CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 2
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
03.07.2009 | 21:29 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

Zase průser s masem v Hypernově :)

Většinu podobných řetězových emailů bez otevření mažu, ale tenhle mě svým titulkem celkem zaujal a po otevření i docela pobavil, tak ho zveřejním i tady.


03.07.2009 | 17:21 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Push (2009)

pushPush je poměrně zajímavý film, který měl obrovský potenciál, ale ve finále ho příliš nezužitkoval. Tento americký sci-fi thriller tak trochu připomíná televizní seriál Heroes, kde pravděpodobně autoři brali kapku inspirace. Zápletka je poměrně jednoduchá - po světě se toulá několik desítek lidí, kteří jsou vybaveni speciálními vlastnostmi. Někteří dokáží vidět budoucnost, někteří svým řevem zneškodní nepřítele, jiní zase ovládají telekinezi. V hlavních rolích se předvedli a poměrně profesionálně odvedli svojí práci Chris Evans a mladičká Dakotta Fanning, která z ryze dětškých rolí pomalu přechází na serióznější postavy. Přestože je film celkem nabitý adrenalinem, veškeré snažení vyznívá tak nějak naprázdno a to kvůli jednomu základními prvku: absenci pořádného příběhu a detailní charakteristice postav. Divák totiž prakticky vůbec neví, proč tahle postava pronásleduje tuhle a proč se jedni snaží zabít ostatní. Přesto ale Push obsahuje několik povedených akčních scén a filmovými efekty také nešetří, takže se rozhodně nejedná o úplný propadák, spíše nevyužitý blockbuster. 6.0/10


Sci-Fi / Thriller 
USA, 2009, 111 min


Režie: Paul McGuigan
Hrají: Chris Evans, Dakota Fanning, Camilla Belle, Djimon Hounsou, Joel Gretsch, Neil Jackson, Colin Ford, Maggie Siff, Cliff Curtis

Akční sci-fi thriller zahrnuje skupinu mladých američanů s telekinetickými a jasnovidnými schopnostmi. Musejí využít svoje zvláštní schopnosti, aby dokončily úkol, který jim umožní navždy uniknout Americké agentuře.

19.06.2009 | 15:31 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Burger King konečně i v centru Prahy!

Prakticky na den přesně o dva roky později po napsání zprávy o směřování Burger Kingu do ČR tahle společnost konečně otevřela svojí restauraci v centru Prahy. Již nějaký ten měsíc funguje Burger King na Zličíně, ale to je tak strašně z ruky, že jsem tam ještě nebyl, i přes mojí lásku k této značce. Předevčírem ale došlo k otevření restaurace v nové odbavovací hale na Florenci, což už je mnohem přijatelnější lokace. A tak jsem hned vyrazil vyzkoušet, zda i u nás budou královské hamburgery opravdu kvalitní.


Prostory nové haly jsou opravdu pěkné, ale možná poněkud malé, vzhledem k oblíbenosti této značky. Vtipné bylo porovnání s konkurencí - zatímco u jakési kavárny spojené s prodejem baget bylo prakticky prázdno, Burger King na druhém konci haly byl obsypán desítkami lidí, kteří ve frontě čekali na svoje ogrilované masité burgery. Výběr je tradiční a zatím neobsahuje žádné speciality jako v cizině, ale to pro rozjezd bohatě stačí.

Pro začátek jsem si dal klasického Whoppera, hranolky, cibulové kroužky s BBQ omáčkou a ještě jednoho cheeseburgera (kterého jsem do sebe ale už prostě nenacpal). Bohužel jsem narazil na dost tristní obsluhu - čerstvě přijatí zaměstnanci absolutně nestíhali, nevěděli jak co dělat a vůbec to nepůsobilo úplně optimálním dojmem. Když se za mnou zjevil jakýsi Američan, zjistil jsem, že navíc neumí ani slovo anglicky, což je u obsluhy tohoto druhu fast foodu dost smutné. Zvlášť, když se Burger King nachází přímo na autobusovém nádraží, kam denně proudí stovky turistů.

Další lehké rozčarování přišlo při placení - na Florenci totiž prostě neberou platební karty, což mě celkem naštvalo. Přijde mi to jako zcela nepochopitelná věc, obzvlášť v dnešní době. Jen tak tak jsem našel peníze v hotovosti na zaplacení. Všechny zápory ale rezolutně smetlo ze stolu první zakousnutí do gigantického Whoppera, který je prostě DELICIOUS. Obrovský hamburger s grilovaným masem a tunou čerstvé zeleniny prostě nemá chybu, a nedaleký McDonald dostal pořádnou ránu pod pás. Ani Cheeseburger za lidových 20 Kč nezklamal, subjektivně je také lepší než stejný produkt od McD.

Jelikož jsem k hranolkám nedostal žádný kečup nebo tatarku a nikde jsem neviděl samoobslužný pult, kde si ho můžete načepovat (jako tomu je v cizině), vydal jsem se k pokladně na tohle optat. Narazil jsem tam na mladou manažerku prodejny, která se zrovna anglicky bavila s několika kravaťáky, pravděpodobně majitely. Dal jsem se s ní tedy do řeči, sdělil svoje námitky a připomínky uvedené výše a zeptal se i na ten kečup. Slečna mi ochotně řekla, že by mi ho měli nabídnout při objednávání jídla (není zadarmo, další stupidní český zvyk), což se bohužel nestalo, takže na chvilku odběhla a za okamžik byla zpátky s několika gratis baleními. :-) Celkově jde ale hlavně o to jídlo, a v tomto ohledu Burger King rozhodně nezklamal, takže ho nejspíš budu i v budoucnu relativně často navštěvovat...

19.06.2009 | 12:12 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Fired Up

Fired UpNedávno jsem zhlédnul další film z řady nekonečných imitací American Pie pod názvem Fired Up. Tahle americká teen komedie, která se do českých kin vůbec nedostane, staví na osvědčeném základu - uvolněná atmosféra, lehce perverzní vtípky, bandy vysokoškoláků a občas nějaká ta spoře oděná děva. Hlavní dvojice představitelů je tentokrát v roli známých svůdců a lamačů dívčích srdcí, kteří se rozhodnou přidat do dívčího týmu roztleskávaček. Bohužel v případě Fired Up většina vtípků příliš vtipná není a celé mi to přišlo lehce odbyté. Soundtrack sice obsahuje pár povedených písniček, ale celkově jsem tomu prostě nebavil. Podle čísel na IMDB se ale filmu v Americe celkem daří, takže kdo hledá jednodušší a nenáročnou zábavu, na svoje si asi také přijde. Nečekejte ale vůbec nic, tenhle film se vám prostě po pár dnech zase vypaří z hlavy. 4.5/10


Komedie 
USA, 2009, 90 min


Režie: Will Gluck
Hrají: Eric Christian Olsen, Sarah Roemer, Molly Sims, AnnaLynne McCord, Philip Baker Hall, John Michael Higgins, Smith Cho, Madison Riley, Jessica Szohr, Krista Kalmus, Julianna Guill

Teenagerská komedie o dvou puberťácích, kterým škola neříká nic a jejich nejoblíbenější činností je hraní fotbalu. I když fanynky musejí odhánět, nemají pořád dost a tak se vydají na dívčí tábor, plný nadržených dívek.

16.06.2009 | 22:05 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Votvírák 2009 - parádní hudební zážitek

Jak jste si mohli všimnout z výše publikovaných fotek, letos jsem poprvé díky masivní reklamní kampani zaznamenal konání akce Votvírák. Jedná se již o třetí ročník hudebního festivalu, který vlastně "votvírá" sezónu těchto nesmírně populárních akcí. Prakticky každý další víkend se v Čechách koná nějaká ta hudební akce, od menších, žánrově vyhraněných festivalů až po megaakce s mnoha zahraničními hosty a cenou vstupenek v řádu tisíců Korun.


Votvírák se tradičně koná v Milovicích, malinkém městečku kousek za Prahou směrem na Mladou Boleslav. Velice sympatická je specifická vlastnost této akce: vstupné je úplně zdarma. Program přesto nabídl velice atraktivní jména, dokonce bych řekl téměř to nejlepší co zde v ČR máme. Žádná zahraniční hvězda se nekonala, ale jak se ukázalo, Češi si více než vystačí s vlastními muzikanty a klasickými hitovkami třeba od Michala Davida.

Cestu do Milovic jsem podniknul v pátek odpoledne vlakem z Masarykova nádraží. S přestupem v Lysé nad Labem trvá doprava zhruba 50 minut, což je celkem příjemný čas. Jelikož jsem trochu nestíhal, nastoupil jsem v Praze do vlaku ve jízdenky. Jak se ukázalo, byl to celkem rozumný tah, protože vlak byl totálně nacpaný lidmi jedoucími v 99% právě na Votvírák. Přestože jsem průvodčího kontrolujícícho jízdenky zahlédl, ke mě se tak nějak nedostal, resp. mě přešel bez povšimnutí, takže jsem se svezl zadarmo.


Přestup do motoráčku se třemi malinkými vagónky v Lysé se konal stylem kdo dřív přijde ten dřív jede, protože množství lidí bylo na tento spoj zhruba třínásobné. Já se protlačil do první várky a ani tady jsem nic neplatil - revizor by navíc prostě totálně narvaným vlakem ani neprošel. V Milovicích už se stačilo držet gigantického davu, který směřoval kousek za město na bývalý ruský vojenský prostor. Cest apěšky trvala asi půl hodiny, a blížící se areál festivalu zcela jasně signalizovala dunící aparatura, která byla slyšet opravdu daleko.


Když jsem se dostal na onu gigantickou louku, či snad letiště, udivil mě rozsah celé akce. Areál byl absolutně gigantický, přejít z jednoho konce trvalo snad 10 minut. Podle pořadatelů na akci dorazilo zhruba 150 tisíc lidí - což je obrovské číslo. A bylo to opravdu znát, i když ten pravý nával přišel s lepším počasím až v sobotu. Stanové městečky čítající snad více než tisíc stanů a parkoviště pro 20 tisíc aut jenom dokládají monumentálná rozměry této akce.


Vstup byl opravdu zadarmo - do areálu se ale nesmělo vnášet žádné pití a jídlo. Toto ochranka nejdříve kontrolovala, spolu s rozdáváním oranžových pásek na ruce návštěvníků, ale později na tuto činnost zcela rezignovala a bylo možné projít i pronést cokoliv. Čtyři hudební stage byly strategicky rozmístěné tak, aby se příliš zvukově nepřekrývaly. Celý oplocený areál byl pak doslova obložen stovkami stánků s občerstvením i nejrůznějším harampádím, oblečením a dalšími cetkami. Všechny občerstvovny měly samozřejmě řádně natažené ceny (pivo 32 Kč, klobása 50 Kč, atd), s čímž se ale u takových akcí musí počítat. Zvlášť, když je vstup zadarmo. Mamutí rozměr celému areálu dávala ještě pouťová sekce, kde bylo několik velkých atrakcí, jeřáb s bungee jumpingem a další možnosti adrenalinové zábavy.


Diváci ale přišli hlavně kvůli hudbě - a ta nezklamala. V hodinových intervalech se na pódiích točili známí i méně známí zpěváci a kapely a publikem posilněné vínem a pivem bujaře pařilo. Dav to byl opravdu rozmanitý, od nezletilých dětí po sotva chodící důchodce. Všichni se ale tvářili spokojeně a užívali si začínající léto. Jedinou vadou na kráso bylo v pátek počasí - dost silně foukalo a hlavně pršelo, a to velice vydatně. Večer se navíc dost znatelně ochladilo, ale většině návštěvníků to subjektivně až tak nevadilo, přišli se bavit. V sobotu pak vyšlo počasí naprosto geniálně, azurové nebe a teplota přes 25 stupňů už snad ani nemohly být lepší. To už jsem bohužel seděl doma a učil se na státnice.


Hlavní hvězdou pátečního večera byla bezesporu Lucie Bílá. Ta svým hodinovým vystoupením předvedla, že je opravdu hvězda největšího kalibru, alespoň tady v Čechách. Její show byla opravdu profesionální, zpěvačka dala do svého výkonu všechno, skvěle pracovala s davem a vůbec si to taky dot užila. Zazněly prakticky všechny největší hity, které tisícihlavý dav zpíval s ní. Po bouřlivém potlesku se přiřítil další veterán, a sice Michal David, který rozjeté publikum dál krmil šlágry typů "Sbíráme céčka". Na vedlejších stagích pak prezentovaly svoje schopnosti méně známé kapely či zpěvačky, přesto se dočkaly pozornosti stovek či tisíců diváků.


Moje dojmy z Votvíráku jsou velice pozitivní, jak lze asi vycítit z tohoto zápisku. Celá akce byla profesionálně zorganizována a bylo vidět, že pořadatelé mají s podobnými festivaly dostatek zkušeností. Přestože se náklady údajně pohybovaly kolem 18 milionů Kč, díky placenému parkovišti (250 Kč/auto), vstupu do stanového městečka (50 Kč/osobu), pronájmu stánků s občerstvením a celé řadě sponzorů tato akce určitě nebyla nikterak extrémně prodělečná a dokázala, že i takovýto koncept se vstupem zadarmo může fungovat. Plocha v Milovicích se také ukázala jako velice vhodná pro podobné akce a tak jsem si jako většina návštěvníků odnesl z Votvíráku příjemný zážitek. Kdo akci nestihl, má hned v září šanci to napravit - na stejném místě se totiž koná stejně pojatá akce, tentokrát nazvaná "Zavírák"...

13.06.2009 | 23:23 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Koralína (Coraline)

CoralineTento pátek se i do českých kin konečně dostala animovaná pohádka Coraline, u nás uvedena pod názvem "Koralína a svět za tajemnými dveřmi". Animované filmy už mi poslední dobou tak trochu lezly krkem a už je to nějaký ten pátek, co jsem viděl poslední opravdu dobrý animák. Coraline mě ale velice pozitivně překvapila - oproti například Pixaru velice originální a pěkná animace a postavy se v kombinaci s kvalitně odvyprávěným příběhem stává nevšedním zážitkem nejenom pro nejmladší diváky. Lehce hororové prvky a poměrně napínavý příběh (kdo by to od animovaného filmu čekal) vás udrží při pozornosti po celou dobu děje a na konci budete z kina odcházet s pocitem dobře stráveného času. Vtipná je přítomnost jakéhosi blíže nespecifikovaného slovanského jazyka, v kterém lze občas rozeznat i několik českých slov. Producenti si v tomto díle také nechali značně popuzdit uzdu své fantazii a ve finále se tak dostáváme k originálními a nečekaně dobrému filmu, který rozhodně není jenom pro děti. 8.0/10


Animovaný / Dobrodružný / Rodinný / Fantasy 
USA, 2009, 100 min


Režie: Henry Selick
Hrají: Dakota Fanning, Dawn French, Teri Hatcher, Ian McShane, Jennifer Saunders, Keith David

Dva báječní muži s nekonečnou fantazií a třetí rozměr. Kombinace těchto faktorů stvořila temnou pohádku Koralína a svět za tajnými dveřmi. Dobrodružný příběh, který vzdáleně připomíná Alenčinu výpravu do světa za zrcadlem, se zrodil v hlavě Neila Gaimana, jednoho z nejlepších autorů fantasy současnosti. V jiné hlavě, která patřila tvůrci slavné Předvánoční noční můry Henrymu Selickovi, se zase vylíhnul nápad na jeho filmové zpracování. A ne ledajaké. Poprvé v historii kinematografie Selick zkombinoval metodu tradiční stop-motion animace a stereoskopického 3-D. Vznikl nikoliv pouhý film, ale zážitek, který lze jen velmi obtížně popsat slovy. Jedenáctiletá Koralína Jonesová je zvědavé a neposedné děvče s rašící pubertou. O to bolestněji na ni doléhá, že se z města tepajícího životem odstěhovala do barabizny kdesi v „pustoprázdnu“, kde na ni rodiče permanentně nemají čas a jediným vrstevníkem je kluk jménem Wybie, z něhož se vyklubal velmi otravný protiva.



Možnost povyražení nelze očekávat ani od Koralíniných nových sousedů, jimiž jsou dvě vysloužilé herečky a bývalý ruský cirkusák pan Bobinsky. Asi by se brzy ukousala nudou, kdyby v jedné z místností Koralína neobjevila tajné dveře. Za nimi čeká překvapení. Alternativní svět, který je na první pohled velmi podobný tomu reálnému, ale už na druhý úplně jiný – lepší. Její alternativní rodiče se jí věnují, alternativní Wybie není ani trošku otravný a ze sousedů se vyklubali nejzábavnější lidé pod sluncem. Koralínu dokonce napadne, jestli by jí v téhle dokonalejší verzi existence nebylo lépe. Nebylo, což se jí neustále snaží naznačovat mluvící kocour. Když ho konečně poslechne, je už pozdě. Útěk z „dokonalého světa“ do neutěšené reality nebude pro jedenáctiletou holku vůbec jednoduchý.


05.06.2009 | 20:06 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Prague Food Festival 2009: kulinářské hody

Během posledního květnového víkendu se v Praze konal již třetí ročník kulinářské akce Prague Food Festival a já si tuhle příležitost ochutnat tak trochu lepší jídla samozřejmě nenechal ujít. Akce se konala kousek od Karlova mostu na vyhrazeném území, které bylo navíc vodou rozděleno na dva ostrůvky. Mezi nimi jezdily každých pár minut motorové lodičky se stylově oblečenými kormidelníky, což byl takový zážitek navíc - projet se lodičkou pod Karlovým mostem se mi ještě nepodařilo, tak jsem z toho měl náležitou radost.


Prague Food Festival mě svým konceptem trochu překvapil. Čekal jsem, že se bude jednat o příležitost, jak za levno ochutnat vybrané delikatesy, které normálně stojí stovky a tisíce korun. Bohužel, organizátoři zvolili lehce odlišný kocept, kdy ceny byly jenom o něco málo nižší, než v normálních restauracích. Festivalovou měnou byl jeden grand, který měl hodnotu 25 Kč. Vstupné stálo 350 Kč a v jeho ceně bylo 10 těchto grandů. Bohužel, hned u prvního stánku jsem zjistil, že za tuto částku si koupím tak jedno jídlo o sklenku vína k tomu.


Následovalo tedy navštívení "banky", kde se daly zakoupit další festivalové peníze, kterými se následovně platilo. Na celé akci bylo zhruba 20 vyhlášených restaurací a podniků, které se prezentovaly obvykle dvěma až čtyřmi různými pokrmi a nějakým tím zákuskem. U každého stánku byla cedulka s názvem jídla (které toho většině návštěvníků příliš neřeklo) a jeho cenou v grandech. Tady bych měl hned první připomínku: kdyby u každého jídla byla ještě jeho fotka, bylo by vše mnohem jednodušší, protože naprostá většina lidí netušila, co se pod tajemným názvem na dva řádky skrývá.


Každý účastník festivalu dostal u vchodu pytlík s příbory - byly sice plastové, ale tak trochu lepší, než klasické nejlevnější bílé plasťáky. Touto jednou sadou příborou jste se následně měli stravovat. Talířek vždy člověk dostal s jídlem, naštěstí v naprosté většině případů porcelánový a ne plastový. I tak by ale organizátory asi nezabylo, vydávat k jídlu příbory klasické a ne se jedním plastovým příborem rýpat v 5 různých menu. Úroveň stolování by to znatelně povzneslo. Přes značně nepříznivé počasí byl festival opravdu nacpaný k prasknutí a u většiny stánků se muselo čekat hezky ve frontě. Podle pořadatelů na akci během tří dnů nakonec dorazilo zhruba 15 tisíc lidí, což se na tak malém prostoru celkem pozná.


Po dávce kritiky již ale k tomu hlavnímu, jídlu. K tomu nemám jedinou výtku, bylo jednoduše geniální, i přes poměrně malé degustační porce. Před samotným výběrem jsem obešel všechny stánky a obhlídnul, co kde nabízejí a co bych si mohl vybrat. Celkem jsem si dopřál pět pokrmů: norský losos s jakousi pečenou kaší, pikantní kuskus s kousky kuřecího masa, skleněné nudle s hovězím masem a houbami, smaženou zmrzlinu a na konec skvělý smetanový dezert s jahodami ve stánku hotelu Hilton.


Kvalita pokrmů byla opravdu výborná - kromě kvalitních surovin se na tom hlavní měrou podepsaly nejrůznější zálivky a omáčky, které dávaly jinak poměrně jednoduchým jídlům zcela jinou dimenzi a chuťové buňky návštěvníků tak zažívaly menší orgasmus. Bohužel z reakcí mého okolí vyplynulo najevo, že ne všechna jídla byla takto kvalitní, já měl ale asi štěstí při výběru.


Třetí ročník Prague Food Festivalu byl každopádně výborný zážitek, který mi lehce rozšířil obzory v ohledu stravování. Bohužel jsem na akci nechal na můj vkus opravdu dost peněz a zase až tak se nenajedl - přesto si ale příští ročník pravděpodobně nenechám ujít.

Všechny fotky z akce najdete ve fotogalerii.

04.06.2009 | 13:04 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Knižní recenze: Peter M. Senge - Pátá disciplína

Po nedávno publikované eseji o zpravodajství a internetu jsem v rámci stejného předmětu musel ve škole přečíst jednu z několika publikací a napsat o ní zhruba dvoustránkovou recenzi. Knihy to byly poměrně obtížné, žádná zábavné beletrie, ale spíše technické a filozofické tituly. Knihou, kterou jsem si nakonec vybral, je Pátá disciplína od Petera M. Senge. Jedná se o v oblasti managementu poměrně známou a uznávanou publikaci, která mě ve finále příjemně překvapila. Od našeho vyučujícího jsem za tento článek dostal 9 bodů z 10, takže se dá říct, že byl pravděpodobně spokojen. Více již v samotné recenzi.

Peter M. Senge - Pátá disciplína


Kniha Pátá disciplína amerického autora Petera M. Senge patří mezi světovou klasiku v oblasti vedení lidí a managementu. Autor vychází z více než patnáctileté praxe vedení společnosti a osobních zkušeností. Tato kniha je velice aktuální, neboť se mimo jiné zaměřuje na globální společnosti, které jsou stále častější a které musí značně měnit způsob organizace a myšlení aby obstály v boji s konkurencí. Právě přechod v „učící se organizaci“ je jednou z klíčových myšlenek celého díla.

Senge vyjadřuje učící se schopnosti organizace pomocí pěti disciplín: mentální modely (zvyky a představy), osobní mistrovství (sebeuvědomování, schopnost využít vlastních předností), společně sdílená vize (stejné názory a plány do budoucna nejen vedení společnosti), týmové učení (schopnost vzdělávat se a spolupracovat v týmu) a konečně systémové myšlení. Právě systémové myšlení, které autor chápe jako způsob porozumění okolního světa jako celku i jednotlivců je označována jako Pátá disciplína, podle které je celá kniha pojmenována.

Nutnost adaptace a změny systémového myšlení je z díla zcela zřejmá a díky mnohaletým zkušenostem autor uvádí nejrůznější postupy a metody, jak tohoto cíle dosáhnout. Změna myšlení organizace je dlouhodobý proces, který nelze aplikovat naráz, ale musí se zavádět postupně. Díky němu je organizace schopná získat konkurenční výhodu.

Kromě popisu každé ze pěti disciplín kniha obsahuje také speciální kapitolu „Zkušenosti a poučení z praxe“, kde je na reálných příkladech ilustrován způsob uvažování, který vedl v minulosti ať již k vyššímu zisku, nebo úplné eliminaci konkurence. Celá kniha je založena na příkladech z praxe a reálného života a díky tomu se snadno čte a je i poměrně zábavná.

Zaujala mě například teorie s žábou a horkou vodou: pokud vhodíte žábu do nádoby s horkou vodou, žába se bude snažit co nejrychleji utéci. Pokud ji však vložíte do vlažné vody a budete postupně kapalinu ohřívat, žába v nádobě zůstane. Vadí ji totiž pouze velký teplotní rozdíl, ale vůči postupnému ohřívání je imunní. V podobné asociaci funguje podle autora zavádění změn v myšlení společnosti – pokud se provádějí postupně, vše by mělo proběhnout hladce. Pokud se však provedou naráz, může dojít k problémům.

Další stěžejní myšlenkou, kterou jsem si z knihy odnesl, je rozdílný způsob myšlení různých subjektů – na každý problém totiž existuje více úhlů pohledu, které ale jedinec často nevidí. Teprve v týmu či skupině dojde k odhalení komplexního problému, přestože si každý jedinec myslí, že právě jeho řešení je optimální. Autor to ilustruje na problému přesouvání břemena či zásobování obchodu.

Zajímavá je i kapitola o kruhových systémech, neboli navzájem se ovlivňujících interakcích. Na příkladu teroristických útoků autor opět ilustruje různé pohledy na problematiku – ve snaze ochránit americké občany stupňují Spojené státy svojí vojenskou aktivitu, což je ze strany ostatních národu a teroristů vnímání jako pokus o agresivitu a nadvládu, což ústí ve výcvik nových teroristů a samotné teroristické útoky. Zde celý cyklus opět navazuje a všechno se opakuje znova.

Část knihy o sdílené vizi mě utvrdila v přesvědčení, že práce v týmu je jednou z nejnáročnějších činností, které po nás při studiu na VŠE vyučující požadují. Autor popisuje nejrůznější problematiky týmové spolupráce, která podle něj téměř nikdy neústí v optimální řešení. Přijetí vize je vůbec problematické – jednotliví členové týmu mohou zaujmout nejrůznější postavení od rozhodného souhlasu a angažovanosti až po totální odpor či lhostejnost. V takovém případě je nalezení kompromisu a souhlas na společně sdílené vizi značně problematické. Tento problém autor rozepisuje i na konkrétních případech řešení takových problémů – tři základní taktiky, které zmiňuje, jsou projevení rozhodného souhlasu, určitá uměřenost a prostor nechat projevit ostatní případně jim dovolit vybrat nejvhodnější variantu.

Přestože se jedná o značně rozsáhlou publikaci, shledal jsem ji jako nesmírně zajímavou a užitečnou hlavně v praxi. Mnoho podobných manuálů a pojednání je čistě teoretických, zatímco v tomto případě autor demonstruje svoje zkušenosti a metody na skutečných případech z reálného života. Díky tomu se Pátá disciplína i poměrně dobře čte a každému se zájmem o sebezdokonalení či zlepšení systémové komunikace a myšlení ji mohu doporučit.

29.05.2009 | 15:09 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: X-Men Origins: Wolverine

X-Men Origins: WolverineBez znalosti komiksové předlohy, předchozích filmů nebo jakýchkoliv dalších informací jsem se dnes pustil do akční pohádky X-Men Origins: Wolverine. Tenhle snímek udělal distributorům na čele nejednu vrásku, protože se na internetu objevila poměrně kvalitní verze filmu ještě před tím, než se vůbec začal promítat do kin. Jelikož se jedná od začátku do konce o neustálé akční scény, speciální efekty, výbuchy a další momenty, které si doma příliš neužijete, do toho kina se asi stejně vyplatí zajít. Film samotný je naprosto nenáročný, jednoduchý, značně kýčovitý a tak trochu odfláknutý - a je znát třeba i na kulisách a animacích, které by mohly být mnohem více propracované. Přesto se najde několik povedených momentů a to hlavně co se explozí týče. Svojí rolí mě potěšil Liev Screiber, který se nedávno objevil i ve snímku Defiance v poměrně podobně pozici - zde by si ale zasloužil poněkud propracovanější roli, hlavně po psychologické stránce. Parádní byla úvodní válečná scéna, kdy jsme se během několika okamžiků seznámili s osudem dvou hlavních postav. Pokud si tedy nakoupíte dostatečné zásoby popcornu, nebo si uděláte pohodový večer s přáteli a domácím kinem, Wolverine určitě neurazí. Žádný zázrak se ale nekoná, což je vzhledem k potenciálu a rozpočtu trochu škoda. 6.5/10


Akční / Fantasy / Sci-Fi / Thriller 
USA / Austrálie / Kanada, 2009, 107 min


Režie: Gavin Hood
Hrají: Hugh Jackman, Liev Schreiber, Danny Huston, Lynn Collins, Daniel Henney, Ryan Reynolds, Taylor Kitsch,  Will i Am, Dominic Monaghan, Kevin Durand, Tahyna Tozzi, Scott Adkins, Alice Parkinson,  Panou

Film X-Men Origins: Wolverine je dějově zasazen na samý počátek ságy o známých mutantech X-Menech. Hugh Jackman se vrací v roli, která z něj udělala filmovou hvězdu; v roli Logana neboli nelítostného mutanta Wolverina obdařeného zázračnou schopností regenerace a také adamantiovými drápy na rukou.

Zatímco tři předchozí filmy byly zasazeny do nepříliš vzdálené budoucnosti, hlavní část nového příběhu se odehrává v 70. letech minulého století. Děj se vrací ke počátkům Wolverinovy hrdinské kariéry i tragickým událostem jeho života, z nichž jej nejvíce poznamená smrt osudové lásky Kayle Silverfox. Její smrt způsobí Wolverinovo zapletení s tajným vládním vojenským programem Weapon X. S projektem, jenž mu navždy zcela změní život. Pod velením Williama Strykera (Danny Huston) je zformována tajná vojenská jednotka Team X složená výhradně z mutantů. Jedním z nich je také Victor Creed alias Sabretooth (Liev Schreiber), nezkrotná bytost s neuvěřitelnou sílou, s nímž musí Wolverine svést svůj nejtěžší souboj.


26.05.2009 | 18:30 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

30 fotek z návštěvy Irska a Dublinu

Hned po skončení třináctitýdenního trápení se šestým semestrem mého studia na VŠE jsem se rozhodl pro menší dovolenou, ještě před tím než naplno začne zkouškové období. Výběr tentokrát padnul na Dublin, kam se mi podařilo sehnat dost levné letenky. Ubytování jsme měli taky zadarmo, takže celý výlet vyšel opravdu rozumně, přestože je Irsko neskutečně drahé (pivo v hospodě za 150 Kč - nic moc).

Celkový dojem z překvapivě malého Dublinu nebyl špatný, špatné ale bylo počasí, protože prakticky celé 4 dny pršelo a byla docela zima. Tamější obyvatelé jsou ale na "anglické" počasí již očividně zvyklí, protože třeba v sobotu večer se normálně promenádovaly davy slečen v minisukních a tílkách po hlavní ulici, kde jsou všechny bary, zatímco my jsme opodál mrzli v bundách. Vtipné také bylo pozorovat zvýšený počet lidí nosících logo Google na oblečení, což bylo způsobeno přítomností centrály této firmy ve městě.

Letiště v Dublinu


Hlavní třída města - O'Connell Street


St. Patrick's Cathedral


Typická redbrick zástavba


Originální reklama


Temple Bar - hlavní lokace pro večerní zábavu a bujaré opíjení


Západ slunce nad řekou Liffey


Trinity College (slunce!)


Guiness gift store (jediný "kulinářský" výrobek celého Irska)


Tohle po nás zbylo po obědě ve výborné čínské restauraci.


Vláčkem do Malahide, na irský venkov


Malahide Castle


Hnusné počasí a stejně hnusná pláž.


I televize v autobusech na letiště jedou na Windows XP :)


Všech 30 fotek jsem nahrál do galerie na rajče.net.


eXTReMe Tracker