Většinu podobných řetězových emailů bez otevření mažu, ale tenhle mě svým titulkem celkem zaujal a po otevření i docela pobavil, tak ho zveřejním i tady.

Prakticky na den přesně o dva roky později po napsání zprávy o směřování Burger Kingu do ČR tahle společnost konečně otevřela svojí restauraci v centru Prahy. Již nějaký ten měsíc funguje Burger King na Zličíně, ale to je tak strašně z ruky, že jsem tam ještě nebyl, i přes mojí lásku k této značce. Předevčírem ale došlo k otevření restaurace v nové odbavovací hale na Florenci, což už je mnohem přijatelnější lokace. A tak jsem hned vyrazil vyzkoušet, zda i u nás budou královské hamburgery opravdu kvalitní.

Prostory nové haly jsou opravdu pěkné, ale možná poněkud malé, vzhledem k oblíbenosti této značky. Vtipné bylo porovnání s konkurencí - zatímco u jakési kavárny spojené s prodejem baget bylo prakticky prázdno, Burger King na druhém konci haly byl obsypán desítkami lidí, kteří ve frontě čekali na svoje ogrilované masité burgery. Výběr je tradiční a zatím neobsahuje žádné speciality jako v cizině, ale to pro rozjezd bohatě stačí.

Pro začátek jsem si dal klasického Whoppera, hranolky, cibulové kroužky s BBQ omáčkou a ještě jednoho cheeseburgera (kterého jsem do sebe ale už prostě nenacpal). Bohužel jsem narazil na dost tristní obsluhu - čerstvě přijatí zaměstnanci absolutně nestíhali, nevěděli jak co dělat a vůbec to nepůsobilo úplně optimálním dojmem. Když se za mnou zjevil jakýsi Američan, zjistil jsem, že navíc neumí ani slovo anglicky, což je u obsluhy tohoto druhu fast foodu dost smutné. Zvlášť, když se Burger King nachází přímo na autobusovém nádraží, kam denně proudí stovky turistů.

Další lehké rozčarování přišlo při placení - na Florenci totiž prostě neberou platební karty, což mě celkem naštvalo. Přijde mi to jako zcela nepochopitelná věc, obzvlášť v dnešní době. Jen tak tak jsem našel peníze v hotovosti na zaplacení. Všechny zápory ale rezolutně smetlo ze stolu první zakousnutí do gigantického Whoppera, který je prostě DELICIOUS. Obrovský hamburger s grilovaným masem a tunou čerstvé zeleniny prostě nemá chybu, a nedaleký McDonald dostal pořádnou ránu pod pás. Ani Cheeseburger za lidových 20 Kč nezklamal, subjektivně je také lepší než stejný produkt od McD.

Jelikož jsem k hranolkám nedostal žádný kečup nebo tatarku a nikde jsem neviděl samoobslužný pult, kde si ho můžete načepovat (jako tomu je v cizině), vydal jsem se k pokladně na tohle optat. Narazil jsem tam na mladou manažerku prodejny, která se zrovna anglicky bavila s několika kravaťáky, pravděpodobně majitely. Dal jsem se s ní tedy do řeči, sdělil svoje námitky a připomínky uvedené výše a zeptal se i na ten kečup. Slečna mi ochotně řekla, že by mi ho měli nabídnout při objednávání jídla (není zadarmo, další stupidní český zvyk), což se bohužel nestalo, takže na chvilku odběhla a za okamžik byla zpátky s několika gratis baleními. :-) Celkově jde ale hlavně o to jídlo, a v tomto ohledu Burger King rozhodně nezklamal, takže ho nejspíš budu i v budoucnu relativně často navštěvovat...

Jak jste si mohli všimnout z výše publikovaných fotek, letos jsem poprvé díky masivní reklamní kampani zaznamenal konání akce Votvírák. Jedná se již o třetí ročník hudebního festivalu, který vlastně "votvírá" sezónu těchto nesmírně populárních akcí. Prakticky každý další víkend se v Čechách koná nějaká ta hudební akce, od menších, žánrově vyhraněných festivalů až po megaakce s mnoha zahraničními hosty a cenou vstupenek v řádu tisíců Korun.

Votvírák se tradičně koná v Milovicích, malinkém městečku kousek za Prahou směrem na Mladou Boleslav. Velice sympatická je specifická vlastnost této akce: vstupné je úplně zdarma. Program přesto nabídl velice atraktivní jména, dokonce bych řekl téměř to nejlepší co zde v ČR máme. Žádná zahraniční hvězda se nekonala, ale jak se ukázalo, Češi si více než vystačí s vlastními muzikanty a klasickými hitovkami třeba od Michala Davida.

Cestu do Milovic jsem podniknul v pátek odpoledne vlakem z Masarykova nádraží. S přestupem v Lysé nad Labem trvá doprava zhruba 50 minut, což je celkem příjemný čas. Jelikož jsem trochu nestíhal, nastoupil jsem v Praze do vlaku ve jízdenky. Jak se ukázalo, byl to celkem rozumný tah, protože vlak byl totálně nacpaný lidmi jedoucími v 99% právě na Votvírák. Přestože jsem průvodčího kontrolujícícho jízdenky zahlédl, ke mě se tak nějak nedostal, resp. mě přešel bez povšimnutí, takže jsem se svezl zadarmo.

Přestup do motoráčku se třemi malinkými vagónky v Lysé se konal stylem kdo dřív přijde ten dřív jede, protože množství lidí bylo na tento spoj zhruba třínásobné. Já se protlačil do první várky a ani tady jsem nic neplatil - revizor by navíc prostě totálně narvaným vlakem ani neprošel. V Milovicích už se stačilo držet gigantického davu, který směřoval kousek za město na bývalý ruský vojenský prostor. Cest apěšky trvala asi půl hodiny, a blížící se areál festivalu zcela jasně signalizovala dunící aparatura, která byla slyšet opravdu daleko.

Když jsem se dostal na onu gigantickou louku, či snad letiště, udivil mě rozsah celé akce. Areál byl absolutně gigantický, přejít z jednoho konce trvalo snad 10 minut. Podle pořadatelů na akci dorazilo zhruba 150 tisíc lidí - což je obrovské číslo. A bylo to opravdu znát, i když ten pravý nával přišel s lepším počasím až v sobotu. Stanové městečky čítající snad více než tisíc stanů a parkoviště pro 20 tisíc aut jenom dokládají monumentálná rozměry této akce.

Vstup byl opravdu zadarmo - do areálu se ale nesmělo vnášet žádné pití a jídlo. Toto ochranka nejdříve kontrolovala, spolu s rozdáváním oranžových pásek na ruce návštěvníků, ale později na tuto činnost zcela rezignovala a bylo možné projít i pronést cokoliv. Čtyři hudební stage byly strategicky rozmístěné tak, aby se příliš zvukově nepřekrývaly. Celý oplocený areál byl pak doslova obložen stovkami stánků s občerstvením i nejrůznějším harampádím, oblečením a dalšími cetkami. Všechny občerstvovny měly samozřejmě řádně natažené ceny (pivo 32 Kč, klobása 50 Kč, atd), s čímž se ale u takových akcí musí počítat. Zvlášť, když je vstup zadarmo. Mamutí rozměr celému areálu dávala ještě pouťová sekce, kde bylo několik velkých atrakcí, jeřáb s bungee jumpingem a další možnosti adrenalinové zábavy.

Diváci ale přišli hlavně kvůli hudbě - a ta nezklamala. V hodinových intervalech se na pódiích točili známí i méně známí zpěváci a kapely a publikem posilněné vínem a pivem bujaře pařilo. Dav to byl opravdu rozmanitý, od nezletilých dětí po sotva chodící důchodce. Všichni se ale tvářili spokojeně a užívali si začínající léto. Jedinou vadou na kráso bylo v pátek počasí - dost silně foukalo a hlavně pršelo, a to velice vydatně. Večer se navíc dost znatelně ochladilo, ale většině návštěvníků to subjektivně až tak nevadilo, přišli se bavit. V sobotu pak vyšlo počasí naprosto geniálně, azurové nebe a teplota přes 25 stupňů už snad ani nemohly být lepší. To už jsem bohužel seděl doma a učil se na státnice.

Hlavní hvězdou pátečního večera byla bezesporu Lucie Bílá. Ta svým hodinovým vystoupením předvedla, že je opravdu hvězda největšího kalibru, alespoň tady v Čechách. Její show byla opravdu profesionální, zpěvačka dala do svého výkonu všechno, skvěle pracovala s davem a vůbec si to taky dot užila. Zazněly prakticky všechny největší hity, které tisícihlavý dav zpíval s ní. Po bouřlivém potlesku se přiřítil další veterán, a sice Michal David, který rozjeté publikum dál krmil šlágry typů "Sbíráme céčka". Na vedlejších stagích pak prezentovaly svoje schopnosti méně známé kapely či zpěvačky, přesto se dočkaly pozornosti stovek či tisíců diváků.

Moje dojmy z Votvíráku jsou velice pozitivní, jak lze asi vycítit z tohoto zápisku. Celá akce byla profesionálně zorganizována a bylo vidět, že pořadatelé mají s podobnými festivaly dostatek zkušeností. Přestože se náklady údajně pohybovaly kolem 18 milionů Kč, díky placenému parkovišti (250 Kč/auto), vstupu do stanového městečka (50 Kč/osobu), pronájmu stánků s občerstvením a celé řadě sponzorů tato akce určitě nebyla nikterak extrémně prodělečná a dokázala, že i takovýto koncept se vstupem zadarmo může fungovat. Plocha v Milovicích se také ukázala jako velice vhodná pro podobné akce a tak jsem si jako většina návštěvníků odnesl z Votvíráku příjemný zážitek. Kdo akci nestihl, má hned v září šanci to napravit - na stejném místě se totiž koná stejně pojatá akce, tentokrát nazvaná "Zavírák"...

Během posledního květnového víkendu se v Praze konal již třetí ročník kulinářské akce Prague Food Festival a já si tuhle příležitost ochutnat tak trochu lepší jídla samozřejmě nenechal ujít. Akce se konala kousek od Karlova mostu na vyhrazeném území, které bylo navíc vodou rozděleno na dva ostrůvky. Mezi nimi jezdily každých pár minut motorové lodičky se stylově oblečenými kormidelníky, což byl takový zážitek navíc - projet se lodičkou pod Karlovým mostem se mi ještě nepodařilo, tak jsem z toho měl náležitou radost.

Prague Food Festival mě svým konceptem trochu překvapil. Čekal jsem, že se bude jednat o příležitost, jak za levno ochutnat vybrané delikatesy, které normálně stojí stovky a tisíce korun. Bohužel, organizátoři zvolili lehce odlišný kocept, kdy ceny byly jenom o něco málo nižší, než v normálních restauracích. Festivalovou měnou byl jeden grand, který měl hodnotu 25 Kč. Vstupné stálo 350 Kč a v jeho ceně bylo 10 těchto grandů. Bohužel, hned u prvního stánku jsem zjistil, že za tuto částku si koupím tak jedno jídlo o sklenku vína k tomu.

Následovalo tedy navštívení "banky", kde se daly zakoupit další festivalové peníze, kterými se následovně platilo. Na celé akci bylo zhruba 20 vyhlášených restaurací a podniků, které se prezentovaly obvykle dvěma až čtyřmi různými pokrmi a nějakým tím zákuskem. U každého stánku byla cedulka s názvem jídla (které toho většině návštěvníků příliš neřeklo) a jeho cenou v grandech. Tady bych měl hned první připomínku: kdyby u každého jídla byla ještě jeho fotka, bylo by vše mnohem jednodušší, protože naprostá většina lidí netušila, co se pod tajemným názvem na dva řádky skrývá.

Každý účastník festivalu dostal u vchodu pytlík s příbory - byly sice plastové, ale tak trochu lepší, než klasické nejlevnější bílé plasťáky. Touto jednou sadou příborou jste se následně měli stravovat. Talířek vždy člověk dostal s jídlem, naštěstí v naprosté většině případů porcelánový a ne plastový. I tak by ale organizátory asi nezabylo, vydávat k jídlu příbory klasické a ne se jedním plastovým příborem rýpat v 5 různých menu. Úroveň stolování by to znatelně povzneslo. Přes značně nepříznivé počasí byl festival opravdu nacpaný k prasknutí a u většiny stánků se muselo čekat hezky ve frontě. Podle pořadatelů na akci během tří dnů nakonec dorazilo zhruba 15 tisíc lidí, což se na tak malém prostoru celkem pozná.

Po dávce kritiky již ale k tomu hlavnímu, jídlu. K tomu nemám jedinou výtku, bylo jednoduše geniální, i přes poměrně malé degustační porce. Před samotným výběrem jsem obešel všechny stánky a obhlídnul, co kde nabízejí a co bych si mohl vybrat. Celkem jsem si dopřál pět pokrmů: norský losos s jakousi pečenou kaší, pikantní kuskus s kousky kuřecího masa, skleněné nudle s hovězím masem a houbami, smaženou zmrzlinu a na konec skvělý smetanový dezert s jahodami ve stánku hotelu Hilton.

Kvalita pokrmů byla opravdu výborná - kromě kvalitních surovin se na tom hlavní měrou podepsaly nejrůznější zálivky a omáčky, které dávaly jinak poměrně jednoduchým jídlům zcela jinou dimenzi a chuťové buňky návštěvníků tak zažívaly menší orgasmus. Bohužel z reakcí mého okolí vyplynulo najevo, že ne všechna jídla byla takto kvalitní, já měl ale asi štěstí při výběru.

Třetí ročník Prague Food Festivalu byl každopádně výborný zážitek, který mi lehce rozšířil obzory v ohledu stravování. Bohužel jsem na akci nechal na můj vkus opravdu dost peněz a zase až tak se nenajedl - přesto si ale příští ročník pravděpodobně nenechám ujít.

Všechny fotky z akce najdete ve fotogalerii.

Bez znalosti komiksové předlohy, předchozích filmů nebo jakýchkoliv dalších informací jsem se dnes pustil do akční pohádky X-Men Origins: Wolverine. Tenhle snímek udělal distributorům na čele nejednu vrásku, protože se na internetu objevila poměrně kvalitní verze filmu ještě před tím, než se vůbec začal promítat do kin. Jelikož se jedná od začátku do konce o neustálé akční scény, speciální efekty, výbuchy a další momenty, které si doma příliš neužijete, do toho kina se asi stejně vyplatí zajít. Film samotný je naprosto nenáročný, jednoduchý, značně kýčovitý a tak trochu odfláknutý - a je znát třeba i na kulisách a animacích, které by mohly být mnohem více propracované. Přesto se najde několik povedených momentů a to hlavně co se explozí týče. Svojí rolí mě potěšil Liev Screiber, který se nedávno objevil i ve snímku Defiance v poměrně podobně pozici - zde by si ale zasloužil poněkud propracovanější roli, hlavně po psychologické stránce. Parádní byla úvodní válečná scéna, kdy jsme se během několika okamžiků seznámili s osudem dvou hlavních postav. Pokud si tedy nakoupíte dostatečné zásoby popcornu, nebo si uděláte pohodový večer s přáteli a domácím kinem, Wolverine určitě neurazí. Žádný zázrak se ale nekoná, což je vzhledem k potenciálu a rozpočtu trochu škoda. 6.5/10

Akční / Fantasy / Sci-Fi / Thriller 
USA / Austrálie / Kanada, 2009, 107 min

Režie: Gavin Hood
Hrají: Hugh Jackman, Liev Schreiber, Danny Huston, Lynn Collins, Daniel Henney, Ryan Reynolds, Taylor Kitsch,  Will i Am, Dominic Monaghan, Kevin Durand, Tahyna Tozzi, Scott Adkins, Alice Parkinson,  Panou

Film X-Men Origins: Wolverine je dějově zasazen na samý počátek ságy o známých mutantech X-Menech. Hugh Jackman se vrací v roli, která z něj udělala filmovou hvězdu; v roli Logana neboli nelítostného mutanta Wolverina obdařeného zázračnou schopností regenerace a také adamantiovými drápy na rukou.

Zatímco tři předchozí filmy byly zasazeny do nepříliš vzdálené budoucnosti, hlavní část nového příběhu se odehrává v 70. letech minulého století. Děj se vrací ke počátkům Wolverinovy hrdinské kariéry i tragickým událostem jeho života, z nichž jej nejvíce poznamená smrt osudové lásky Kayle Silverfox. Její smrt způsobí Wolverinovo zapletení s tajným vládním vojenským programem Weapon X. S projektem, jenž mu navždy zcela změní život. Pod velením Williama Strykera (Danny Huston) je zformována tajná vojenská jednotka Team X složená výhradně z mutantů. Jedním z nich je také Victor Creed alias Sabretooth (Liev Schreiber), nezkrotná bytost s neuvěřitelnou sílou, s nímž musí Wolverine svést svůj nejtěžší souboj.