CZHANNES.COM: Úspěšný Blog | Hannes web | Creta web | Game blog
online čtenářů: 3
celkem článků: 2282
celkem komentářů: 11853
[?] nových článků: 0
 Weblog o počítačových hrách, internetu, software, hardware a dalších zajímavostech [by Hannes] admin
24.06.2007 | 00:24 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Den bez deště? Ne v Raincouveru

Počasí ve Vancouveru je šílené. Doslova. Představte si Anglii, přidejte pár dalších divných míst co se počasí týče a možná dostanete přibližnou představu o Vancouveru. Sledovat předpověd v televizi je zbytečné – téměř nikdy nevyjde, a to ani na následující den. Každá televize spolu s předpovědí uvádí procentuální pravděpodobnost předpovědi na další dny – a ta se téměř výhradně pohybuje pod 50%, což znamená, že to buď vyjde nebo (spíše) ne.

 

A skutečně to tak funguje – jestliže na zítřek předpovídají slunečno a horko, nikdo se nebude divit jestli bude pršet a bude pěkná zima. Přesně to se stalo s mým příletem do Vancouveru: na internetu jsem si zjistil 28°C a sluníčko a podle toho se taky obléknul. Když jsem přijel, teploměr na letišti ukazoval 17°C a jemně pršelo. Úžasné. Nejen kvůli tomu je Raincouver jedna z přezdívek pro tohle město. Poměrně výstižné.

 


Kanaďané milují svojí zemi a dávají to všude najevo...


Co je důvodem takto mizerných předpovědí počasí a proměnlivého počasí? Jednoduché, místní klima. Vancouver je z poloviny obklopen oceánem a z té druhé třítisícimetrovými horami. Mořská bríza nebo vichřice z Rocky Mountains se střídají stejně tak pravidelně jako tu zapadá a vychází slunce, takže je opravdu těžké tipnout jak bude. Kromě toho může být na jednom konci města úplně jinak než na tom druhém. V novinách, které čtu každé ráno cestou do školy jsem dokonce jednou viděl pravděpodobnost 0%. Opravdu užitečný servis čtenářům, Zákopčaník by asi rychle změnil svoje slunce v duši...

 


vancouverský přístav a druhá část města na protějším břehu


Prvních pár dní ve Vancouveru jsem toho moc nedělal. Byl jsem totiž obrovsky unavený po oné dlouhé cestě a hlavně následkem jet lagu. Těch 9 hodin se zdá jako nic, ale ve skutečnosti je to pro organismus docela drsná změna a mě osobně trvalo asi 4 nebo 5 dní, než jsem si tak nějak zvyknul. Možná i kvůli tomu jsem asi do středy měl horečku, nepříjemnou bolest hlavy a celkově jsem se cítil mizerně. Pak jsem se zeptal Mug jestli nemá na tohle nějaké prášky, spolknul dvě pilulky něčeho (protože moje vlatní prášky nějak neúčinkovaly) a šel spát (asi v 9 večer). Druhý den ráno byl jako malý zázrak: naprosto svěží pocit, žádná bolest hlavy, krku, nic. Paráda.

 

Čtvrtek byl také asi první den, kdy bylo ráno hezky. Ostatní dny bylo buď hodně nebo hnusně, pršelo a vůbec. Díky prvnímu slunečnému dnu a hlavně dočasně vyléčené únavě jsem si konečně mohl pořádně prohlédnout celý Vancouver ze SkyTrainu cestou do školy. Nádhera, jestli si za ten měsíc někdy sednu a bude zrovna hezky, tak určitě natočím nějaké video. Ony domečky přecházející v supermoderní mrakodrapy s parky a zelení všude kolem jsou prostě úchvatné.

 


Canada Place... čisté, moderní, zelené, úžasné


Co se týče školy, nemůžu si stěžovat. Po prvním dni, kdy se konala ona informační session a psaní testů jsme v úterý měli dorazit do jednoho z kampusů ILSC, kde nás seznámili s tím co pro nás vybrali, jakou úroveň a typ kurzu. Poté se většina studentů opět přesunula do nějaké jiné budovy. K mému potěšení mě obě moje volby vyšly – sice jsem nebyl vůbec v seznamu a museli jsme to trošku řešit, ale nakonec mě někde našli a oznámili že moje Communication a Grammar Class mi byly opravdu přiděleny. Co mě udělalo ještě větší radost, byla úroveň, do které jsem byl zařazen. Advanced A1. To nejvyšší co škola nabízí asi z 8 levelů. Asi už něco málo anglicky umím a přestože to možná bude znít trošku namyšleně, jsem na to opravdu hrdý. :-) Moje rodinka mi taky říkala, že mi mluvení jde velice dobře. Potěší to.

 


park na okraji jedné z nejrušnějších ulic ve městě


První tříhodinnová Communication Class od 9 hodin ráno byla povedená. Sonja, která nás učí, je neuvěřitelně sympatická ženská, vždy s úsměvem na rtech a vždy ochotná pomoci. Vůbec, personál ve škole je naprosto profesionální. Všichni velice přátelští, trpěliví a příjemní. Jako jedna z mála je Sonja rodilý „Vancouverit“ – hodně ostatních učitelů buď pochází z jiných zemí nebo mají alespoň mezinárodní kořeny. Což asi není problém, ale já jsem byl šťastný za rodilého Kanaďana. Celý systém školy funguje opravdu výborně. Každý větší (rozuměj početnější v množství studentů ILSC) stát (v případě Evropy kontinent) má přidělený vlastního Counsellera. To je osoba, která vám je vždycky připravená poradit, pomoci nebo vás odkázat na někoho dalšího.

 

Co se týče skladby studentů, je to pro Evropana trošku šok. Asiaté přebírají kontrolu nad světem. Řekl bych že tak 70% studentů v ILSC jsou šikmoocí přátelé z východu – hlavně Korejci, Japonci, Tchajwanci a taky pár Číňanů. Všichni jsou nechutně bohatí a zůstávají zde na neuvěřitelné dlouhé kurzy (včera jsem mluvil s holkou co tu studuje 2 roky, což je při ceně školného 45 tisíc / měsic už celkem znát, ale asi ne pro ně). Dál je tady obrovské množství Brazilců, docela dost Mexičanů a Kolubijců. No a pak pár nás, Evropanů, zastoupených hlavně Německem.

 


vyhlídková restaurace Cloud9 (s vyhlídkovými cenami)


Zajímavostí Vancouveru je, že je to opravdu mezinárodní město. Ani po zavření dveří školy se žlutých obličejů na každém kroků nezbavíte – Asiaté tu totiž také bydlí, skupují pozemky, investují. A to docela ve velkém, Sonja říkala něco o 30%. Není ale problém potkat Inda, Itala nebo třeba Argentince – ve Vancouveru je 27 minoritních národnostních skupin v počtu větším než 13 tisíc lidí. Jestli máme v Praze 4 nebo 5 takových skupin tak je to asi moc. I díky tomu můžete každý den slyšet totálně odlišné přízvuky Angličtiny, což je jedině dobré. Angličtina rodilých Kanaďanů je k mému překvapení docela čistá a podobná té Britské a tak se nemusíte bát, že byste slyšeli ono nechytatelné mumlání, které někdy produkují hlavně černoši v Americe.

 


Downtown, v pozadí zasněžené hory


Co se týče látky probrané v dopoledním kurzu ve škole, zaměřili jsme se hlavně na představování a diskutování o rozdílech v jednotlivých národnostech a kulturách. Na tuhle diskuzi jsem navazovali víceméně během celého týdne, protože to bylo hodně zajímavé a vtipné srovnávání. Hlavně Korea, která je u nás zastoupena třemi studenty, je extrémně odlišná od zbytku světa. Víte třeba, že když vám učitel v korejské škole rozdává nějaký test nebo papír, musíte ho vždycky přijmout oběma rukama a pak se uklonit? Jinak riskujete nepříjemné kázeňské problémy srovnatelné s třídními důtkami u nás. Celkově je Korea neuvěřitelně zdvořilá země.

 


nové obchodně-kancelářské centrum stavěné kompletně na vodě


Jelikož mám zaplacenou polopenzi, vydal jsem se v polední přestávce někam na oběd. Naprostá většina studentů má zaplacenou penzi a upřímně i to přišlo celkem divné, protože jsem nikde v informacích školy možnost polopenze ani nenašel. Dost možná nějaký kiks ze strany Student Agency. Kolem školy je ale opravdu hodně retaurací a rychlých občerstvení, takže to nebude až takový problém. První den jsem se vydal s Lennym, což je 25 letý sympatický Korejec, do korejské restaurace. On se cítil jako doma, já se cítil jako Alenka v říši divů protože jsem nerozuměl ani jednomu slovu v korejském menu. Nakonec to ale nebyl problém a oba dva jsme si dali Sushi Combo – celé menu nejrůznějších druhů sushi s pitím a jakýmsi zeleninovým salátem. Bylo to vlastně poprvé v mém životě, kdy jsem měl pravé, ručně dělané sushi se vším co k tomu patří. Ze začátku jsem trošku zápasil s čínskými hůlkami, což vyvolávalo mnoho úsměvů na Lennyho tváři, ale nějak jsem to zvádnul (zkuste si schválně doma nabrat natrouhanou mrkev dvěma kousky dřeva :)). A chutnalo to opravdu výborně, ani jsem to nemohl všechno sníst. Za dvě stovky výborná nabídka, u nás bych se asi za shodné jídlo nedoplatil.

 


McDonald is everywhere...


Odpolední hodinka a půl gramatiky už tak cool nebyla. Vlastně byla, ale probíraná látka byla bohužel na poměrně nízké úrovni, protože se jedná o kurz smíchaný ze všech možných převážně intermediate úrovní. Jasně, párkrát jsem se taky nachytal a učitel byl úžasný, ale nemá cenu studovat něco co už z větší části vím za ty peníze, co jsem zaplatil. Hned odpoledne jsem si proto změnil třídu na Academic Vocabulary Preparation, což je opravdu hardcore kurz zaměřený na slovní zásobu. Líbil se mi ale mnohem víc, takže v něm už zůstanu, přestože dostáváme denně pěkně dlouhé úkoly a další bonusovou práci, která je ale jedině dobrá pro zlepšení cizího jazyka...


22.06.2007 | 06:21 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

První dojmy z města na druhém konci světa

Začátek mého měsíčního pobytu v Kanadě byl tedy docela slušný. Žádné velké komplikace, „pouze“ hodinové spoždění a na první pohled docela příjemná. Všichni víme, že usuzovat podle prvních dojmů je často poněkud ošemetné, a tak se nyní podíváme na několik dalších dní ve Vancouveru, které následovaly bezprostředně po mém příletu do tohoto dvoumilionového města na západním konci Kanady.

 

Jak jsem psal minule, domek mojí hostitelské rodiny vypadal velice stylově. Když jsem dostal trošku víc času na jeho prozkoumání, zjistil jsem že je ve skutečnosti více než slušný. Suterén je vyhrazen víceméně pro mě, je tady koupelna, prádelna, jakýsi špajz, můj pokoj a ona plazmová televize u které je ještě gauč. Přízemí patří víceméně celé rodince: obývací pokoj, kuchyň a dva pokoje pro každé z dětí. V prvním patře pak bydlí rodiče – osobně jsem tam ale ještě nebyl a asi se tam ani nedostanu, nemám ani důvod.

 



Netrvalo dlouho a poznal jsem že moje rodinka asi nebude tak úplně chudá – už jenom ony dvě televize, velice dobře zařízená kuchyně s neuvěřitelnou ledničkou odhadem tak za 50 tisíc a tak podobně. Kožené sedačky jsou nutností. Nejzajímavější jsou ale asi právě ony dětské pokoje – každý zcela jiný ale oba dva naprosto úžasné, nabarvené ve veselých barvách s obrovským množstvím různé výzdoby. Neznám mnoho dětí, kteří by měli v patrové posteli zabudovanou docela velikou LCD televizi a XboX 360. Když osmiletý Mateo vytáhnul jeden z nejnovějších modelů telefonu od Motoroly a zavolal nějakému svému asi podobně starému kamarádovi, bylo mi to trošku podezřelé. Ale co, jiná země, jiné mravy. Člověk by si myslel, že takové děti musí být téměř nutně rozmazlené a otravné – kupodivu byl opak pravdou, obě dvě děcka jsou velice dobře vychovaná, slušná a víceméně skromná. Mají prostě akorát trošku lepší podmínky pro žití než 99% běžných dítek. Kromě 4 členů rodiny s náma bydlí ještě pejsek-štěnáťko Lula a pěkně vypasená kočka Freezy.




Abych se dostal zpátky k mému příjezdu – po krátké diskuzi mě Mike vzal na menší projížďku Vancouverem. Bylo ale už asi 11 hodin večer a já byl neuvěřitelně unavený. Přeci jenom oněch 30 hodin bez spánku na vás zanechá nějaké ty stopy. Nedalo se ale nic dělat, a tak jsme sedli do jakéhosi novějšího a krapet luxusnějšího Volkswagenu a vyrazili směrem k centru Vancouveru. Někdo mi přeci musel ukázat, jak se za necelých 7 hodin dostanu do školy, a tohle byla tak trochu poslední šance.


Abych vás uvedl trošku do obrazu: Vancouver je neobyčejně veliké město. Je to způsobeno mnoha důvody, hlavně ale oněmi rodinnými domky místo nějakých paneláků nebo patrových domů. K tomu spousta zeleně a parků a plocha města roste do neuvěřitelných rozměrů. Neustálým přistavováním nových budov se tohle místo stále roztahuje a vznikají stále nové a nové čtvrtě, předměstí a satelitní městečka. Z New Wesmisteru kde bydlím já do Downtownu (centrum) je to nějakých 25 kilometrů. A to už je celkem dost. A to nemluvím třeba o West Vancouveru, který se dokonce rozkládá na druhé straně oceánu, ale pořád se počítá jako součást jednoho města.

 

velice populární způsob dopravy ve městě. V pozadí West Vancouver a Rocky Mountains.

Během asi hodinové projížďky jsem byl seznámen s nejdůležitějšími místy veřejné dopravy a také polohou mojí školy. Celá jízda trvala asi hodinu a vlastně celou dobu jsme s Mikem něco probírali, zjišťovali informace o zemi toho druhého a tak podobně. Pohodová diskuze a myslím že také docela pozitiviní první dojem, což je poměrně důležité když někde hodláte zůstat 1 měsíc. Během naší konverzace jsem také zjistil důvod onoho luxusního zařízení rodinného domku: Mike pracuje jako zástupce šéfa jakési menší banky specializující se na obchodování s akciemi – takže je celkem jasné, že nebere zrovna málo peněz. Good for me. :)

 

Když jsem se tedy asi v 0.30 dostal zpátky do své nové postele, nemusel jsem si ani moc lehat a okamžitě jsem vytuhnul. Zvlášť s vědomím, že budete za necelých 6 hodin zase vstávat se usíná opravdu rychle.

 

první společná fotka na rychlé prohlídce Vancouveru


První den jsme museli být ve škole v 7.30. ILSC je typ školy, která je velice striktní a nekompromisní. Již v uvítacím dopise jsme tedy byli varováni, že kdo přijde o víc jak 30 minut později nebude zapsán ke studiu a bude muset několik dní počkat a zaplatit jakýsi poplatek za pozdní zápis. I proto jsem vyrazil asi v 6.30 z domu, přestože cesta měla trvat jenom 45 minut. Nakonec se to ukázalo jako více než rozumné rozhodnutí, protože cesta trvala přesně onu hodinu.

 

Abych se každý den dostal do školy, musím urazit docela slušnou štreku. Tak zaprvé, cesta na autobusovou zastávku. Ta naštěstí není příliš daleko, tak 500 metrů. Pak asi 3 zastávky autobusem na SkyTrain. Tahle část se dá zvládnout i pěšky, ale je to samozřejmě mnohem pomalejší. Pak následuje asi 40 minut ve SkyTrainu a jsem v centru města téměř u své školy.

 

zastávka SkyTrainu - před ní mimochodem po celý den rozdávají zadarmo noviny Metro a 24 Hours (co to asi bude u nás :)), které jsou ale o několik tříd lepší než jejich české verze


Už když jsem otevřel dveře a poprvé se rozloučil se svými dočasnými rodiči, uhodil mě přes noc hodně silný smog. Jestli je v Praze často hodně špatný vzduch, tady to je ještě o pár stupňů horší. Hustotu provozu je i v mé čtvrti naprosto příšerná a to jsem oněch 25 kilometrů od centra města. Důvodů je hned několik: EXTRÉMNĚ nízké ceny aut a velice nízké ceny benzínu. Zatímco téměř všechno ostatní, hlavně nemovitosti, jsou zde velice drahé, auta jsou stejně jako ve Státech neuvěřitelně levné. Benzín za necelých 20 Kč/l bych si taky nechal líbit, zvlášť při výšce místních platů. Podobně jako Američané si tak místní obyvatelé bláhově kupují neuvěřitelně silná nebo naopak luxusní auta. Kdo nemá pořádný truck jako by ani nebyl, nějaký 4x4 jeep je pak úplně nejlepší. Na druhé straně js em za těch pár dní viděl asi 10x víc Porschí, Corvett a dalších luxusních aut než u nás. Velice dobře zařízený Chrysler vás tady vyjde cca na 350 000 Kč, u nás by takové auto nešlo pod milion. I proto jsem tedy jako jednu z prvních věcí ve Vancouveru viděl asi dvoukilometrovou kolonu plnou smradlavých polonáklaďáků. V 6.30 ráno, v okrajové čtvrti města.

 

Nyní zpátky ke SkyTrainu. Pod tímto pohledným názvem se skrývá taková pomalejší obdoba šinkanzenů, nebo chcete li miniaturních vagónů metra jezdící po vysuté dráze víceméně nad celým městem. Věc je to neuvěřitelně šikovná: žádné dopravní zácpy (které pozorujete všude kolem z onoho minivláčku), žádný řidič (nejdřív jsem tomu nechtěl věřit ale ono to prostě jezdí a funguje úplně samo) a rychlost tak kolem 100 km/h. SkyTrain má dvě různé trasy a snadno se jím dostanete téměř po celém Vancouveru. Stejně jako všechna ostatní doprava zde je to ale celkem drahá sranda: 3.75 dolaru za jeden lístek je docela dost, zvláště vzhledem k místním cenám benzínu. Chtěl jsem si koupit předplacený lístek na 30 dní dopředu za nějaké 2000 Kč ale nic takového tu nemají, existují pouze lístky na kalendářní měsíce. Celkem smůla vzhledem k tomu, že přijížídím a odjíždím kolem 15. června/července. Jezdím tedy na jednotlivé lístky a pod přibližně 4000 Kč za oněch 30 dní se asi nedostanu.

 


ne zrovna přívětivé počasí ve Vancouveru. foceno z přístavu


ILSC je opravdu veliká jazyková škola. Jenom ve Vancouveru má 4 budovy, všechny v centru města kousek od sebe. Studenti byli rozděleni podle zemí nebo kontinentů do několika skupin. V té mojí, Evropské, byla naprostá většina Němců, ale také třeba pár lidí z Turecka a dokonce i 2 Češi. Patnáctiletá slečna z Ostravy mě svými myšlenkovými pochody přiliš nenadchla, se starším klukem z Prahy, který shodou okolností studuje také Informatiku na VŠE jsem se bavil trošku déle, ale od té doby jsem ho už neviděl. Je celkem vtipné bavit se s někým anglicky, když vítě že umí česky a mohli byste tedy použít češtinu. Ve skutečnosti to ale není možné, protože ve všech campusech ILSC platí velice přísné English Only rule. V praxi to funguje tak, že když vás 2x přistihnou při použití nějakého jiného jazyka než angličtiny, jste na týden vyloučení ze školy. A jde to tak daleko, že škola zaměstnává speciální studenty, kteří prostě chodí mezi ostatními studenty a hlídají dodržování tohoto pravidla....

 


supermoderní městská knihovna


V 8 hodin jsme byli po rychlém přivítání otestováni. To znamenalo napsat asi šestistránkový test, krátkou esej na přibližně jednu A5ku a projít přibližně pětiminutovým rozhovorem. Na esej byly zadány 3 témata, já si vybral to nejtěžší (3 rozdílné úrovně), které bylo o výhodách a nevýhodách žití sám. Test mi moc obtížný nepřišel a konverzace mi šla taky celkem od pusy, docela jsme se i s onou lektorkou zasmáli.

 


EA vlastní ve Vancouveru jeden takový trošku lepší mrakodrap...


Následovala asi tříhodinová session, kde jsme byli seznámeni se vším důležitým pro náš pobyt a studium. Pak jsme museli vyplnit formulář s předměty, které bysme chtěli studovat. Jednalo se asi o 20 různých předmětů z kterých si každý mohl vybrat. Já si zaškrtnul Communication Class a Grammar. Poté jsme se ve skupinkách šli podívat do centra města, kde nás rychle provedla jedna místní slečna a ukázala nám nejdůležitější části města. Stačili jsme taky skočit na první z mnoha kafí. Přes mojí obrovskou únavu jsme se pak ještě vrátili do školy a poslouchali další informace. Kolem 3 PM nás konečně propustili a já se téměř okamžitě vypravil na cestu domů, hezky do postele...


20.06.2007 | 03:10 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Welcome to Vancouver!

Tak ono čekání na přípoj v Londýně se nakonec trochu protáhlo. Je to ale už skoro normální – obrovské množsví těchto zámořských letů bývá opožděno. Po pěti hodinách čekání na letišti, ve frontách a bez možnosti dělat cokoliv smysluplnějšího vás zpráva „Delayed by 60 minutes“ opravdu nepotěší. Nakonec se z těch šedesáti minut vyklubovalo minut devadesát, za které by se nemuseli stydět ani České dráhy.

 



Po onom úmorném čekání jsme ale přeci jenom vzlétli. Jumbojet, Boeing 747. Opravdu hodně veliké letadlo pro opravdu hodně lidí a posádky. Klasických šest lidí v řadě se tady nekoná, sedí se rovnou po deseti lidech v jedné řadě a celkem to vyjde na nějakých 450 pasažerů. Let s British Airways byl výborný: překvapivě dobré jídlo, téměř neomezené pití a extrémně ochotné letušky s výbornou britskou angličtinou.

 

vaše zavazadla jsou vždy v dobré péči letištního personálu :)


Jenom kdyby to netrvalo tak dlouho – 9 hodin sedět na jednom místě bez hnutí je přeci jenom hodně i na silné povahy. O nějakém serioznějším spaní se také nedalo mluvit, navíc mi byla docela zima, protože klimatizace v letadla chladila opravdu výkonně. Kromě dvou plnoodnotných jídel s ovocem a zákuskem jsem taky dostal zajímavý balíček obsahující ponožky, deku, sluchátka na LCD displeje zabudované v každém sedadle, zubní pastu a hlavně oční stíny. To mě opravdu rozesmálo :) Před odletem bylo možno vybrat z asi 20 druhů jídla, já to nechal na defaultní volbě, z které se vyklubala rýže s kuřecími kousky a docela dobrou omáčku. Před přistáním jsem se opravdu sotva hýbal.

 


co takhle trošku solitaire pro zkrácení dlouhého letu?


Zajímavé na celém letu bylo to, že jsme se vlastně posouvali přesně se sluncem – zažil jsem tedy den s přibližně 24 hodinami sluníčka. :) Můj organismus z celé té věci už tak nadšený nebyl – přeci jenom být asi 30 hodin vzhůru bez spánku není zrovna sranda. Po oněch devíti hodinách jsem se s radostí vyvalil z letadla s totálně otlačeným tělem a prošel letadlem do fronty u odbavení. Vancouverské letiště YVR je naprosto úžasné: všechno nové, stromy, vodopády a další příroda přímo v budově a výborné značení. Před odbavením jsem musel asi 30 minut počkat v otravné frontě, až mě konečně odbavila usměváva úřednice. Pár rychlých otázek o mém pobytu a je hotovo: jsem v Kanadě!

 





Pro cestu z letiště do mé rodiny jsem si na letišti vzal taxíka. Přestože jsem před odletem koukal na internet a našel cenu pro mojí trasu, výsledna cena byla samozřejmě uplně jiná. Vyšší. Oněch slibovaných maximálně 36 dolarů z internetu se nakonec proměnilo v dolarů 45, takže něco kolem tisícovky. Co se ale dá dělat, hádat se s řidičem jsem se opravdu nechtěl. Cesta byla totálně bez problému, mladý řidič si prostě naťukal adresu do GPS navigace a pak jenom jel po vyznačené trase. Náročná to práce :)

 



Již po cestě jsem byl totálně šokován Vancouverskou přírodou. Něco takového ve světě moc neuvidíte. Představte si to asi takhle: modrý oceán, moře maximálně jednopatrových baráčků hustě protkaných stromy, parky, lesíky a další zelení, v pozadí pár mrakodrapů a stoupající kopce pokryté jehličnany končíci sněhovými vrcholky. Nádhera.


Po příjezdu do rodiny jsem byl trošku vystrašen. S nepříjemnými zážitky z Cambridge v hlavě jsem očekával co se bude dít, jaká to bude rodinka, dům a vůbec. Po zazvonění u dveří středně velkého patrového rodinného domku mi otevřela jakási postarší paní, která očividně neměla kanadské kořeny, ale byla očividně z Indie nebo nějaké podobné země. Jak jsem psal dříve, hostmother se měla jmenovat Muktiar, což by klidně i sedělo. Nebyl jsem z toho tedy zrovna nadšený, ale naštěstí to mělo dobrý konec: jednalo se pouze o nějaké příbuzné mojí pravé rodinky, které mě měli přivítat, protože ona rodinka si vyrazila na koncert Gwen Stefani do Seattlu. Hodně velká úleva.

 



Asi po hodině čekání opravdu dorazili. Osmiletý kluk Mateo, jedenáctiletá Gabby, a jejich rodiče Mike a Mug (zkratka pro ono Muktiar). Mug měla očividně indické kořeny, ale Mike byl klasický Evropan. Jeho rodiče bydleli v Itálii – takže docela slušně mezinárodní rodinka. Všechno se nakonec ukázalo jako téměř výborné: docela luxusně vybavený domeček, pohodové děti a výborní rodiče.

 



Mike je tak trochu blázen do techniky: když mi šli do spodního patra ukázat můj pokoj, šokovaly mě hned dvě věci. Zaprvé, obrovská postel. Ale opravdu obrovská, myslel jsem že na ní budeme spát tak tři, ale byla celá jenom pro mě. :) Zadruhé, snad ještě lepší: neuvěřitelná plazmová televize s uhlopříčkou tak 150 centimetrů a asi dvoumetrovým sound systémem v podobě opravdu masivních reproduktorů. Docela mě překvapilo, když jsem nahoře v obývacím pokoji uviděl plazmovku další, sice trošku menší ale stále hodně hodně velikou. Když si k tomu připočtete asi 900 programů, většina z nich HDTV kvalitě, asi si dovedete představit jak nadšený jsem byl...


19.06.2007 | 05:41 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Cesta do Londýna, čekání na Heathrow...

Heathrow, největší letiště v Evropě co se počtu odbavených pasažerů týče. Člověk ale po příjezdu sem toto našení až tak moc nesdílí. Ale začneme hezky popořádce...

 

Odlet z Prahy byl bez problémů. Pohodové odbavení, české i anglické noviny od British Airways již před nástupem do letadla a kvalitní servis na palubě. Vzlet byl sice poněkud drsný, pár minut jsem myslel že ten Airbus 320 ve kterém jsem seděl asi spadne, ale nakonec to bylo v pohodě. Během přibližně dvouhodinového letu se servírovalo lehké občerstvení (narozdíl od Sky Europe kde jsem si za 120 Kč musel koupit směšně malou bagetu). Já si vybral kuřecí sendvič a tomatový džus. K tomu každý dostal jednu tyčinku Nestlé.

 



Na palubě letadla byla naprostá většina Angličanů a pak jakási banda Čechů letících do New Yorku. Docela jsem to ale nechápal, protože anglicky téměř neuměli. No co, člověk se to aspoň rychle naučí. Jelikož už všechna místa u okýnek byla obsazena, seděl jsem v uličce vedle dvou mladých holek – Češky a Kanaďanky. Jelikož byla posádka letadla samozřejmě Britská a česky neuměla, musel jsem české kolegyni vedle párkrát poradit, když nerozuměla co se po ní chce – například zaklopit stoleček při přistání a tak podobně. Téměř celou cestu jsem četl neuvěřitelně tlustý výtisk britských novin The Mail, pak už se za okýnkem ukázal Tower Bridge a za chvíli se bez problémů přistálo.

 



Na Heathrow byl ale obrovský nával lidí. Letiště je to opravdu gigantické, je to víceméně takové malé městečko. O to víc mě zarazilo, že na přestupu na další let jsem musel vystát asi půl hodinovou frontu. Ta se udělala před bezpečnostními rámy, kde každého pasažéra znova kontrolovali. Z nejasného důvodu však fungovaly asi jenom 3 tyto rámy z 10, takže se logicky tvořila ta šílená fronta.

 

Angličané jsou stále posedlí bezpečností – není se ale čemu divit, vzhledem k událostem z loňského léta. Jestliže na Ruzyni jen tak projdete s odložením kovových věcí, na Heathrow na to jdou trošku drsněji: musíte se kompletně vzout, sundat všechny bundy, svetry nebo mikiny a jestli vám zapípá třeba i knoflík u kalhot, hezky detailně si vás prohmátnou. Na všechno opodál dohlíží banda po zuby ozbrojených vojáků, takže doporučuji radši opravdu spolupracovat.

 

čekání před bezpečnostními rámy na Heathrow


Teď tu sedím v „Airport Lounge“ a přečkávám ony čtyři hodiny na další let. Jestli se mi v Praze podařilo celkem bez problému chytit bezdrátové připojení k internetu na notebooku který vezu s sebou, v Londýně to fakt nešlo. Přestože je zde asi 5 nezabezpečených přístupových bodů, všechny jsou komerční, placené. A úžasné ceny začínající na 250 Kč za 1 hodinu připojení mě opravdu nepřesvědčily o nutnosti být opět online – to si radši počkám až do své rodiny ve Vancouveru.

 

Heathrow Lounge


Ke zkrácení čekání jsem si koupil balík úžasných bonbonů Maltesers – u nás se bohužel vůbec neprodávají, ale tady jsou na každém rohu a opravdu stojí za to. Láhev Coly Zero se taky využije, nápoje podávané v letadla jsou přeci jenom spíše symbolické, těch pár mililitrů se člověk moc nenapije. Uvidíme jak se bude cesta vyvíjet dál, doufám hlavně že nějak přetrpím těch 9 hodin na cestě do Vancouveru a rychle si zvyknu na časový posun – mínus 9 hodin je už přeci jenom celkem znát a pár dní si asi budu zvykat...


17.06.2007 | 12:00 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Dobrodružství začíná

Díky nezabezpečenému připojení KFC na ruzyňském letišti můžu poslat prvních pár foteček mého měsíčního výletu do Vancouveru. Za 30 minut mi odlétá letadlo do Londýna na Heathrow, letím s British Airways. Tam mě čekají asi 4 hodiny na přestup a následně další let JumboJetem přímo do Vancouveru...





14.06.2007 | 19:38 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Redukce k zásuvce, hodinky, mikrofon: vše připraveno

Do mého odletu do Vancouveru zbývají již jenom poslední dny a tak finišují všechny přípravy na tuhle cestu. Jednou ze zásadních věcí, bez kterých bych toho v Kanadě moc nezvlád je redukce na tamější zásuvky. Ty jsou kompletně jiné než ty naše, navíc s jiným napětím (110 voltů). Pro připojení veškeré elektroniky je tedy třeba sehnat redukci - na první pohled věc zcela jednoduchá, ve skutečnosti docela komplikovaný úkol. Aspoň tedy v centru - nechtělo se mi jezdit někam na okraj Prahy do nějakého nákupního centra s elektronikou, a tak jsem si musel vystačit s menšími obchůdky. Obešel jsem jich spousty, ale v naprosté většině z nich žádné redukce na zásuvky neměli. Když už jsem konečně narazil na drogerii (!), ve které měli potřebnou redukci, paní od pultu mi onu šikovnou věcičku podala a absolutně mě přizemnila částkou 590 Kč. Inu podal jsem jí redukci zpátky a se stejně šibalským úsměvem se rozloučil, okrádat se opravdu nenechám. Asi si mysleli, že když sídlí kousek od Václaváku tak si můžou přidat trošku vyšší marže...

Nakonec jsem pořídil sadu 4 zásuvek od německé firmy Hama, kterou považuji za dostatečně kvalitní, za bratru 190 Kč. Ostatní zásuvky zatím nepotřebuji, ale člověk nikdy neví, může se to ještě někdy hodit. Když jsem o tom tak přemýšlel, tak mě napadlo proč vlastně není nějaký unitární systém zásuvek a napětí v elektrické síti - všechno by bylo mnohem jednodušší jak pro výrobce tak spotřebitele. Až doma jsem si všimnul, že redukce mají po straně jakýsi kus plastu, který znemožňuje zapojení oněch přípojek se zemněním. Pár dobře mířených zářezů ostrého řezáku, vylámání plastu kombinačkami a vybroušení pilníkem tuhle menší vadu spravilo a teď už v pohodě můžu připojit jakékoliv zařízení. :)


Když už jsem byl v tom nakupování, koupil jsem si i nové hodinky. Ne, nebylo to tak že bych šel po ulici a ve výloze viděl skvělé hodinky a tak si je koupil. O víkendu se mi totiž menším nedopatřením podařilo urvat u těch současných kus kovového pásku a osičky. Myslel jsem si, že v Koscomu (asi největší obchod s hodinkami v Praze) to zakápnou nějakým speciálním lepidlem, dají tam novou osičku a bude. Tady se mi dostalo dalšího návratu do reality, když mi byla nabídnuta oprava za 900 Kč s návratem opravených hodinek za 3 týdny. Takovou nabídku jsem tedy opět zamítnul a prodavače potěšil ještě více, když jsem mu oznámil, že to si radši koupím hodinky rovnou nové. Aspoň nebudou mít tolik práce.


Jelikož jsem již od mala věrný značce Casio, vybral jsem si opět u této japonské firmy. Jejich hodinky mi přijdou dost kvalitní (baterka vydrží 10 let, dobré kovové provedení) a zároveň cenově přístupné. Jasně, jsou tady i lepší chronografy jiných značek, ale tam se cena většinou nepříjemně blíží pěticifernému numeru, a vyhazovat tolik peněz za hodinky se mi zdá trochu přehnané. Zároveň jsem ale člověk, který je bez přesného času jako bez hlavy a tak jsem prostě před odjezdem do Kanady něco pořídit musel tak jako tak. Výsledný model můžete vidět na fotce, jedná se o standardní kousek s digitálním i analogovým ukazatelem času a pár bonusovými funkcemi, které ale stejně člověk nevyužije. Hodinky jsem dostal v pěkné stříbrné krabičce, zaplatil kreditkou a bylo hotovo. Snad zase nějakých těch 5 let vydrží.

Nakonec jsem se stavil ještě v posledním elektro obchůdku, kde jsem si koupil malý mikrofon. Ten se bude hodit k notebooku, kde sice mám zabudovaný mikrofon, ale ten stojí za prd. Díky novému kousku budu moct i z Kanady přes Skype komunikovat s lidma tady v ČR i jinde ve světě. Vybral jsem naprosto primitivní konferenční mikrofon, který se připíná na klopu - přijde mi to skladnější a pohodlnější než klasický mikrofon na stojánku. Vypadá to tedy, že všechno potřebné je již připraveno. Uvidíme ale, jak nakonec budu připravený já: posledních pár dní mám poněkud naběhlé uzliny a špatně se mi polyká, takže jdu zítra na poslední chvíli pro nějaký rychlolék k doktorce. Snad to nebude nic vážného...

12.06.2007 | 13:12 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Getting ready for the Vancouver action

5 dní do odletu! Moje měsíční cesta se neúprosně blíží, a tak finišuju v zajištění všeho potřebného i zbytečného na tuhle odvážnou akci. V posledních dnech jsem stačil vyřídit pár důležitých věcí: tak zaprvé, peníze. Bez peněz do Kanady nelez, zvlášť ne do Vancouveru. Vyrazil jsem tedy obhlídnout pár směnáren a najít ten nejlepší kurz. Triviální úkol se ukázal jako poměrně komplikovaná věc. Tak zaprvé, kanadský dolar již asi měsíc nekompromisně roste. A to docela dost, z 18 Kč za kus se dostal na již poměrně drsných 20 Kč, čímž se téměř přiblížil svému americkému kolegovi. Že já si to umím ale skvěle načasovat!

Druhým problémem se ukázala být dostupnost této tvrdé měny. Člověk by řekl, že ty davy turistů v Praze musí za něco žít, a tak nebude takový problém nějaké ty dolary sehnat. Skutečnost byla taková, že jsem pořídil až ve čtvrté směnárně. V některých neměli vůbec nic, jinde pár zmuchlaných bankovek. Je sice pravda, že jsem potřeboval těch peněz trošku víc než běžný turista vozí na víkend v Praze, ale stejně, docela mě to překvapilo. Nakonec jsem ale pořídil, za kurz 20.10, což je asi to nejmírnější co můžete nyní v Praze sehnat. Nedivil bych se, kdyby koncem týdne bylo tohle číslo ještě mnohem větší a tak jsem rád, že jsem pořídil již nyní. Kanadské peníze jsou mimochodem docela pěkné, sympaticky malé - přikládám fotku.


Dále musím zařídit třeba redukci na kanadské zásuvky. Člověk si řekne prkotina, ale sháněním redukce do mnohem běžnější Anglie jsem loni strávil taktéž nemálo času. V Kanadě se používají stejné nebo alespoň podobné zásuvky jako v Americe, tak uvidíme jak to letos pujde. Našel jsem něco málo i na internetu, ale na objednání již asi není čas, takže budu muset najít něco ve městě. Dál si s sebou beru jednu pořádnou rozdvojku, protože množství kabeláže v mém kufru bude opravdu masivní (notebook, foťák, nabíječka baterek, mobil, mp3 přehrávač, router atd.).

O víkendu jsem také poslal uvítací email mé hostitelské rodině. Dostal jsem ho spolu s jejich adresou, což mě docela potěšilo, takže jsem toho hned využil. Před několika okamžiky mi přišla příjemná odpověď, onen Mukhtiar o kterém jsem se již zmiňoval je nakonec paní domu a z projevu v emailu vypadá velice přívětivě. Tady je část emailu od mé budoucí maminky :-)

John,


Thank you for emailing us with some details about your arrival and of course your picture. (poslal jsem jim pár svých foteček). We are looking forward to having you come stay with us while you study here in Vancouver.  From your email it appears your English is already very good! (I told you ;-)) As far as using your computer, that will be fine, our internet connection here is wireless so Mike will be able to assist you in getting yours to connect to our provider. (úžasný, to jsem ani nečekal) Just to give you a little forewarning, the weather here has been raining the past week, we are hoping for sun but don't know when that will be back again! (čekal jsem slibovaných 25 stupňů, takže nakonec asi budu muset přibalit i nějaké ty kalhoty...) Be prepared with a light jacket, to be safe pack for some rain and some sun, you never know what Vancouver will bring! ...


V podobném duchu se nese celý email, takže vše vypadá opravdu parádně. Celá rodinka prý jede na víkend do Seattlu na koncert Gwen Stefani (poznámka "have you heard of her?" mě vrátila do reality, v očích Kanaďanů jsem asi momentálně jakýsi studentík tam z východu, nedotčený civilizací :)). Slíbili mi dokonce projížďku vlakem/nadzemkou po Vancouveru, abych se trošku seznámil s městem, takže počáteční obavy snad byly opravdu neoprávněné.



Nakonec přidávám ještě jednu fotečku. Není to léto krásné?


06.06.2007 | 16:21 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Vancouver, get ready for me!

Dneska jsem konečně dostal takzvaný informační balíček od Student Agency. Jedná se o poslední balík informací, které potřebujete znát před odletem. Kromě toho jsem konečně vyřídil vízum na kanadské ambasádě, a tak je už asi všechno připraveno. Součástí balíčku jsou samozřejmě i všechny potřebné adresy, jak školy tak vašeho ubytování. To je docela často poměrně napínavé, protože host families jsou rozmístěné po celém městě a cesta z rodiny do školy může trvat někdy i nepříjemně dlouho.


S nervozitou jsem tedy očekával, jaká adresa na mě z balíčku vypadne. Nakonec je to asi standardní lokalita: podle informací je rodina vzdálena přibližně 40 minut cesty veřejnou dopravou od školy (22 km podle Google Maps). Jedná se o čtyřčlennou rodinku - rodiče ve věku 38 a 40 let s dvěma dětmi, kluk 8 a mladá holka 12. Trošku strach mám z jména hlavy rodiny, protože Mukhtiar mi nepřijde zrovna moc kanadské a bydlet v nějaké islámské rodině by asi nebylo to pravé. Uvidíme, zbytek členů rodiny už se jmenuje relativně normálně.

Trošku mě zarazila cena veřejné dopravy ve Vancouveru. Tamější systém je rozdělen podobně jako v Praze na několika pásem, konkrétně tedy tři. Díky vzdálenosti mojí školy a rodiny budu muset koupit měsíční předplacenou jízdenku na dvě pásma, která je pochopitelně trošku dražší. Tím trošku je ale ve skutečnosti trošku víc: necelé 2000 Kč jsou poměrně kontrastním rozdílem oproti 230 Kč za studentskou tramvajenku v Praze. :) S tím se ale musí počítat, obyvatelé Kanady mají asi taky trochu jiné příjmy než my. Co mě rozesmálo ještě víc je doporučení Student Agency, že na kapesné byste si mělo stačit přibližně $70 - $100 na týden. Kdybych se tímhle doporučením řídil, jedl bych asi celý měsíc obilné vločky a chodil pěšky. Zvlášť když třeba jeden víkendový výlet může stát i 150 dolarů. Na druhou stranu chápu, že nechtějí případné zájemce odradit realitou kanadských cen...

Za necelé dva týdny se tedy vydám na další dobrodružství. Upřímně doufám, že nenastanou nějaké problémy se zavazadly - u takto dlouhých cest se poměrně často stává, že zavazadla prostě nestihnou přiletět stejným letadlem jako vy. Letecká společnost pak má 1 den na to, aby vám vaší bagáž přivezla, to už je ale samo o sobě dost nepříjemné. Pokud tak neučiní, máte nárok si na náklady dopravce koupit věci, které potřebujete. Tuhle eventualitu bych ale radši zkoušet nechtěl. Uvidíme také, jak se vejdu do hmotnostního limitu, přeci jenom na měsíc života na druhém konci světa už pár věcí potřebujete. Pro všemožnou elektroniku, kterou do Kanady povezu, musím ještě sehnat adaptér na americké zásuvky, s tím jsem měl minule při výjezdu do Cambridge trošku problémy, tak uvidíme. Každopádně se opět můžete těšit na pár zápisku od Velké louže, pokud se tedy dostanu nějak rozumně na internet...

18.04.2007 | 22:38 | kategorie: Vancouver | Hannes | trvalý odkaz

Omlouvám jsem, nebyl jsem v práci: -9000 Kč



Stejná trasa, stejná třída, u obou přestup v Londýně...
Minulé pondělí jsem se rozhodl, že poletím do Kanady. Stejně jako loni do Cambridge na jazykový pobyt, akorát teď trošku dál, za velkou louži. Po zjištění a porovnání několika možností padla volba na Vancouver, jelikož ve spoustě ostatních kanadských městech se mluví spíše francouzsky než anglicky, a to já nechci. Poněvadž jsem byl loni se službami Student Agency docela spokojený, vybral jsem si opět tuhle progresivní společnost k realizování měsíčního dobrodružství.


Ve Vancouveru funguje mezinárodní jazyková škola ILSC, ve které strávím začátek prázdnin. Zvláštností této školy je, že narozdíl od Cambridge kde jsel byl loni akceptuje nové studenty pouze jednou za měsíc. Má to svojí logiku, utvoří se pak lepší kolektiv a noví studenti nemají problémy s včleňováním do kolektivu. Nástupní termíny ale celkem omezují volbu vašeho odjezdu. Ten červnový je stanoven na 18.6. v 8.00 ráno. Pokud v tento čas nebudete přítomni na adrese školy, máte prostě smůlu i když jste letěli přes půlku světa.



Já jsem si tedy minulé pondělí dohodnul se Student Agency tento měsíční pobyt a požádal o předběžnou kalkulaci. Ta mi byla druhý den zaslána - stejně jako minule v Anglii však obsahovala pojištění proti stornu zájezdu. Pod tímto podivným názvem se skrývá přibližně třítisícová položka, která by vás teoreticky měla ochránit v případě, že si třeba týden před odjezdem zlomíte nohu a nikam tedy jet nemůžete. Podmínky této služby poskytované pojišťovnou Allianz jsou ale tak nevýhodné, že se mi toto pojištění prostě ani nevyplatí. Loni jsem ho z donucení mého konktaktu v Student Agency uhradil a nevyužil. Letos už jsem to odmítnul, protože po detailním pročtení oné smlouvy narazíte na desítky pasáží, které jsou pro zákazníka opravdu nevýhodné. Jenom málokdo si ale tuto smlouvu pročte, a tak SA i Allianz vytříská na této položce opravdu slušné peníze. Samozřejmě, někdy se to (nedejbože) může hodit.


Hned po obdržení kalkulace jsem tedy odeslal zpátky email, že toto pojištění ve smlouvě mít nechci, ať mi pošlou kalkulaci novou. No a tady nastal problém. Problém, který mě zatím stál 9 000 Kč. Onen mladý pán sedící kdesi v kanceláři v Brně se prostě odmlčel. Přestože mi slíbil urychlenou komunikaci emailem, nedostalo se mi odpovědi žádné. Zkoušel jsem tedy psát další emaily, volat, nic. Až dneska. Dnes ráno jsem ho konečně zastihnul po telefonu v práci. Na dotaz proč mi neposlal zpátky fakturu k zaplacení mě zcela chladně odvětil: Omlouvám se, nebyl jsem v práci.


Zkoušel jsem z něj ještě vypáčit jestli je to tak složité poslat jeden dokument ve Wordu i z domova, když jde o čas (při loňském vyřizování pobytu v Anglii bylo všechno hotovo během několika hodin), na což mi odvětil ještě zajímavěji: žádný z mých 3 emailů mu prý nepřišel. To už se mi zdálo opravdu podezřelé, protože bych o tom zcela určitě věděl. Požádal jsem ho tedy, aby mi konečně poslal onu upravenou smlouvu a fakturu, což také po několika hodinách skutečně udělal. Jaké bylo ale překvapení, když email samozřejmě obsahoval i onen mail s žádostí o změnu ode mě, který mu nikdy nepřišel. Příště by to chtělo aspoň trochu srovnat v hlavě.


Proč jsem ale vlastně přišel o oněch 9 tisíc Kč? Je to jednoduché: letenka. Nevím jestli víte, kde leží na mapě Vancouver, ale můžu vás ujistit, že je to slušný kousek cesty. Západní břeh Kanady už je přeci jenom několik tisíc kilometrů daleko, a tak i letenka není zrovna nejlevnější. K mému neštěstí byl onen týden, kdy tento pán nebyl v práci, roven 9 tisícům Kč mezi nejlevnější dostupnou letenkou před týdnem a dnes. Prostě všechny levné lety mezitím někdo vybral, a zbyly už jenom ty poměrně drahé. Rozdíl mezi 19 000 Kč a 28 800 Kč už je celkem znát.


Ono zařizování letenek je taky celkem sranda. U nás v ČR fungují asi tři společnosti zařizující letenky, všechny ostatní weby pouze využívají jejich technologie jako zprostředkovatelé. Nejvíce zajímavé je to, že jestliže jeden systém nabízí určitý let jako volný, jiný ho zobrazuje jako beznadějně obsazený a ten třetí ho pro jistotu vůbec nezná. Ceny se samozřejmě také liší i v řádu několika tisíc Kč. Rychlým nahlednutím do zahraničí jsem zjistil, že stejné lístky se dají koupit i o 6 tisíc levněji, po přepočtu na naší měnu. Těžko říct, kde se stala chyba nebo proč je to takhle nastaveno, ale je to tak. K zakoupení letenky na zahraničním portálu ale bezpodmínečně potřebujete kreditní nebo debetní kartu. Tu bych měl, dokonce dvě, jenomže: jednu z nich systém nerozpoznává vůbec a u té druhé po chvíli bádání a volání na hotline zjišťuji transakční limit 15 000 Kč, takže letenku za dvacet si taky nekoupíte. A pro navýšení limitu musíte hezky na pobočku banky, zažádat o zvýšení limitu, počkat dva dny, a pak to s překříženými prsty zkusit znovu. To už ale může být zase poněkud pozdě. Suma sumárum, kdyby zaměstnanec Student Agency nedělal mrtvou rybu a potvrdil pobyt ve škole ve Vancouveru a rozjel celý proces zařizování, mohl jsem mít celkem zajímavé kapesné "navíc". Jestli mi teď ještě kanadská ambasáda odmítne žádost o vízum, tak mě asi pěkně zrudne alergií už tak dost podlité oční bělmo...


eXTReMe Tracker