CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 3
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
01.03.2008 | 20:08 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Dva a půl kila hermelínu, prosím


Milujete hermelíny? A ochutnali jste někdy ten "pravý" francouzský hermelín? Jestli ne, nevíte o co přicházíte. To, co se u nás prodává jako hermelín se s originálem nedá srovnávat. Místní devadesátigramové malinkaté kuličky "něčeho", totálně bez chuti a s nulovou mazlavostí, to není žádný hermelín. Jet do Francie bez využití možnosti zakoupit pravý originál by byla obrovská škoda, a když někdo tenhle sýr miluje, nemá cenu se omezovat. Během následujících dnů si tak budu užívat hermelínové hody, jelikož v ledničce právě odpočívá celkem dva a půl kila této čerstvě dovezené pochutiny nejlepší kvality. :-) Mhmmmm...


25.02.2008 | 18:54 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Antibiotika a parádní vedlejší účinky

Posledních pár dnů jsem měl nějaké zdravotní problémy podobné chřipce, načež jsem víceméně náhodou dnes zašel k doktorce. Ta mi téměř okamžitě naordinovala jakási antibiotika a kupu dalších lektvarů a kloktadel - a ještě podotkla, že jsem udělal opravdu dobře že jsem přišel, neléčení by prý mohlo mít nepěkné následky. S několika recepty v ruce jsem navštívil lékárnu, kde kupodivu neměli ony prášky, které jsem měl předepsány. Místo nich mi ale nabídli jiné, které obsahují zcela totožné látky, mají stejné dávkování i množství tablet, a navíc se u nich neplatí poměrně významný doplatek. Nebyl jsem si jistý, jestli je takováto záměna možná, a tak jsem ještě zavolal doktorce, která mi prášky schválila (výrobce léčiv, které mi byly původně doporučeny, zřejmě nebude mít radost, připravil jsem ho o celkem tučnou provizi). Trošku mě ale polil pot, když jsem si pročítal kapitolu o vedlejších účincích v přibaleném letáku:

Mezi nežádoucí účinky přípravku patří nevolnost, zvracení, průjem a bolesti břicha. Dále se mohou objevit záněty dutiny ústní, zánět jazyka, boleti hlavy, kopřivka, šokový stav, přechodné změny chuti, závratě, zmatenost, pocity strachu, nespavost a noční můry. Vzácně může dojít ke vzniku žloutenky.


No paráda, to aby se člověk bál takové přášky vůbec pozřít...
22.02.2008 | 21:54 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Internet od UPC a tristní technická podpora

Poslední dobou mám stále častěji dojem, že služby v České republice se poskytují tak trochu jednorázově. Nejdůležitějším elementem celého procesu je nalákání zákazníka, podepsání smlouvy a alespoň částečné rozchození služeb. Pak už se na onoho nešťastníka může s klidem zapomenout. Alespoň takový mi přijde postup společnosti UPC, která poskytuje internet, kabelovou televizi, telefonní služby a několik dalších drobností.

Internet od UPC mám již opravdu dlouho, začínal jsem na rychlostech připojení 128 kbitů za sekundu a za shodnou měsíční částku jsem víceméně připojen dodnes, akorát ona rychlost narostla na pěkných pár megabitů. V porovnání s ostatními druhy připojení se jedná o jednu z nejlepších variant, ping parádní, výpadky minimální a FUP už nám taky zrušili. Dobré připojení je to ale pouze do té doby, než nastanou nějaké problémy.

Což je právě momentální stav. Po jakémsi čachrování s IP adresami mi přibližně poslední týden neuvěřitelně zlobí internet a jeho použivání je často spíše utrpením než požitkem. Odhadoval bych to na jakýsi problém s DNS servery na straně UPC, protože převod doménového jména a připojení ke každému webu trvá ukrutně dlouho. Rychlost také balancuje na hraně použitelnosti (několikrát jsem měřákem na DSL.cz naměřil ~50 kb/s), často ale stahuji úplně naplno (pokud se tedy proklikám k takovému stahování). Obrázky se téměř nenačítají a složitější stránky se mi mnohdy prostě nenačtou.

Inu napadlo mě logicky kontaktovat UPC, aby s tímto problémem něco udělali. Ale tady jsem hned narazil - oficiální web UPC je opravdu skoupý na možnosti kontaktu, neustále vám cpe jakýsi formulář, kterým se toho ale asi příliš nevyřeší. K dispozici je telefonní linka pro objednávky a pokud se na ní dovoláte, s trochou štěstí od pracovníků UPC vydolujete i telefon na technickou podporu. Placenou technickou podporu.

Volat jsem tam během posledních 24 hodin zkoušel asi třikrát. Poprvé mě po přibližně dvouminutovém proklikávání se hlasovým automatem robot okamžitě odpojil pro nedostatek dostupných operátorů. Podruhé jsem byl o něco šťastnější, dostal jsem se k otravné melodii a hlášení, že všichni operátoři se věnují zákazníkům, kteří se dovolali přede mnou. A že mám vyčkat. Čekám, minutu, dvě, pět, deset. Účet vesele naskakuje a po 12 minutách hovor pokládám, nehodlám se nechat takhle oškubat.

V záchvěvu posledního hněvu a na doporučení volat od 8 do 17 hodin volám dnes kolem oběda. Po chvilce vyzvánění se stává nemožné, na druhé straně zvedá telefon živý člověk. On se mě zcela zbytečně nejdřívě ptá na číslo smlouvy, adresu, jméno a další podrobnosti, načež popisuji závadu a pravděpodobné místo problému. Rada na restart modemu mě od srdce pobaví, to jsem udělal jako první věc. Pak se mi dostává dalšího překvapení - operátor mě prý přepojí na technickou podporu. Kam jsem se to tedy dovolal teď? Jakýsi předvýběr, konkurz na přístup k technikovi? Netuším, ale jsem ujištěn, abych nezavěšoval a vyčkal na radu technika. Bohužel, po dalších 18 minutách čekání mi dochází i poslední špetka nervů a další placený hovor bez úspěchu ukončuji. Internet se mezitím vleče pořád stejně pomalu. Tak snad někdy příště...

UPDATE (25.2): Neuvěřitelné, přibližně po 24 hodinách mi někdo odpověděl na dotaz podaný pomocí kontaktního formuláře. Stačilo pohrozit, že vážně uvažuji o přechodu ke konkurenci a všechno najednou běhá jako z praku.

18.02.2008 | 20:09 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

nVidia GeForce 8800GT 1 GB zadarmo? Proč ne :)

Psát články pro anglické weby má celou řadu výhod. Kromě toho, že si vytvoříte rozsáhlou síť kontaktů, které se vám velice často hodí, existují i určité materiální výhody. Takovým příkladem může být třeba grafická karta nVidia GeForce 8800GT Super+ od u nás víceméně neznámé firmy Palit. Tahle bestie s neuvěřitelným 1 gigabajtem paměti se u nás prodává přibližně za 7500 Kč, já ji dneska dostal v ohromném balíku z druhé strany světa zadarmo (mimochodem doručení trvalo z Ameriky pomocí UPS pouhé 3 dny, za to Česká pošta kolikrát nestihne doručit ani dopis z Prahy do Prahy).


V zahraničí je to celkem běžná praxe, že firmy za účelem propagace nebo jako vyjádření díků za dosavadní spolupráci posílají různé dárky, hardware produkty a další výrobky. U nás jsem tenhle jev zatím moc nezaznamenal, frčí spíše zapůjčení hardware na recenze, testy a benchmarky, jenomže pak musíte onen produkt zase vrátit.


Ke kartě byla přiložená plná verze posledního Tomb Raideru, takže můžete brutální výkon hned vyzkoušet na křivkách Lary Croft v nejvyšším nastavení. Teď už jenom koupit zbytek komponent nového počítače, do 5 let starého motherboardu asi tuhle dvouslotovou potvoru nenarvu. :-)

14.02.2008 | 20:24 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Lyžování v Ortlerských Alpách

Jestli vám během několika posledních dnů přišlo, že nějak ubylo aktualizací zde na Game blogu, byl to oprávněný pocit. Kromě dvou předpřipravených článků jsem byl totiž zcela mimo dosah internetu - proháněl jsem se na alpských sjezdovkách v Rakousku a Itálii. Celkem čtyři různá střediska (Serfaus-Fiss-Ladis, Nauders, Val Senales a Sulden) byly více než dobrým zdrojem zábavy a adrenalinu. Téměř prázdné sjezdovky, neexistující fronty a hlavně neuvěřitelné počasí, kdy po všechny dny svítilo sluníčko a azurové nebe bylo bez jediného mráčku, to jsou důvody proč se na české hory již víceméně nevyplatí jezdit. Cenově to totiž vyjde víceméně také stejně, akorát že při nesrovnatelně vyšším komfortu, desítkách až stovkách kilometrů sjezdovek v každém středisku a perfektním servisu a zázemí. Prvních pár dnů mi bylo sice trochu nevolno, přece jenom lyžovat v horách dosahujících nějakých 3700 metrů nad mořem je docela nezvyk, ale pak už jsem si zvyknul. Přikládám pár fotek pro navození atmosféry. :-)









07.02.2008 | 14:17 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Pojištění na cesty snadno a rychle

Jelikož docela často jezdím do zahraničí, sjednávám si samozřejmě před každou cestou cestovní pojištění. Příběhů nepojištěných dobrodruhů, kteří si byli zaručeni jisti tím, že právě jim se nemůže nic stát a nakonec zůstali s milionovými účty za zdravotní ošetření jsem slyšel již opravdu mnoho, a tak nenechávám nic náhodě. Až donedávna jsem tohle řešit nemusel - moje pojišťovna do 21 let poskytovala cestovní pojištění po Evropě zadarmo, tomu už je ale teď konec. Vím také, že existuje možnost pojištění u vaší platební karty, banky ale nejsou zrovna moc flexibilní a cenově to také není úplně výhodné.

Rozhodně se mi z časových důvodů nechtělo obíhat několik pojišťověn a hledat ten nejlepší tarif. Naštěstí existuje užitečný web Top-pojisteni.cz, který udělá tohle všechno za vás. Stačí zadat informace o vás, cíli cesty a v přehledné tabulce už se vám zobrazí kompletní nabídka přibližně deseti pojišťovacích společností. Pár kliknutími zjistíte všechny detaily, výši limitů a pak už je jenom na vás, kterou pojišťovnu si vyberete. Ideální je možnost platby online kartou, takže během pár minut máte kompletně sjednané pojištění z pohodlí vašeho domova. Stejně jako já tak můžete ušetřit i několik stokorun, jelikož cenově se ony nabídky dost liší (často při naprosto shodných limitech a poskytovaných službách). Velice užitečná služba...

04.02.2008 | 22:35 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

18 dokumentačních fotek z Milána

Jelikož na mě přišla jarní lenost, rozhodl jsem se místo klasického zápisku přidat fotky s poněkud delším popiskem, takže to ve finále asi stejně vyjde nastejno. Jak můžete vidět z následujících obrázků, počasí mi zrovna nepřálo - snad až na jedno odpoledne bylo pořád zamračeno, mlhavo a lehce pršelo. Následujících 18 obrázků je jenom takový průřez tím, co jsem za prodloužený víkend viděl. K dispozici je i tuna dalších fotek, které můžete najít ve fotogalerii.


Historická mapa Milána. Celé město je uspořádáno do kruhů, které se postupně rozšiřují. Tato metoda se zachovala dodnes a tak jsou i nové čtvrtě převážně kruhové půdorysu. Pro Američana to musí být peklo, ztratit se je překvapivě snadné.




Castello Sforzesco - překvapivě obrovská pevnost stojící téměř v samém centru města vybudována v základní podobě již ve 14. století. Během staletí byla několikrát zvětšena, přestavěna a během druhé světové války také bombardována. Dnes se zde nachází několik menších muzeí a knihoven.



Jakási prazvláštní konstrukce před budovou muzea umění "Triennale".




Jedna z tramvají v Miláně. Ty spolu s metrem a autobusy tvoří páteř milánské dopravy, bohužel jsem neměl moc dobrých zkušeností, díky řadě výluk a zvláštních jízdních řádů mě tramvaj kolikrát odvezla někam úplně jinam než jsem chtěl. Zajímavé je také složení vozů - ty se řadí od úplně historických, kde vyskakujete víceméně zajízdy, přes řekněme "normální" až po supermoderní soupravy.


 


Duomo. Asi hlavní památka Milána, neuvěřitelně gigantický chrám, celkově druhá největší gotická stavba na světě. Jestli jste byli již v mnoha světových kostelech a chrámech, při vstupu do Duoma vám stejně spadne čelist až na zem, všechno je prostě přehnaně veliké.



Jedna z postranních lodí Duoma - stěny jsou tak vysoké, že je ani nemůžete zabrat do jedné fotografie.




Galleria Vittorio Emanuele II - nákupní pasáž ve tvaru kříže. Ta nejlepší adresa v Miláně, sídlo těch úplně nejdražších obchodů v celém městě. Standardní obchod se skládá z pětimetrové výlohy, uprostřed níž je položena jedna jediná kabelka značky Dolce Gabana nebo Armani v ceně nového auta střední třídy.




Zpočátku jsem nechápal co se děje, ale po prohlídnutí několika transparentů mi to došlo - stovky mladých Italů a Italek v dešti čekaly na vystoupení zjevně populární skupiny Simple Plan. Takový řev dívčích hlásků jsem už dlouho neslyšel, o odhalená těla také nebyla nouze...




Kafe, respektive Latte Macchiato, asi nejlepší co jsem kdy měl (nějak jsem bohužel nebyl schopen obsluze vysvětlit že to chci do hrnku, ale nakonec jsem to přežil :)). V Itálii se kafe pije téměř pořád a stojí to za to. Docela mě také šokovaly ceny, které jsou tak o 50% levnější než u nás při nesrovnatelně lepší kvalitě.



Na střeše Duoma. Neuvěřitelný zážitek. Za nekřesťanských 7 Euro vás pustí na střechu tohoto gigantického chrámu, kde máte rozhled téměř po celém městě a všechno se zdá pitoreskně malinké. V kombinaci s deštěm to bylo sice trošku "o hubu", ale během mé návštěvy nikdo nespadl. :-)




Něco pro příznivce fotbalu: San Siro! Pátý největší stadion na světě s kapacitou 85 tisíc diváků opět ohromí svojí velikostí, je nemožné ho zabrat jedním snímkem. Můj plan jít na fotbalové utkání bohužel nevyšel, protože se hrálo až v neděli kdy už jsem odjížděl. Vevnitř jsem si tedy zaplatil alespoň prohlídku stadionu a vstup do muzea.




Jestli jste si někdy mysleli, že třeba Sparta má velký stadion, tady zůstanete pouze nedůvěřivě zírat s otevřenými čelistmi. Stadion prošel třemi dostavbami, při které byly vybudovány další okruhy. Jak jsem se dozvěděl od průvodce, nejlevnější lístek někam nahoru do rohu stojí €15, ty nejlepší lístky na středovou tribunu kde jsme seděli my je za €150 (tzn nějaké 4000 Kč). Trávník kolem hřiště je umělý, pažit samotný je pak přírodní. Díky přilehlému dostihovému okruhu nebylo možné vybudovat krytou střechu, při plánech se na to nějak pozapomnělo.




Šatna Interu Milán. Tady hráči dostávají pokyny od trenérů před každým zápasem.



A pro fandy AC také jejich šatna, na první pohled trošku luxusnější. :)




Muzeum obou milánských klubů dokumentující historii od počátků až po současnost.




Oběd za čtyři stovky. A to jsem se ještě držel těch levnějších podniků. :-) Ale stálo to za to - Spaghetii ala Milanese, jakési špenátové taštičky, roastbeef s omáčkou a výborné osmahnuté brambory obalené v nějakém koření.




Během celého pobytu jsem skoro všude v centru na zemi viděl hrozný bordel - barevné konfety. Dva dny jsem nemoh přijít odkud se to všechno bere až přišla neděle a bylo všechno jasné. Na většině náměstí, hlavních ulic a nákupních center se totiž v tento den schází malé děti oblečené do pestrých, většinou pohádkových oblečků, a hází po sobě i po kolemjdoucích tenhle barevnej bordel. Zajímavý zvyk...



No a nakonec mapa metra a přilehlých dopravních spojů v Miláně. Abyste věděli, že nejsem až takovej exot když jsem párkrát (bez mapy) zabloudil :-D


04.02.2008 | 13:47 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Parlate Inglese? - aneb 3 dny v Miláně

Následující řádky se měly na Game blogu objevit již před několika dny, ale díky nekompatibilitě italských zásuvek s adaptérem mého notebooku jsem jaksi nemohl psát, navíc internet jsem chytal také pouze obtížně, takže vám celý report přináším s mírným spožděním.

 

Rok se s rokem sešel a já se opět ocitl před třemi týdny volna, které bylo třeba nějak využít. Spolu s pravidelnou promo akcí SkyEurope, kdy nemusíte v určitém období platit letištní poplatky, nebylo o čem přemýšlet – jede se do zahraničí! Na cílové destinaci mi až tolik nezáleželo, důležitý byl hlavně rozumný letecký spoj. Každé větší město má alespoň něco, co stojí za návštěvu.

 

poloprázdné letadlo


Po rychlém prozkoumání dostupných letenek nakonec padla volba na Milán, kde jsem ještě nebyl. SkyEurope do tohoto druhého největšího italského města létá dvakrát denně, což je vlastně ideální: brzy ráno přiletíte, máte skoro celý den před sebou. Stejně tak odlet je až večer, takže nevyhodíte zbytečně peníze za pouhé přespání v hotelu, ale můžete ještě využít téměř celý den. Podobně jako loni do Paříže jsem letos zvolil tři dny, což je podle mě dostatečný čas na prozkoumání všeho, co cílová destinace nabízí.

 

ranní romantika v oblacích

Vstávání na ranní letadlo je ta méně příjemná část. Jelikož je odlet z Ruzyně v 6.20, na letišti musíte být alespoň tak o hodinu dřív a nějaký ten čas zabere i přeprava na letiště, vstával jsem v nelidské 4 hodiny. Cestou na Ruzyň jsem v tramvaji stačil potkat dav asi 40 naprosto ožralých Španělů, kteří celou jízdu na celou tramvaj zpívali nejrůznější španělské songy. Alespoň mě to pěkně probralo a Yo soy de Marinero jsem si zabroukal s nima. :)

 

fašistická budova milánského hlavního nádraží - Stazione Centrale


Odbavení i nastoupení do letadla proběhlo bez problémů. Letadlo bylo plné tak z 20%, takže jsem si mohl vybrat téměř jakékoliv místo a nakonec jsem se rozvalil přes tři sedačky a pokusil se alespoň trochu prospat. Co mě trošku překvapilo je nový přístup SkyEurope, kdy cestujícím nenabízí už ani nápoj zadarmo, jako to bylo loni – za všechno už se musí platit tvrdej cash, a vzhledem k tomu že přepočítávají ceny z Eur směnným kurzem 35 Kč za Euro, jsou ceny trošku mimo dosah běžného cestujícího.

 


vlakové nádraží zevnitř


Cesta do Milána byla až na jednu turbulenci bezproblémová, a také hodně rychlá. Přiletěli jsme snad s 25 minutovým náskokem asi za hodinu čistého letu. SkyEurope jako většina nízkonákladových leteckých společností létá na letiště Bergamo – to je městečko vzdálené asi 60 kilometrů od Milána. Jedná se o opravdu malé letiště s minimem služeb pro cestující, víceméně je tam pár kaváren a odbavovací hala, nic víc. Výstup z letadla je hezky po staru, po schodech dolu a autobusem do letištní haly. Milán má dvě další letiště, která jsou blíže centru města, ale letištní poplatky jsou na nich pravděpodobně o dost vyšší a tak většina cestujících s napjatým rozpočtem pravděpodobně skončí v Bergamu.

 


stanice metra (vagóny jsou širší, starší a smradlavější než ty pražské - a skoro pořád vás otravuje jakási odnož českých cikánů loudící peníze z nebohých cestujících)


Po příletu jsem musel asi 40 minut čekat na autobus do Milána, který si za hodinovou cestu účtuje ne zrovna přátelských 250 Kč. Před odjezdem jsem si chtěl dát ještě kafe na probrání, docela jsem ale narazil na totální neznalost angličtiny u naprosté většiny Italů. To je něco, s čím jsem bojoval celé tři dny, jenom málokdo dokáže mluvit anglicky a v této negramotnosti tak Italové pravděpodobně předběhli i hrdé Francouze. Slečně za pultem kavárny jsem tak řekl Uno Macchiato a ona na mě místo kafe vytáhla láhev vody a ptala se jestli chci s bublinkama nebo bez. :-) Nakonec jsem se ale prvního lahodného italského kafe dočkal a stálo to za to, i když to asi bylo něco jiného než jsem původně chtěl.

 


vchod do mého hotelu


Cesta na hotel proběhla bez problémů, při jízdě po mírně ucpané pětiproudové dálnici jsem si v autobuse lehce zdřímnul a probudil se akorát na konečné zastávce. Shodou náhod jsem v letadle potkal jednu slečnu z VŠE, která jela s maminkou na nákupy, tak jsme trošku pokecali, popřáli si pěkný víkend a každý se vydali do svého hotelu.

 

parádní postel už čeká na moje znavené tělo :)

Můj tříhvězdičkový hotel Vienna se nacházel asi 4 zastávky od centra města. V Miláně funguje výborné metro, kterým se rychle a jednoduše dostanete téměř kamkoliv. Za 5.5 Eura jsem si koupil dvoudenní lístek, s kterým můžete neomezeně cestovat veškerou městskou dopravou (metro, autobusy, tramvaje, trolejbusy, vlaky). Po příchodu na recepci hotelu jsem se bez problémů nahlásil, rezervace přes internet byla bezchybně zapsána a na mě čekal pokoj 508. Musel jsem si ale ještě asi dvě hodiny počkat, protože předání pokojů probíhá v 11 hodin a já byl díky rannímu letu na místě o něco dříve...

 

Pokračování příště...


31.01.2008 | 23:08 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Time to travel!



Update soon ;-)


30.01.2008 | 14:35 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Ani PPL není při doručování balíků svaté

Po nedávných zkušenostech s Českou poštou, které se mi během několika málo týdnů opakovaně potvrdily jsem se již zapřísáhnul, že žádný další balík v několika příštích měsících od ČP doručit nechci. Při objednání zatím posledního balíku z jednoho eshopu jsem tedy všechny obchody, které nabízejí zaslání pouze poštou, předem vyloučil a vybral ty, které nabízejí i jiné možnosti. S PPL mám poměrně dost zkušeností a zatím byly veskrze pozitivní, a tak jsem příliš neváhal ani tentokrát. Ani tato firma ale není rozhodně dokonalá.

Nevím jestli jsem divný já nebo svět kolem mě, ale telefonát přibližně v 6:55 ráno, že pro mě mají balík a jestli ho mohou doručit mi nepřijde úplně standardní. Tahle doba je pro mě zhruba tak půlnocí a jenom s velkou nelibostí jsem se vyvalil z postele a rozespalým hlasem jim tedy potvrdil, že jsem doma a můžou mi to přivést. To jsem si ale asi dělal opravdu velké naděje a během následujících dvou hodin, kdy jsem otráveně mžoural očima a očekával zazvonění doručovatele s balíkem, se samozřejmě nic nestalo. Co víc, nic se nestalo za celé dopoledne, až konečně něco před třetí zavolal někdo úplně jiný, že teda pro mě mají ten balík. Opět jsem otráveně potvrdil, že tvrdnu již skoro celý den zbytečně doma a čekam až se mi to uráčí dovézt, načež přibližně za 5 minut opravdu k předání došlo. Proč mi volali takhle debilně brzo ráno doteď nechápu...

eXTReMe Tracker