Přestože jsem Bratislavou už několikrát projížděl, nikdy jsem se v hlavním městě Slovenska nezdržel na noc a tak bylo na čase tenhle nedostatek napravit. Od nápadu k provedení neuběhlo moc času a tak jsme v pátek odpoledne v pěti lidech již seděli v autě a uháněli si to směrem na východ. Jeden kamarád shodou okolností chodí se slečnou z Bratislavy, takže jsme měli zajištěno i ubytování a o příjemné průvodkyně také nebyla nouze.

D1 nezklamala

pohled na kolej zvenku - dům hrůzy
Cestou do Brna opět nezklamala dálnice D1, kde jsme se asi na hodinu zasekli v šílené mnohakilometrové koloně. Do Bratislavy jsme tedy dorazili celkem pozdě, navíc jsme ještě trošku bloudili po městě, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Ubytování jsme měli domluvené na kolejích jedné z bratislavských univerzit. Když jsme tu budovu viděli, naše nálada rázně poklesla, protože ona budova zvenku připomínala asi nejvíce vybydlený panelák kdesi v Chánově.

naše parádní pokoje - kuchyně

obchod se vším důležitým přímo na koleji, tak to má být :)
Po vyřízení potřebných náležitostí jsme ale zůstali téměř v šoku - v kontrastu s celou kolejí jsme dostali dva naprosto perfektní apartmány, které předčily kdejaký hotel, ve kterém jsem v minulosti spal. Později jsme se dozvěděli, že jsme díky nějakým známostem dostali protekční pokoje ředitele kolejí. Nemělo to chybu - tři místnosti, plně vybavená kuchyně, všechno nové, koupelna, kabelová televize atd. Náš plán ale byl stejně jasný, na kolejích jsme pouze přespávali a celý den trávili někde jinde, takže bysme asi snesli i "klasickou" kolejní buňku. Ale potěší to.

Bratislavský hrad z nábřeží Dunaje

originální most s rozhlednou, pýcha komunismu
V pátek večer jsme se vydali na oslavu narozenin jedné z kamarádek - během večera jsme prošli asi 3 podniky, holky nám jako návštěvníkům koupily pár panáků tequilly a bylo všeobecně veselo. Přestože nám většina lidí trvrdila, že v Bratislavě je poměrně dost revizorů i v noci, vydali jsme se zpátky na kolej hezky načerno, bez lístků, protože v Blavě funguje jakýsi zvláštní příplatek za použití nočních spojů (44 Sk za 1 lístek), a to se nám platit nechtělo. Naštěstí všechno dobře dopadlo a nikdo nás nechytil.

Slovenské národní divadlo

historické centrum města
Sobota byla ve znamení turistiky. Bohužel, potvrdilo se to, co mi tvrdilo hodně známých: Bratislava nemá moc co nabídnout a jedná se o veskrze ošklivé město s minimem turistických lákadel. Prošli jsme si celkem pěkné historické centrum města, prohlédli originální Nový most přes Dunaj, vylezli na Bratislavský hrad (který byl ale zavřený kvůli rekonstrukci) a výlet zakončili u památníku postaveného u příležitosti vysvobození Bratislavy ruskými vojsky. Přestože tohle místo naskýtalo pěkný výhled na celé město, kvůli nelidské zimě jsme se dlouho nezdrželi a den zakončili v jedné z vyhlášených restaurací, kterou nám slovenské holky doporučily: přestože se jednalo o poněkud dražší podnik, podobné obžérství už jsem dlouho nezažil a většina z nás donesené megaporce ani nesnědla.

tady bydlí pan prezident...

gotcha!
Večer už jsme pouze nakoupili nějaké to víno a pivo a odpočívali po náročném dni (a večeři) na koleji. Náš pokoj v osmém patře poskytoval z balkonu dobrý výhled na celý vysokoškolský areál, který byl oproti českým kolejím neobvykle živý - i pozdě v noci byla všude spousta lidí, kteří si užívali víkendový odpočinek od studování. My jsme se ještě něco po půlnoci vydaly do klubu umístěného přímo na kolejích, ale zrovna se tam konal koncert jakési srbské kapely, která nám hudebně zrovna příliš nesedla, takže jsme se po přibližně 30 minutách blbnutí na parketu odebrali zpátky na pokoje.

výhled na město a hrad

Slavín - pomník k příležitosti osvobození země ruskými vojsky
Neděle už byla ryze odpočinková, původní plán jít do zoo jaksi padnul kvůli vybité baterii v autě, takže jsme řešili spíš jak se dostat domů, než kolik mají v Bratislavě bílých tygrů. Naše slovenské děvočky nás vybavili porcí řízků a koláčem na cestu, což jsme doplnili ještě o rychlý oběd a prohlídku města v Brně a za nějaké 4 hodiny bezproblémové cesty po dálnici už jsme byli zase zpátky doma v Praze. Bratislava mě sice příliš nenadchla, navíc tam je nehorázně draho, ale díky skvělé společnosti jsme si to stejně všichni parádně užili...