Jak jsem se zmiňoval již v předchozím postu o problémech s kreditními kartami, během letošního října jsem strávil zhruba týden ve Španělsku. Konkrétně se jednalo o oblast okolo Alicante, které je ještě asi 200 kilometrů jižněji od Valencie. Byl to vlastně geniální začátek nového semestru - celé září jsem byl v Keni, na pár dní se vrátil do studené České republiky a za chvíli zase odjel do Španělska, kde bylo nádherných 30 stupňů (oproti místním zhruba 5°C).

Celý výlet byl nevuěřitelně levný, jelikož jsem dokázal sehnat opravdu výhodné letenky v kombinaci Wizz Air, Ryanair a Easyjet, takže jsem jel opravdu za pakatel. Lehce nepříjemné byly přestupy: cestou tam jsem měl asi 7 hodin na letišti Milan - Bergamo, zptáky mě čekala zase noc na letišti v Londýně. V Miláně už jsem ale byl, takže jsem věděl co mě na tomto letišti čeká. Naštěstí je kousek od letiště obrovské nákupní centrum, kam jsem se na věštinu času přesunul. Těch 7 hodin jsem si tedy značně zkrátil návštěvou několika obchodů a lehkým občerstvením za nepřemrštěné letištní ceny (výborná pizza a pravá italská zmrzlina!). Mimochodem docela nechápu, proč u nás máme tak neuvěřitelně drahé kafe, capuccino a další podobné nápoje, když v Itálii za ně nedáte většinou více než Euro a kvalita je minimálně o třídu výš.

Po zhruba dvouhodinovém letu už jsem vystupoval v Alicante. Tamější letiště je poměrně veliké a moderní, což není příliš časté u low-costových destinací. Autobusem do centra města je to necelá půlhodinka, lístek stál něco přes dvě Eura. Stala se mi tady taková vtipná příhoda, že jsem zapomněl vystoupit na zastávce kde jsem měl, a řidič mě pak zaboha nechtěl pustit ven. Autobus totiž jezdí pořád dokola mezi městem a letištěm a lehce arogantní Španěl mi tvrdil, že když jsem nevystoupil na poslední zastávce směrem do centra tak musím počkat na další celý okruh (WTF?). Vystoupit směrem na letiště jsem podle něj prostě nemohl (a opravdu mi ani neotevřel dveře). Celá situace byla o to vtipnější, že probíhala ve španělštině, ve které nejsem zrovna nejsilnější a anglicky řidič prostě neuměl. Anglicky se ve Španělsku totiž celkově příliš nedomluvíte. Nakonec jsem to nějak uhádal a vydal se těch několik zastávek zpátky pěšky.

Ubytování ve výborném hostelu bylo bez problémů, bohužel bylo celkem prázdno. Na pokoji jsem potkal dva Němce podobného věku a tak jsme se po krátké prohlídce města, večeři a dvouhodinovém spánku vydali společně prozkoumat noční život v Alicante. Při příchodu jsem ještě prohodil pár slov s pohodovým chlapíkem na recepci, který mi doporučil několik klubů a barů. Ve Španělsku se chodí za zábavou opravdu pozdě, většina míst ožívá teprve o půlnoci, a tak jsme kolem desáté usedli do jedné hospody se stolky uprostřed ulice a objednali pár španělských piv, které překvapivě nebyly vůbec špatné a navíc byly v nějaké promoakci snad za euro, tzn. stejně drahé jako u nás.

Vedle nás seděla jakási skupinka starších holek z Kanady a Irska, tak jsme se dali do řeči a zbytek večera strávili víceméně společně. Holky měly opravdu radost, že můžou mluvit anglicky, protože celý týden prý slyšely jenom španělštinu. Kolem půlnoci jsme se přesunuli na jakousi erasmus party a pak ještě do dalšího klubu, kde to jelo prakticky až do rána. Překvapily mě opravdu docela nízké cenové relace ve Španělsku, drinky nebyly vůbec drahé a celkově se cenová hladina pohybovala téměř jako u nás. Někdy dlouho po půlnoci jsme se odebrali zpátky do postelí a znaveni konečně usnuli. To jsem ještě netušil, že následujících 8 dní bude mít úplně stejný průběh a příliš spánku mě tady nečeká...

Druhý den jsem se vydal na vlakové nádraží, kde jsem měl vyhlídnutý spoj do Teulady. Malé městečko asi dvě hodiny cesty od Alicante bylo mojí přestupní stanicí na cestě do vesničky zvané Moraira, kde jsem strávil většinu času. Místo vlaku mě ale čekalo spíše takové metro, které jelo chvilku pod zemí, chvilku nad zemí. Cesta samotná ale byla úžasná - hned za pobřežím se totiž rozpínají obrovské hory a vy tak na jedné straně vidíte zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada a na druhé straně strmý sestup k plážím u Středozemního moře. 

V Teuladě už čekalo několik známých, s kterými jsem měl společnou cestu dál. Zavolali jsme si dohromady taxi (autobusy tady zrovna často nejezdí), které za chvíli přijelo. Řidič nám ale řekl, že se tam všichni nevejdeme, tak jsme se s ním opět chvíli (španělsky) hádali, načež nám zavolal větší auto, do kterého už jsme se vešli všichni.

Následujících asi 5 dní jsme strávili v okolí Morairy většinou povalováním na plážích, koupáním v moři (v půlce října!), divokými party do ranních hodin, prozkoumáváním španělské kuchyně (paella con marisco!) a vůbec pohodovým prázdninovým odpočinkem ve víru tance, sangrie a totální relaxace. Vědomí, že moji spolužáci právě sedí na nudných hodinách ve studené Praze mi dělalo obzvlášť potěšení. :-)

Jeden den jsme strávili také v Benidormu, což je vyhlášené turistické letovisko. Tohle město plné mrakodrapů žije prakticky jenom z turismu a jak jsme se mohli přesvědčit při prezentaci primátora na radnici, nabízí úplně všechno od perfektních hotelových služeb po zábavní parky a nejrůznější dovolenkové aktivity. Geniálně pitoreskní západ slunce nad Benidormem (viz foto) byl takovou zlatou tečkou nad celým dnem. Ve Španělsku je zakázáno pít alkohol na veřejnosti, takže se člověk musí chovat alespoň trochu nenápadně. Plážová promenáda ale úplně svádí k tomu, sednout si do písku a za zvuku příboje si v kraťasech a tričku vychutnávat lahodně vychlazenou sklenici sangrie. Nám stačilo sednout si za několik lehátek, kde nás nebylo prakticky vidět. Tenhle skvělý večer vyvrcholil v jakémsi karaoke baru přímo u pláže, kde jsme předváděli do pozdní noci svoje hudební (ne)umění a následně se odebrali nočním autobusem zpátky do Morairy.

Asi nemá cenu dále rozepisovat jednotlivé detaily tohohle výletu - fotky toho řeknou mnohem víc. Každopádně se jednalo o naprosto úžasnou dovolenou v době, kdy u nás skoro mrzlo. Doteď si pamatuji okamžik, kdy jsem jeden večer ležel v plavkách na pláži a druhý den stál promrzlý na pražské Ruzyni, a nemohl uvěřit tomu, jaké počasí a pochmurná nálada tady panuje. Vtipnější to bylo o to víc, že jsem musel jet z letiště rovnou do školy - v kraťasech, žabkách a triku s mikinou. Už jsem si totiž nemohl dovolit další zameškané hodiny po téměř měsíci nechození do školy. Ty pohledy všech lidí zachumlaných v kabátech s čepicí na hlavě byly opravdu vtipné. :-) Alicante na mě udělalo obrovský dojem, poznal jsem tam spoustu skvělých lidí, a jsem si naprosto jistý, že se do tohohle klenotu Andalusie již brzy vrátím.

4IT314 Podnikové informační systémy 1

5HP436 Internetová žurnalistika

2RO162 Španělština pro ekonomy - základní úroveň II

11F201 Finanční teorie. politika a instituce

5HD226 Dějiny dvacátého století I.

4SA312 Teorie a praxe informačních systémů

Obhajoba bakalářské práce

Státní zkouška ze studijního oboru

Pohodová odpolední siesta.

Porto, to je spleť nejrůznějších domečků, baráčků a chatrčí. Každý barák je originál, každý vypadá jinak, je jinak vysoký, má jinou fasádu. Přestože je většina budov značně omšelá a zanedbaná, má to svoje neuvěřitelné kouzlo.

Děti se před horkem snaží trochu zchladit v jedné z kašen. Možná i nějaká ta rybka se tam dá ulovit. :)

Cestou k řece Duoro se vám začne otevírat naprosto dechberoucí výhled. Kaskádovité budovy na obou stranách řeky, gondoliéry čekající na bohaté turisty a remorkéry tahající náklady dřeva nebo dalších surovin. Člověk se prostě jenom zastaví a užívá si ten nádherný výhled.

Pohled na samotné centrum města, čtvrť Porto.

Jeden z vysutých mostů přes reku Duoro. Nahoře jezdí tramvaj, dole pak auta.

Tady můžete vidět nejdůležitější součást celého svátku St. Joao - plastová pískající kladiva. Celou noc se totiž těmito kladivy mlátí lidé do hlavy, přičemž každý úder vydává pronikavé písknutí. Člověk si to nedokáže příliš dobře vybarvit, dokuď to nezažije na vlastní kůži, ale představte si prostě pár tisíc lidí navzájem se mlátících do hlavy kladivama. Neuvěřitelná sranda. Zvlášť když můžete přijít za kýmkoliv a prostě ho jemně praštit kladivem, a on nemůže dělat vůbec nic, akorát se usmát. Tradičním cílem jsou pochopitelně policisté a nejrůznější modelky, na kterých jsme se taky dost vyblbli. Už jenom kvůli tomuhle svátku se chci do Porta někdy v budoucnu rozhodně vrátit.

Tady už jsem u večeře vybaven kladivem na večer. Nejvtipnější na celé oné mlátící akci, kvůli které se do Porta sjíždějí tisíce turistů, je to, že podle nějaké pověry by se měly tlouct hlavně holky, obzvláště blondýny. Když jsem se tak v podvečer procházel s tímhle kladivem v ruce, bylo velice vtipné pozorovat pohledy okolních slečen, jak nervózně vyhlížejí, jestli na ně náhodou nevyběhnu. Jedna trojice blondýn přede mnou dokonce se smíchem utekla, a to jsem je ani nijak nepronásledoval. Večer ale stejně nikdo neunikne, protože kladivo v ruce má prakticky každý.

Pobřeží města v noci, v ulicích pulzují davy lidí. Někdy to bylo až nepříjemné, prodírat se nekonečnými davy. Vtipné bylo také když policie zavřela most, vyfocený na jedné z fotek o kousek výš. Ten se totiž z náporu neskutečného množství lidí začal celkem solidně houpat, takže člověk měl opravdu pocit, že se za chvilku roztrhne.

Půlnoční ohňostroj odpalovaný z lodí na řece. Po tomto ohňostroji vlastně celá akce teprve začíná a davy lidí se začnou přesouvat do centra města, kde hraje živá hudba, tancuje se, pije se. Paří se až do rána, většina lidí se za svítání vydá na pláž, kde se ty odvážnější vykoupou ve studeném oceánu. My jsme samozřejmě taky zůstali vzhůru hodně dlouho a do postele ulehali již za denního světla.

Další den byl vyloženě odpočinkový, probudili jsme se něco po poledni a já už se vydal akorát oblídnout místní pláž. Příjemná písečná pláž je v ostrém kontrastu s opravdu studeným mořem, takže se moc lidí nekoupe, i když je dost horko.

A nakonec Hannes a moře. :))

Večer už jsme akorát koukli na nějaký film, otevřeli si k tomu láhev portského a relaxovali. Mě čekal zhruba v 7 ráno odlet zpátky domů, a tak mi to vlastně i vyhovovalo. Cesta na letiště metrem byla bezproblémová, let s RyanAirem taky. Lehce nepříjemný byl pouze sedmihodinový přestup na letišti Frankfurt-Hahn, protože z Porta žádné přímé lety do Prahy nejsou. Měl jsem s sebou ale spacák a karimatku, takže jsem si v klidu ustlal vedle nějakých Italů, dočetl knížku a za chvíli už nastupoval do letadla směr Ruzyně.

Lisabon i Porto mě opravdu oslnily a všem vřele doporučuju tuhle zemi navštívit - nebudete litovat. Já sám se pravděpodobně již příští léto vrátím právě kvůli "svému" svátku, do té doby budu mít na Portugalsko jenom ty nejlepší vzpomínky...

stany kam se podíváš...

wait for your turn! :)

hromadné čištění zubů

hlavní vchod do areálu

CS Stage

T-Music stage

Nabíjení telefonů ve stanu T-Mobile

Toi Toi!

Fotbálek nesmí chybět

Vypsaná fixa

Bloc Party

Underworld