CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 4
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
03.10.2008 | 20:31 | kategorie: Hardware | Hannes | trvalý odkaz

Nový smartphone: Nokia E51

Už jsou tomu téměř tři roky, co jsem si za nekřesťanské peníze objednal tehdy špičkový mobil Motorola MPx220. Zatímco před třemi lety byl tento smartphone na pomyslném vrcholu tehdejší mobilní techniky, dneska se jedná již víceméně o zastaralý model, který byl mnohonásobně překonán novými modely Motoroly a hlavně konkurence. Za ty tři roky mi MPxka odvedla pořádný kus práce - díky operačnímu systému Windows Mobile nebylo problém telefon rozšířit o téměř cokoliv. Našlo se ale i pár dost podstatných vad (třeba když se vám mobil sám od sebe vypne, čímž se vypne i budík, v jehož důsledku málem zmeškáte letadlo). Jak už jsem se zmiňoval v předchozím příspěvku, ve středu jsem si připsal další rok navíc a to byl dobrý důvod pro menší upgrade.


Po dlouhé analýze a pročítání desítek recenzí jsem se rozhodl pro model od Nokie, a to konkrétně telefon Nokia E51. Tahle značka s největším podílem na trhu totiž chrlí jeden nový model za druhým a konkurence tak trochu nestíhá - Motorolu jsem vzdal již úplně, ti se jaksi zasekli u RAZRů a jejich klonů, asijské LG nebo Samsung mají sice výstřední design ale funkcemi jejich telefony zrovna neoplývají. Zbylo tak pár modelů od Sony Ericssonu a Nokie, z čehož jsem se nakonec rozhodl právě pro Nokii. Dlouho jsem zvažoval, jestli si trošku nepřiplatit za Nokii E82 nebo alespoň E78, ale tyto telefony se mi moc nelíbily vzhledově a byly poněkud těžkopádné.

Finální volba v podobě Nokie E51 je stylová, lehká a tenoučká fajnovka, která je nabitá funkcemi a prodává se za slušných cca 6 tisíc Kč (pokud nepočítám šedý dovoz). Oproti ostatním modelům SE a Nokie je tloušťka asi třetinová a telefon vypadá opravdu hezky. Asi největším plusem je přítomnost WiFi - zatímco před pár lety by něco takového znělo jako utopie, nyní se již jedná víceméně o standard ve vyšší třídě. Jelikož se jedná o manažerský telefon, užívám si výborně propracované funkce kalendáře, detailních kontaktů a mobilní kanceláře. Bezdrátové připojení funguje perfektně a vestavěný browser je vysoce použitelný (stejně jako Opera Mini).

Jediným nedostatkem, kvůli kterému jsem u tohoto modelu trochu váhal, je absence blesku u foťáku. Upřímně nechápu, jak můžou něco tak primitivního finští vývojáři opomenout, ale je to daň za jinak skvěle vybavený telefon. Fotky tedy nevypadají nic moc, ale pro zachycení několika momentek 2Mpx foťák stačí. Jinak nechybí FM rádio, aplikace Nokia Mapy s podporou GPS, slot na paměťové karty a samozřejmě Symbian S60, díky kterému si můžu do telefonu nahrát opět téměř cokoliv.

V souvislosti se zakoupením telefonu a zveřejněním tohoto článku jste si možná všimli několika fotek pod hlavičkou Game blogu. Toto je poměrně sofistikovaný skript, nad kterým jsem včera strávil pěkných pár hodin kódování. V zásadě jde o to, že díky jednoduchému appletu v telefonu mohu v přítomnosti internetu vyfotit fotku a jedním kliknutím ji spolu s komentářem okamžitě zveřejnit zde na Game blogu, i když jsem třeba na druhé straně světa a nemám s sebou žádný počítač. Můžete se tak těšit na občasné fotografické momentky z mého života. :-)

03.10.2008 | 15:41 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

Sparta - Dinamo Záhřeb, chorvatští rowdies

Jako jeden z dárků k mým středečním narozeninám jsem dostal dva lístky na hlavní tribunu na zápas AC Sparta Praha - NC Dinamo Záhřeb. Přestože víceméně ani momentálně nevím, jak vypadá sestava Sparty, na utkání jsem se spolu s dalšími zhruba 12 tisíci diváky vypravil a poslední vystoupení kdysi mocné Sparty v evropských pohárech celkem užil. Na fotbale jsem byl naposledy zhruba před rokem a od té doby se v Axa aréně leccos změnilo. Tak třeba pivo už se točí jenom nealkoholické, což je ale asi opravdu dobrý nápad. Ve večerním mrazu jsem tak na Letné dal přednost kávě z McDonalds, stejně jako většina ostatních diváků.

 

slavnostní zahájaní utkání                              ... a už se hraje


Kvalita včerejšího fotbalu nebyla nejhorší, oba týmy ale předvedly slušnou řádkou minel, za které by se nemusely stydět týmy hrající okresní přebor. Zdaleka největší zábavou tak opět byly zaručeně užitečné rady okolosedících "hardcore" fanoušků, kteří komentovali téměř každou akci a v pravidelných intervalech na hráče pořvávali, jak že to vlastně mají hrát. Zážitkem byl také kotel chorvatských rowdies, kteří již den předem začali demolovat Prahu a po utkání v tom neutěšeně pokračovali.

 

stadion zahalený v dýmu                             je konec, jde se domů...


Zatímco sparťanských fanoušků bylo na stadionu tak 95%, slyšet byly téměř pouze Chorvaté, kteří celý zápas v neuvěřitelném tempu skandovali, bubnovali a jinak povzbuzovali svůj tým. Při každém z gólů hostí se samozřejmě konaly divoké římské svíce, jejichž dým spolehlivě zavalil půlku hřiště. Po skončení zápasu (3:3, Sparta vypadla, kdyby to náhodou někoho zajímalo) začali fandové jako zbavení smyslů lézt na železné ploty a k nelibosti přihlížejících těžkooděnců a pořadatelů polonazí v mrazivé noci oslavovali postup. Hráči Sparty se stejně jako jejich fanoušci mezitím tiše bez poděkování vytratili. Tak třeba zase za rok...

29.09.2008 | 00:02 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

Motokáry Jinonice - 10 minut adrenalinu podruhé

Dneska jsem se s pár přáteli vydal podruhé v životě na závodní okruh do Jinonic, kde v jedné hale fungují už nějaký ten rok závody motokár. V Praze je hned několik podobných areálů, kde si můžete zazávodit na motokárách, namátkou mě napadají Letňany, asi nejlepší Radotín nebo třeba Měcholupy. Kdo tohle adrenalinové dobrodružství nezkusil, neví o co přichází.


V Jinonicích je v areálu bývalé továrny středně velký okruh a celkem 8 motokár. Jedna jízda stojí průměrných 150 Kč, když si třeba v partě koupíte 10 jízd najednou tak ušetříte dvacku na každé. Po nasazení helmy už vás čeká usazení do jednoho z vozidel a deset minut závodění. V Jinonicích jsou bohužel vozítka nepříliš pohodlná, ta moje dnešní měla například v opěrné části sedadla jakýsi výstupek, který jsem cítil při každém zrychlení.


Takovou typickou začátečnickou chybou, na kterou nás technik upozornil, je stlačení plynu a brzdy zároveň. Přesně tohle se mi stalo, když jsem jel na motokárách poprvé v životě, a strašně jsem se divil proč to jako nejede. Ono taky naskládat dvoumetrového člověka do dvoumetrového autíčka není žádná sranda. Na rozdíl od některých jiných závodišť se dá v Jinonicích celkem dobře předjíždět, trať je hezky členitá se závěrečnou rovinkou. Jestli máte rádi autodrom, ježdění na motokárách musíte prostě milovat - není nad to nabrat někoho v plné rychlosti hezky zezadu. :-)


Deset minut ježdění se zdá na první pohled jako opravdu málo, ale po dojezdu do pitstopu budete celkem rádi, že to máte za sebou. Člověk se při ježdění celkem zapotí, díky absenci posilovače řízení u volantu ucítíte určitě i ruce. Já navíc příliš nemusím různé kolotoče a pouťové atrakce, takže mi po závodě ze všech těch zatáček bylo lehce nevolno. Po náročné desetiminutovce není nad to se trošku sklidnit u půllitru piva, k tomu ještě nějaký ten fotbálek a může se jít...

25.09.2008 | 14:53 | kategorie: Hardware | Hannes | trvalý odkaz

Nový flash disk: A-Data PD7

Přestože na eBay nemůžu hodit ani trošku špíny a moje zkušenosti s tímto aukčním serverem jsou výborné, v dnešní době již není takový rozdíl mezi nákupem některých položek u nás či v zahraničí. Konkrétně mám na mysli třeba USB flash disky - zhruba před rokem jsem za čtyřgigový flash disk od Kingstonu zaplatil i s poštovným přes půlku světa zhruba 300 Kč. Tento disk však jaksi dosloužil, a tak jsem před pár hodinami za částku ještě nižší zakoupil jiný model, avšak v českém, kamenném obchodě.



Přestože DataTraveler fungoval ze začátku víceméně bez problémů, postupem času se objevilo několik poměrně závažných nedostatků: nízká rychlost čtení a zápisu mě trápila již od začátku, horší však byly občasné chyby zápisu dat, kvůli kterým nešlo nahrané soubory vůbec spustit a muselo se provést zformátování celého disku. Právě ona rychlost zápisu, pohybující se pouze kolem 1 MB/s je docela vážným nedostatkem, který si většina lidí při kupování "flashky" neuvědomuje - v praxi však může být tato rychlost dost významnou vadou na kráse. Téměř všichni zákazníci koukají na co nejlevnější cenu a nejvyšší kapacitu, nějaké rychlosti jsou pak až kdesi v pozadí. Zaplnění třeba 4 gigabajtů místa rychlostí jednoho megabajtu za sekundu se ale může nepěkně protáhnout.


Nový flash disk A-Data PD7 se pyšní nápisem 200x a doživotní zárukou. V praxi na něj zapisuji zhruba 7 MB/s (oficiální specifikace hovoří o rychlosti až 13 MB/s) a čtení probíhá přibližně dvojnásobnou rychlostí, což už je přeci jenom značný rozdíl oproti předchozímu modelu. Vzhledově i provedením je na tom nový disk také líp, i když se nejedná o nějaký neprůstřelný model, který nabízí konkurence. A ona možnost koupit si produkt hned, je oproti dvoutýdennímu čekání na zásilku z eBaye přeci jenom mnohem pohodlnější...

23.09.2008 | 02:19 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

Nové filmy: Zločinec (Felon)

Na většinu filmů, které se na internetu objeví s nápisem "limited" se většinou dívám dost s despektem. Většina této produkce se sestává z nízkoropočtových snímků s nudným dějem, špatnou kamerou a špatnými herci. Americký vězeňský thriller Felon je ale tak trochu výjimka, přestože pro něj také platí řada z výše uvedeného. Víceméně neprávem odsouzený otec mladého chlapce se dostává do tvrdé reality amerického vězení a začíná bojovat o svůj vlastní život. Přestože film nijak nepřekvapuje úžasnou kamerou či nezapomenutelnými hereckými výkony a celý děj se nese v téměř komorním duchu, s mrazením v zádech budete film sledovat od začátku až do konce. Je to právě neuvěřitelný příběh a snaha lidského jedince přežít, která celý snímek drží vysoce nad vodou. Tohle není film pro každého, ale realistické vyobrazení kruté nespravedlnosti vás dost možná zcela pohltí. Chladné, brutální, nečekané, výborné - takový je Zločinec. 9.0/10


Drama 

USA, 2008, 104 min


Režie: Ric Roman Waugh

Hrají: Stephen Dorff, Val Kilmer, Harold  Perrineau, Sam Shepard, Anne Archer, Nick Chinlund, Marisol Nichols, Johnny Lewis


Do domu mladé rodiny jednoho večera vtrhne zločin zosobněný násilníkem a zlodějem v jedné osobě. Manžel na zlosyna při obraně svých blízkých sám zaútočí a zabije ho. Je obviněn a usvědčen z neúmyslného zabití a odsouzen ke třem rokům ve vězení s maximální ostrahou. Růžovou budoucnost nadějného mladého muže tak najednou vystřídá prostředí mezi zločinci nejhrubšího zrna, kde přestává platit standardní morálka a pro přežití se musí začít řídit zákony džungle, ve které se ocitl.


22.09.2008 | 22:02 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

I love VŠE

Dnešní začátek nového semestru se nesl opět ve velkém stylu. Po 4 měsících prázdnin jsem se tak trochu i těšil (což mě ale brzy přejde) - studium VŠE alespoň pro mě není až tak moc o studování, to až ve zkouškovém trošku přituhne. Rozvrh jsem sestavil opět bravurně, s ohledem na vstávání v 10.00. :-) Dnešní první 3 předměty jsem si tedy spíše vychutnával a diskutoval s navrátivšími se studenty a kamarády o našich prázdninových zážitcích, proložil to tradičně hnusným obědem v menze a nakonec prchl z lehce nudné přednášky. Abych si mohl vybarvit políčko do modrého života a trochu namasírovat své ego velkého dobráka, pomohl jsem na Chodově několika zmateně vyhlížejícím prvákům (sám jsem z toho byl před pár lety trošku vyplesknutej).

mr Churchill via Flickr


Pravou motivací pro tento zcela zbytečný příspěvek je ale diskuze a dotazy na školním serveru VŠEborec, kde se mohou studenti VŠE bavit o nejroztodivnějších problémech, hodnotit svoje zevnějšky, nadávat na učitele, stahovat taháky a provádět podobně užitečné činnosti. Dávka tuposti nových studentů a arogance těch starších, zkušenějších, mě vždycky dokáže pobavit a letošní začátek semestru se v tomto ohledu opravdu povedl, viz jedna ukázka o pár řádek níže. A ještě jedna poznámka, hlavně pro studenty ČVUT: VŠE girlz rulez! - ať už studentky nebo dokonce vyučující. Kde jinde vás bude učit marketing slečna, která by mohla jít v pohodě dělat modelku? :)

Otázka: Měl jste někdo taiči? Potřebovala bych vědět jestli to je fajn :)
  • ja mel akorat tamagoči

  • to sem měla taky :D ale umřelo...


  • 22.09.2008 | 11:17 | kategorie: Filmy | Hannes | trvalý odkaz

    Nové filmy: Vall-I (Wall-E)

    Slušně vysoké hodnocení posledního animáku od Pixarů mě sice nechávalo dlouho chladným, ale nakonec jsem animovanému Číslu 5 v podobě robůtka Wall-E stejně neodolal a včera večer při něm víceméně usnul. Přestože Pixar opět předvádí špičku animované technologie a celý film je takový hezky roztomiloučký, právě styl studia Pixar už se mi solidně přejídá a celý příběh je snad až příliš perfektní na to, aby mě nějak hlouběji zaujmul. Prvních třicet minut Wall-Eho jsem seriózně uvažoval, že film vypnu - nic se nedělo, dialogy žádné a celé to na mě působilo poněkud dětinsky. Zhruba v polovině filmu se naštěstí začala rozplétat jakási zápletka, přesto tahle ekologická agitka jak z pera Ala Gora není žádný velký zázrak - ať už po stránce dějové, nebo té komediální. 5.5/10


    Animovaný / Komedie / Rodinný / Sci-Fi 

    USA, 2008, 98 min


    Režie: Andrew Stanton

    Hrají: Ben Burtt, Elissa Knight, Sigourney Weaver, Fred Willard, Kathy Najimy,  MacInTalk, Kim Kopf, Garrett Palmer


    VALL-I je robot, který byl součástí gigantického programu na úklid a vyčištění Země, aby byla opět obyvatelná. Tento projekt ale selhal a VALL-I je poslední takový robot, který na Zemi zbyl a všechna práce zůstala pouze na něm. Po dlouhá staletí mechanicky provádí zadaný úkol, vše se ale změní, když se objeví EVE, robot vyslaný z družice, která přiletěla zjistit stav úklidových prací. A VALL-I pozná, co je to láska...

    18.09.2008 | 22:12 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

    Link madness #5 - mezinárodní verze

    1. Americká kandidátka na víceprezidenta Sarah Palin se stala terčem útoku hackerů - heslo do jejího emailového účtu bylo "popcorn".

    2. 14 nejlepších politických graffiti - nalezeno na ulicích USA.


    3. 20 nejúžasnějších oáz na světě - výborné fotografie


    4. Ovládněte štětce v Adobe Photoshopu! - vyčerpávající seznam skvělých manuálů.


    5. Free Tech Books - tisíce technicky zaměřených knih zadarmo.


    6. Had - prostě had, co jste čekali?


    7. Co se kde děje - zajímavá zpravodajská web aplikace postavená na Google Maps


    8. Atomová bomba - krátký dokument o Hiroshimě s opravdu realistickou simulací výbuchu


    9. Umíte si zašněrovat boty? A co takhle zkusit být trochu originální!


    10. Lidské zrcadlo - doporučuju projít celý web pokud jej neznáte, je na něm spousta zajímavých experimentů.


    ... chcete zabít více času?


    15.09.2008 | 15:14 | kategorie: Boston | Hannes | trvalý odkaz

    Závěrečné shrnutí pobytu v Bostonu a života v Americe

    Na tenhle závěrečný post jsem se dlouho těšil, zároveň jsem ho ale z nějakého důvodu neustále odkládal a nechtěl publikovat, což je při mých lehce grafomanských vlastnostech poněkud zvláštní. Asi je to pouze další důkaz toho, jak unikátní a pamětihodný můj pobyt v Americe nakonec byl.

     


    Friends, a lot of friends...

    Ke zhodnocení těch necelých dvou měsíců za velkou louží mohu použít pouze samá superlativa. Bez debat jedny z nejlepších prázdnin v mém životě, poznání obrovského množství skvělých lidí, vytvoření silných přátelství, navštívení většiny významných měst východního pobřeží. Klidné večery strávené zajímavými rozhovory s lidmi s naprosto jiným náhledem na svět, sledování nočního ruchu při svitu měsíce na pláži, divoké parties do časných raních hodin, to všechno jsem zažil.

     

    Kamarádům, s kterými jsem se o pobytu v USA bavil, jsem tvrdil že kdybych mohl, zůstal bych tam ještě mnohem déle, pravděpodobně až do začátku školy. To je bezesporu pravda, jediným, za to však poměrně závažným problémem bylo vízum, které mi končilo poněkud brzy (studentská víza se vydávají pouze na pár měsíců) a v jehož poslední den jsem odletěl domů.

     

    Co se školy týče, tady mi pobyt moc nedal. Z angličtiny jsem se toho moc nenaučil, úroveň školy ELC v Bostonu taky nebyla nejvyšší a při zamyšlení nad celým kurzem mi to přijde jako trochu vyhozené peníze. Na druhou stranu si za to můžu tak trochu sám, když jedu do Ameriky studovat angličtinu a zároveň mluvím plynule jako rodilý mluvčí. Předchozí školy ve Vancouveru a Cambridge však byly mnohem profesionálnější, na vyšší úrovni. Zde to všichni brali jako takové prázdninové zpestření, i učitelé věděli, že jsme se přijeli bavit a ne trávit večery nad knihami (což takoví Korejci zvyklí studovat od rána do večera těžko nesou).

     


    ještě jednou veverka v parku...

    Z pohledu sociálního se jednalo o naprosto neuvěřitelný zážitek. Zatímco v Kanadě nebo Anglii jsem většinu času trávil s řekněme 3-5 lidmi a s ostatními jsem téměř nekomunikoval, Boston byl v tomto ohledu naprosto legendární. Jako takový příklad toho bych uvedl fakt, že jsem si na začátku kurzu založil profil na Facebooku a na jeho konci měl v kontaktech asi 60 přátel, z nichž jsem všechny znal osobně, se všemi jsem naživo mluvil, se všemi jsem něco zažil.

     

    Tento stav byl částečně způsoben poněkud jiným přístupem, kdy jsem byl mnohem otevřenější a mnohem interaktivnější než při minulých zahraničních pobytech. I tak ale byla atmosféra mnohem přátelštější a studenti ze školy celkově drželi mnohem více při sobě. Prakticky každý den jsme společně vyrazili na nějakou akci, ať už to byl fotbal v parku, společné nakupování, nebo víkendová návštěva jiného města. Zatímco třeba v Anglii byla většina lidí ráda, že jela domu, tady by všichni nejradši zůstali navždy. Případy lidí, kteří si prodloužili pobyt třeba o několik měsíců, nebyly výjimkou.

     

    Z praktického hlediska zahrnující vyřizování pobytu jsem nenarazil na závažnější problém. Pobyt ve škole jsem zařídil přes poměrně neznámou agenturu ESL a všechno bylo v pořádku. Potěšil mě kontakt na zaměstnance po Skypu, kterému jsem několikrát zavolal a okamžitě vyřídil, co bylo potřeba. Je to mnohem pohodlnější než někoho shánět po telefonu, navíc je to zadarmo. V Bostonu je celá řada jazykových škol, třeba nejznámější Student Agency také nabízí jakýsi kurz, ale jejich instituce je situována na okraji města a příliš mě nezaujala. Škola ELC je v samém centru města.

     


    Times Square

    Lehce nepříjemnou zkušenosti bylo vyřizování víz, které je časově i finančně náročné a popravdě dost zbytečné. Na víza mám tak trochu smůlu – když jsem se loni vrátil z Kanady, zhruba po měsíci zrušila Česká republika vízovou povinnost. To samé se děje nyní, kdy na podzim má přestat platit povinnost vyřizování víza i pro USA. Holt špatné načasování.

     

    Moje hostitelská rodina byla úžasná – od prvního momentu jsem si Heidi a Iana opravdu oblíbil a jejich přívětivost, ochota a otevřenost mě vždy příjemně překvapily. Několikrát zmiňované hodinové diskuze po večerech byly něčím zcela novým a já se často přistihl, jak se zájmem naslouchám jejich názorům a zasvěcuju je do evropského, zcela odlišného světa. Mírným negativem byla lokalita jejich domu, který byl vzdálený pěkný kus cesty od centra města, s tím se však potýkala většina studentů, jelikož přes léto ani žádné lepší lokality sehnat nejde.

     

    O povaze amerického lidu už jsem toho v předchozích reportech taky napsal přehršel, krátkou zmínku si ale neodpustím ani teď. Američané jsou neuvěřitelně přátelští, ochotní a nápomocní. Jejich otevřenost vás zezačátku bude pravděpodobně příjemně šokovat a ony komentáře o „chladnosti“ Čechů jsou hned naprosto jasné a pochopitelné. Pokud poznáte někoho blíže, můžete počítat s jeho pomocí téměř kdykoliv – pro druhé jsou toho tamější obyvatelé ochotni udělat opravdu hodně.

     


    Niagara Falls

    Onen pozitivismus mi bude také hodně scházet. Samotnou kapitolou je pak jednání se zákazníky, kde platí rigorózní rovnice zákazník = náš pán. Prodavači se prostě snaží udělat maximum pro to, aby zákazník odcházel z jejich podniku spokojený a aby se znova vrátil. Pokud dojde k nějaké chybě, snaží se jí ihned napravit, případně vám ji nějak kompenzovat (jídlo zdarma při pomalé obsluze). Návrat do České republiky byl v tomto případě opravdu drsný, pár prodavačkám s výrazem seschlého hovna a plejádou blbých keců jsem měl chuť dát facku.

     

    Moje dvoutýdenní cestování po skončení školy bylo také úžasným zážitkem. Trochu mě mrzelo, že se nenašel nikdo, kdo by mohl posunout letenku a jet směrem na jih se mnou, ale nakonec se to neukázalo jako velký problém. V téměř každém hostelu, kde jsem spal, jsem narazil na několik lidí, s kterými jsem pak trávil většinu času, nebo přinejmenším strávil příjemný večer. Legendární partičku tří Britů v Miami si pravděpodobně v paměti uchovám navždy.

     

    Jednu z posledních poznámek zaměřím na finanční náročnost celého pobytu: Amerika je neuvěřitelně levná. Já navíc zemi neomezených možností navštívil v době, kdy dolar atakoval čtrnáctikorunovou hranici, takže všechno bylo ještě mnohem levnější než dnes. Jídlo a oblečení jsou dvě položky, které byly až nereálně laciné a zhruba 20 kousků nového oblečení zabalených v mém kufru při zpáteční cestě je toho důkazem. Za školu jsem díky příhodnému kurzu zaplatil také podstatně méně, než v předchozích letech: zhruba 34 tisíc Kč, včetně ubytování a polopenze.

     

    Závěrečné shrnutí celého pobytu lze tedy vyčíst mezi řádky: neuvěřitelné dobrodružství plné opravdu silných zážitků spojené s vytvořením mnoha dobrých přátel. Mrzí mě pouze fakt, že jsem v USA nemohl zůstat déle a procestovat třeba západní pobřeží, či se setkat s několika přáteli a známými. Pokud máte možnost jet do Bostonu nebo do jiného města Ameriky, neváhejte ani vteřinu, na takový zážitek se prostě nezapomíná.


    Nakonec ještě výpis všech článků z USA:



    14.09.2008 | 14:46 | kategorie: Offtopic | Hannes | trvalý odkaz

    Californication - další fajn seriál

    Stále mě překvapuje, kolik kvalitních a zajímavých seriálů jsou američtí producenti schopni vyprodukovat. Letní sucho je téměř na konci, seriály jako Prison Break už dokonce nějaký ten týden běží, ale já neustále dostávám tipy na další a další televizní show - největším problémem tak je najít čas na zhlédnutí všech dílů. Zatím poslední objev se jmenuje Californication. Pohodová atmosféra tohoto seriálu je výsledkem hlavně výkonu hlavního aktéra, Davida Duchovnyho. "Muldera" jsem jako herce nikdy příliš nemusel, ale v Californication odvádí jako spisovatel Hank Moody výbornou práci. Po ubohém pokusu o filmový návrat v Akta X: Chci uvěřit, to pro mě bylo příjemné překvapení.


    Californication vstoupí 28. září do druhé řady, na internetu už kolují první dva díly, které jaksi "utekly". Seriál je to značně otevřený, hlavní náplní jsou sexuální zážitky úspěšně neúspěšného spisovatele a na americké poměry se jedná o opravdu svobodomyslné dílo. Hankova role neuvěřitelného kliďase a zároveň zkušeného ladymana asi zaujala nejednu divačku něžného pohlaví. Právě skvělé hlášky a ledový klid Davida Duchovnyho jsou tím, co mě u Californication drží a druhou řadu si asi nenechám ujít...

    eXTReMe Tracker