každá roztomilá šikmooká holčička s vietnamkami na nohou má svůj vlastní mininotebook, supermobil, digitální překladový slovník a další vychytávky. Holt jsou trošku napřed.

Teď se pomalu chystám na večeři, zatímco se dívám na mistrovství Evropy v atletice v TV. Večer se chystáme ještě s Christianem zajít někam do hospody na pivo, možná se k nám přidá i někdo další. Moc toho ale asi nevypiju, protože v hospodě si tady můžete dát pintu piva (0.5 litru a kousek) v průměru tak za L 2.50, což znamená nějakých 110 Kč. Není se čemu divit, že tady nepotkáte skoro žádné ožralce :-)