CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 2
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
20.05.2008 | 19:49 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Měsíc před odletem do USA: Poletíme jinak

Nebyl bych to už ani já, kdyby se před cestou do ciziny nestala nějaká chyba. Před pár lety to byla například rodina, u které jsem měl bydlet, která o mě vůbec nevěděla a byla na dovolené kdesi v Karibiku. Minulé léto v Kanadě mě demence zaměstnanců firmy prodávající letenky stála 9 000 Kč. No a letos na sebe první problémy nenechaly dlouho čekat. Zhruba před měsícem jsem si přes Student Agency zarezervoval a zaplatil letenku. Opět se jedná o let s British Airways přes Londýn, kde se přestupuje. Všechno vypadalo v pohodě, časově to vycházelo nádherně, dokonce jsem se vyhnul nepříjemným příletům i odletům uprostřed noci. Až do včerejška.

Na můj mail totiž dorazila krátká zpráva, že dopravce z jakéhosi důvodu změnil podmínky letu a že mi tedy zasílají rozpis letu nového. Asi není třeba dodávat, že nový termín a načasování se mi absolutně nehodilo, už teď mám domluveno několik schůzek a rozvržen čas po příletu za velkou louži. Bohužel, v podmínkách Student Agency je klauzule o této změně na poslední chvíli, navíc s poznámkou že přepravce není povinen nijak zajišťovat náhradní dopravu nebo vracet cenu za letenku. Přesto jsem zkusil napsat mírně nepříjemný mail slečně vyřizující v SA letenky, dožadující se náhrady ceny za letenku nebo zajištění jiného spoje ve stejný čas.

K mému údivu to asi opravdu zapůsobilo, protože mi dneska přišla nabídka vrácení zhruba 16 tisíc Kč za původní letenku v plné výši. Důvodem změny letu jsou podle British Airways jakési restrukturalizace na terminálech v Heathrow, kvůli kterým muselo být mnoho spojů zcela změněno nebo dokonce zrušeno. Příliš jsem tedy naváhal a odepsal s číslem mého účtu, na který mi snad suma v celé výši dorazí. Mezitím jsem si již vyhlídnul jiný let, tentokrát s Air France přes Paříž, který se časově hodí o něco víc. Jako bonus jsem si přidal dva týdny v USA navíc, které hodlám strávit cestováním (nejen) po Východním pobřeží. Zatím ještě vůbec netuším jak všechno dopadne, kde budu bydlet a kam se dostanu, ale vzhledem k mým zkušenostem a zážitkům už si asi nějak poradím. A tyhle neplánované cesty, kdy se prostě seberete a bez většího přemýšlení jedete, jsou stejně nejlepší. :-)

18.05.2008 | 17:46 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Statistika, postrach VŠE

UPDATE: myslím že z upraveného obrázku je jasné jak to dopadlo. :) Další předmět je úspěšně za mnou!

Zítra mi začne druhý týden zkouškového, což znamená že právě procházím oním nepříjemným obdobím roku, kdy většinu času trávíte v knihách studováním věcí, které jste během celého semestru považovali za zcela nesmyslné. Zatímco průběh tohoto semestru byl pro mě celkem hladký (detailnější popis všech předmetů jako v minulých letech bude brzy přidán), ve zkouškovém období jsem si uvědomil, že jsem si možná naložil až příliš: na nějakou tu zkoušku nebo test chodím prakticky obden a přestože mám několik vyloženě jednoduchých předmětů, čekají mě i lahůdky jako účetnictví nebo statistika.



Statistika. Nenápadně vyhlížející předmět, k němuž byste měli přečíst dvě knížky jako základní literaturu o celkovém rozsahu cca 1200 stránek (pak exisujte samozřejmě i sposuta dalších, doporučených skript) . Předmět, který se vždy učil dva semestry, ale díky geniálnímu systému evropských kreditů ECTS byl nyní jako většina ostatních předmětů natěsnán do semestru jediného. Množství látky samozřejmě zůstalo nezměněno. Posledních pár dnů se probírám všemi těmi pojmy jako korelační analýza, Fischerův cenový index, regresní přímky, kontingenční tabulky nebo adaptivní modelování časových řad a s blížícím se termínem závěrečného testu si uvědomuji, jak strašně komplikované (a zbytečné) tohle všechno je. V kombinaci s jedním jediným pokusem na zkoušku se jedná o smrtící kombinaci. Ne nadarmo je statistika označována jako vůbec nejtěžší předmět na VŠE. No uvidíme již za pár dní...

13.05.2008 | 21:39 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Zóna Gama - Laser Game na Zličíně

Fenomén Laser Game asi není třeba příliš představovat, snad každý Pražák na tuto atrakci jednou zavítal nebo o ní přinejmenším slyšel. Moje začátky s touhle variantou paintballu bez kuliček se datují zhruba deset let zpátky, kdy jsem jako malý špunt vyrazil se školou do herny na Národní. Jakousi shodou náhod jsem tehdá vyhrál a od Laser Game obdržel tušímže kalendář nebo jiný reklamní předmět. Dodnes na toto vítězství s hrdostí vzpomínám. :-) Dnes, v roce 2008, už herna na Národní dávno nefunguje, ale Laser Game se přesunul jinam: do nákupního centra Zličín, kde se v horním patře spolu se stoly na kulečník a další sporty skrývá pod názvem Zóna Gama.


S partou asi 10 známých a přátel jsme jedno páteční odpoledne na Zličín vyrazili, vybít si trošku energie a pořádně zablbnout. Celou hernu jsme měli zarezervovanou sami pro sebe, přestože podle oficiálního webu pojme až 21 hráčů najednou. Po několika minutách mi ale bylo celkem jasné, že i těch 10 hráčů je snad až příliš. Po ověření registrace jsme každý vyfasovali vestu s čidly počítajícími zásahy a samozřejmě zbraň. Čidel je na vestě hned několik, na prsou, zádech a remenech, a zásah do každého z nich je obodován jiným počtem bodů. Pistol samotná mě překvapila svojí poměrně malou velikostí a faktem, že pro střelbu je potřeba ji držet oběma rukama (nelze si tedy svým tělem krýt vlastní terče a zároveň střílet).

Po aktivaci zbraní a vest už jsme se rozutekli do herní arény, která mi ale po bližším prozkoumání přišla dost malá a nepříliš nápaditá. Dvoupatrová konstrukce neskýtá příliš možností překvapivého útoku, navíc je dost těžké najít místo, kde by vás někdo totálně nečekaně netrefil. Pokud chtěl člověk vyhrát, musel se držet v horním patře. Jelikož jsme hráli všichni proti všem, připomínala přestřelka občas mírný chaos. Po zásahu vaší vesty jste na 5 vteřin neschopni střílet a máte chvilku na přesunutí se na bezpečnější lokaci. V aréně během zápasu hraje hudba, ale zaprvé byla moc potichu a zadruhé se žánrově k vesmírné přestřelce moc nehodila. Žádné větší efekty ani pára se nekonaly.


Po dvaceti minutách jsme se totálně zpocení odebrali k východu, kde nám přidělili přezdívky a podle nich pak vytisknuli výsledky. Na papíru se dozvíte slušné množství statistik typu počet střel, počet zásahů, kam jste byli nejčastěji trefování a podobně. Rychlou analýzou jsme zjistili, že ani tak nezáleží jak dobře míříte, ale spíš kolik střel vystřelíte. Pro velký úspěch jsme dali ještě jednu hru - já se v obou případech držel kolem 4. pozice z 10. Laser Game po 10 letech pro mě tedy byla spíše zklamáním, čekal jsem větší zábavu a hlavně lepší herní prostředí. Za jednu dvacetiminutovou hru zaplatíte 150 Kč (resp. 100 Kč když máte průkaz ISIC), počítejte ale s dalšími výdaji za lehce předražené pití u občerstvení, protože po chvilce hraní je člověk opravdu unaven a zpocen. Nakonec jedna rada: neberte si cokoliv bílého, nedejbože s reflexními prvky, v kombinaci s halogenovými světly to z vás dělá velice snadný terč. :-)

06.05.2008 | 15:56 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Majáles 2008 - Chinaski na Džbánu

Poslední dubnovou čarodějnickou noc jsem strávil s partou kamarádů na koupališti Džbán, kde se konal studentský Majáles 2008. Již několikátý ročník této akce sliboval několik zajímavých hudebních interpretů a kapel a pak hlavně pohodové setkání s přáteli. Před akcí samotnou jsem měl trochu strach ohledně počasí, jelikož dva dny před touto událostí v kuse pršelo, ve středu se ale počasí nakonec umoudřilo. Nějaká ta mikina se ale stejně hodila, večer se dost ochladilo.


Džbán (momentálně vypuštěný) se ukázal jako poměrně vhodné místo pro podobné akce, s kapacitou nebyly problémy, doprava již byla trochu horší. Na tramvajovou zastávku Pod Džbánem totiž jezdí všehovšudy dvě nebo tři tramvaje a to na několik tisíc lidí není zrovna úplně ideální. Ještě zábavnější byla cesta zpátky, kdy jediný noční spoj totálně nezvládal nával poloožralých studentů a na většině zastávek ani nestavil. Jediným rešením bylo "nadběhnout si" jednu nebo dvě zastávky, abyste se do tramvaje vůbec dostali.



V areálu mě potěšila sympatická cena piva (25 Kč) i dostatek různých pochutin a jídel, kde již byla cena o trošku vyšší. Hlad samozřejmě přišel a tak došlo na nějakou tu globásku, gyros a další občerstvení. Vrcholem večera pro mě byla jednoznačně skupina Chinaski - přestože hráli dost nových písniček, které téměř nikdo neznal, zaznělo i několik klasických hitovek, které naopak unisono zpíval celý dav.


Další program zahrnoval vyhlášení krále Majálesu (Lukáš Pavel z VŠE, ostatní kandidáti z UK a ČVUT prostě neměli šanci) a vystoupení kapel Skyline nebo třeba Support Lesbians na závěr. Při jejich minikoncertu ale už většina lidí odcházela, protože začínalo být pozdě, přišla zima a anglické texty stejně téměř nikdo neznal. Na závěr ještě jedna poznámka: být slečnou na podobných akcí musí být utrpení, fronta na přenosné WC Toi Toi byla opravdu nekonečná. Ještě že nám pánům stačí kus křoví. :-)

27.04.2008 | 20:41 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Lehce strastiplná cesta za americkým vízem

Letošní prázdniny strávím z určité části v Americe. Po loňské Kanadě to byla vcelku intuitivní volba a do budoucna už se hodlám orientovat spíše na exotické země. Nebudu teď rozebírat z jakého důvodu nebo kam přesně jedu, ale zaměřím se na proces získání víza, které je pro vstup na území USA bohužel stále nutné.

(ilustrativní foto, podobnost s autorem článku je čistě náhodná :)


Až doteď jsem žil v domnění, že vízum není nijak velká překážka. Statistiky z americké ambasády v Praze hovoří přibližně o 94% úspěšných žadatelů a celé se to tváří víceméně jako formalitka. Po tom, čím jsem si prošel během několika posledních dnů mohu směle říct, že je to neskutečně otravný a časově náročný proces, který vám cestu může hned na začátku nepěkně znepříjemnit. Během celého procesu jsem totiž narazil na překvapivé množství lidské blbosti, ignorance a lhostejnosti.

Jako student jsem byl povinen žádat o studentské vízum F1. Před samotným začátkem procesu komunikace s ambasádou musíte mít v ruce originál dokumentu I-20, který potvrzuje váš plánovaný pobyt ve Spojených státech určitou institucí. O vyřízení této formality se většinou postará agentura/organizace, přes kterou do USA cestujete, přesto musíte čekat nějaké dva týdny, než formulář dorazí. Pak se již konečně můžete vrhnout na internetové stránky pražské ambasády a započít samotný proces žádosti o víza.

Tyto stránky jsou povětšinou v angličtině, kromě základních instrukcí, naštěstí je k dispozici český překlad v externím PDF souboru. Po zvolení správného druhu víza vás čekají přibližně 3 hodiny vyplňování šílených formulářů a domlouvání termínů schůzky. Kromě samotné žádosti (DS-156) musíte jako muž ve věku od 16 do 47 let vyplnit i další formulář DS-157. Na studenty pak čeká další lahůdka v podobě formuláře DS-158 a registraci v americkém systému SEVIS.

Některé otázky jsou opravdu šílené - vedle tradičního dotazu "jste terorista" nebo "jste nakažen veřejně přenositelnou chorobou" po vás bude americký státní aparát chtít výčet a kontakty na všechny členy vaší rodiny, 2 další nepříbuzné osoby, detaily vaší cesty včetně čísel letů, seznam všech vašich škol a zaměstnání včetně kontaktů a podobné hovadiny. Po vyplnění všech formulářů a vytisknutí přibližně 10 A4 papíru váš čeká další radost: zaplacení poplatků.

První poplatek, bez kterého ani nedokončíte úvodní registraci je přihlášení do systému SEVIS. Ten shromažďuje informace o všech osobách studujících v USA a jako zápisné se platí 100 dolarů. Má to ale jeden malý háček - jediná možnost platby je přes internet platební kartou. To je sice v Americe a většině světa běžná věc, ale u nás se stále jedná spíše o výjimku a dovedu si představit, že s tím může mít mnoho lidí problémy.

Druhou částí jsou poplatky samotné ambasádě: 2096 Kč za vyřízení víza + 185 Kč za doručení pasu k vám domu. Tady jsem narazil podruhé, když jsem se rozhodl zaplatit poplatky přes internet (naštěstí jenom ten druhý). Dementní web české ambasády totiž na hlavní stránce nezmiňuje nic o nemožnosti placení přes internet, teprve na podrobnostech o platbě se dozvíte, že platit je možné pouze složením hotovosti v ČSOB nebo složenkou na poště. Když jsem se po zaplacení oněch 185 Kč tuto informaci dozvěděl, vydal jsem se do ČSOB kde mám účet celou situaci vyřešit. Moje představa byla asi taková, že banku požádám o vytisknutí potvrzení o této transakci, které následně ukážu na ambasádě. Slovenka příjemná jako prdel mě ale rychle přesvědčila, že něco takového možné opravdu není, resp. mi to můžou do několika dní vytisknout za poplatek 300 Kč. Tři stovky za vytisknutí jednoho pitomýho papíru, awesome!

Po chvilce dohadování jestli to opravdu myslí vážně a přemýšlení o okamžitém zrušení účtu u ČSOB a přechodu ke konkurenci jsem cestou menšího odporu rezignovaně konstatoval, že těch 185 Kč prostě zaplatím radši znova. Za přibližně 30-vteřinovou práci si tato příjemná zaměstnankyně samozřejmě naúčtovala dalších 30 Kč.

Přibližně o dva týdny později jsem se o 4000 Kč chudší vydal na smluvenou schůzku do americké ambasády nedaleko Malostranského náměstí. Vybaven všemi potřebými potvrzeními (to druhé samozřejmě také bylo za 30 Kč navíc) a stohem dokumentů jsem prošel detekčním rámem, kde mě obrali o všechnu elektroniku a přiřadili žlutou vysačku s jakýmsi číslem. Na samotný pohovor potřebujete slušnou řádku věcí: platný pas, 3 vyplněné formuláře z webu, 1 formulář zaslaný z USA, 3 potrvrzení o zaplacení všech poplatků, bankovní výpisy z vašeho účtu za poslední tři měsíce, fotku o netradičních rozměrech 5x5 cm, potvrzení o studiu (resp. index) a mimojiné obálku pro kurýrní službu (chápu že 185 Kč je na nákup jedné obálky navíc dost málo).

Pohovor samotný už má relativně hladký průběh, akorát vás bude stát přibližně hodinu čekání (přestože máte smluvenou schůzku na určitý čas). Nejdříve odevzdáte na přepážce všechny zmíněné dokumenty, načež vám odeberou otisky prstů a pak konečně dojde na samotný pohovor. Ten trval asi dvě minuty, Američanka mluvila se silným přízvukem česky, ale jakmile zjistila že umím anglicky tak už jsme pokračovali v English. Došlo na pár otázek typu "proč jsem si vybral zrovna USA", které jsem povětšinou odbyl něčím všeobecným aka "I really like travelling and I always wanted to find out more about the American culture and society". Po hodině čekání a dvou minutách povídání bylo vše hotovo a mohl jsem se konečně odebrat domu.

Následující den odpoledne mě telefonicky kontaktovala kurýrní služba, načež došlo k předání mojí obálky s pasem. K mé radosti uvnitř bylo platné vízum, takže mohu za pár týdnů opravdu odletět. Co mě potěšilo o trochu méně je fakt, že mi vízum jaksi bezdůvodně udělili pouze do konce července, přičemž se celkem často dává i na několik let. Někdy na podzim by ale stejně měla skončit vízová povinnost s USA takže je to asi celkem jedno, akorát v Americe asi nestrávím tolik času, kolik jsem původně plánoval.

Abych to tak nějak shrnul: získání víza se ukázalo jako dost náročná procedura, která díky byrokratickým postupům a neuvěřitelnému množství formalit zabere překvapivě hodně času. Loni jsem žádal o vízum do Kanady a tam byl celý průběh mnohem jednodušší, levnější a rychlejší. Přestože mě zrušení vízové povinnosti nikdy moc nevzrušovalo, po těchto zkušenostech budu jedině rád, že podobný proces už od letošního podzimu nebudu muset nikdy opakovat...

12.04.2008 | 01:26 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Tak trochu lepší řetízkáč - Matějská pouť

Dneska jsem se po letech opět podíval na Matějskou pouť na pražském Výstavišti. Kromě mnoha tradičních atrakcí, které se objevují každý rok, dorazila letos i celá řada novinek z Holandska. Jednou z nich je obrovský "řetízkáč" s příhodným názvem Around the World - kolotoč s výškou 50 metrů, který vám kromě mírného zatočení hlavy nabídne i parádní vyhlídku (jenom pro srovnání, Petřínská rozhledna je jenom o 10 metrů vyšší). Známé Ruské kolo je oproti tomuhle nic. Za vstupné v ceně kolem 100 Kč dostanete slušnou dávku adrenalinu. Možná větší adrenalin ale byl nahoře vytáhnout z kapsy foťák a natočit několik krátkých videií. Jedno z nich si můžete prohlédnout...

Takhle vypadá kolotoč ze země....


... a takovýhle výhled si můžete dopřát během jízdy:


08.04.2008 | 15:19 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Divadlo Kalich - muzikál Jack Rozparovač

Po nějakém tom čase jsem se opět vypravil do divadla za trochou kultury. Ne že bych byl kulturní barbar, ale v dnešní době přeci jenom dávám přednost filmové produkci a do divadla se až tak často nedostanu. Muzikál Jack Rozparovač v divadle Kalich ale vypadal celkem slibně, a tak jsem se oblékl do společenského a vyrazil. To byla asi první chyba. Nevím co se s českou společností stalo za posledních několik let, ale v divadle jsem si připadal spíše jako exot spolu s ostatními zhruba deseti procenty návštěvníků, kteří přišli alespoň trochu upraveni. Zbytek obecenstva bez skrupulí dorazil oblečen zcela neformálně v pracovním, v extrémních případech v riflích a ošoupaných mikinách, což mi přišlo opravdu trapné.

Divadlo Kalich nacházející se v samém srdci Prahy je překvapivě malým stánkem - hlavní sál má kapacitu něco přes 400 lidí, ale jedná se o velice stísněné prostory. S mými dvěma metry jsem měl celkem problémy se pohodlně usadit a pánovi za mnou se tímto omlouvám, asi toho moc neviděl. :-) Celý vzhled divadla otevřeného v roce 1999 je velice spartánský, dokonce bych řekl že budí dojem lidového stánku, což je vzhledem k cenám vstupného (500-700 Kč) dost neadekvátní. První dojmy tedy byly mírně rozporuplné, ale to už zaznívá gong, sál se ztemňuje, opona se otevírá a na jeviště postranní uličkou vcházejí ... dvě kurvy.


Ano, lehké děvy hrají v tomto muzikálu z dílny Vašo Patejdla hlavní roli. Pánové v prvních řadách si začátek představení náležitě užívají, protože dvě mladé herečky s mnoha mladíky sedícími bezprostředně před pódiem vesele laškují, sedají si jim do klína a provádaějí další věci, za které si obyčejně musíte připlatit tvrdou měnou. Herecké obsažení Jacka Rozparovače je velice slušné, možná až hvězdné. Na každou z hlavních rolí se ale střídá 4-5 herců, a tak máte poměrně malou pravděpodobnost vidět právě toho, kvůli kterému jste přišli. Podle několika recenzí které jsem rychle pročetl jsem na tom ale nebyl tak špatně - neviděl jsem sice hlavní hvězdy jako Martina Dejdara, Jiřího Langmajera nebo Sabinu Laurinovou, ale jejich kolegové byli pravděpodobně ještě zdatnější hereckou náhradou.

Jack Rozparovač sice na první pohled budí dojem hororu, jedná se ale víceméně o romantický příběh nešťastné lásky v zajímavém prostředí Londýna 19.století, kde dvě pence za příjemný večer s profesionální společností byl hlavním zdrojem obživy mnoha žen. Na překvapivě malém podiu se rozehrává úžasná práce kulisářů, kdy pomocí různých otočných a rozkládacích konstrukcí tvoří rozmanité a autentické prostředí. Jelikož se jedná o muzikál, velkou část dvouapůlhodinového představení tvoří samozřejmě zpěv - nejchytlavějším nápěvem je pravděpodobně ústřední song o Londýně, který se vám dost možná zaryje do paměti na několik dalších dnů.

Kromě několika sól se mi líbily hlavně skupinové popěvky, kde se vhodně doplňují rozmanité hlasy herců a hereček. Nejsem žádný muzikálový expert ani divadelní kritik, takže mohu těžko posoudit kvalitu v porovnání s ostatními představeními podobného typu, ale subjektivně se mi představení líbilo. Herecky byl nejvýraznější asi představitel ďábla, Vladimír Marek, který hrál lehce, vtipně a dokázal několikrát od srdce rozesmát celé publikum. Poslední zajímavostí, která mě na hercích zaujala, byly malinkaté mikrofony, připnuté na čele každého z nich - díky těmto bezdrátovým mikrofonům bylo parádně slyšet po celém divadelním sále a herci nemuseli nijak nahlas artikulovat. Celkově hodnotím toto představení kladně - jestli jste nebyli už pěkných pár měsíců nebo let v divadle, mohu Jacka Rozparovače s klidným svědomím doporučit.
19.03.2008 | 23:52 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Poslední lyžování ve Flachau

Mírná neaktivita zde na blogu v minulém týdnu měla snadnou příčinu - s pořádnou partou dalších lidí jsem se vydal do rakouského Flachau naposledy prohnat nové lyže a vybít si trochu adrenalinu. Flachau je rozsáhlé středisko umístěné v přijatelné vzdálenosti od ČR, jízda tam trvá necelých 6 hodin. Bohužel nejvyšší kopce mají pouze něco kolem 2 tisíc metrů nad mořem, takže s lyžovačkou v Itálii zhruba před měsícem se to nedá příliš srovnávat, tam byly sjezdovky až téměř do 4 tisíc metrů.

Mírným zklamáním bylo počasí, které kromě jednoho dne vůbec nevyšlo. Po příjezdu na místo jsem se dokonce bál, na čem že to vlastně budeme lyžovat, sníh nebyl dole pod horami téměř žádný. Většinu času navíc pršelo, sněžilo a relativně vysoká teplota způsobila horší kvalitu sněhu, takže sjezdování občas připomínalo spíše vodní lyžování. I přesto jsem se parádně vyblbnul a uzavřel letošní lyžařskou sezónu. Přikládám pár dokumentačních fotek (převážně z onoho jednoho slunečného dne).











( not so cool weather... )


17.03.2008 | 20:53 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

USB reproduktor a další dárky od Google

Rok 2008 bude u mě asi oficiálně vyhlášen jako nejbohatší období na nejrůznější dárky a pozorností od společností, s kterými spolupracuji. Doma se mi povaluje například parádní přenosný reproduktor od JBL, USB osvěžovač vzduchu, nebo třeba grafická karta GeForce 8800GT (kterou jsem ale již prodal). Dneska dorazila v doporučeném balíku sada dalších příjemných dárečků, tentokrát od nikoho menšího než mocného Google. Zhruba před měsícem jsem totiž pro Google napsal pár jednoduchých gadgetů do služby iGoogle, zacož jsem byl stejně jako zhruba dalších 17 programátorů oceněn těmito dárky.




Po rozbalení poměrně velkého balíku na mě čekala celá řada věcí: černé triko Google, kroužkovaný zápisník, propisky, různá CDčka a několik menších a poměrně užitečných knížek o optimalizaci webů pro Google. Nejzajímavějším dárkem byl ale přenosný USB reproduktor Boynq Vase, který se v zahraničí prodává za nějakých 30 až 50 dolarů. Futuristický design tohoto zařízení vás zaujme na první pohled a funkčnost je parádní. Zařízení stačí pouze zapojit jedním kabelem do USB, druhým do audio výstupu a můžete okamžitě poslouchat hudbu.




Reproduktor se zapíná stisknutím "stříšky" tohoto gadgetu a třemi obroučkami na těle reproduktoru můžete nastavit basy, výšky a hlasitost. Po zapnutí začne z vrcholu svítit jemné oranžové světlo, takže se dá celá věc použít i jako lampička. Jelikož je zařízení napájeno pouze přes USB, nemůžete čekat krystalicky čistý zvuk, ale například pro použití s notebookem je tahle hračka ideální. Díky, mocný G!

08.03.2008 | 00:07 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Česká kina jsou zoufale pomalá v uvádění nových filmů

Věčné téma uvádění zahraničních filmů do českých kin se v poslední době stává stále zoufalejším. Jak můžete vidět i ze zápisků zde na Game blogu, jsem celkem slušný konzument filmů (a to ani nepíšu o všech filmech, které jsem viděl). Ví to i moji přátelé a čas od času se mě někdo zeptá, jaký film bych doporučil navštívit v kině. Zrovna včera jsem se tak dostal na web Palace Cinemas, abych porovnal co zrovna běží v ČR (o tom nemám totálně žádný přehled, ale naprostou většinu těchto "nových" filmů už jsem dávno viděl).

Chvilku mi vždycky trvá zjištění jména konkrétního filmu, protože kolikrát dost divně přeložené české názvy jsou mi absolutně neznámé (mimochodem tento paradox kolikrát vydá na zajímavou diskuzi, kdy po chvíli poslouchání někoho, kdo vypráví děj filmu, zjistíte, že jste ono dílo viděli také, pouze pod originálním názvem). Co jsem ale chtěl naznačit, je smutný fakt, že naprostá většina filmů je u nás dostupná mnohem dříve na internetu než v kině, a hlavně ne za 169 Kč, ale víceméně zadarmo.

Výjimkou jsou snad jen české filmy a produkce, které mají premiéru na celém světě ve stejný den, nebo zcela mimořádně i dříve u nás než v USA (The Simpsons Movie). Nebudu se teď pouštět do debaty o porovnání zážitků z filmu doma a v kině, to se samozřejmě nedá příliš srovnávat a pořádný akčňák si vychutnáte pouze na obrovském plátně (nebo v případě že máte doma například tohohle mazlíčka). Viz následující jednoduchá tabulka:

Kino: 3:10 Vlak do Yumy - premiéra ČR 6. března 2008

Internet: 3.10.To.Yuma.DVDRip.XviD-DiAMOND - 21. prosince 2007 (-76 dní)


Kino: Noc patří nám - premiéra ČR 7. února 2008

Internet: We.Own.The.Night.2007.DVDRip.XviD-FLAiTE - 25. ledna 2008 (-13)


Kino: Pokání - premiéra ČR 31. ledna 2008

Internet: Atonement.DVDRip.XviD-SVD - 21. prosince 2007 (-41)


Kino: Rambo do pekla a zpět - premiéra ČR 21. února 2008

Internet: Rambo.R5.XViD-BaLD - 20. února 2008 (-1)


Kino: Tahle země není pro starý - premiéra ČR 28. února 2008

Internet: No.Country.for.Old.Men.DVDRip.XviD-DiAMOND - 22. února 2008 (-6)


Kino: Útěk do divočiny - premiéra ČR 24. dubna 2008

Internet: Into.The.Wild.2007.DVDRip.XviD-FLAiTE - 2. února 2008 (-82 !)


... a tak by se dalo pokračovat téměř se všemi filmy. Výjimkou je momentálně akorát akční "Jumper" a česká "Nejkrásnější pohádka", která mě ale opravdu nezajímá. V tomto krátkém seznamu jsem uváděl převážně dvdripy, přičemž téměř ve všech případech je možné ten samý den stáhnout i kompletní DVD (pokud jste perfekcionisté). Jak je vidno z čísel v závorkách, v extrémním případě je poctivý návštěvník kin nucet čekat i čtvrt roku na premiéru filmu, který si může ve špičkové kvalitě stáhnout z internetu! A to už by pravděpodobně stálo za mírné zamyšlení, hlavně tedy v hlavách filmových distributorů...
eXTReMe Tracker