CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 6
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
03.02.2009 | 11:47 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire)

Milionář z chatrčeJiž zhruba za měsíc se i do českých kin dostane jeden z nejlépe hodnocených filmů poslední doby. Slumdog Millionaire, do češtiny poněkud nešťastně přeložený jako Milionář z chatrče má ná kontě úžasných 10 nominací na Oskara, hodnocení 8.7 z 10 na IMDB a ještě o trošku víc na ČSFD. To už jsou velice slušné předpoklady ke kvalitnímu filmu. O to více zaráží, že Slumdog Millionaire byl natočen s relativním nízkým rozpočtem a absolutně bez jakýchkoliv známých herců či filmových hvězd. Legendární britský režisér Danny Boyle (Trainspotting, 28 dní poté) v tomto díle kombinuje prvky britské filmové školy s tradičními americkými klišé a exotickým indickým nádechem. A spolu se skvělým příběhem mu to funguje výborně, přestože se opět jedná o poněkud delší film. Dojemný příběh indického chlapce ze slumu, který se shodou neuvěřitelných náhod dostává do televizního pořadu Chcete být milionářem je vlastním vyprávěním životního příběhu Jamala Malika. Děj se odehrává v mnoha rovinách a často přeskakuje v čase, takže se divák musí poměrně soustředit. Film nabízí prvky komedie, drama, romantiky i akčního filmu a dost možná ve vás zanechá po skončení poměrně hluboký pocit. Úplný závěr mě sice trochu zklamal přítomností opravdu tuctových a zažitých klišé, které se k emoční houpačce způsobené dějem samotným příliš nehodí, ale celkově se jedná o slušný filmový kousek, o kterém pravděpodobně ještě hodně uslyšíme. 8.0/10


Krimi / Drama / Romantický 
Velká Británie / USA, 2008, 120 min


Režie: Danny Boyle

Hrají: Dev Patel, Freida Pinto, Ayush Mahesh Khedekar, Anil Kapoor, Irfan Khan, Azharuddin Mohammed Ismail, Madhur Mittal, Ashutosh Lobo Gajiwala, Rubiana Ali, Tanay Hemant Chheda, Tanvi Ganesh Lonkar, Anand Tiwari




Mladičký Ind Jamal Malik má jen to nejzákladnější vzdělání a pochází z chudobou prorostlého Bombajského slumu, přesto dokázal to, co se před ním nepovedlo ani váženým doktorům či učitelům - v indické mutaci vědomostní soutěže Chcete být milionářem? již zodpověděl otázku za deset milionů rupií a večer jej čeká otázka poslední, hodnocená dvojnásobnou částkou. Malik je teď však vyslýchán policií pro podezření z podvodu. Vypráví proto nekompromisním policistům svůj životní příběh, z něhož nejen výplývá, odkud zná odpovědi na položené otázky, ale odkrývají se v něm i kruté okamžiky jeho dětství, v nichž hrál osudovou roli jeho starší bratr Salim a krásná dívka Latika, do níž se Jamal zamiloval.

28.01.2009 | 21:23 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Švédsko, Stockholm a tři dny ve Skandinávii

Po složení předposlední zkoušky jsem si konečně našel čas sepsat dojmy z mé třídenní cesty do Švédska. Mnohokrát odkládaný a očekávaný report je tedy konečně tady. Takový úvod a základní informace jsem sepsal již v předchozím článku, který dokumentoval hlavně přípravy na cestu a přílet samotný.

 

V prvním článku jsem zapomněl jaksi poznamenat jeden relativní zásadní fakt. Jak asi víte, Ryan Air je opravdu nízkonákladová společnost a letenky se u nich dají pořídit opravdu levně. Má to ale mnoho háčků – samotný web firmy je zcela otřesný, vzhledem asi tak pět let pozadu a funkčností jakbysmet. Abyste se dostali do finální fáze, ve které máte opravdu zarezervovaný a zaplacený let, musíte si projít poměrně strastiplným procesem.

 



Web se vám neustále snaží vnutit nejrůznější nabídky, zvýhodnění, připojištění a další zbytečnosti, které samozřejmě navyšují výslednou cenu letenky. Pro dosažení nejnižší ceny je třeba provést rezervaci s online check-inem (před odletem se sami odbavíte a vytisknete si palubní lístek), zaplatit platební kartou Visa Electron (za všechny ostatní se opět připlácí) a hlavně, nemít žádné zavazadlo. Za každé odbavené zavazadlo se totiž platí (a ne málo) – a jelikož jsem jel pouze na 3 dny, rozhodl jsem se že pojedu nalehko. A tak se taky stalo, na cestu jsem vyrazil pouze s malým batohem na zádech, kde jsem měl snad jenom zubní kartáček, sprchový gel a pár kousků oblečení.



 

Jak jsem psal již minule, přílet byl bezproblémový a přestup na autobus přímo do centra Stockholmu taktéž – všechno jsem měl zařízené již z domova přes internet. Autobus mě vysadil na hlavním nádraží, které je šikovně společné pro vlaky i autobusy. Jelikož byl podle mapy hostel nedaleko, vydal jsem se s vytištěnou Google Maps v ruce po jedné z hlavních tříd směrem k mému dočasnému domovu.



 

Google Maps se ukázaly jako poměrně nepřesné řešení: spousta menších ulic bylo pravděpodobně díky odzoomování naprosto nezobrazených a tak netrvalo dlouho a stačil jsem zabloudit. Tady mě obrovsky pomohla moje Nokia E51 – stačilo najít nezabezpečený hotspot a přes wifi jsem se připojil opět na mapy Googlu a v reálném čase konečně našel tu správnou cestu. Výborná je mimochodem funkce, které vám s nevídanou přesností podle BTSek označí vaši přibližnou polohu, i když nemáte GPS.

 



Švédsko je jednou z mála zemí, kde se alkohol prodává pouze ve speciálních obchodech. Systembolaget je státem kontrolovaná monopolní síť obchodů, kde si můžete koupit všechno od piva přes vína až po nejtvrdší likéry. V ostatních obchodech je k dostání maximálně piva, a to navíc často v dost omezeném množství. Asi si tedy dovedete představit, jak vypadají tyto obchody v pátek večer, zvláště když zavírají každý den v 19.00. I přes týden bylo v Systembolagetu opravdu rušno.

 



Potěšil mě široký výběr českých piv, ale já jsem přijel, abych vyzkoušel ty místní, české pivo mohu pít doma. Později jsem zjistil, že české značky se tu i poměrně často čepují. Tím se pomalu dostávám k otázce cen. Švédsko je neuvěřitelně drahá země. Ceny v obchodech jsou přibližně stejné jako u nás. Problém je v tom, že jedna švédská koruna je 2,5 násobek té české, takže všechno je přibližně 2x až 3x dražší. Euro zde také neplatí, takže je nutno vyměnit SEK a následně se jich při odjezdu zase zbavit.


Jelikož jsem byl po cestě již opravdu hladový, rozhodl jsem se ještě cestou zajít na rychlé občerstvení. Téměř na každém rohu stejně jako v USA nebo Kanadě je ve Stockholmu pobočka sítě 7/11. Seven Eleven je jakýsi miniobchod ve stylu benzínové pumpy, kde seženete základní potraviny a různé rychlé občerstvení. Ceny ale odpovídají charakteru prodejny, takže jsou přibližně dvojnásobné oproti normálním supermarketům. Na druhou stranu tady můžete dostat celkem dobré a cenově přijatelné kafe, capuccino a další nápoje, které během tuhé zimy docela bodnou.


 

Švédská zima se nakonec neukázala tak zákeřná, jak jsem plánoval. Na internetu jsem před odjezdem našel, že slunce svítí v lednu pouze zhruba 1 hodinu. Zděšen jsem přemýšlel, co tam vlastně budu dělat, když bude neustále tma. Realita ale byla o poznání lepší, slunce sice opravdu svítilo pouze chvíli, ale zbytek dne bylo normálně světlo. Rozednilo se sice o něco dříve než u nás a setmělo zhruba v půl čtvrté, ale jinak žádné velké rozdíly nepanovaly. Příjemně překvapila i teplota, která se přes den i v noci držela konstantně kolem 2°C, což je po nedávných českých mrazech naprosto pohodová teplota.

 

Když jsem se konečně dostal do hostelu, přivítala mě sympatická, leč poněkud rozvalitá Švédka, s kterou jsme vyřídili úvodní formality (naprostá většina Švédů mluví perfektní angličtinou). City Backpackers Hostel byl v roce 2008 jedním z deseti nejlépe hodnocených hostelů na světě, takže jsem měl opravdu vysoká očekávání. Ta se potvrdila hned při úvodu, kdy mi zadarmo nabídli upgrade z šesti lůžkového, který jsem si zaplatil, na čtyřlůžkový. Velkorysou nabídku jsem samozřejmě přijal.

 



Cena za jednu noc byla relativně přijatelná, i když korespondovala s dražší cenovou hladinou v zemi. Mírně nepříjemný byl příplatek za povlečení a prostěradlo, které si buď musí návštěvník přinést svoje nebo pronajmout za cca 130 Kč. Tahat s sebou v malém batohu ještě tohle se mi opravdu nechtělo, a tak jsem si musel onen mírný poplatek dopřát, stejně jako naprostá většina nocležníků. K jejich obhajobě musím dodat, že podobný postup je ale běžný v naprosté většina švédských hostelů.

 

Několik lidí se mě již v minulosti ptalo, proč jezdím do hostelu, když mohu mít mnohem větší komfort v hotelovém pokoji. Odpověď je velice snadná, a každý, kdo byl někdy v nějakém lepším hostelu vám tuto teorii potvrdí: v hotelu máte sice „svůj“ pokoj a určitý vyšší standard. Hostel ale všechny tyhle výhody hravě přebíjí faktem, že zde jsou desítky lidí z celého světa, kteří cestují ve většině případů sami a tak jsou zcela otevřeni seznámení s novými lidmi. Vzniká tak unikátní a velice přátelská atmosféra, kdy se prakticky celý hostel navzájem seznámí a následně pořádá většinu aktivit společně. Poznat nové (a často opravdu zajímavé) lidi je velmi jednoduché a pokud bych to měl srovnat s anonymní náladou v klasickém hotelu, nikdy bych nevolil jinak.

 



Na mém čtyřlůžkovém pokoji na mě čekali dva Brazilci a jeden Australan, všichni velice přátelští a pohodoví. Rychle jsem se seznámil s několika dalšími Australany, dvojicí holek z Holandska a dalšími cestovateli. Hostel byl v tomhle opravdu skvělý – dvě velké společné místnosti, 6 počítačů s internetem zadarmo, dvě kuchyně a další vybavení. Specialitou byla možnost zapůjčení bruslí (zcela zadarmo), které se daly využít na nedalekém náměstí, kde bylo postaveno umělé kluziště.



 

Další vychytávkou byly těstoviny zdarma – každý si mohl vzít kolik chtěl a tak se prakticky každý večer vařily ohromné porce těstovin. Většinou to skončilo tak, že se skupinka lidí dohodla dohromady, podělila se o suroviny na omáčku a přílohu a navečeřeli se společně. Druhý večer dokonce někdo vzal ten největší hrnec z celé kuchyně a uvařil neuvěřitelný kotel těstovin i s omáčkou pro všechny. Úžasné.



 

První večer jsem byl již celkem unavený, přesto jsem vyrazil na obchůzku okolí. Na internetu jsem si našel na doporučení ostatních cestovatelů několik klubů a podniků, které jsem plánoval navštívit, ale nějak jsem se k tomu nakonec nedostal. Vstupné do klubů ve Stockholmu je také dost vysoké, většinou 100 švédských korun (cca 250 Kč), a to se mi moc platit nechtělo, zvlášť když většina zařízení byla poloprázdná.



 

Stockholmská klubová scéna je vůbec kapitola sama pro sebe. Úzce souvisí s tím, jak Švédi vypadají. Oproti Čechům je to opravdu znatelný rozdíl – všichni dbají na svůj vzhled, na to jak se oblékají a celkově vypadají mnohem lépe. Co jsem tak vypozoroval, tak velice rádi nakupují a na oblečení si dají opravdu záležet. Když se tedy chcete dostat do klubu, dost často se vám může stát, že vás dovnitř vůbec nepustí. Prvním důvodem je právě nedostatečně „atraktivní“ vzhled. Vyhazovači u vchodu dokáží být opravdu nepříjemní a hádat se nemá moc smysl. Druhou možností je váš věk: díky naprosto divnému pravidlo se do většiny klubů nedostanete pokud vám není alespoň 23 let. Některá místa dokonce vyžadují věk 26 a výš, což už mi přijde hodně střelené. Podniků, kam se dostanete v 18 letech je minimum.



 

Když už jsem nakousnul oblékání a vzhled, přidám i pár vět o vývozním artiklu Švédska: vysokých blonďatých slečnách. Sám jsem byl zvědavý, jak to opravdu je. A skutečnost? Ano, jsou tam! Není to nikterak významný rozdíl oproti českým holkám, které jsou také velice pohledné, ale čas od času prostě zahlédnete neuvěřitelně atraktivní blondýnu, která je jako z jiného světa. Jejich koncentrace se zvyšuje hlavně ve večerních hodinách a v okolí vyhlášených nočních barů a podniků. Jinak jsou ale Švédi hodně zmixovaní, ono křížení několika ras zanechalo opravdu rozmanité typy lidí a blond není rozhodně jediná barva, kterou můžete spatřit.

 



Po klidné noci (nikdo naštěstí nechrápal) jsem se kolem deváté hodiny ráno probudil a odebral do centra města. Hostelem nabízená snídaně mi přišla poněkud předražená, načež jsem ale zjistil, že ji stejně o moc levněji pořídit nedokážu. Alespoň jsem měl ale větší výběr doplněným ovocem. Centrum Stockholmu je rozloženo na několika ostrovech. Přestože zde funguje poměrně hustý systém metra a autobusů, na většinu lokací se dá dostat relativně pohodlně pěšky, pokud nejste úplně líní. Já se tak vydal na ostrov Djurgarden, na kterém se nachází dvě hlavní atrakce doporučované turistickými průvodci.



 

Prvním z nich je Vasa Museum. Vasa je švédská loď, která se v roce 1628 potopila nedaleko Stockholmského přístavu. Důvodem byla špatná konstrukce lodi, díky která nebyla loď dostatečně stabilní a i malý poryv větru ji dokázal převrátit. V roce 1956 ji Andres Franzen začal hledat, což se skutečně podařilo, načež ji následně vyprostil téměř celou zachovalou z mořského dna a umístil právě do zmíněného muzea. Obrovská loď je tak poměrně unikátním zážitkem, muzeum je pěkně zpracované, k dispozici je i krátký film v kinosále a živý anglický průvodce zdarma. Tahle návštěva rozhodně stojí za to.



 

Druhou „top“ atrakcí Stockholmu je Skansen, což je jakási kombinace Disney Worldu a pražské zoo, pojednávající o typickém švédském životě. Bohužel, přes můj dotaz zda je rozsáhlý areál otevřený a ujištění, že rozhodně ano, byla většina atrakcí a expozicí zavřena. V kombinaci s nepříjemnou fujavicí a pozicí Skansenu na vrcholku kopce se jednalo o opravdu velké zklamání. Za nemalé vstupné jsem viděl tak akorát pár lachtanů, sobů, losů a vlků v liduprázdném areálu, zkrátka nic výjimečného. Vstup do Aquaria nebyl nepochopitelně v ceně, a dalších pár set korun už se mi platit nechtělo, a tak Skansen skončil jako největší zklamání celého výletu.

 

Zbytek dne jsem strávil návštěvou několika dalších menších památek a nakupováním. Bohužel prakticky za všechno se ve Stockholmu musí platit, a přestože se město chlubí více než 100 muzei, většina z nich je dost slabá. Nejvíc mě vadilo vstupné i do kostelů, což mě prakticky odradilo od jejich návštěvy. Stejně tak použití toalet i v nákupních centrech a fast foodech je všude placené (25 Kč). Zaujalo mě obrovské množství obchodů H&M, v některých místech byly třeba 4 obchody na padesátimetrovém úseku jedné ulice.

 



Po důkladné večeři (Ostschnitzel a free pasta) jsme se domluvili se skupinou dalších asi 6 lidí, že vyrazíme večer někam ven, posedět a popít. Předpřipravili jsme se několika plechovkami piva a v bujaré náladě vyrazili hledat nějaký rozumný podnik. Tady se odehrála velice vtipná historka, kdy Australan Tom jaksi nemohl vydržet tlak svého močového měchýře a na liduprázdné hlavní ulici odběhl vyprázdnit jeho obsah. Nešťastnou náhodou ale jelo kolem policejní auto, které znenadání začalo houkat, vyskočila o hlavu menší policistka a netrvalo dlouho a Tom stál spoutaný opřený o zeď. Následovalo několik minut vtipného vyjednávání, na jehož konci nakonec bylo okamžité propuštění s domluvením. Močit ve Švédsku se tedy příliš nevyplatí, i když tady to ještě dopadlo dobře. J

 



Po menších problémech s nalezením vhodného podniku (všude zavřeno, prázdno nebo příliš vysoký věkový limit) jsme nakonec skončili ironicky v TGI Friday’s. Ano, jel jsem do Švédska abych skončil v americké restauraci s anglicky mluvícím personálem. Po zjištění cenové hladiny Stockholmských osvěžoven jsme ale dlouho nezůstali – přeci jenom 0,4 litru piva za 140 Kč se příliš dobře nepijí. Zhruba kolem jedné jsme tedy se zavírací dobou skončili, vyrazili zpátky na hostel a tady ve společnosti poněkud cenově dostupnějšího piva v plechovkách pokračovali ve společném veselí asi do 4 do rána.



 

Třetí den jsem si vyhradil na prohlídku ostrova Gamla Stan, což je něco jaké Staré město v Praze. Úzké uličky, staré budovy, královský palác a předražené obchody pro turisty. Opět se bohužel opakoval scénář ze včerejška, většina památek byla zavřená a ty ostatní za moc nestály. Náladu jsem si tak spravil alespoň v All-you-can-eat restauraci, kde jsem se za celkem rozumný peníz přežral k prasknutí.

 

Odpoledne už se nic zápisuhodného neudálo a tak jsem vyrazil opět autobusem na letiště. Tentokrát tam byl za hodinu, zatímco z letiště to trvalo hodiny dvě, takže jsem se musel chvíli nudit na letišti Skavsta. Po nastoupení do letadla jsem si přisedl vedle 22 leté (blonďaté) Švédky, s kterou jsem se seznámil a prokecal s ní prakticky celý let. V Praze jsem ještě doprovodil jednoho Portugalce, kterého jsem potkal v hostelu a který jel navštívit nějaké příbuzné v Praze. Letěl stejným letem jako já, šílená náhoda. Pozdě večer jsem konečně dorazil vysílen domu a spokojen téměř okamžitě usnul.



 

Rychlá návštěva Švédska tak byla určitě zajímavou zkušeností. Město samotné mě až tak nenadchlo, možná jsem čekal trochu víc. Jak jsem již zmínil, Stockholm je alespoň pro nás dost drahá destinace. Mnohem zajímavější bylo seznámení s mnoha novými přáteli v hostelu – ve finále jsem byl opravdu rád, že jsem jel právě tam. Každopádně celý výlet posloužil jako skvělá relaxace a pročištění hlavy během zkouškového období a díky nízké ceně letenky ani nevyšel nikterak draze.


27.01.2009 | 13:24 | kategorie: Novinky | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: RocknRolla (2008)

RocknRollaRežisérská legenda Guy Ritchie se opět vrací k žánru, který mu jde nejlépe: surové gangsterky, kde se pro sprosté slovo nechodí daleko a chladnost dialogů je vyladěná na maximum. RocknRolla je akční krimi komedie nesoucí se na podobné vlně jako legendární Podfuck nebo Sbal prachy a vypadni. Přestože už uplynulo hodně času od premiéry těchto filmů, Ritchie dokazuje, že stále svoje řemeslo ovládá a přinejmenším několika skvělými scénami si vás v RocknRollovi podmaní. Film je to opravdu stylový: zhruba dva týdny po shlédnutí mám stále v paměti několik momentů - především pak originální úvodní sekvenci, výbornou honičku s ruskými mafiány a také zhruba čtyřsekundovou postelovou scénu, která v historii filmografie nemá obdoby. Karel Roden v jedné z hlavních rolí působí jako opravdu chladný ruský obchodník, ostatní herci také podávají skvělé výkony. Hodně mě zarazily anglické titulky v částech filmu, kde se hovoří rusky - jsou totiž zcela mimo, a překlad není ani vzdáleně příbuzný tomu, co jednotlivé postavy říkají. Druhým, a to poměrně závažným nedostatkem je délka filmu - v určitých fázích se budete trochu nudit, protože producenti děj poněkud zbytečně natahují na téměř dvě hodiny. I tak je ale RocknRolla a jeho návykový soundtrack svěžím vánkem do plachet zatuchlé filmové produkce. 7.5/10


Akční / Krimi / Komedie 
Velká Británie, 2008, 114 min


Režie: Guy Ritchie
Hrají: Gerard Butler, Jeremy Piven, Thandie Newton, Tom Wilkinson, Idris Elba, Tom Hardy,  Ludacris, Toby Kebbell, Karel Roden nejml., Gemma Arterton, Jamie Campbell Bower, Mark Strong, Bronson Webb, Nonso Anozie

Režisér Guy Ritchie ( PODFU(C)K ) nás ve svém snímku RocknRolla přívádí do londýnského podsvětí, kde se mezi všemi těmi kriminálními živly proslýchá cosi o příchodu ruské mafie, spojeného s tajným kšeftem za miliony dolarů. A nemusím vám snad ani vyprávět dál, co jsou takoví lidé schopni pro peníze udělat. Mělo by se jednat o klasickou ritchieovskou gangsterku, ve které se nám, mimojiné, představí Gerard Butler(300), Tom Wilkinson (DO NAHA) a Karel Roden.

22.01.2009 | 00:59 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Cesta do Stockholmu - prvni dojmy

Ta tradice už je téměř legendární - prakticky každou zimu se po úspěšném nebo neúspěšném provedení všech zkoušek vydám do zahraničí na delší i kratší cestu. Kombinace je to skvělá - člověk si vyčistí hlavu, pozná nové město či zemi a ještě něco zažije. Letos to bylo velice snadné rozhodování - na email mi přišla nabídka Ryan Airu, který nabízel bezkonkurenční letenky do Stockholmu a nějakolika dalších destinací za opravdu výhodné ceny. Tím opravdu výhodné ceny myslím zpáteční letenky v řádu stokorun - a to už se opravdu vyplatí. Bohužel mi jaksi nevyšel doprovod a tak jsem musel vyrazit sám - než jsem našel náhradu, promo akce skončila a letenky už zase stály několik tisíc.


Přestože jsem procestoval už prakticky celou Evropu, právě Skandinávie mi jaksi pořád scházela na kontě - Švédsko tak bylo ideální volbou. Hlavní město Stockholm pak přišlo tak nějak automaticky, přestože ve Švédsku je pěkných míst mnohem víc. Bohužel jsem ale neměl až tolik času, a tak 3 dny v hlavním městě vypadaly jako optimální volba.

Jak jsem již zmínil, letěl jsem se společností Ryan Air. Tohle je vůbec kapitola sama pro sebe - údajně nejlevnější nízkonákladová společnost v Evropě, zároveň dopravce s nejmenším množstvím spožděných letů. Není tomu tak dávno, co RyanAir začal létat také z Prahy, momentálně má v nabídce pouze 4 destinace. Stejně jako většina letišť této společnosti, i tady byl malý háček. Let do Stockholmu totiž nekončil ve Stockholmu, jak by neznalý cestující pravděpodobně očekával, ale na letišti Skavsta, které se nachází přibližně 100 km od "Benátek severu".


Popravdě jsem z toho měl trochu strach - byl to můj první let s RyanAirem a slyšel jsem už různé historky. Nedávný rozhovor šéfa společnosti s reportérem MF Dnes, kdy ho nechal zaplatit za taxík a ještě si neodpustil pár drsných poznámek jenom naznačil, jak společnost ke svým zaměstnancům přistupuje. Pracovní prostředí v Ryan Airu je údajně opravdu drsné, plné nejrůznějších zákazů a omezení a podivných poplatků.


Let samotný byl ale až překvapivě v pohodě. Zarazil mě sice fakt, že jsem se odbavil sám přes internet a odlet se konal z nejzapadlejší gate druhého terminálu ruzyňského letiště, ale za ty peníze člověk nemůže chtít moc. Dokonce nás do letadla ani nepustili tradičním "chobotem" ale hezky postaru autobusem a po schůdkách do letadla. V Turecku mě to příliš nepřekvapilo, na Ruzyni ale již poněkud jo. Letadlo samotné ale bylo zánovní a posádka taky poměrně pohledná/příjemná, takže jsem si nestěžoval.

Cesta poloprázdným letadlem probíhala v pohodě. Bavil jsem se při pohledu na mladého francouzského stewarda, který se prakticky celý let snažil docela intenzivně balit pohlednou a osamělou českou turistku, a ani se nesnažil to před zbytkem cestujících moc skrývat. RyanAir samozřejmě šetří na všem, takže nějaké občerstvení během letu opravdu čekat nemůžete a interiér letadla je obvěšen nejrůznějšími reklamami jako nějaký vagón metra. Sednout si taky můžete kam chcete, pokavaď tam je tedy místo. :-) Na výsledném efektu to ale stejně nic nemění, leteckou dopravu beru stejně pouze jako cestu jak se dostat z bodu A do bodu B.


Po přibližně devedesátiminutovém letu jsme bez problémů přistáli na letišti Skavsta a po zaznění poslední znělky vychvalující služby této společnosti už jsme mohli opět po schůdkách vyběhnout na letištní runway. Mimochodem, letiště Skavsta si představte asi jako vybetonovaný plácek uprostřed Šumavy, obklopený hustými lesty, naprosto odříznutý od veškeré civilizace. O nějakých terminálech ani nemůže být řeč, celé vybavení letiště zahrnuje pár stánků s občerstvením a několik odbavovacích přepážek.

Z domova jsem měl naplánovanou prakticky celou cestu a tak jsem přímo z letadla vyrazil na autobus do centra Stockholmu. Ten jezdí pohodlně každých 20 minut a cesta trvá přibližně 90 minut. Trošku zarážející je fakt, že právě tato cesta z letiště do centra města mě stála více než celý let z Prahy do Stockholmu, ale s tím už se nedá nic dělat. Lehce unaven jsem se tedy rozvalil na pohodlné dvousedačce a poměrně rychle usnul. Byly asi 4 hodiny a venku už totální tma. Zhruba po hodině jsem se probudil a pomalu začal rozpoznávat blížící se centrum Stockholmu...

18.01.2009 | 22:41 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Hannes na cestách: již brzy!

11.01.2009 | 22:50 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008)

Curious case of benjamin buttonJít se podívat na film, na který všichni kolem pějí chválu a na IMDB se blýská opravu vysoké hodnocení je vždycky tak trošku sázka do loterie. Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který do českých kin přijde teprve zhruba za měsíc je dílem opravdu poctivé filmařiny a zároveň velice příjemným mixem hned několika žánrů. Hned první věc, která mě na tomhle filmu zarazila, byla jeho délka: s téměř třemi hodinami se Benjamin Button nebezpečně přibližuje stopáži Titanicu, což upřímně zrovna nemusím. Ono přirovnání k Titanicu je docela na místě: příběh je vyprávěn velice podobně, v tomto případě však s mnohem větším množství symboliky a nenápadných odkazů. Rozpočet se také zastavil na úctyhodné sumě 150 milionů dolarů, což produkci řadí mezi ty největší filmové trháky. Režisér David Fincher dokazuje, že Hollywood ještě zcela nepoklesl na úroveň hloupoučkých komedií, ale dokáže natočit také velice chytrý a poutavý příběh - a hlavně ho skvěle odvyprávět. Příběh je to vskutku originální a na první pohled vás praští do očí úžasný smysl pro detail. Každá scéna, kulisa a různá doba je vyobrazena do nejmenších detailů a specifik - zvláště úvodní válečná "retro" scéna mi zůstala v paměti. Vojáci běžící pozpátku a postupně ožívající na rozbahněném bitevním poli za hvizdu nepřátelských kulek mi na okamžik připomněly Zachraňte vojína Ryana. Božský Brad Pitt, který je opět vyobrazen jako "perfektní" mužský idol odvádí skvělou práci, spolu s Cate Blanchett, která mi ale v některých momentech přišla poněkud nejistá. Toto je film, na který si prostě musíte udělat čas a přijít k němu s vhodným rozpoložením mysli - pak vás určitě nezklame. Škoda jenom, že celý příběh není o hodinu kratší, v takovém případě by se jednalo o ještě působivější zážitek. 8.0/10


Drama / Mysteriózní / Fantasy / Romantický 

USA, 2008, 166 min


Režie: David Fincher

Hrají: Brad Pitt, Cate Blanchett, Tilda Swinton, Elle Fanning, Jason Flemyng, Julia Ormond, Elias Koteas, Josh Stewart, Faune A. Chambers, Taraji P. Henson, Eric West, Mahershalalhashbaz Ali, Aliane Baquerot, Ilia Volokh


"Životu lze porozumět jen zpětně, ale musí se žít kupředu." Život Benjamina Buttona (Brad Pitt) byl podivuhodný už od samého začátku. Na konci 1

. světové války, kdy se narodil, našli malého Benjamina na schodech manželé černé pleti a tvora, ne nepodobnému miminu, se ujali. Doktor konstatoval, že tahle zvláštní bytost velikosti novorozeněte je veskutečnosti osmdesátiletý stařec. Zatímco všichni očekávali, že Benjamin bude stárnout dál a nakonec zemře, on mládl. Okolo jeho sedmi let, se setkává s malou Daisy (Cate Blanchett), se kterou se spřátelí. Jak
už to tak bývá, Daisy se stane jeho osudovou láskou, ke které se opakovaně a rád vrací v průběhu jeho dobrodružného života...


09.01.2009 | 00:58 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

iMeem - poslouchejte hudbu online

Před několika dny jsem jakousi náhodou narazil na zahraniční web iMeem.com. U nás se jedná o poměrně neznámý web, ani v zahraničí jsem o něm nějaké větší zmínky nenašel, ale přitom je to skvělá věc. iMeem vám umožňuje poslouchat hudbu, a to zcela zadarmo. Pro základní funkce se nemusíte ani registrovat, pokud si ale chcete vytvářet vlastní playlisty nebo přidat vlastní muziku, je dobré se zadarmo během pár vteřin zaregistrovat.


Co mě na službě překvapilo, je množství české hudby, které iMeem nabízí. Přestože se jednotlivé songy nedají stahovat, ale pouze přehrávat ve vašem prohlížeči, uživatelský komfort je výborný a výběr opravdu široký. Dokonce jsem našel několik písniček které se těžko hledají i v p2p sítích či na YouTube. iMeem je poměrně sofistikovaná služba a po přehrání jednoho songu vás automaticky přesměruje na další, podobný, nejčastěji od stejné kapely, nebo alespoň podobného rázu. Tady jsem narazil na první a jediný problém, a sice fakt, že při otevření více záložek ve vašem prohlížeči (Firefox) nedojde ke spuštění další písničky - k tomu je potřeba mít stránku stále otevřenou "na vrchu".



Tato drobnost se ale snadno vyřeší sestavením vlastního playlistu. Stačí si podobně jako v klasických přehrávačích přidat jednotlivé tracky, jak je vám libo, a pak už můžete vesele přehrávat a poslouchat. Spousta playlistů je již v systému uložených od ostatních uživatelů, a mnoho z nich obsahuje opravdu výborné hudební kompilace. Tahle věc se zvláště hodí pokud hodně cestujete, nebo sedíte každou chvíli u jiného počítače. Nechybí ani hudební videa, ale ta jsou zatím omezena spíše na nejznámější hity zahraničních umělců. Pokud tedy již nemáte co poslouchat a chcete objevit nové singly či zpěváky, iMeem lze rozhodně doporučit. V kombinaci s hudebním přehrávačem na Last.fm se jedná o opravdu nekonečný příval kvalitní hudby.

06.01.2009 | 20:49 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

UPC konečně zrychluje - stahování 1 MB/s

Po dlouho ohlašovaném zrychlování internetu od UPC konečně dochází k přechodu od slov k činům a od začátku ledna se postupně navyšují rychlosti zákazníkům. Já jsem dnes po restartu kabelového modemu zaznamenal zrychlení zhruba o 2 megabity - z 6 Mbps (tarif Light) na 8 Mbps. To odpovídá reálné rychlosti stahování zhruba 1 MB/s, což už mi přijde naprosto úžasné. Kdo by to byl před pár lety řekl, když jsme se všichni snažili surfovat na modemu rychlostí pár desítek kilobitů za sekundu. Na druhou stranu jenom málo serverů vám nabídne stahování opravdu touto rychlostí, ve většině případů se budete muset spokojit s downloadem mnohem pomalejším.



Jak jsem již napsal, zrychlování bude probíhat postupně a ve finální fázi bude rychlost ještě zajímavější: těžko uvěřitelných 18 Mbps download a upload také již na poměrně použitelné hodnotě 1.5 Mbps. Na tuto finální fázi si ale asi ještě několik měsíců počkáme. Jak jsem psal před nějakou dobou, můj původní tarif Classic od UPC jsem snížil na současný Light a brzy se pravděpodobně rozhodnu pro další "downgrade" na tarif Easy. Těch 13 megabitů po dokončení zrychlování stačí s přehledem na cokoliv a přijde mi zbytečné vyhazovat peníze za vyšší rychlost, která se stejně nevyužije...

05.01.2009 | 17:59 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Lakeview Terrace (2008)

Lakeview TerraceSamuel L. Jackson už má za sebou pěknou řádku filmových rolí a nevypadá to, že by se v dohledné době chystal s natáčením přestat. Jeho poslední film, kde si zahrál hlavní roli, se jmenuje Lakeview Terrace a pod taktovkou režiséra Neila LaButa se tentokrát autoři pokusili vytvořit poněkud komornější thriller, který by vás měl donutit přemýšlet o něco více, než klasická hollywoodská akční slátanina. Bohužel, během téměř dvou hodin by se člověk stačil zabavit asi trošku líp, jelikož se zde všechno opravdu nepříjemně táhne. Nápad je originální a celková zápletka se také celkem povedla, ale oboje by vydalo na film s poloviční stopáží. Takhle se nebohý divák musí trápit mnoha scénami, kde se opravdu nic neděje, nebo nejsou pro děj vůbec potřebné. Jedno se však policejními drsňákovi v hlavní roli odepřít nedá: celý příběh je velice snadno uvěřitelný a z postavy nepříjemného souseda jde opravdu strach. To bohužel na dobrý film ale jaksi nestačí. 5.5/10


Drama / Thriller 
USA, 2008, 110 min


Režie: Neil LaBute
Hrají: Samuel L. Jackson, Patrick Wilson, Kerry Washington, Jay Hernandez, Vanessa Bell Calloway, Robert Pine, Justin Chambers, Michael Landes, Vincent Laresca

Do LAKEVIEW TERRACE (štvrť v L.A.) sa prisťahujú mladomanželia (Patrick Wilson a Kerry Washington), ktorí sa stávajú stredobodom záujmu svojho suseda (Samuel L. Jackson). Tomu sa nepáči ich medzirasový vzťah. Je prísnym slobodným otcom pracujúcim ako policajt, ktorý si navyše zaumienil, že sa stane ochrancom štvrte. Jeho nočné hliadky a prehnaná ostražitosť ale čoraz viac obťažujú mladý pár, ktorý sa nakoniec rozhodne proti susedovi brániť.

30.12.2008 | 20:10 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Objevování Prahy - na vrcholu Staroměstské radnice

Dnešní den jsem strávil převážně obcházením nejrůznějších památek v centru Prahy. Přijel za mnou totiž jeden kamarád z Německa, kterého jsem potkal v létě v Americe. Matthias dorazil s celou rodinkou na rychlou jednodenní návštěvu Prahy a tak jsem jim samozřejmě udělal menší turistický okruh Prahou se stručným výkladem. Byla to skvělá příležitost procvičit si zase po letech němčinu a oprášit všechny ty německé názvy typu Altstädterring, Pulverturm nebo Karlsbrücke.


Při obcházení nejrůznějších památek, kostelů, muzeií a obchodů jsme samozřejmě dorazili i na Staroměstské náměstí, s davem dalších turistů zhlédli přehlídku figurek na orloji a já se rozhodl, že svojí německou návštěvu vezmu nahoru na rozhlednu ve Staroměstské radnici. S lehkou ostudou jsem totiž musel přiznat, že přestože v Praze žiju už více než 20 let, na vrcholku této asi nejznámější pražské památky jsem nikdy nebyl.


Vstupné na vrcholek Staroměstského orloje stojí celkem přijatelných 70 Kč, pro studenty pak dokonce 50. Nahoru do třetího patra, kde jsou pokladny, vás vyveze výtah a následně vás čeká několik poschodí schodů vedoucích na vrcholek. Co mě trošku překvapilo je fakt, že i zde je uprostřed věže supermoderní výtah. Na jednu stranu chápu snahu přiblížit památku i méně pohyblivým a starším turistům, na stranu druhou taková věc dokáže poměrně dobře zničit zážitek z celé prohlídky.


Na vrcholku už na vás čeká opravdu úžasný výhled. Docela lituji, že jsem zde nebyl již dříve - v kombinaci se slunečným počasím byl výhled na zimní Prahu prostě skvělý, to asi uznáte sami z fotografií, které jsem přidal k tomuto článku.


Další přijemnou skutečností byl fakt, že prakticky všude kde jsme byli (památky, obchody, restaurace) šlo bez problémů pratit přímo v eurech, takže moji němečtí návštěvníci ani nemuseli vyměňovat české Koruny. Jestli tedy půjdete někdy na procházku do centra Prahy, určitě si nenechte tuhle památku ujít, stojí to za to.

eXTReMe Tracker