CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 2
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
17.10.2008 | 19:19 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Maďarsko, Budapešť a spousta dalších letních zážitků

Na tenhle report jsem se chystal už pořádně dlouho, ale máme tu půlku října a pořád nic, tak jsem si řekl, že už s tím musím něco udělat. Když jsem se v létě vrátil z Ameriky, zůstal jsem asi deset dní v ČR, vrátil se zpátky do reality, opět kontaktoval všechny známé a kamarády, abysme probrali moje zážitky z USA. No a pak mě to tu zase přestalo bavit, takže byl čas opět někam vyrazit: volba tentokrát padla na Evropu východní, kterou ještě procestovanou moc nemám – konkrétně Maďarsko.

 


tramvaje mají v Budapešti pěkný...

Z České republiky je to do Maďarska co by kamenem dohodil, z Prahy do Budapeště je to pak o trošku dál, ale pořád se jedná o velice přijatelnou vzdálenost. Díky jakési promo akci německých drah jsem na webu zakoupil za poměrně rozumné peníze jednosměrný lístek a v den odjezdu dorazil na nádraží k vlaku EuroCity Deutsche Bahn. Srovnávat tuhle formu přepravy s vlaky Českých drah asi ani nemá smysl, je to trochu jiná liga, bohužel v Americe je kvalita ještě větší (například zásuvky u každého místa).

 


tekutý chléb národa nejen českého

Jelikož jsem ten den přijel vlakem ze severních Čech, měl jsem asi 60 minut na přestup, takže jsem jenom doběhl domu, vzal připravený batoh, a opět utíkal na nádraží. Bylo něco po poledni a já měl bez oběda slušný hlad, tak jsem se vydal do jídelního vozu. Nabídka byla poměrně pestrá, bohužel tak i ceny. Za jakýsi sendvič a láhev koly jsem zaplatil zhruba polovinu toho, co stála celá cesta do Budapešti. Na druhou stranu jsem si dobře pošprechtil německou obsluhou a přesvědčil je, abych mohl platit kartou, což prý standardně dělají jenom u větších objednávek. Eura jsem neměl, koruny ani americké dolary se jim jaksi nelíbily, tak ani jiná volba nebyla.

 


jedna z hlavních ulic

Zhruba po sedmi hodinách ve vlaku můj spoj zastavil těsně před půlnocí na jednom ze tří vlakových nádraží v Budapešti. Tady už na mě čekala moje již bývalá přítelkyně, takže jsme se společně odebrali směrem k našemu ubytování. Jelikož jsem měl snad ještě větší hlad než před odjezdem, stavili jsme se v Burger Kingu nedaleko nádraží na rychlou večeři – všechny ostatní obchody a restaurace byly již zavřeny.

 


výhled ze střechy baziliky svatého Štepána

Budapešť si můžete představi jako takovou trochu zaostalejší a špinavější Prahu. Duch města je velice podobný, stejně tak značky obchodů a celkový vzhled města. Na druhou stranu se na ulicích povaluje obrovské množství bezdomovců a všude je dost špinavo. Co mě překvapilo asi nejvíce je velké množství českého zboží, které se v Maďarsku prodává, často s původními českými popisky. Staropramen tady seženete doslova kdekoliv, mlíko Populár stejně tak.

 


a tady je pohled zepředu...

Cenově je Maďarsko taktéž zhruba stejně drahé jako Česká republika. Budapešť je samozřejmě o něco dražší než venkov, stejně jako Praha. Některé položky jsou o dost levnější (víno, klobásy, elektronika, oblečení), některé naopak o dost dražší (rychlé občerstvení). Maďarské forinty jsou sympatické v tom, že 100 forintů je zhruba 10 Kč, takže stačí vždy ubrat jednu nulu a víte „naší“ cenu, není třeba nic přepočítávat.

 


Dunaj a závodní branky

Ubytování jsme měli vyřešeno geniálně: na internetu jsem si našel jakéhosi Američana, který bydlí v Budapešti a v centru města pronajímá několik bytů. Za poměrně rozumné peníze jsme tak měli nádherný, prostorný a plně vybavený byt s dvěma koupelnami, kuchyní, obývákem a velkou ložnicí. Druhý den do vedlejšího pokoje přijela ještě dvojice Francouzů, ale to nebyl nejmenší problém, stejně jsme se viděli akorát večer a ráno a nikdo nikomu nepřekážel.

 


budova parlamentu

Do Budapešti jsem jel tak nějak naslepo, bez průvodce, ani jsem nevěděl jak dlouho ve městě zůstaneme. Tady se opět prokázalo, že ženské myšlení je poněkud zodpovědnější, a tak jsme měli nakonec i nějakého toho průvodce. Náš ubytovatel Američan Jimmy nás také vybavil mapou města a podal nám geniální výklad, co všechno máme navštívit, jak se ve městě dopravovat a kam zajít třeba večer do klubu. Dokonce ode mě za opravdu výhodný kurz odkoupil americké dolary a vyměnil je za maďarské forinty, prostě perfektní chlapík.

 


vlajka s dírou, na oslavu odchodu komunistů ze země

V Budapešti se den před mojím příjezdem konal jakýsi hudební festival obrovských rozměrů, takže město bylo plné turistů z celé Evropy, kteří se přijeli podívat na hudební hvězdy světového jména. Tohle jsme bohužel zjistili až na místě, když jsme neustále potkávali lidi s barevnými páskami na rukou. Škoda, kdybych o akci věděl, mohli jsme dorazit o pár dní dříve.

 


opět jakýsi pomník související s komunismem

Hlavní město Maďarska se skládá ze dvou částí: Buda a Pešť (překvapivě). Rozdíly mezi nimi nejsou veliké, obě části odděluje Dunaj. Budě dominuje hrad, který není až tak odlišný od Pražského hradu. Celkově mi město v opravdu mnoha ohledech připomínalo Prahu a připadal jsem si tam jako doma. Mentalita lidí je také podobná, za to jazyk je totálně nepochopitelný: na místě jsme si koupili malou knížku typu „maďarsky za 24 hodin“ ale ani s její pomocí jsme nebyli schopni vytvořit souvislejší větu. Ugrofinské jazyky jsou opravdu pouze pro fajnšmekry.

 


obývací pokoj v našem bytě :)

První dva dny jsme strávili převážně obcházením památek a prozkoumáváním města. V době našeho pobytu se v Budapešti konaly Red Bull závody letadel (nevím jak přesně se to jmenuje), spočívající v prolétávání branek nad hladinou vody. Prostě takový slalom mezi pilíři a mosty – velice zajímavé pro diváky a turisty, o něco méně zajímavé pro starousedlíky, kteří snad třídenní vřískot letadel snášeli docela těžko.

 


ne všechno vypadá tak úžasně...

Třetí den jsme se vydali do tradičních maďarských lázní, to jsme si prostě nemohli nechat ujít. Ve městě je lázní hned několik, nám byly doporučeny ty novější, kde je prý více mladých lidí a méně seschlých důchodců. Celodenní vstupenka za nějakých 250 Kč se celkem vyplatila, i když jsme zůstali asi jenom 4 hodiny. Naložit se do vroucích perličkových lázní, nechat se trochu namasírovat a následně skočit do ledové vody má něco do sebe.

 


metro - we like it old skool!

Po prozkoumání většiny, co Budapešť nabízí, jsme se rozhodli pro návrat domů. Tady začaly být trochu problémy: vlaková jízdenka šla do tisíců za jednoho a navíc už byla většina míst vyprodaných. Zachránil nás opět Jimmy, který začal někam volat a po chvíli nám do ruky strčil papírek s adresou, že tam máme okamžitě vyrazit – prý jakási cestovní kancelář s několika posledními autobusovými lístky do Prahy. Z cestovky se vyklubala agentura specializující se na zájezdy do ČR, která mimojiné přeprodávala autobusové spoje Student Agency, takže jsme spokojeně zaplatili asi 450 Kč za jeden lístek domů a v klidu se odebrali doprohlídnout město.

 


hotelový bazén aneb minilázně

V den odjezdu se však všechno nějak pokazilo. Nějak jsme nestíhali a následkem menších problémů s metrem (mimochodem jezdí tam hnusné staré a špinavé sovětské vagóny jako kdysi u nás v Praze) jsme bus prostě nestihli. Ten pocit, kdy vycházíte ze zastávky metra o 5 minut později a proti vám akorát vidíte odjíždějící žlutý autobus a vy zoufale voláte, máváte ale nikdo si vás nevšímá mi asi zůstane na pár let vrytý do paměti.

 


král István

Zůstali jsme tak v divné části cizího města bez jakékoliv mapy nebo kontaktů. Od agentury přeprodávající lístky SA jsem věděl, že spoje v dalších dnech už jsou kompletně vyprodané, takže nemělo cenu pár dní čekat. Odebrali jsme se tedy na přilehlé autobusové nádraží zkusit najít nějaký jiný spoj do ČR, ale prakticky nic nejelo, nebo se jednalo o autobusy odjíždějící druhý den v 5 hodin ráno. A tak padlo zásadní rozhodnutí: do Prahy jedeme stopem.

 


Budapešt seshora

Předem uvedu, že ani jeden z nás nikdy nestopoval a neměli jsme tušení, jestli to je vůbec v Maďarsku legální. Opět jsme tedy nasedli na metro, opět zaplatili za lístky (téměř v každé stanici je kontrolují revizoři) a přes celé město se odebrali na severozápad, směrem na Prahu. Pak jsme ještě přesedli na několik tramvají a autobusů, až jsme se dostali prakticky za město. V domnění, že stojíme na té správné dálnici na Vídeň / Bratislavu jsme začali stopovat.

 


šílenci v letadlech

Stopování s holkou se ukázalo jako poměrně jednoduchá záležitost. Já seděl opodál a hlídal batohy zatímco moje přítelkyně se snažila nejen vystrčenou rukou nalákat nebohé řidiče. První auto nám zastavilo zhruba po 10 minutách, postarší BMW a pohodový týpek jedoucí kamsi na chatu, říkal, že nás může hodit asi 60 kilometrů. That was easy!

 


nesmí chybět také trochu kýče...

Problém s Maďary je v tom, že absolutně nemluví žádným jiným jazykem. Angličtina jim nic neříká, lámanou němčinou se jich pár domluví, ale není to žádná sláva. A Maďarsky nemáte šanci rozumět ani slovo, ten jazyk prostě nedává smysl. Mírnou gestikulací jsem se tedy domohl autoatlasu a po sledování několika značek jsem zůstal lehce oněměn: byly jsme sice na dálnici, ale na úplně špatné! Místo na Vídeň jsme tak jeli kamsi do Bánské Bystrice. Shit.

 


nádherně osvětlený hrad v Budě

Na nějaké nápravy už bylo celkem pozdě a tak jsme si řekli, že z toho uděláme takové menší dobrodružství. Nakonec z toho bylo dvoudenní cestování, během kterého jsme vystřídali snad 8 různých aut, zažili opravdu hodně zážitků a totálně zničení se dostali kamsi před Bratislavu, kde už nechtěl zastavit vůbec nikdo. Mezi nejlepší historky patří třeba přespání v jakémsi parku kdesi v Ezstergomi - dva lidi v jednom spacáku, tuna komárů a v 6 ráno vás probudí tupě zírající důchodci hrající tenis na opodál rozkládajícím se tenisovém kurtu (v noci nějak nebyl vidět J).

 


putování po Maďarsku - Ezstegom (beat that!)

Jak jsem psal, Slováci se ukázali jako nepřátele autostopu a když ani po dvou hodinách stopování zhruba 50 kilometrů před Bratislavou nikdo nestavil, odebrali jsme se do nejbližšího městečka, kde nějakým zázrakem jezdil autobus přímo do Prahy – sice bylo odpoledne a bus jel 20 minut před půlnocí, ale to už bylo to nejmenší. Totálně zničení, smradlaví a plní emocí jsme se před rozbřeskem vypotáceli na pražském Florenci z autobusu a jedním z prvních meter vyrazili domů…


Pár set dalších fotek jsem nahrál do fotogalerie.


05.10.2008 | 19:01 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Indoor Paintball - banka ČSOB v Jungmannově ulici

Na nějaké to utkání v paintballu jsem se odhodlával už opravdu dlouho ale vyšlo to nakonec až tento víkend. Jelikož je venku už celkem zima, vybrali jsme indoor variantu paintballu, kdy vás nemusí trápit nějaký mráz nebo déšť. V Praze je hned několik firem nabízející tento požitek a jedna z nich je přímo v centru města, v Jungmannově ulici (promo video). V budově bývalé banky ČSOB se nyní nachází dvoupatrové hřiště na paintball, které už kancelářské prostory připomíná pouze velice vzdáleně.

drsné přestřelky na schodech


Na akci se nás sešlo 16, všichni zástupci drsnějšího pohlaví. Paintball obecně moc pro holky není, zvlášť pro ty, které rády vystavují na odiv své perfektní tělo. Asi všichni z vás slyšeli o nepěkných modřinách, které většinou nezmizí dříve než za 14 dnů. Skutečnost je taková, že zbraně střílejí kuličky rychlostí 300 km/h s doletem cca 150 metrů. Když dostanete zásah přes půlku hřiště tak to jenom trošku štípně. Ze tří metrů už ale budete mít velice hezkou podlitinu, která se bude postupně zbarvovat do nejrůznějších odstínů.

důležité je splývat s okolím :-)


Po nezbytné instruktáži jsme vyfasovali veškerou potřebnou výbavu: maskáčovou kombinézu, rukavice, kapucu na hlavu a nejdůležitější část výbavy, plastovou masku zakrývající celý obličej. Po rozdělení do dvou týmů po 8 lidech už se pomalu schylovalo k prvnímu boji: her je hned několik typů, nejběžnější spočívá ve vystřílení všech hráčů druhého týmu. Po zásahu kuličkou hráč zvedá ruku a odchází na základní stanoviště, kde čeká na konec kola. Hráči jsou v týmech rozlišení dvěma barvami fáborků, které jsou na obou stranách masky.

Další variace zahrnují třeba známý mód "Capture the flag" nebo variantu s oživováním na vaší základně. Zbraně jsou poháněné stlačeným vzduchem a do zásobníku se vám vejde až 200 kuliček, takže se nemusíte bát, že by vám došla munice. Herní plocha je rozdělená na dvě patra, v tom spodním dominuje obrovská hala s poházeným nábytkem. Ve druhém, větším patře jsou pak bývalé kanceláře a nejrůznější spletité chodbičky.

Go go go!


Jedna hra trvá 10 minut, ale většinou jsou všichni mrtví zhruba po 5 minutách. Celá akce je poměrně fyzicky náročná - jste kompletně zahaleni, což v kombinaci s běháním, krytím se za překážkami na hřišti a vysokou hladinou adrenalinu vede k jisté únavě a propocení nejednoho trika. Milovníci Counter Striku jsou při paintballu ve svém živlu, onen pocit kdy se potichu plížíte se zbraní v ruce úzkou chodbičkou a nevíte, kdy a odkud na vás někdo začne pálit, je prostě úžasný. Stejně tak moment, kdy se krčíte za jakousi skříní, pomalinku vykouknete a v ten moment dostanete tři zásahy do hlavy, si budete dlouho pamatovat.

tak tady už se asi nikdy úřadovat nebude...


Zhruba po třech hodinách hraní jsme za nadšeného probírání zážitků skončili a začali se převlíkat zpátky do civilu. Nutno dodat, že je dobré mít nějaké starší boty i oblečení. Přestože jsou kuličky z potravinářského barviva a po jejich požití se vám nic nestane, budete od nich slušně zašpiněni. Paintball není nijak levná záležitost, základní cena je 700 Kč a když hodně střílíte, zaplatíte ještě víc. Jednomyslně jsme se ale shodli na opakování akce, tentokrát pravděpodobně venku, v přírodě. A jestli se divíte, jak je možné, že z kanceláří v centru Prahy udělají takovouhle spoušť, odpověď je jednoduchá: v prosinci půjde budova kde se hraje k zemi, a tak už na nějaké te barvě na zdi moc nesejde...

05.10.2008 | 13:12 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Foto: NHL Premiere Prague 2008

Vstupenka na zápas


Předzápasové rozhovory s hráči - Radim Vrbata


Slavnostní nastoupení na led


Zpěv národní hymny v podání Evy Urbanové


Mirek Topolánků u prvního vhazování


Action!


Tolik lidí na Slavii asi nikdy nepřijde :-)


A je po všem - Rangers oslavují vítězství


17.06.2008 | 19:24 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

EURO 2008: ČR - Turecko na Staromáku

Nědělní zápas České republiky a Turecka nyní nemá cenu rozebírat, tragický obrat v zápasu utkání asi viděli všichni již několikrát. Já jsem si po letech opět vyrazul vychutnat tento match do centra Prahy, na Staroměstské náměstí, kde se konají již nějký ten den přímé přenosy zápasů z fotbalového EURA 2008. Na náměstí stojí dvě obrazovky, ta velká má slušných 7x5 metrů a výborný obraz, ta menší je na tom o trochu hůře. Naposledy jsem byl aktivně fandit před čtyřmi roky, když se hrál zápas mezi námi a Řeckem, kde jsme si taktéž vybrali obrovský pohár smůly.


Dojmy ze zápasu s Tureckem se ale nedají přiliš srovnávat: poměrně slušně zaplněné náměstí bylo obsazeno z naprosté většiny cizinci a turisty a českých fanoušků dorazilo pramálo. To samozřejmě bylo cítit i na atmosféře a skandování, které se prakticky nekonalo. Pasivní turisté spíše koukali, popíjeli pivo a pravděpodobně ani nevěděli, kteří fotbalisté jsou ti naši. Pouze osamělé skupinky českých fandů čas od času zkusili rozjet nějaký ten pokřik, jejich snaha ale vždy brzy skončila. Celý obraz fanouškovské bídy ještě dotvořily již tradičně na zemi se povalující bezdomovci popíjející krabicové víno a jejich smradlaví čoklové. O poločase na pódium vedle obrazovky vystoupal Martin Dejdar a nesměle vyhlásil vítěze jakési soutěži o sadu dárku od sponzorů, načež opět bleskurychle zmizel kdesi v zákulisí.

Na druhý poločas jsem se přesunul do samého "kotle", přímo před obrazovku, kde přeci jenom nějaký ten český vlastenec byl. Paradoxně největší podporu ale vytrvale vytvářela skupinka asi 10 Vietnamců navlečených do českých dresů, s naší vlajkou a všudypřítomnými nafukovacími trubkami od Hyundaie. Poněkud smutné. Na vině byl také neuvěřitelně hlasitý zvuk linoucí se z reproduktorů vedle obrazovky, který spolehlivě přehlušil jakékoliv pokusy o kolektivní fandění. Asi největším vzrušením tak byl pravděpodobně okamžik, kdy někdo po našem druhém gólu zapálil římskou svíci a ke konci přidal ještě další ukázku efektivní fotbalové pyrotechniky.

Po smutném obratu na konci utkání a odpískání konce zápasu se nekonalo absolutně nic - všichni se v tichosti začali rozcházet domů. Snad jenom skupinka tureckých fanoušků zběsile skákala a skandovala "türkyie", za což si vysloužili pár opovržlivých pohledů od českých fanoušků. Cestou domů jsem byl svědkem už pouze několika rvaček a pár dotazů zvídavých turistů, jak že jsme to dopadli, nic zvláštního. EURO pro nás tedy skončilo opravdu brzy a já můžu zase na další 4 roky uložit svůj dres s desítkou na zádech hluboko do šatníku...

15.06.2008 | 20:44 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Quiksilver Wake Jam, Žluté lázně, Praha

Na tuhle akci jsem narazil čistě náhodou, zahlídnul jsem reklamu v novinách a celkem mě to zaujalo. Známá pražská pláž Žluté lázně nabízí ideální prostředí pro uspořádání podobného podniku a tak jsem dnes krátce po poledni vyrazil obhlídnout nějaké ty triky na Vltavě. Na Quiksilver Wake Jamu probíhal v několika kolech závod o nejlepšího wakeboardistu - závodnící se střídali v zhruba půlhodinových intervalech a každý měl za jedno kolo nějaké tři jízdy. Jelikož byl závodní úsek relativně krátký, stihli čeští i zahraniční borci udělat většinou tak tři čtyři triky a pak už se musel tažný člun opět otáčet.

Druhou hlavní náplní programu byla exhibice ve skateboardingu a BMX na malé U-rampě. Tohle mě ale moc nezaujalo, jelikož jsem stejné vystoupení Quiksilver teamu viděl již několikrát a je to víceméně pořád to samé (video). Kluci navíc dneska dost padali a publikum bylo poněkud vlažné. Další program už zahrnoval prakticky pouze několik stánků sponzorů, (horo)lezení na obrovskou plechovku Gamrbinusu a konzumaci klobás a piva. Na večerní koncert kapely Horkýže Slýže se mi čekat nechtělo, takže jsem pořídil pár fotek a jel pryč. Všechny fotky si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Nakonec tedy spíše zklamání...

P.S.: Jako bonus přidávám foto smíchovských romských spoluobčanů, kteří na Andělu předváděli své fotbalové umění. :-)












13.06.2008 | 14:31 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Další semestr na VŠE úspěšně za mnou

Svojí pouť za vysokoškolským titulem jsem zde na Game blogu již několikrát dokumentoval více či méně pozitivními příspěvky (i manuály) a tak nyní po skončení čtvrtého semestru opět přidám několik dojmů a seznam předmětů, které mě posledních pár měsíců zaměstnávaly, nebo spíše měly zaměstnávat. Tento semestr byl pravděpodobně nejtěžší během mého dvouletého působení na VŠE, přestože to tak ze začátku příliš nevypadalo. Kombinace několika náročných předmětů, které byly staženy ze dvou semestrů do jednoho a objem vyučované látky byl víceméně zachován vedla k nepříliš lichotivému hodnocení. Na stranu druhou, zatím jsem neztratil jediný kredit a všechny zkoušky udělal napoprvé, což se také o většině studentů říct nedá.

Zkouškové období by mi skončilo již zhruba před dvěma týdny, jelikož mě ale čekalo 7 zkoušek, musel jsem si to trochu natáhnout. Do školy jsem chodil v posledním měsíci prakticky obden, takže moc času na nic jiného nezbývalo. Přesto jsem trošku zariskoval, odložil poslední zkoušku do náhradního zkouškového a vyrazil na povedený výlet do Berlína. I ona poslední zkouška byla toto pondělí úspěšně zdolána a tak mě čekají už jenom téměř 4 úžasné měsíce volna a prázdnin. Na níže uvedeném obrázku je seznam a výsledky předmětů, které jsem absolvoval tento semestr, o každém z nich jsem se ještě trochu rozepsal.



Účetnictví

Dost náročný a dost nudný předmět, který vám poskytne v rekordně krátkém čase docela podrobný náhled do problematiky účtování. Na cvičeních se pracuje v týmech po 4 lidech a prakticky na každou hodinu máte nějaký úkol, případovou studii nebo test. Na mnohé z nich je potřeba příprava v řádu několika hodin. Jelikož jsme byly v týmu všichni z gymplů s nulovou zkušeností s účtem, občas jsme trošku bloudili. Díky skvělému učiteli na cvičení ale všechno probíhalo v uvolněné a kolegiální atmosféře. Závěrečný test pak byl lehce brutální kombinací příkladu zahrnujícím prakticky úplně všechny speciální účetní operace a postupy a 25 teoretických otázek k tomu. Účetnictví mě opravdu nezaujalo a jsem poměrně rád, že už se s touhle mechanickou činností nebudu muset příliš setkávat.

Angličtina pro ekonomy 4

S vidinou konečně té pravé angličtiny jsem si poprvé během studia zapsal rodilého mluvčího - Ira, který ale brzo odhalil že umí téměř plynně česky. Angličtina byla jedno velké zklamání, hodiny probíhaly víceméně formou monologu a interakce se studenty byla téměř nulová. Ono se to také špatně provádí, když je vás ve tříde 25. Za celý půlrok jsem se naučil zhruba tak 5 nových slovíček, což mi přijde poněkud smutné. Závěrečný test a ústní zkoušku jsem pojal stylem hop nebo trop - prostě jsem se na to ani nepodíval. V testu jsem nevěděl akorát pár ekonomických slovíček, u ústní zkoušky už jsem ale prodal svoje znalosti a výslednou známku vidíte o pár řádků výše...

Kvantitativní management

Informatický předmět s tajemným názvem. V zásadě se jedná o různé programovací algoritmy a postupy, optimalizaci výrobních plánů, teorie zásob, grafů a podobných věcí. Některá látka mi přišla docela zajímavá a užitečná, většina je ale až příliš teoretická a v praxi si to nedovedu moc představit. Cvičení probíhala převážně formou zápisu kódu do aplikace Lingo a následné optimalizace výsledků. Díky mojí přítomnosti na prakticky všech přednáškách a cvičeních jsem nakonec proplul i ústní zkouškou, přestože jsem si vytáhl jednu jedinou otázku, kterou jsem zaboha nechtěl (Stochastická poptávka). Hodně lidí ale tenhle předmět podcenilo a tak třetina lidí byla od zkoušky nemilosrdně vyhozena.

Databáze

Původní představa, že databáze sfouknu bez větší námahy se ukázala být značně lichá. Celý předmět se soustředí na práci se systémem Oracle, který je od mého "domovského" MySQL přeci jenom trochu odlišný. Náš vyučující byl pravděpodobně jeden z největších odborníků na Oracle v této republice, což ovšem bylo občas trochu na obtíž. Průběžné testy ze SQL syntaxe a datového modelování v PowerDesigneru pro mě nebyly větším problémem, ke zkoušce jsem odcházel víceméně s plným počtem bodů. Tam mě ale onen profesor hezky podusil a nakonec jsem si tedy odnesl lehce zklamán dvojku. Praxe je jedna věc, ale teoretické věci jako referenční integrity, triggery nebo CDM modelování je věc jiná...

Bezpečnost informací v internetu


Na jednu stranu velice zajímavý předmět, na stranu druhou neuvěřitelná nuda. Bezpečnost na internetu mě bavila dokavaď jsme se nedostali ke kryptologii - tady jsem absolutně ztratil zájem a motivaci. Všechny ty bezpečnostní šifry a algoritmy mi přišly strašně nezajímavé a hlavně příliš komplikované a zbytečné na pochopení. Pokud bych ale tuto část předmětu přeskočil, jedná se o celkem zajímavou látku (rootkity, unix, kernel, typy ddos, teorie zálohování atd), která se dá i v praxi relativně dobře využít. Výsledný test pak byl poněkud fraškou, když téměř každý lehce okatě opisoval z taháku - i já jsem se částečně  snížil k této nekalé praktice, protože šrotit se nazpaměť šifry RSA nebo Diffie-Helman se mi opravdu nechtělo.


Tvorba webových stránek a aplikací

Pro mě totální dávačka, kde jsem se byl podívat na zhruba 2 cvičení z 26 možných. Na prvním cvičení jsme se měli představit a říct, jaké máme zkušenosti s tvorbou webů. Když jsem řekl, že se tím víceméně živím a weby tvořím od 14 let, přítomný doktorand lehce znejistěl. Naštěstí pro něj jsem se tam již pak příliš nevyskytoval takže jsem ho ani nezatěžoval nějakými dotazy nebo oponenturou k jeho názorům. Přednášky měl pod palcem uznávaný guru Jirka Kosek, který se opravdu vyzná a látku prý umí dobře vysvětlit. Během semestru bylo potřeba odevzdat dva weby, jeden v HTML (100 bodů ze 100) a druhý v PHP/SQL (opět plná palba), dohromady mi to zabralo zhruba 4 hodiny. Prakticky jsem jenom vyhrabal nějaké starší projekty a trošku oprášil jejich kód. Na závěrečný test jsem šel opět prakticky bez přípravy, k otázce "co by nemělo chybět na každém webu" napsal "počítadlo návštěv", přidal smajlíka a šel domů. :-)

Statistika

Alfa a omega studia na VŠE, předmět před kterým se všichni pokorně klaní a přednášky, na kterých je téměř vždycky plno. Statistika je hodně zajímavá věc, bohužel zde opět dochází k šílenému nedostatku času a přečtení/pochopení přibližně 1200 stránek z doporučených knih je dost nereálné. Na cvičeních se absolutně nestíhá probrat všechno potřebné a tak je třeba řešit přípravu na závěrečný test samostudiem. Spousta lidí opakuje statistiky i na třikrát a dostat jedničku je opravdu obtížné. Já už jsem se o tomto předmětu letmo zmiňoval, mám to úspěšně za sebou, ale bylo to doslova o chlup.

10.06.2008 | 12:52 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Účet u mBank, několik prvních zkušeností

mbankZhruba před měsícem jsem se konečně rozhoupal a přes internet objednal bankovní účet u mBank. Tahle společnost nabídla na přelomu roku něco revolučního, účet kompletně bez poplatků a navíc s velice zajímavým úročením. Jelikož ale už nějaké ty bankovní konta mám, nijak jsem na zřízení "pokusného" accountu u mBank nespěchal, navíc bylo podle prvních zpráv potřeba doladit ještě celkem dost chybiček. Teď již ale mám přibližně měsíční zkušenosti, a tak se zde zmíním o několika dojmech.


Mottem mBank je hláška ve smyslu "nechoďtě za námi, mi přijdeme k vám". To opravdu platí - zřízení účtu probíhá čistě elektronicky vyplněním několika formulářů na internetu. V relativně krátkém intervalu následuje telefonát od operátora mBank, potvrzení všech údajů a sjednání schůzky, na které se podepíší smlouvy a předají informace k účtu. Tak se opravdu ve sjednaném termínu během zhruba jednoho týdne stalo, nemusel jsem absolutně nikam chodit nebo volat, poslíček dorazil až ke mě domu a za 5 minut bylo všechno vyřízeno. Příjemné.

V aktivačním balíčku máte dočasné přihlašovací údaje, které slouží k prvnímu přihlášení do aplikace internetového bankovnictví. Po změně hesla se vám vygeneruje i nové identifikační číslo, což je lehce otravné a zavádějící - preferoval bych zachování toho původního. Zhruba po dalším týdnu dorazila doporučenou zásilkou platební karta VISA Electron s nepříliš povedeným modrým designem a obrázkem delfína. Jedná se o klasickou "měkkou" elektronku, v dnešní době bych již ocenil spíše embosovanou kartu, ale co naplat.

Samotné rozhraní internetového bankovnictví mBank je poměrně přehledné, rychlé a také trošku nudné. Jelikož se jedná původně o polskou společnost, překlad některých položek je lehce nepovedený a systém ovládání poněkud jiný, než jsme zvyklí v českých podmínkách. Tak například pokud chcete někomu poslat peníze, musíte nejdřív vytvořit šablonu, tu si uložit a teprve pak ji znovu vyvolat a "aktivovat", tudíž odeslat peníze. Dále mě lehce zarazil fakt, že číslo účtu používá hnusné, dlouhé předčíslí (opět polská záležitost). Všechny transakce se potvrzují kódem zasílaným ve formě SMS na váš mobilní telefon.

Šikovná je možnost volně přelévat peníze mezi standardním účtem (mKonto) a spořícím účtem (eMax), kde je sympatické úročení 3,5 procenta (od toho se ale ještě pochopitelně strhává daň). Pokud máte tedy na účtu nějaké vyšší částky, je rozumné mít většinu na účtu eMax a pouze nezbytné prostředky ponechat s nižším úročením. Snadno tak předejdete problémem například v případě krádeže platební karty, jelikož účty nejsou spojeny. Co se poplatků týče, neplatí se opravdu za nic, mBanka ale bohužel nabízí pouze základní funkce a možnosti plateb, například převody do zahraničí nejsou vůbec podporovány.

Pokud hledáte levný bankovní účet bez zbytečných funkcí navíc, mBank je pravděpodobně dobrou volbou. Tři výběry z jakéhokoliv bankomatu v ČR zdarma za měsíc by měly stačit a platit kartou také není problém. Sympatické úročení dělá z účtu eMax jeden z nejlepších spořících produktů na trhu. Náročnějším uživatelům bych přesto doporučil mBank pouze jako alternativu k "plnohodnotnému" účtu u některé z renomovanějších bank, přestože dost možná trpíte na konci každého měsíce při pohledu na nepříjemně vysoké a zbytečné poplatky.

Ještě jedna poznámka nakonec. Tohoto faktu si je absolutní většina zákazníků mBank nevědoma a pravděpodobně se jedná o hlavní zdroj příjmů celé banky. Při cestování do zahraničí máte sice všechny výběry z bankomatů zdarma, stejně tak s placením není problém, ale kurzy nastavené mBank jsou opravdu nechutně a co víc, z každé neeurové transakce jsou vám strhnuta 2% z celkové částky. Tento fakt není nikde uveden a přijdete na něj pravděpodobně až při rozhořčeném pročítání stavu vašeho konta. Při cestování do zahraničí vřele doporučuji nechat kartu mBank doma, jinak vás to přijde docela draho...

07.06.2008 | 08:34 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Street Show, Berlin

Během pobytu v Berlíně jsem natočil i několik videí a tady je jedno z nich. Jednalo se o jakési vystoupení skupiny asi šesti chlapíků, které opravdu stálo za to. Bohužel jsme nestihli začátek a natočil jsem jenom posledních pár minut, ale celá show byla jednoduše úžasná. Největší část videa zabírají taneční kreace jakéhosi pohublého mladíka. Asi nejlepším prvkem byly triky na skateboardu, které předváděl zcela neuvěřitelný, snad 50-letý skater (je vidět chvilku na konci).


Jelikož jsem se dříve o skateboarding trochu zajímal tak jsem viděl už hodně dobrých triků, ale tohle bylo něco výjimečného, nejen vzhledem k jeho věku. Dále se konal také nějaký breakdance a další frajeřinky. Mírně nepříjemné bylo neustále obcházení lidí a žebrání peněz (na chvíli se mi dokonce snažili zablokovat foťák), ale to už asi k takovým akcím patří. Nakonec mě ještě překvapilo, když mi moje kamarádka zcela nezávisle říkala, že na stejném místě asi před měsícem viděla přesně toto vystoupení - pánové z toho asi mají slušné živobytí, na YouTube je podobných videií také plno...

03.06.2008 | 21:21 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

Berlin Trip - prodloužený víkend v německé metropoli

Zkouškové období většiny studentů pravděpodobně není příliš příjemným časem. I já jsem strávil pěkných pár dnů učením, ale zároveň si to všechno zkouším maximálně užívat. A tak jsem si lehce riskantně posunul poslední zkoušku do náhradního zkouškového a s partou kamárádů vyrazil na 4 dny do Berlína.

kostel na Alexanderplatz


Berlín je pro Pražany pravděpodobně nejrychleji dostupná evropská metropole - autem jsme tam dorazili za nějakých 5 hodin i s přestávkami na benzínkách a odpočívadlech, pokud máte rychlé auto, můžete to na německých dálnicích rozpálit ještě rychleji a výsledný čas stlačit na nějaké 4 hodiny. Nezbytnou výbavou byla GPS navigace, takže jsme celou cestu urazili bez nejmenšího bloudění (což se nedá říct o mojí poslední návštěvě Berlína s mapou v ruce).

Fernseherturm aneb Berlínská věž



prodejci vojenských uniform, čepic a plynových masek číhají na každém rohu


Cílem naší cesty byla vysokoškolská kolej známé Humboldt Universität, kde studuje v programu Erasmus jeden kamarád, kterého jsme vlastně jeli navštívit. Nutno říct, že v pěti lidech v jednom pokoji to občas vypadalo jako na ukrajinské stavební buňce, na koleji jsme ale stejně jenom spali, takže to nebylo tak hrozné. Mimochodem, porovnání s českými kolejemi je dost šokující: zcela nový nábytek, pokoj zhruba 3x větší než ty české, 2 umyvadla, vana a sprcha v koupelně a kompletně vybavená kuchyně s mrazákem a dvěma ledničkami.

archeologické muzeum



Berlin Opera


Během prodlouženého víkendu jsme stačili obejít všechny důležité památky hlavního města Německa, navštívit 2 povedené party, posedět na umělé pláži, užít si výborné barbecue nebo třeba vychutnat úžasné míchané koktejly v jednom z nespočtu barů. Prostě dovolená jak se patří. Do toho všeho se nám udělalo možná až moc dobré počasí: prakticky celý pobyt bylo kolem 32°C a azurové nebe bez jediného mráčku. Čtyři litry vody na člověka za den je takový reálný odhad naší konzumace tekutin, pokud tedy nezahrnuju alkohol.

Potsdamer Platz



zbytky berlínské zdi


Jelikož jsme nebydleli úplně v centru, strávili jsme dost času přepravováním se (a často také lehkým blouděním) po městě, jež funguje díky systému mírně komplikované městské hromadné dopravy - plánek MHD se celkem podobá Londýnu, takže člověk se ve všech těch S-Bahnech, U-Bahnech a dalších spojích snadno ztratí. Navíc v 6 ráno není zrovna dopravní špička a na nějakou tu tramvaj si člověk musí chvilku počkat. :)

monumentální pomník obětem holokaustu


Brandenburger Tor


Můj cíl nakoupit nějaké to oblečení, pár dárečků a také sladkostí moc nevyšel: pár obchodů jsme sice navštívili, ale nebyl příliš čas detailněji zkoumat to nejlepší zboží, a tak jsem si zpátky kromě 300g bonbonů Haribo nepřivezl vlastně vůbec nic. Plán, že půjdeme nakoupit v neděli při cestě zpátky ztroskotal na faktu, že v Německu je ze zákona zákázáno prodávat v neděli a tak byly všechny obchody zavřené.

Reichstag / Bundestag


... a famózní prosklená kopule na jeho střeše


Cenové porovnání Německa a České republiky je lehce šokující: téměř všechno je již v Německu levnější, alespoň tedy v supermarketech. Nějaký ten Lidl, Plus nebo Aldi jsou v Berlíně opravdu na každém rohu, takže s nákupy není problém. Mléko, máslo, sladkosti, drogerie, oblečení, kosmetika, obuv a mnoho dalšího je v Německu prostě levnější než u nás. Pokud nakupujete v nějakém menším obchůdku na ulici, jsou ceny většinou o něco vyšší a třeba maso také vyjde o něco dráž, ale celkově to všechno vyjde stejně nebo levněji. Poněkud šokující skutečnost, když si uvědomíte, že Němci berou přibližně 4x tolik peněz co my.

Checkpoint Charlie


Díky přitomnosti člověka který žije v Berlíně již nějaký ten čas, jsme také měli příležitost vidět skutečnou stránku tohoto města, ne pouze nablýskané turistické atrakce a památky postavené k obírání návštěvníků. Hlavně noční Berlín je poměrně zajímavý zážitek, o kterém se asi v Lonely Planet nedozvíte: bandy pubertálních výrostků a další omladiny potulujících se s flaškou lahvového piva v ruce po městě do časných ranních hodin a dělající bordel srovnatelný s britskými turisty v Praze. O nějaké to rozbité sklo nebo bordel na zemi není nouze. Šokoval mě také rozdíl mezí východním a západním Berlínem, i mnoho let po pádu berlínské zdi je to více než markantní.

Hauptbahnhof


Nejdivnější je asi fakt, že konzumace alkoholu je povolená i v MHD a to se také ve velkém skutečně děje - když jsem poprvé nastupoval do tramvaje s flaškou Gamrbinusu v ruce, připadal jsem si poněkud divně, ale během jedné cesty mi bylo jasné, že jsem ještě ten slušnější pasažér. Za tímto zvláštním zvykem stojí relativně vysoké ceny alkoholu v barech a klubech, třetinku piva většinou koupíte za 3 Eura, zatímco jeden "lahváč" (dvanáctka) se dá sehnat za nějakých 30 centů. Noční vysedávání na ulicích a nasávání alkoholu je zcela běžné.

Bellevue - sídlo německého prezidenta


Co se národnostního složení týče, i tady Berlín překvapil. O tom, že je město okupováno Turky ví téměř každý. Mnohem častěji jsme ale naráželi na jinou národnost, a sice Poláky. Vypadá to, že polští občané začali okupovat všechno na západ od nich, jelikož hodně podobná situace už je několik let v Anglii a jak jsem nyní zjistil Německo není výjimkou. Zní to zvláštně, ale měli jsme pomalu problém narazit na pravého "echt" Němce. S jazyky většinou není problém, kromě němčiny se celkem dobře domluvíte i anglicky, i když občas také člověk narazí na nějakého negramotu.


pohled na Berlín z vyhlídky na náměstí Grosser Stern (2x)


Během 4 dnů jsem nafotil pěkných pár set fotek, necelých 200 z nich jsem nahrál do této galerie, pár vybraných snímků můžete vidět i mezi jednotlivými odstavci tohoto článku. Celkově se mi tahle akce opravu líbila, všichni jsme si to maximálně užili a před koncem tohoto semestru se jednalo o parádní oddych a poslední přípravu před odletem za velkou louži.

28.05.2008 | 22:47 | kategorie: Osobní | Hannes | trvalý odkaz

První letošní koupání - jezero Lhota

Stále probíhající zkouškové období je většinou časem, kdy člověk akorát od rána do večera sedí v knihách a pročítá nekonečné množství materiálů, skript a výpisků, aby zazářil (nebo spíše prošel) na jediném pokusu u zkoušky (na VŠE bohužel nemáme 3 pokusy jako všichni ostatní šťastlivci). Přestože jsem měl jednu zkoušku včera a další mě čeká zítra, našel jsem si dneska čas na trošku relaxace a s partou kamarádů vyrazil kousek za Prahu na přírodní koupaliště Lhota.

lhota


Tahle populární destinace je v létě narvaná k prasknutí vodychtivými Pražany, dnes to naštěstí nebylo tak hrozné. Přestože podle předpovědi mělo být nějakých 30 stupňů, ve skutečnosti bylo sotva 25°C, navíc lehce zataženo a voda teplotou připomínala Vltavu v zimních měsících (na druhou stranu byla křišťálově průzračná). Většina přítomných se tedy jenom válela na písčité pláži, my jsme si šli i na chvíli zaplavat, když už jsme se sem táhli. Pohodová atmosféra a odpočinek na pláži s kelímkem piva v ruce mě řádně navnadily na letní měsíce a už se opravdu těším na to pravé léto a teplou vodu.

Nakonec ještě malý video bonus alias blbnutí na parkovišti:


eXTReMe Tracker