Jak jsem se zmiňoval již v předchozím postu o problémech s kreditními kartami, během letošního října jsem strávil zhruba týden ve Španělsku. Konkrétně se jednalo o oblast okolo Alicante, které je ještě asi 200 kilometrů jižněji od Valencie. Byl to vlastně geniální začátek nového semestru - celé září jsem byl v Keni, na pár dní se vrátil do studené České republiky a za chvíli zase odjel do Španělska, kde bylo nádherných 30 stupňů (oproti místním zhruba 5°C).
Celý výlet byl nevuěřitelně levný, jelikož jsem dokázal sehnat opravdu výhodné letenky v kombinaci Wizz Air, Ryanair a Easyjet, takže jsem jel opravdu za pakatel. Lehce nepříjemné byly přestupy: cestou tam jsem měl asi 7 hodin na letišti Milan - Bergamo, zptáky mě čekala zase noc na letišti v Londýně. V Miláně už jsem ale byl, takže jsem věděl co mě na tomto letišti čeká. Naštěstí je kousek od letiště obrovské nákupní centrum, kam jsem se na věštinu času přesunul. Těch 7 hodin jsem si tedy značně zkrátil návštěvou několika obchodů a lehkým občerstvením za nepřemrštěné letištní ceny (výborná pizza a pravá italská zmrzlina!). Mimochodem docela nechápu, proč u nás máme tak neuvěřitelně drahé kafe, capuccino a další podobné nápoje, když v Itálii za ně nedáte většinou více než Euro a kvalita je minimálně o třídu výš.
Po zhruba dvouhodinovém letu už jsem vystupoval v Alicante. Tamější letiště je poměrně veliké a moderní, což není příliš časté u low-costových destinací. Autobusem do centra města je to necelá půlhodinka, lístek stál něco přes dvě Eura. Stala se mi tady taková vtipná příhoda, že jsem zapomněl vystoupit na zastávce kde jsem měl, a řidič mě pak zaboha nechtěl pustit ven. Autobus totiž jezdí pořád dokola mezi městem a letištěm a lehce arogantní Španěl mi tvrdil, že když jsem nevystoupil na poslední zastávce směrem do centra tak musím počkat na další celý okruh (WTF?). Vystoupit směrem na letiště jsem podle něj prostě nemohl (a opravdu mi ani neotevřel dveře). Celá situace byla o to vtipnější, že probíhala ve španělštině, ve které nejsem zrovna nejsilnější a anglicky řidič prostě neuměl. Anglicky se ve Španělsku totiž celkově příliš nedomluvíte. Nakonec jsem to nějak uhádal a vydal se těch několik zastávek zpátky pěšky.
Ubytování ve výborném hostelu bylo bez problémů, bohužel bylo celkem prázdno. Na pokoji jsem potkal dva Němce podobného věku a tak jsme se po krátké prohlídce města, večeři a dvouhodinovém spánku vydali společně prozkoumat noční život v Alicante. Při příchodu jsem ještě prohodil pár slov s pohodovým chlapíkem na recepci, který mi doporučil několik klubů a barů. Ve Španělsku se chodí za zábavou opravdu pozdě, většina míst ožívá teprve o půlnoci, a tak jsme kolem desáté usedli do jedné hospody se stolky uprostřed ulice a objednali pár španělských piv, které překvapivě nebyly vůbec špatné a navíc byly v nějaké promoakci snad za euro, tzn. stejně drahé jako u nás.
Vedle nás seděla jakási skupinka starších holek z Kanady a Irska, tak jsme se dali do řeči a zbytek večera strávili víceméně společně. Holky měly opravdu radost, že můžou mluvit anglicky, protože celý týden prý slyšely jenom španělštinu. Kolem půlnoci jsme se přesunuli na jakousi erasmus party a pak ještě do dalšího klubu, kde to jelo prakticky až do rána. Překvapily mě opravdu docela nízké cenové relace ve Španělsku, drinky nebyly vůbec drahé a celkově se cenová hladina pohybovala téměř jako u nás. Někdy dlouho po půlnoci jsme se odebrali zpátky do postelí a znaveni konečně usnuli. To jsem ještě netušil, že následujících 8 dní bude mít úplně stejný průběh a příliš spánku mě tady nečeká...
Druhý den jsem se vydal na vlakové nádraží, kde jsem měl vyhlídnutý spoj do Teulady. Malé městečko asi dvě hodiny cesty od Alicante bylo mojí přestupní stanicí na cestě do vesničky zvané Moraira, kde jsem strávil většinu času. Místo vlaku mě ale čekalo spíše takové metro, které jelo chvilku pod zemí, chvilku nad zemí. Cesta samotná ale byla úžasná - hned za pobřežím se totiž rozpínají obrovské hory a vy tak na jedné straně vidíte zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada a na druhé straně strmý sestup k plážím u Středozemního moře.
V Teuladě už čekalo několik známých, s kterými jsem měl společnou cestu dál. Zavolali jsme si dohromady taxi (autobusy tady zrovna často nejezdí), které za chvíli přijelo. Řidič nám ale řekl, že se tam všichni nevejdeme, tak jsme se s ním opět chvíli (španělsky) hádali, načež nám zavolal větší auto, do kterého už jsme se vešli všichni.
Následujících asi 5 dní jsme strávili v okolí Morairy většinou povalováním na plážích, koupáním v moři (v půlce října!), divokými party do ranních hodin, prozkoumáváním španělské kuchyně (paella con marisco!) a vůbec pohodovým prázdninovým odpočinkem ve víru tance, sangrie a totální relaxace. Vědomí, že moji spolužáci právě sedí na nudných hodinách ve studené Praze mi dělalo obzvlášť potěšení. :-)
Jeden den jsme strávili také v Benidormu, což je vyhlášené turistické letovisko. Tohle město plné mrakodrapů žije prakticky jenom z turismu a jak jsme se mohli přesvědčit při prezentaci primátora na radnici, nabízí úplně všechno od perfektních hotelových služeb po zábavní parky a nejrůznější dovolenkové aktivity. Geniálně pitoreskní západ slunce nad Benidormem (viz foto) byl takovou zlatou tečkou nad celým dnem. Ve Španělsku je zakázáno pít alkohol na veřejnosti, takže se člověk musí chovat alespoň trochu nenápadně. Plážová promenáda ale úplně svádí k tomu, sednout si do písku a za zvuku příboje si v kraťasech a tričku vychutnávat lahodně vychlazenou sklenici sangrie. Nám stačilo sednout si za několik lehátek, kde nás nebylo prakticky vidět. Tenhle skvělý večer vyvrcholil v jakémsi karaoke baru přímo u pláže, kde jsme předváděli do pozdní noci svoje hudební (ne)umění a následně se odebrali nočním autobusem zpátky do Morairy.
Asi nemá cenu dále rozepisovat jednotlivé detaily tohohle výletu - fotky toho řeknou mnohem víc. Každopádně se jednalo o naprosto úžasnou dovolenou v době, kdy u nás skoro mrzlo. Doteď si pamatuji okamžik, kdy jsem jeden večer ležel v plavkách na pláži a druhý den stál promrzlý na pražské Ruzyni, a nemohl uvěřit tomu, jaké počasí a pochmurná nálada tady panuje. Vtipnější to bylo o to víc, že jsem musel jet z letiště rovnou do školy - v kraťasech, žabkách a triku s mikinou. Už jsem si totiž nemohl dovolit další zameškané hodiny po téměř měsíci nechození do školy. Ty pohledy všech lidí zachumlaných v kabátech s čepicí na hlavě byly opravdu vtipné. :-) Alicante na mě udělalo obrovský dojem, poznal jsem tam spoustu skvělých lidí, a jsem si naprosto jistý, že se do tohohle klenotu Andalusie již brzy vrátím.
4IT314 Podnikové informační systémy 1
Poněkud nepřehledný a zmatený předmět zaměřující se na nejrůznější podnikové informační systémy. Na cvičení jsem měl pana Otu Novotného, což je údajně uznávaná autorita v oboru a zároveň autor mnoha knih k této tématice. Díky jeho "celebrity-like" statusu se však tento cvičící na cvičeních příliš nevyskytoval, což je tak trochu problém. Na přednášky bylo téměř zbytečné chodit, jelikož se stejného znalostního efektu dalo dosáhnout stažením a přečtením prezentace z internetu za třetinový čas. Na cvičeních bylo potřeba odevzdávat docela dost materiálů, projektů a esejí. Specialitou byl naprosto otřesný a nepoužitelný software Microsoft Axapta, s kterým jsme museli pracovat. Závěrečná ústní zkouška byla však spíše pohodová, hezky jsme si popovídali a většina lidí se známkou 1-2 v indexu odcházela domu. Jako takové nahlédnutí do světa ERP, CRM, EAM, SCM a dalších podivných zkratek poměrně zajímavé, jinak ale nepříliš použitelné.5HP436 Internetová žurnalistika
Předmět, který mi byl mnohými doporučován, vzal jsem si ho zcela dobrovolně nad rámec studia. Ve výsledky ovšem převážně zklamání, moc nového jsem se nedozvěděl. Cvičení a celou výuku vedl vedl Ing. Marek Roll, zaměstnanec Hospodářských novin, respektive internetové sekce iHned. Takovým highlightem celého kurzu měla být návštěva redakce iHned s možností spolupráce na tvorbě zpráv. Já jsem bohužel termín vypsaný na tuto exkurzi prošvihnul a podle referencí ostatních jsem zase až tak o moc nepřišel. Pan Roll mi přišel spíše jako novinář než internetový odborník, což je oblast, které mě zase až tak nezajímá. Dozvěděli jsme se tedy něco interních informací o fungování internetového zpravodajského serveru, něco o fungování běžné redakce, ale jinak spíše zklamání. Veškerá práce spočívala v psaní zadaných tématických článků na školní blog (zpráva, reportáž, interview, ...) a vypracování týmového projektu na téma nový zpravodajský web.2RO162 Španělština pro ekonomy - základní úroveň II
Další pokračování španělštiny, tady asi není moc co dodávat. Vyučující jsem měl stejnou jako minule, jelikož jsem s ní byl spokojen. Španělsky jsem se tradičně moc nenaučil, těch 13 hodin je prostě hrozně málo a chyběla tam nějaká větší motivace. Hodiny probíhají většinou prací na cvičeních v učebnici, uvítal bych mnohem více mluvení. Byla nutná poměrně důkladná příprava z hodiny na hodiny (nová slovíčka, gramatika, úkoly). Paradoxně týden ve Španělsku mi dal zhruba stejně jako skoro půl roku ve škole...11F201 Finanční teorie. politika a instituce
Nenáviděný předmět, který jsem opakoval. I letos na něm vyhořelo obrovské procento studentů, kteří si museli kvůli tomuto jednomu předmětu prodlužovat studium o půl roku. Na přednášky jsem už nechodil, ty jsem měl zpracované z minula a cvičení u tohoto předmětu pro náš obor nejsou. Závěrečný test byl opět brutální, nepříjemné slovní hříčky, kreslení grafů, výpočet příkladů a obrovské množství teorie. Naštěstí už jsem se tentokrát učil fakt na 100% zhruba týden v kuse, takže to vyšlo...5HD226 Dějiny dvacátého století I.
Volitelný předmět, který jsem si zapsal také nad rámec studia. Měl jsem vlastně už dostatek kreditů a nemusel se hnát za dalšími předměty, tenhle předmět měl ale tak pozitivní reference, že jsem na něj stejně chodil. Výuka probíhala formou přednášek docenta Martina Kováře z UK jednou týdně a kupodivu stačila opravdu pokrýt téměř celou polovinu 20. století. Přestože jsem hlavně díky nepříjemným vyučujícím na gymnáziu dějepis neměl příliš v lásce, tohle mě opravdu bavilo a výklad byl tak zajímavý, že jsem se na testy prakticky nemusel učit a většinu informací si pamatoval přímo z hodiny. Vřele doporučuju.4SA312 Teorie a praxe informačních systémů
Totálně zmatený a zbytečný předmět v podání Tondy Rosickýho, vyhlášené to persony fakulty informatiky VŠE. Pod honosným názvem se skrývá neuvěřitelná kombinace filozofie, psychologie, informatiky a mnoha dalších, zdánlivě nesouvisejících oborů. Pan Rosický je bezesporu chytrý člověk a dá se s ním i celkem rozumně bavit, jeho výklad je ale téměř nevstřebatelný a neuvěřitelně zmatený - jedná se o skoky mezi tématy, časem a člověk prostě nestíhá vnímat žádné souvislosti. Již tradiční je u podobných osob kombinace brutálních nároků na studenty co se aktivity týče a vlastní dezorganizovanosti - úkoly na poslední chvíly, nepřehledná zadání, typografické chyby, prostě bordel. Prakticky každý týden jsme museli vypracovávat nelidsky dlouhé eseje, seminárky, překládat zahraniční publikace a vůbec se člověk hodně zapotil, aby se nějak dostal k závěrečné zkoušce. Ta už byla spíše formalitou a shrnutím předchozí aktivity. Snaha vyučujícího změnit naše myšlení a pohled na svět pravděpodobně byla příliš velkým cílem a přestože jsem si uvědomil pár zajímavých informací, bylo to převážně pravidelné týdenní utrpení.Obhajoba bakalářské práce
Bakalářskou práci jsem napsal prakticky za 14 dní, jelikož jsem si vybral vlastní téma o kterém jsem toho poměrně dost věděl. Na rozdíl od ostatních jsem tak nemusel využívat příliš literatury a trávit dlouhé hodiny v knihovně. Přesto to byl neuvěřitelný záběr a mnohem více práce, než jsem očekával. Některé dny jsem na bakalářce pracoval opravdu od probuzení do usnutí a asi si dovedete představit, jak se po takovém dnu člověk cítí. Vtipné bylo, že můj vedoucí práce si ji prakticky nepřečetl a teprve po urgenci vedoucího katedry se začal alespoň trošku angažovat (což mi dal následně pěkně sežrat). Jinak obhajoba samotná za 1, dvě doplňující otázky jsem v klidu zodpověděl, posudek byl také pozitivní, takže všechno v pořádku.Státní zkouška ze studijního oboru
Nakonec to nejlepší - státnice. Díky bohu, že na novém evropském studijním plánu již není třeba dělat bakuli ze 4 předmětů, jako tomu bylo ještě rok před mým nástupem. V mém případě se jednalo o souhrnou zkoušku z informatiky, zahrnující všechny odstudované informatické předměty a ještě něco málo navíc. Jak si můžete všimnout, poslední semestr jsem měl opravdu nabitý - standardně většina studentů má tak 3 předměty a tudíž dost práce na bakalářku a přípravu na státnice. Já toho měl trošku víc a tak nebylo moc času se připravovat. Realita byla taková, že 3 dny před státnicema jsem psal poslední test z veřejných financí, takže jsem se začal učit až ty 3 dny před státnicema, dříve to prostě nešlo. Hodně lidí mi to doteď nevěří, normálně se studenti připravují tak dva týdny, já ale jednoduše více času neměl. Tři dny nonstop učení a pročítání zhruba 400 stránek výpisků nakonec stačily a já si odnesl od státnic tu nejlepší známku. Možná na tom mělo trošku podíl štěstí, vytáhl jsem si pro mě docela sympatickou otázku a ani nestačil odvyprávět všechno co jsem si připravil. Každopádně jsem z toho měl dobrý pocit, uzavřený index a titul před jménem. Tak dobrý pocit, že jsem ještě ten večer koupil letenky a dva dny na to odjel na týden na zaslouženou dovolenou do Portugalska. :)kola. všude. nádraží v Eindhovenu.
zábavní park Efteling, taková holandská podoba Disney Worldu.
jedeeeeeeeeeeeeeem :)
zákaz kouření? ideální místo na odložení cigarety.
občas se člověk i trochu namočil...
můj jednorychlostní, lehce prorezlý stroj, který mě provázel celé dva týdny
na pořadnou party je potřeba se důkladně připravit =)
první návštěva coffee shopu. dáte si gram marihuany nebo třeba nějaký hašiš? :)
nádherný statek na venkově kde jsme pár nocí spali...
:-)
klasický symbol Holandska (mlýnů tam překapivě není příliš mnoho)
vemeno =)
došlo i na nějaké to koupání, i když voda nebyla zrovna nejteplejší...
troška umění v kostele v Tilburgu
Amsterdaaaaaaaam!
klasická zástavba v Amsterdamu
nesměla chybět projížďka vodními kanály
nejfotografovanější objekt ve městě...
lehce nevkusná, přesto typická architektura v moderních čtvrtích větších měst...
výhled od mlýnu v jakémsi přířodním muzeu (tušímže Arnhem)
a tohle jsem si přivezl na památku :)
Pohodová odpolední siesta.
Porto, to je spleť nejrůznějších domečků, baráčků a chatrčí. Každý barák je originál, každý vypadá jinak, je jinak vysoký, má jinou fasádu. Přestože je většina budov značně omšelá a zanedbaná, má to svoje neuvěřitelné kouzlo.
Děti se před horkem snaží trochu zchladit v jedné z kašen. Možná i nějaká ta rybka se tam dá ulovit. :)
Cestou k řece Duoro se vám začne otevírat naprosto dechberoucí výhled. Kaskádovité budovy na obou stranách řeky, gondoliéry čekající na bohaté turisty a remorkéry tahající náklady dřeva nebo dalších surovin. Člověk se prostě jenom zastaví a užívá si ten nádherný výhled.
Pohled na samotné centrum města, čtvrť Porto.
Jeden z vysutých mostů přes reku Duoro. Nahoře jezdí tramvaj, dole pak auta.
Tady můžete vidět nejdůležitější součást celého svátku St. Joao - plastová pískající kladiva. Celou noc se totiž těmito kladivy mlátí lidé do hlavy, přičemž každý úder vydává pronikavé písknutí. Člověk si to nedokáže příliš dobře vybarvit, dokuď to nezažije na vlastní kůži, ale představte si prostě pár tisíc lidí navzájem se mlátících do hlavy kladivama. Neuvěřitelná sranda. Zvlášť když můžete přijít za kýmkoliv a prostě ho jemně praštit kladivem, a on nemůže dělat vůbec nic, akorát se usmát. Tradičním cílem jsou pochopitelně policisté a nejrůznější modelky, na kterých jsme se taky dost vyblbli. Už jenom kvůli tomuhle svátku se chci do Porta někdy v budoucnu rozhodně vrátit.
Tady už jsem u večeře vybaven kladivem na večer. Nejvtipnější na celé oné mlátící akci, kvůli které se do Porta sjíždějí tisíce turistů, je to, že podle nějaké pověry by se měly tlouct hlavně holky, obzvláště blondýny. Když jsem se tak v podvečer procházel s tímhle kladivem v ruce, bylo velice vtipné pozorovat pohledy okolních slečen, jak nervózně vyhlížejí, jestli na ně náhodou nevyběhnu. Jedna trojice blondýn přede mnou dokonce se smíchem utekla, a to jsem je ani nijak nepronásledoval. Večer ale stejně nikdo neunikne, protože kladivo v ruce má prakticky každý.
Pobřeží města v noci, v ulicích pulzují davy lidí. Někdy to bylo až nepříjemné, prodírat se nekonečnými davy. Vtipné bylo také když policie zavřela most, vyfocený na jedné z fotek o kousek výš. Ten se totiž z náporu neskutečného množství lidí začal celkem solidně houpat, takže člověk měl opravdu pocit, že se za chvilku roztrhne.
Půlnoční ohňostroj odpalovaný z lodí na řece. Po tomto ohňostroji vlastně celá akce teprve začíná a davy lidí se začnou přesouvat do centra města, kde hraje živá hudba, tancuje se, pije se. Paří se až do rána, většina lidí se za svítání vydá na pláž, kde se ty odvážnější vykoupou ve studeném oceánu. My jsme samozřejmě taky zůstali vzhůru hodně dlouho a do postele ulehali již za denního světla.
Další den byl vyloženě odpočinkový, probudili jsme se něco po poledni a já už se vydal akorát oblídnout místní pláž. Příjemná písečná pláž je v ostrém kontrastu s opravdu studeným mořem, takže se moc lidí nekoupe, i když je dost horko.
A nakonec Hannes a moře. :))
Večer už jsme akorát koukli na nějaký film, otevřeli si k tomu láhev portského a relaxovali. Mě čekal zhruba v 7 ráno odlet zpátky domů, a tak mi to vlastně i vyhovovalo. Cesta na letiště metrem byla bezproblémová, let s RyanAirem taky. Lehce nepříjemný byl pouze sedmihodinový přestup na letišti Frankfurt-Hahn, protože z Porta žádné přímé lety do Prahy nejsou. Měl jsem s sebou ale spacák a karimatku, takže jsem si v klidu ustlal vedle nějakých Italů, dočetl knížku a za chvíli už nastupoval do letadla směr Ruzyně.
Lisabon i Porto mě opravdu oslnily a všem vřele doporučuju tuhle zemi navštívit - nebudete litovat. Já sám se pravděpodobně již příští léto vrátím právě kvůli "svému" svátku, do té doby budu mít na Portugalsko jenom ty nejlepší vzpomínky...
stany kam se podíváš...
wait for your turn! :)
hromadné čištění zubů
hlavní vchod do areálu
CS Stage
T-Music stage
Nabíjení telefonů ve stanu T-Mobile
Toi Toi!
Fotbálek nesmí chybět
Vypsaná fixa
Bloc Party
Underworld