CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 1
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
03.09.2006 | 02:15 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Fotky z Cambridge

Jak jsem slíbil, tak činím - přináším první várku fotek z mého pobytu v Anglii. Zatím se jedná o 24 fotek přímo z Cambridge, časem přidám další z Londýna, Windsoru a dalších míst. Jedná se o definitivně poslední příspěvek v této kategorii, takže všichni, kteří toužili po herních novinkách si mohou konečně oddychnout :)


Galerie #1 - Cambridge 


Galerie #2 - Ely 


Galerie #3 - Windsor 


Galerie #4 - Londýn 


01.09.2006 | 15:33 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Tři rychlofotky z Cambridge

Před chvílí jsem se vrátil z jedné delší oslavy - téměř ihned po příjezdu z Anglie jsem zase na pět dní odjel na další akci. Neměl jsem tak ještě šanci projít a přidat všechny fotky, to udělám dneska večer nebo zítra, ale mám tady první tři obrázky...



Co asi vyvolalo můj úsměv na tváři :D



Večerní posezení na zastávce - šnek byl rychlejší...



Nevinné kachňátko :)


28.08.2006 | 20:36 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Home, sweet home - aneb zpátky doma

Tak jsem se po měsíci konečně vrátil domů. Nedělní odpoledne jsem ještě strávil brouzdáním na internetu v jednom z Cambridských parků, o 24 hodin později už jsem se válel doma ve svojí posteli. Cesta autobusem byla opět dost nepříjemná, usnout za jízdy je pro mě téměř nemožné, a tak jsem přijel dost unavený a rozlámaný. Cestu jsme si alespoň trochu zpříjemnili plavbou na trajektu z Doveru do Calais, pak už následovala jenom noční jízda po francouzských, belgických a holandských dálnicích za zvukového doprovodu slušné bouřky. Vzhledem k obrovským problémům na britských letištích, kvůli kterým spousta lidí vůbec neodletí, to asi není až taková prohra, hlavně že jsem doma.


Měsíční dobrodružství je tedy u konce. Co mi 4 týdny v Anglii daly? Především obrovskou životní zkušenost, možnost procvičit angličtinu ve skutečných, životních situacích a také šanci poznat spousta nových lidí z celého světa. Přes relativně drsné počáteční problémy se pak již nic závažného nedělo a pobyt proběhl relativně v poklidu. Uteklo mi to opravdu hodně rychle - posledních pár hodin před odjezdem mi to přišlo, jako kdybych byl v Cambridge pár dnů a ne 4 týdny. Dost to ale záleží na vás, jaký si pobyt uděláte. Jednoznačně ale můžu takovouto akci doporučit každému, kdo si chce vyzkoušet trošku jiný život, zlepšit svoje komunikační schopnosti a užít hodně srandy. 9.5/10.


Na závěr několik (zajímavých) informací:


  • počet návštěv fast foodů: 6 
  • počet cornflaků k snídani: 25
  • obvyklý čas večeře: 7.30 PM
  • nejsledovanější tv pořady: Big Brother & Love island :)
  • nejvíc zahraničních studentů z: Číny, Japonska
  • nejdražší prázdné CD v mém životě: L 1.50 (70 Kč)
  • nejoblíbenější stravování: bagety Subway
  • jediný čas na domácí úkoly: v autobuse cestou do školy
  • celkové náklady: cca 80 000 Kč

Co vás také může překvapit na Anglii nebo Cambridge:


  • Svícení v noci - ve spoustě domcích včetně toho mého se v noci nechává rozsvícené světlo, snad k odstrašení zlodějů.
  • Zavíračka v 11 večer - skoro všechny hospody zavírají v 11, později v noci budete mít velké problémy sehnat nějaký otevřený podnik.
  • Stromy u silnic - jsou speciálně zastřižené tak, aby se pod ně vešly patrové Doubledeckery. Jo a jezdí se vlevo :)
  • Obrovské množství studentů - Cambridge má necelých 100 tisíc obyvatel a v létě tam je přibližně 20 000 studentů. Je to znát.
  • 31 fakult University of Cambridge - univerzitní budovy jsou prostě všude.
  • 4 autobusové společnosti v Cam - městská doprava je opravdu divoká - firmy si navzájem konkurují, překážejí a nadávají, ale tak nějak to funguje.
  • Fish & Chips - k mému překvapení je relativně složité tuhle vyhlášenou britskou pochoutku sehnat. Žádná škoda, nechutná to nijak vyjímečně, prostě osmažená treska a hranolky. 
  • Tlustý anglický holky - některý prostě nemaj pud sebezáchovy a klidně si vezmou krátké tílko odkrývající jejich vypasené bříško. A vůbec se nestydí za to, že obědvají obden v Burger Kingovi :)

Tímto končí můj měsíční seriál o Cambridge. Game blog se tak navrací do "normálního" režimu, kdy budu informovat převážně o počítačových hrách, hardware, software a dalších zajímavostech z divokého světa internetu. Díky všem za pozitivní ohlasy zde v komentářích, v emailech, nebo přes ICQ, bylo to i pro mě zajímavé. Časem možná ještě dodám nějaké fotky, musím to trochu protřídit. The END.


27.08.2006 | 10:04 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Poslední výlet, Windsor a Eton

Neděle 7:48

Poslední večer v Ballare se ve čtvrtek celkem povedl, i když mohli hrát trochu víc mezinárodní muziky, ne pořád dokola nějaké španělské songy. V pátek jsem se vydal naposled do školy, stejně jako 90% celé třídy. Zůstává akorát pár lidí, většinou starších, kteří nemusí zpátky do školy. Poslední den výuky už byl trochu volnější, dostali jsme závěrečné certifikáty a pak se koukali na britské poměry relativně vtipnou komedii Black Adder s Rowanem Atkinsonem, známým představitelem mistra Beana.

Na mém certifikátu byly zakroužkovány samé pětky, tzn. nejlepší známky. Nemělo to ale až tak vysokou vypovídací hodnotu, protože podobně dopadla většina naší skupiny, přestože tam bylo pár slabších lidí. Teacher’s assesment zděloval následující, celkem pozitivní hodnocení:

„John has a good level of spoken English and a firm grasp of grammar. He has acquired a wide range of vocabulary and idiom. His written work is accurate and he has very sound reading and listening skills.“

Po skončení výuky následovalo ještě společné focení a dojemné rozlučování se všemi lidmi, které jsem za ten měsíc poznal. Odpoledne jsem ještě vyrazil udělat poslední nákupy, koupil jsem si mimojiné lehkou bundu, kterou jsem díky lehkému dešti okamžitě použil. Na večer už jsme nic naplánovaného neměli, spousta lidí musela brzo vstávat, včetně mě – zaplatil jsem si výlet na Windsor Castle, letní sídlo královské rodiny.

Odjezd byl ráno v 8.15 z centra města. K mému překvapení jely hned dva autobusy, i když ten náš byl takový poloviční. Co jsem tak pochopil, tak se jedná o nějakou cestovní agenturu, která nabízí zájezdy více školám, takže se tam pak sejde mnohem víc lidí, kteří jedou spolu. Cesta z Cambridge do Windsoru trvala necelé dvě hodiny, hlavně taky díky hustému provozu na silnicích. Asi poprvé v životě jsem jel na pětiproudové dálnici a nikdy bych nevěřil, že se tohle monstrum může ucpat. Až do doby, než jsem na té samé dálnici stál v nehybné koloně.

Po příjezdu do Windsoru jsme zhlédli výměnu stráží, celkem velký ceremoniál s kapelou a asi 40 vojáky. Následovala pauza na kafe nebo lehkou svačinku, načež jsme se vydali do hradu. Windsor je asi nejdražší hrad na světě co se týče vstupného, zaplatíte něco kolem 800 Kč, ale stojí to za to. My jsme měli naštěstí skupinovou slevu, takže to vyšlo o něco levněji.

Celý systém prohlídky je opravdu propracovaný. Neexistují tady žádní průvodci (vzhledem k velikosti objektu a počtu turistů by to ani nemohlo moc dobře fungovat), ale u vstupu vyfasujete jakýsi telefon, respektive sluchátko. Na výběr je asi 10 jazyků, čeština celkem pochopitelně chybí, tak jsem bral angličtinu. Funguje to tak, že se procházíte hradem a na určitých místech jsou cedulky s čísly. Když na takové místo přijdete, stačí naťukat číslo do telefonu a spustí se vám výklad. Takových míst je v celém objektu asi 40, přičemž si můžete často „vytočením“ nějakého dalšího čísla poslechnout více podrobností o daném objektu, památce, nebo historii hradu. Když nechcete poslouchat žádný výklad, nemusíte, prostě si to jenom projdete. Spolu s „Wardeny“ – jakýmisi správci v dobovém obleku, kteří vám poradí a zodpoví každou otázku, to funguje opravdu bezvadně. Chytré, nenáročné, příjemné pro návštěvníky a ještě to šetří spousta peněz na platech zaměstnanců.

Celá prohlídka zabere asi 3 hodiny. Co se týče interiérů hradu, jsou opravdu nádherně vyzdobene. Zatímco u nás jdete často na nějakou prohlídku a v každé místnosti je třeba jeden zajímavý objekt o kterém vám průvodce něco poví, tady jich je v každé místnosti tak deset. Zlatem se opravdu nešetřilo a dobové sbírky zbraní a válečných trofejí jsou také působivé. Celkově zhodnoceno to opravdu stojí za jednodenní výlet.

Odpoledne jsme měli ještě chvíli na procházku Windsorem a prohlídnutí obchodů, načež jsme někdy před pátou odpoledne zase nasedli do autobusu a vyrazili zpátky do Cambridge. Večer už jsem nic neplánoval, byl jsem dost unavený a tak jsem si udělal k večeři pizzu a koukal na TV. Nějak jsem ale neodhadnul výkon místní trouby a tak se mi jedna deepcrust minipizza trochu připálila, což vyvolálo k mému zděšení šílený řev jakéhosi poplašného systému proti požáru. Už jsem čekal, že za chvíli u dveří přivítám hasiče, ale po pár minutách odfoukávání dýmu to naštěstí přestalo :-)

Teď už se pomalu balím, v 12.45 mi jede autobus zpátky do Londýna a pak v 16.00 do Prahy. Příjezd po strastiplné, asi dvacetihodinové cestě odhaduji někdy v pondělí kolem poledne. Až se vrátím, tak chystám závěrečný díl tohoto Cambridge miniseriálu, kde se pokusím celou akci zhodnotit a zbilancovat...
25.08.2006 | 12:33 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Punting, parádní zážitek v Cambridge

Čtvrtek 20:14

Poslední týden tady v Cambridge se neuvěřitelně rychle blíží ke konci. Přijde mi to jako kdybych sem přijel o víkendu, a přitom už jsem tady skoro měsíc.

Úterní odpoledne bylo jedno z nejzábavnějších během celého mého pobytu. Ve škole jsem s totiž zaplatil „punting“, věc která proslavila Cambridge stejně tak jako místní univerzita. Pro ty z vás kteří tento pojem nikdy neslyšeli to rychle vysvětlím – jedná se o plavení po místní řece Cam na dřevěných lodičkách, kdy se odpichujete takovou dlouho tyčí. Řeka Cam se líně motá celým městem, mezi všemi těmi univerzitami, mosty a historickými památkami, takže to celé ústí v nádhernou podívanou skoro jako v Benátkách.

Asi 10 lidí kteří si tuhle akci zaplatili se sešlo před King’s College a společně jsme šli na místo odjezdu. Když tam ani po čtvrthodině nikdo další nepřišel, bylo nám to už trochu podezřelé – během chvíle ale přiběhli dvě Japonky a řekli nám, že stojíme na špatném místě, sraz byl o jednu zatáčku dál. Rychle jsme se tedy přemístili do dalšího minipřístavu, kde už byl zbytek lidí.

Julia která organizuje většinu společenských akcí se dobře připravila – 3 skupinky po šesti lidích byly rozděleny a každá grupa dostala jednu loďku s malým pádlem a dlouhou dřevěnou tyčí na odpichování. Jako takový bonus jsme dostali ještě tunu jídla, například různé koláčky, jahody, hroznové víno, chipsy, colu, džus a pár dalších věcí. Během plavení se po řece jsme se tak mohli celkem mohutně cpát ruznými pochoutkami.

Řízení loďky se ukázalo jako docela problematická záležitost. Když jdete normálně na punting, zaplatíte nějakých 10 liber a dostanete průvodce, který vás veze a občas něco poví o okolních budovách nebo historii města. My jsme to měli ale dobrodružnější, žádného průvodce jsme neměli, takže jsme se museli pohánět sami. Čekal jsme alespoň nějakou krátkou instruktáž, ale to bych chtěl asi moc, takže jsme na to prostě museli přijít sami.

Na naší loďce jsem byl já a Volodimir z Ukrajiny, jinak samé holky, které se k pádlování moc neměli. Vlado tedy začal, ovšem ne moc šťastně – asi po 20 metrech už stál skoro po pás ve vodě. Měl ještě docela štěstí, protože normální hloubka řeky je něco kolem dvou metrů, tady to byla zrovna nějaká mělčina. Pak už to ale celkem šlo, i když jsme občas nabourávali tak různě do zdí a mostů :)

Asi v polovině cesty jsme se vystřídali a přišel jsem na řadu já. Popravdě musím přiznat, že to bylo mnohem těžší než jsem si myslel. Asi třímetrová dřevěná tyč je neuvěřitelně těžká a ve vodě navíc vynášená na hladinu, takže musíte mít docela slušnou sílu abyste loď dali do pohybu a zároveň nepřeklopili. To byl další menší problém, loďky jsou defaultně pro 2-6 lidí, takže naše maximální kapacita zapříčinila opravdu solidní ponor. V praxi to vypadalo asi tak, že mezi hranou loďky a vodní hladinou bylo asi 20 centrimetrů, takže při jakémkoliv větším výkyvu skoro všichni řvali strachem :)

Po několika pokusech jsem přišel na určitý systém odpichování a dočkal se pochvali za nejbezpečnějšího puntera. Když jsme se opět střídali, byl jsem docela solidně zpocený, fakt to není žádná sranda. Následovala asi nejvtipnější část, kdy si chtěli řízení zkusit i holky. Když jsme měli my dva chlapi s řízením problémy, slečny pak měly opravdu solidní trable. Dokonce by se dalo říct, že loďka spíš řídila nás, než mi jí. V kombinaci s desítkami dalších lodí na řece si můžete představit parádní hromadné střety a bouračky, ne nepodobné klasickému autodromu :-) Naše kocábka vyvolávala také výbuchy smíchy u lidí na mostech nad řekou, takže se všichni dobře bavili. V jeden moment proti nám jela jakási fun boat asi s 6 mladými holkami, které slavili narozeniny, měly všude různé balónky a podobně oslavné blbosti, tak jsme jim zanotovali „Happy birthday to you“ a provedli rychlý přípitek. Prostě paráda.

Asi po dvou hodinách plavení jsme se konečně dostali relativně suší na pevninu, což byla docela příjemná úleva. Pomalu jsme se rozloučili a s dost lidmi jsme si šli ještě sednout do známé hospůdky The Eagle na jedno pivo. Domu jsem se dostal někdy před jedenáctou příjemně naplněn novými zážitky.

Ve středu jsme šli podruhé do Pizza Hutu na neomezený přísun pizzy. Dal jsem si 12 plátků pizzy a nemoh jsem se opět skoro vůbec hýbat, stejně jako všichni ostatní :) V restauraci jsem potkal pár nových lidí, konrétně tedy jednu Švýcarku s kterou jsem si celkem dlouho povídal. Docela mě šokovalo, když mi řekla, že na 4 týdny tady měla jenom 200 liber – to je sice u nás nějakých 12 tisíc, ale tady absolutně nic a ona si asi moc věcí koupit nemohla. Bez cca 100 liber na týden sem radši ani nejezděte, to je jako jít na Václavák pro párek v rohlíku s desetikorunou.

Večer jsem se vydal sám do kina. Holky mi řekli o novém filmu John Tucker Must Die, tak jsem si na něj koupil lístek. Přestože jsem nebyl s nikým dohodnutý, potkal jsem zase v kině několik lidí ze školy, konkrétně tedy skupinku lidí z Ruska, tak jsme si chvíli povídali. O filmu samotném si můžete přečíst o pár řádek níž. Ještě před začátkem kina jsem šel do zábavního parku, který je ve stejné budově jako místní biograf. Vždycky mě fascinovaly takové ty mašinky, kde se pohybuje jakási deska plná mincí a vaším úkolem je hodit tam další peníze tak, aby se některé mince posunuly a vypadly ven. Mňo je třeba říct, že to mají vymyšlené opravdu dobře – po naházení pěti desetipencí jsem nic nevyhrál, tak jsem toho radši nechal. Člověka hodně láká tak nějak nenápadně do automatu vrazit (pamatujete se na mistra Beana? :), aby spadnul alespoň nějaký drobák, ale všude jsou kamery a mašina samotná je opravdu dobře upevněná k podlaze. Takže zase nic.

Dneska tady skoro celý den pršelo, stejně jako skoro celý tento týden. Pořád se ale jedná spíše o prudké přeháňky, které rychle odezní, avšak stejně rychle se zase vrátí. V sobotu jedu na poslední výlet na Windsor Castle, tak doufám že se počasí alespoň trochu udobří, ale nevypadá to moc dobře, aspoň teda podle toho co říkali v televizi.

Večer razíme ještě na pravděpodobně poslední akci do Ballare. Budeme ale muset skončit trochu dřív, protože zítra je poslední den školy, kdy se dostávají certifikáty a závěrečné reporty... To be continued.

22.08.2006 | 12:36 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Trošku anglické literatury

Pondělí 20:41

Ani jsem to nijak nečekal, ale skutečnost je taková, že jsem právě začal poslední týden svého měsíčního pobytu zde v Cambridge. Nutno říct, že mi to přijde jako kdybych přijel před pár dny – uteklo to neuvěřitelně rychle.

Ráno jsem tradičně začal zkušeným pohledem z okna, abych zhodnotil počasí a vybral to správné oblečení. Nováčka který přijel včera do Cambridge by mohlo příjemné sluníčko lehce zmást, ale mě už tahle „léčka“ nepřekvapí. Nenápadné mráčky na obloze se tady mohou neuvěřitelně rychle změnit v pořádnou průtrž, a tak jsem zvolil dlouhé a spíše teplé oblečení, což se ukázalo jako správná volba, protože téměř celý den jemně nebo trochu více pršelo.

Cesta autobusem byla na pondělí nečekaně svižná, autobus ani nebyl moc plný. Je to asi hlavně kvůli tomu, že o tomto víkendu odjelu obrovské množství studentů, i od nás ze školy, kterým pomalu končí prázdniny. Po prázdninách většinou příjíždějí do Cambridge za studiem starší lidé, kteří už normálně nechodí do školy. To se také potvrdilo v naší třídě, kde na nás čekali 4 noví kolegové z druhé části naší školy, všichni věkem zhruba mezi 22-30 lety, tedy trochu starší než naše původní skupina.

Dopoledne uteklo celkem rychle, v první polovině jsme se bavili o nakupování („shop till you drop“), druhá část byla ještě lepší – po přečtení článku z místních novin o pokusu o vraždu jsme se rozdělili na 3 části a zinscenovali soudní líčení, včetně poroty, žalobce, obhajoby a vrchního soudce. Námitky, „prosím o klid v soudní síni“, odvolání, nepříjemné otázky na tělo, to všechno nám připravilo celkem solidní zábavu. Já jsem schytal roli nevěrného manžela, takže jsem si to taky celkem užil.

Po škole jsme šli s pár holkama do Pizza Hutu a dali si tady polední buffet menu, o kterém jsem již jednou psal – zaplatíte asi 6 liber a můžete pít a jíst kolik se do vás vejde. Nutno říct, že jsme asi po hodině měli celkem problémy zvednout se od stolu :) Po menší procházce na vytrávení jsme šli ještě do centra města. V místním hudebním megashopu jsem narazil na nějaké zlevněné knížky, tak jsem si koupil rovnou dvě – Memoirs of Geisha a The Shawshank Redemption. Obě dvě dali základ známým filmům, které se mi dost líbily, tak jsem dost zvědavý jaká bude knižní předloha. Nutno říct, že se jedná o solidní bichle, takže mi to dá asi chvilku práce, ale už se těším až se do toho pustím.

Poté co jsem opustil holky, které pokračovaly v nákupní horečce, jsem se odebral do parku Christ’s Piece na dvě hodinky internetu s notebookem. Seděl jsem na jakési zídce před jedním barákem, když si ke mě najednou přisednul jakýsi děda. Nejdřív nic neříkal, nechtěl mě rušit, ale pak mi to přišlo divné, tak jsem nadhodil obligátní „How it’s going?“ a děda se celkem rozpovídal. Během asi čtvrthodinové konverzace jsme probrali Cambridge, hospody, pivo, ceny a ještě pár dalších věcí. Děda už moc neslyšel, tak jsem musel mluvit trošku víc nahlas, ale celkem mě to potěšilo. Agilní důchodce se pak odebral dál ve své pouti za pintou piva, jak mi předtím sdělil.

K večeři jsme měli jehněčí s opečeným bramborem, palicí kukuřice a zelím. Vzhledem k mému megaobědu jsem měl docela problémy do sebe všechno nasoukat, ale jehněčí je tady považováno za jedno z těch lepších jídel, tak jsem to nechtěl odmítnout. Po večeři jsme ještě trošku debatovali s Lorraine o jejích zkušenostech se studenty. Jeden Němec, který u ní byl před několika lety na celých 12 měsíců, jí prý koupil nějaký víkendový pobyt v hotelu v Německu, s letenkou, jídlem a vším... Příjemný dárek, obávám se ale, že moje finanční možnosti jsou na podobný present příliš omezené :) ...
19.08.2006 | 12:06 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Další týden života v Cambridge

Pátek 19:56

Tenhle týden jsem nějak zapomněl psát. Asi to bude tím, že se mi nějak nedostává času, respektive život pomalu zapadnul do určitých kolejí, takže se nevyplatí detailně popisovat každý den.

Týden začal novými učiteli ve škole. Marje a Margaretete byly nahrazeny Petem a Stephie. Oba dva jsou celkem zajímaví a totálně odlišní přístupem k výuce, což dělá studium ještě zaímavější. Pete je pohodový chlapík v nejlepších letech, který se zaměřuje hlavně na gramatiku a slovní zásobu. Stephie je mladá Němka, která se asi před 7 lety přestěhovala do Anglie a nyní tady učí angličtinu. Nutno říct, že je celkem nemožné rozeznat že není rodilá Angličanka, což je samozřejmě jedině dobře. Její hodiny jsou zaměřeny na konverzaci, listening, writing a takový trochu zábavnější styl výuky. Někdy to ale trochu přehání, pořád je to ale ještě v mezích.

Hned první hodinu s ní jsme se bavili o docela závažném problému, o drogách a alkoholu, z čehož se vyklubala docela zajímavá debata. Naučili jsme se spousta užitečných hospodských slovíček. V dalších dnech následoval listening o jakýchsi předchůdcích dinosaurů, čtení krimi povídky a tak podobně. Dostali jsme také nové učebnice nazvané „Advance,“ zaměřené na rychlokurz zdokonalení angličtiny.

V úterý se šlo opět do kina. Jak si můžete přečíst o trochu níž, Monster House mě zrovna dvakrát nenadchnul. Bylo to o to víc trapné, že tam s námi bylo dost starších lidí ze školy, kteří se museli opravdu nudit. Příště to musíme trochu líp promyslet. Někdy před jedenáctou po skončení filmu jsme se ještě s několika lidmi vydali do studentské rezidence a venku vypili něco tvrdšího na dobrou noc. Nutno říct, že rezidence je opravdu divoké místo, kde se zrovna moc nevyspíte, takže pokud jste nepřijeli do Cambridge jenom pařit, vřele doporučuji ubytovat se v nějaké rodině, kde budete mít aspoň trochu klid. Po několika drincích kvalitního pití jsem se na kole odebral domů, cesta trvá něco kolem 25 minut. Kolo je v těchto situacích nutností, protože poslední autobus jede někdy v 11 PM a pěšky bych to šel zase pár hodin.

Ve středu se mi podařilo nedaleko parku najít nový nezapezpečený přístupový bod pro bezdrátový internet, z kterého jsem vytáhnul 500 kB/s, takže jsem si stáhnul pár songů pro zkrácení osamocených večerů. Nezaheslovaných Apček je tady opravdu hodně, dost možná také kvůli tomu, že téměř žádný barák nemá víc než jedno patro. Akorát u mě doma vůbec nic :-(

Na čtvrtek byla naplánována návštěva místního nightclubu resp. diskotéky Ballare. Sraz jsme měli v půl deváte v rezidenci, kde jsme něco málo vypili, protože ceny v Ballare jsou jednoduše šílené. Podnik se nachází v samém centru města a na dnešek byl na programu International Students Night, čili party pro studenty z celého světa. Kolem desáté hodiny už jsme stáli ve slušné frontě před vchodem. Když přijdete před půl jedenáctou, platíte vstupné 4 libry, později je to dražší.

Návštěva Ballare byl opravdu dobrý zážitek. Středně velká diskotéka byla naplněná k prasknutí mladými lidmi z celého světa a do toho hrála rozumná hudba doplněná solidními světelnými efekty. Místní DJ byl ve skutečnosti spíše vyměňovač Cdček, ale měl na nich docela dobré mixy, takže to bylo v pohodě. Jelikož se jednalo o mezinárodní večer, byla hudba také mezinárodní, s převahem španělských hitů. Na place byly různé skupinky známých, přátel a národností, z naší školy tam bylo opravdu hodně lidí. Ne že bych byl nějaký velký tanečník, ale po chvíli jsem se parádně odreagoval a docela dobře jsme si to užili. Na Ballare je dobré také to, že můžete jít na takový dvůr ven, zchladit se, protože vevnitř je jako na každé diskotéce šílené vedro. Po protancovaném večeru jsme se někdy kolem třetí postupně odebrali na kolech domů. Akce se opravdu povedla, mám docela dobrou motivaci pro další čvrtek.

Dneska jsem se byl po škole projít ještě trochu ve městě, prolítnout pár obchodů a dát si něco k jídlu. Poslední dobou je tady bohužel dost divoké počasí, takže se totálně nedá odhadnout oblečení. Ráno odcházíte do školy a na obloze ani mráček, svítí sluníčko a je vedro, odpoledne už je ale o mnoho stupňů chladněji, prší a je vám zimo. Holt ostrov, musí se s tím trochu počítat.

Večer byl v televizi dost zajímavý dokument o polských přistěhovalcích v Anglii. Poláků je tady opravdu neuvěřitelné množství a jejich počet se neustále zvyšuje. Angličani na ně koukají tak trochu jako my na romské spoluobčany, ale na druhou stranu jsou to prý výborní zaměstnanci, mnohem pracovitější než samotní mladí Angličani, kteří jsou dost líní a radši zůstanou doma na podpoře než aby šli makat. V některých městech jako Southampton dokonce najdete skoro více polských obchodů než těch anglických, polská komunita je tam opravdu silná. I u nás ve škole pracuje v kantýně jedna Polka, jediná věta co umí je „Enjoy your meal“ a názvy jídel, které má asi někde napsané, takže s ní moc nepokecáte :)

Někdy po osmé jsme si šli ještě s holkama co bydlí poblíž sednout asi na dvě hodiny ven a trochu pokecat. Koupili jsme něco k pití a chipsy Pringles – během nepozorovaného okamžiku nám do nich ale naprosto záhadným způsobem vlez nějaký obrovský slimák, takže jsme to radši vyhodili a z chipsů toho moc nebylo :) To be continued...
14.08.2006 | 14:32 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Londýn aneb Mind the Gap

Neděle 22:32

Páteční večer se příliš nepovedl. Zaprvé bylo hnusně, pršelo a zadruhé se to celé nějak pokazilo. Původně jsme měli sraz s ostatními na tradičním místě u jedné autobusové zastávky, ale tam jsme se sešli jenom 4, několik dalších holek dorazil až s více než hodinovým spožděním přímo do hospůdky Green Dragon, zatímco my jsme tam při čekání vyprázdnili pár pint Guinesse. Jelikož bylo v hospodě plno, hledali jsme něco s místem uvnitř, ale to se jaksi nepovedlo. Téměř všechny hospody ve městě totiž zavírají v 11, takže se nám nakonec nepodařilo najít vůbec nic a totálně zmrzlí jsme se rozešli. Nepříliš povedený poslední večer (hodně lidí v sobotu odjíždělo).

Neděli jsem strávil opět dost volně, dopoledne jsem se povaloval v posteli, odpoledne jsem pak vyrazil do Grafton Centre na oběd a trochu internetu. Počasí bylo dost podobné jako v pátek, hustý déšť a zima, takže nic moc. To mě celkově tak trochu zaskočilo, počítal jsem s trošku teplejším počasí, takže tady mám jenom jedny kalhoty a jednu mikinu, jinak samé letní oblečení. Příště už ale budu vědět...

Cestou zpátky domů jsem ještě hledal nějaký otevřený cyklo obchod. Našel jsem asi 4, ale až ten poslední měl ještě otevřeno. Koupil jsem tady za dvě libry sadu na zalepování duší, protože jsem tak nějak musel spravit píchlé kolo. Zbytek dne jsem tak strávil opravováním kola v solidním dešti a téměř-vichřici. Silniční speciál byl v tak špatném stavu, že mi to dalo opravdu zabrat, jenom sundat kolo a plášť. Tradičním testem duše ve vodě jsem narazil na dvě dost brutální díry. Přibližně po 15 minutách lepení vše vypadalo dobře, tak jsem zase složil kolo dohromady a nafouknul. K mojí obrovské radosti se to povedlo a kolo drží nafouknuté, i když je z něj tak trochu osmička, takže to při ježdění pěkně hází.

Na neděli byl naplánovaný výlet do Londýna se třemi dalšími holkami. Probuzení nebylo zrovna příjemné, venku bylo úplně černo a tradičně hustý déšť. Vzhledem k tomu, že mě čekala půlhodinová cesta na vlakové nádraží, ne zrovna dobrý začátek. Na sraz v 9 hodin jsem tak stejně jako ostatní přijel totálně promočený, nemám tady ani žádnou bundu a deštník při ježdění na kole jaksi nepřipadá v úvahu.

Na nádraží už na nás čekali ostatní s lístky na vlak. Koupili jsme je opravdu hodně výhodně – zpáteční lístek do Londýna s neomezeným použitím londýnkého metra za necelých 12 liber. Běžná cena ve všední dny je cca L 33 a během víkendu něco kolem L 20. Samotný jednodenní lístek na londýnské metro je za nějakých 5 liber, takže jsme na skupinové slevě a včasném nákupu opravdu ušetřili.

Vlak do Londýna byl neuvěřitelně rychlý, za 45 minut jsme vystupovali na King’s Cross. Autobusem trvá stejná cesta přes 2 hodiny. Hned na nádraží zjistíte, jak je Londýn obrovské město. Všude je tuna lidí a mapa londýnského metra nahání pražákovi zvyklému na 3 linky docela hrůzu. K mému údivu je ale vše neuvěřitelně dobře vyznačeno, vysvětleno a nakresleno na mapách.

Londýnské metro je obecně dost známé a specifické. Hned při vstupu si všimnete prvního rozdílu a sice že každý pasažér musí strčit lístek do vstupního turniketu, takže se tím snižuje míra černých pasažérů téměř na 0%. Stejná kontrola se opakuje ještě při výstupu a v kombinaci s dost mastnými pokutami se opravdu radši vyplatí ten lístek koupit. Vymakané je také to, že lístek na vlak zároveň sloužil jako lístek na metro, žádné dva velké papíry, prostě malinká kartička s čipem.

Další velký rozdíl v londýnském podzemí je teplota. V metru je tam obrovské vedro, narozdíl od pražského relativně chladného podzemí. Je to celkem zvláštní, protože stanice jsou snad ještě hlouběji než u nás, ale všichni víme jak staré je metro v Londýně, takže při výstavbě asi žádnou klimatizaci nebo odvzdušnění moc neřešili. Systém chodeb je neuvěřitelně spletitý, ale jak už jsem, díky výbornému značení se prostě neztratíte. Cestování v podzemních chodbách vám také často zpříjemní nějaký hudebník, houslista, kytarista, nebo třeba bubeník.

Vagony metra jsou pak mnohem menší než ty české, měl jsem dokonce trošku problémy s výškou – měřím nějakých 194 cm a maximální výška stropu byla odhadem někde kolem dvou metrů. Už jsem si ale tak nějak zvyknul se radši při výstupu z dopravních prostředků trochu přikrčit, takže žádný problém. Další příjemnou věcí je barevné odlišení vlaků – každá linka ve městě má svojí barvu a v této barvě jsou také vyvedeny její vlaky – pokud tak jedete například v Central Line, bude všechno barevně vyvedeno do červena. Drobnost, ale celkem užitečné, když se na některých stanicích kříží třeba 4 linky.

Nejprve jsme se přesunuli několik zastávek po Piccadilly line do Convent Garden. To je zastávka nedaleko nákupních ulic typu Oxford Street nebo známé čtvrti Soho. Tady se k nám přidali ještě dvě Francouzky, kterým byl zrušený let zpátky domů a musely zůstat několik dní na letišti. Nejdříve jsme šli obhlídnout místní tržiště, načež jsme se rozdělili na několik skupinek. V šesti lidech se totiž moc dobře Londýn neprohlíží, zvlášť když je 5 z těchto 6 lidí holek, které přijely hlavně nakupovat. Já si chtěl rychle prohlídnout i nějaké ty památky a čekat než si slečny vyzkouší 5 stejných kalhot a rozhodnou se, které jsou lepší, se mi opravdu nechtělo.

Vyrazil jsem tedy na Oxford Street, místní nákupním centru. Počasí se začínalo pomalu umoudřovat, přestalo pršet, tak se dalo aspoň trochu kochat okolím. Na Oxford Street najdete stovky obchodů a všude je obrovské množství lidí. Já osobně jsem narazil na výborný sport, kde měli až 80% slevy, takže jsem nakoupil nějaká trička a jednu mikinu. Spousta dalších obchodů dává možnost výběru opravdu každému. Vtipné je také jedno nákupní centrum, kde je v úseku asi 40 metrů vedle sebe nejméně 5 fast foodu a spousta dalších restaurací. S jídlem tedy opravdu není problém, i když je všechno asi o 20% dražší než v Cambridge.

Když jsem se nasytil nakupování, vyrazil jsem metrem taky za trochou kultury. Postupně jsem objel Westminster Abbey, Big Ben a House of the Parliement, Tower, London Bridge a Tower Bridge a nakonec ještě Saint Paul’s Cathedral. Časem snad dodám nějaké fotky, pořídil jsem pár pěkných záběrů.

Zajímavé bylo okolí katedrály svatého Pavla, the City. Tohle obchodní a také nákupní centrum je totiž v neděli totálně mrtvé. Až vám to přijde trochu divné, jestli se něco nestalo – všude desítky zavřených obchodů, kam až dohlédnete ani noha a takové podivné ticho. Před St. Paul’s už to ale zase žije.

V šest hodin jsme měli sraz na King’s Cross, takže jsem se pomalu vrátil metrem zase zpátky. Dal jsem si ještě takovou lehkou večeři a koupil nějaké noviny na čtení a za chvíli už zde byly totálně nadšené holky. Okamžitě z mých tašek vytáhly všechno co jsem si koupil a zkušenými pohledy to ohodnotily, načež se pochlubily také svými nákupy. Útrata kolem 150 liber u nich nebyla nic divného, kupovaly úplně všechno. Udělali jsme pár společných fotek a popřáli dvěma ztraceným turistkám více štěstí při dalším letu a už jsme si to valili vlakem zpátky do Cambridge. Nutno podotknout, že během obou cest nám opět vůbec nikdo nekontroloval jízdenky.

Za nějakých 45 minut jsme byli opět v našem přechodném domově. Kola zamknutá před nádražím pořád stála na svém místě a tak jsme pomalu vyrazili zpátky domů. Někdy před osmou jsem se unaveně svalil do své postele a po rychlé sprše spořádal večeři – opečené brambory se zelím, mrkví a nějakým masem, myslím že jehněčím. Trošku jsme si ještě popovídali o Londýně s Lorraine a teď už pro vás píšu tenhle report... To be continued.
12.08.2006 | 14:38 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Trošku mezinárodního fotbalu...

Pátek 17:06

Čtvrteční dopolední výuka ve škola byla celkem zvláštní – ráno totiž Scotland Yard odhalil pokus o odpálení výbušnin na palubě několika letadel letících z Londýna, který není zase až tak daleko. Místní obyvatelé z toho byly docela rozhození, stejně jako studenti z celého světa z naší třídy, kteří se měli v pátek nebo v sobotu vrátit domů. Následovala tak celkem vášnivá diskuze o tét události spojená s hledáním náhradních spojů. Naprostá většina lidí má totiž zakoupené letenky a jízdenky na letiště třeba v dvouhodinovém nebo hodinovém intervalu, a jak jste asi slyšeli, na odbavení se v tom lepším případě čeká třeba 5 hodin. Osobně si ale myslím, že se to zase celkem rychle vrátí do normálu (samozřejmě s nepříjemnými opatřeními jako zákaz brát téměř cokoliv na palubu), protože tak velké letiště jako Heathrow si prostě nemůže dovolit na 5 dní zavřít a zrušit všechny lety. Samozřejmě je to ale dost nepříjemná komplikace.

Odpoledne jsem si poprvé dal oběd ve školní kantýně – jídlo tam ale stejně jenom dovážejí, nepředstavujte si nějakou závodní kuchyni, je to takový anglický bufet. Jídlo tady stojí L 2.50, je většinou dost chutné, ale není ho právě moc. Určitě ale lepší než dlouhodobé stravování fast foodech. Na doražení jsem si koupil ještě plato 12 mini muffinů a šel si sednout s notebookem do parku.

Večer se konal přátelský fotbalový match mezi naší Embassy CES a nějakou další jazykovou školou. Na plánovaný začátek v 6 PM skoro nikdo nedorazil, takže se začalo o dost později. Po 90 minutách jsme prohráli 3:7, nutno ale říct, že náš fotbalový tým nebyl zrovna moc profesionální. Já jsem vše jenom pozoroval, protože když mi pár lidí řeklo že to hrají závodně, tak jsem myslel že se svojí rekreační úrovní fotbalu nemám moc šanci. Opak byl ale pravdou, na hřišti běhali mnohem větší polena, takže jsem mohl klidně hrát. Na druhou stranu tady stejně nemám boty na fotbal. Christian z Německa stejný problém vyřešil prostě tak, že si koupil na tohle jedno utkání kopačky Umbro. Bohužel jeho finanční možnosti se s těmi mými jaksi nedají srovnávat...

Něco před desátou jsem přišel domů a vyčerpaně padnul do postele za tichého doprovodu anglické reality show Love Island.

Dnešek nezačal zrovna šťastně. Přes noc mi došla baterka v mobilu, takže se nekonal žádný budík a tím pádem jsem asi o 30 minut zaspal. Tenhle problém jsem vyřešil rychlým úprkem pro kolo a zběsilou jízdou do školy, takže jsem nakonec přijel ještě celkem v pohodě. Normálně bych asi tolik nepospíchal, ale zrovna dneska jsme psali nějaký test, tak jsem si nemohl dovolit chybět. Test nakonec dopadl celkem dobře, měl jsem 24 bodů z 28.

V druhé části výuky jsme dělali klasickou úlohu o upuštěném ostrově, měli jsme vybrat několik věcí které bysme si s sebou vzali, a vyřešit několik dalších úkolů. Nakonec se to zvrhlo v docela vtipnou debatu o tom, který předmět může být užitečný a který je naprosto zbytečný. Vymluvit jedné Francouzce že na pustém ostrově nepotřebuje zubní kartáček a psací stroj na vedení deníku byla docela fuška :)

Po obědě jsme ještě asi hodinu seděli ve škole a debatovali o všem možném s lidmi kteří dneska nebo zítra odjíždějí. Na večer jsme se také domluvili na posezení v příjemné hospůdce Green Dragon. Já jsem pak šel ještě do města trošku se dorazit. V místní drogerii Boots kde najdete i nějaké to jídlo jsem narazil na zajímavou nabídku Meal Deal za L 2.99 – za tuhle cenu si můžete vybrat jakýkoliv sendvič nebo bagetu, jakýkoliv nápoj a ještě nějaký zákusek – chipsy, sušenku nebo něco sladkého. Normální cena za tyhle tři věci by byla nějakých 5 liber, tak jsem do toho šel. Sendvičů tam mají na výběr asi 50 druhů, stejně tak pití – tohle by u nás mohli také zavést.

Cestou domů jsem potkal ještě jednu novou Češku z Plzně, tak jsme si ještě asi hodinu povídalí v parku u řeky. Pak jsme se vydali společně na kolech domů, mému kolu ale jaksi praskla duše, takže jsem jel spíš po ráfku než po kole. Tradiční anglické počasí nám na cestu ukuchtilo ještě parádní průtrž, takže jsem přijel slušně promočený a vyklepaný ze všech těch nerovností na cestě... To be continued.
09.08.2006 | 19:40 | kategorie: Cambridge | Hannes | trvalý odkaz

Let's get some social life!

Středa 17:25

Včera jsem si užil celkem vtipný den. Ve škole jsme přivítali 3 nové studenty, vlatně teda studentky – Mag a Moniku z Polska a ještě jednu Francouzku, jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatoval. Ve třídě nás je tak už 14, což je zároveň maximální dovolený počet. Včera i dneska jsem seděl vedle Moniky takže jsme se mohli docela dobře poznat – umí opravdu hodně dobře anglicky, v Cambridge byla asi čtyřikrát, naposledy před pouhým měsícem a stejně jako většina ostatních Polek je dost ukecaná.

Po celkem nudné druhé části výuky jsem vyrazil s Věrou a její kamarádkou do KFC na oběd. Mají zde celkem odlišné menu, i když to stejně chutná všechno dost podobně. Já jsem si dal Fully Loaded Meal což je krabice obsahující hranolky, pití, fazole v omáčce, kus kuřete a ještě jakýsi kuřecí hamburger na způsob českého Zingera, zatímco holky si dali místní verzi Twister menu.

Těsně před odchodem se nám naskytla zajímavá podíváná, kdy se jakýsi zákazník s přítelkyní (černoch, tak 100-110 kg, pěknej řízek) z ne zcela zřejmého důvodu začal dost drsně hádat s obsluhou KFC. Myslím, že v objednaném jídle našel něco zkaženého nebo tak něco. Skončilo to tak, že hodili své dva tácy s jídlem po obsluze a s dost drnými nadávkami odešel, po čemž následoval odchod skoro všech zákazníků. Zajímavý byl postoj personálu, který se jako mávnutím proutku vypařil někam dozadu do kuchyně a asi 5 minut tam nikdo nebyl. Nutno podotknout, že místní pobočka KFC byla opravdu tak trochu divná, přišlo mi to jako bufet na hlavním nádraží, prostě taková rychlovka pro chudší obyvatelstvo, podobně jako to je třeba v Americe, kde jsou fast foody opravdu ve spodu restauračního stravování.

Odpoledne jsem si ještě asi dvě hodiny povídal v centru s Věrou, je to celkem zajímavá holka. Neznám moc lidí který by se učili latinu a arabštinu. Něco před šestou hodinou jsem přijel domu, kde měla Lorraine nějakou návštěvu, tak jsem radši nerušil a zalez do svého pokoje. K večeři jsme měli špagety se skvělou omáčkou, konečně nějaké známé jídlo :) Během jídla jsme ještě trošku konverzovali, například o mistrovství světa ve fotbale. Oris se mě zeptal co si myslím o výkonu anglického nároďáku, tak jsem opatrně odpověděl že jsem čekal trochu víc. Dost mě překvapilo, když se oba moji hostitelé shodli na tom, že „England totally sucked,“ nechtěl jsem to říkat nahlas, ale nakonec to řekli oni za mě. Oris také zkoušel vyjmenovat pár českých fotbalistů, vzpomněl si na Čecha a Rosickýho.

Téměř ihned po večeři jsem sebral svoji vytuněné kolo (trošku jsem ho pošteloval, nafouknul duše a promazal) a vyrazil do centra. V 8 hodin jsme totiž měli sraz s dost lidmi ze školy před jedním z místních kin. Nakonec se sešlo asi 15 lidí, jenomže do kina nás šlo asi jenom pět, ostatním se nezamlouval žádný z promítaných filmů a vyrazili někam do hospody. Já jsem s několika Francouzkama a Němkama zůstal na film Cars, v úterý jsou tu totiž lístky za speciální cenu, 4 libry, zatímco normálně stojí kino něco přes 6 liber.

Docela jsme si to užili, přestože se jednalo o auta, tak se to líbilo i holkám a někdy před půlnocí jsme se rozešli do našich dočasných domovů rozsetých po celém městě. Tady mě dost nepříjemně zaskočilo anglické počasí, protože začalo dost hustě pršet a přede mnou byla půlhodinová cesta na kole bez blatníků. Párkrát jsem zastavil jestli to náhodou nepřestane, ale pršelo pořád stejně, takže jsem přijel totálně promočený, ale spokojený po příjemném dni.

Dneska jsem vstával o něco dřív abych si dal ranní sprchu, protože nám tady budou přestavovat koupelnu. Tradiční vypracování domácích úkolů v autobusu cestou do školy a už jsme zase probírali novou látku. Po poledni jsem byl ještě chvilku na internetu a pak se odebral do Subway na oběd. V tomhle skvělém obchodě si můžete namixovat svojí vlastní bagetu přesně tak jak chcete, já si dal nějakou italskou se zeleninou. Problémy v komunikaci ale způsobily, že to stálo zase o dost víc než jsem čekal, ale těžku se s nima můžu hádat když už držím zabalený oběd v ruce. Pod 5 liber se tady stejně nemáte šanci naobědvat, a to mluvím jenom o různých fast foodech, občerstveních a kantýnách, v restauraci je oběd tak minimálně za 12 liber (500 Kč).

S bagetou a kbelíkem koly jsem se odebral do Christ’s Piece, jednoho z místních parků. S Japonkou Yasuko jsme se bavili o tom, že tam je na určitém místě hotspot bez hesla, takže jsem se mohl při obědvání připojit na internet a projet pár webů. Japonci jsou vůbec hodně zajímaví – zaprvé jich je tady spolu s Číňany a Korejci strašně hodně, zadruhé mají věci o kterých by se vám ani nesnilo. Skoro každá roztomilá šikmooká holčička s vietnamkami na nohou má svůj vlastní mininotebook, supermobil, digitální překladový slovník a další vychytávky. Holt jsou trošku napřed.

Teď se pomalu chystám na večeři, zatímco se dívám na mistrovství Evropy v atletice v TV. Večer se chystáme ještě s Christianem zajít někam do hospody na pivo, možná se k nám přidá i někdo další. Moc toho ale asi nevypiju, protože v hospodě si tady můžete dát pintu piva (0.5 litru a kousek) v průměru tak za L 2.50, což znamená nějakých 110 Kč. Není se čemu divit, že tady nepotkáte skoro žádné ožralce :-)
eXTReMe Tracker