Jako velice příjemné překvapení se ukázal nový americký film Whip It, který byl do českých kin uveden zhruba před dvěma týdny pod názvem Vyfič! Ellen Page proslavenou výbornou komedií Juno tady hraji roli znuděné slečny žijící na zapadlém městečku, kde její nejsvětlejší vyhlídky zahrnují vystupování na otravných soutěžích krásy, do kterých ji tlačí její matka. Hlavní protagonistka ale jednoho dne objeví texaskou specialitu - závody na kolečkových bruslích - a to jí změní její život. Je celkem zajímavé pozorovat, jak neuvěřitelně ukecaná a slovně pohotová Ellen z Juna najednou hraje zakřiknutou dívenku, která sotva promluví. Co se filmu samotného týče, je originálně svěží: ať už nápadem, nebo hereckými výkony. Geniální je také soundtrack, který vřele doporučuji sehnat. Jedinou vadou na kráse vidím v naprosté předvídatelnosti občas poněkud nudného scénáře, který odhadnete již po pár minutách. Drew Barrymore jako režisérka i jedna z hereček vsadila na jasně definované postavy a pohodovou atmosféru s výbornými dialogy. Pokud hledáte parádní oddychový film pro obě pohlaví, Whip It vám poslouží velice dobře. 7.0/10

Bliss má ráda rock a její život v americkém maloměstě kdesi v Texasu stojí za dvě věci. Matka jí nutí do příšerných soutěží krásy, na nichž si načančané slečinky nepřejí nic než světový mír, uhihňaný spolužačky jsou na pěst a brigáda servírky taky není nic moc. Jednou však s kámoškou narazí v sousedním městě na drsný závody na kolečkových bruslích a její život se rozjede na plný obrátky...



Film o holce, která na lokální soutěž krásy neváhá přijít s modrým přelivem, natočila slavná Drew Barrymore (Charlieho andílci) a ve filmu si i zahrála jednu ze závodnic. Hlavní postavu Bliss hraje talentovaná nastupující hvězda Ellen Page. Ta se objevila například v trojce X-Men, ale proslavila se především svou rolí ve skvělé komedii Juno, za níž byla dokonce nominovaná na Oscara. Ellen ohromuje filmový svět nejen nepopiratelným hereckým talentem, ale i zvláštní neokázalou krásou, která ji předurčuje k rolím silných sympatických hrdinů.

Čas od času člověk narazí na film, který ho totálně překvapí. Bez nejmenších očekávání prostě vidíte 90 minut děje, který je vtipný, inteligentní, originální a poučný zároveň. A přesně taková je nová komedie 500 Days of Summer, která již stačila nasbírat slušnou řadu filmových nominací a ocenění. Summer není v tomto případě roční období, ale jméno hlavní protagonistky. Tenhle příběh o lásce je převážně romantický, ale občas i neskutečně satirický a bolestivý. Vlastně se jedná o takový pohled do dynamiky vztahu mezi dvěma osobami. Na filmu se mi líbil vtipný vypravěč, originální přičítání a odčítání dnů (které zajistilo skvělý spád) a také povedený soundtrack. Velice originální byla i scéna, ve které můžete ve dvou oknech sledovat očekávání průběhu jednoho rande a (poněkud trpkou) realitu. Je vidět, že si producenti 500 Days of Summer s filmem opravdu vyhráli a nic neuspěchali, což ve finále vedlo k velice kvalitnímu výsledku s originálním koncem, který si užije prakticky každý divák. Škoda jenom, že v českých kinech se film pravděpodobně vůbec neukáže. 8.0/10

Komedie / Drama / Romantický 

USA, 2009, 95 min

Režie: Marc Webb

Hrají: Joseph Gordon - Levitt, Zooey Deschanel, Patricia Belcher, Chloe Moretz, Yvette Nicole Brown, Clark Gregg, Matthew Gray Gubler

Jak jsem se zmiňoval již v předchozím postu o problémech s kreditními kartami, během letošního října jsem strávil zhruba týden ve Španělsku. Konkrétně se jednalo o oblast okolo Alicante, které je ještě asi 200 kilometrů jižněji od Valencie. Byl to vlastně geniální začátek nového semestru - celé září jsem byl v Keni, na pár dní se vrátil do studené České republiky a za chvíli zase odjel do Španělska, kde bylo nádherných 30 stupňů (oproti místním zhruba 5°C).

Celý výlet byl nevuěřitelně levný, jelikož jsem dokázal sehnat opravdu výhodné letenky v kombinaci Wizz Air, Ryanair a Easyjet, takže jsem jel opravdu za pakatel. Lehce nepříjemné byly přestupy: cestou tam jsem měl asi 7 hodin na letišti Milan - Bergamo, zptáky mě čekala zase noc na letišti v Londýně. V Miláně už jsem ale byl, takže jsem věděl co mě na tomto letišti čeká. Naštěstí je kousek od letiště obrovské nákupní centrum, kam jsem se na věštinu času přesunul. Těch 7 hodin jsem si tedy značně zkrátil návštěvou několika obchodů a lehkým občerstvením za nepřemrštěné letištní ceny (výborná pizza a pravá italská zmrzlina!). Mimochodem docela nechápu, proč u nás máme tak neuvěřitelně drahé kafe, capuccino a další podobné nápoje, když v Itálii za ně nedáte většinou více než Euro a kvalita je minimálně o třídu výš.

Po zhruba dvouhodinovém letu už jsem vystupoval v Alicante. Tamější letiště je poměrně veliké a moderní, což není příliš časté u low-costových destinací. Autobusem do centra města je to necelá půlhodinka, lístek stál něco přes dvě Eura. Stala se mi tady taková vtipná příhoda, že jsem zapomněl vystoupit na zastávce kde jsem měl, a řidič mě pak zaboha nechtěl pustit ven. Autobus totiž jezdí pořád dokola mezi městem a letištěm a lehce arogantní Španěl mi tvrdil, že když jsem nevystoupil na poslední zastávce směrem do centra tak musím počkat na další celý okruh (WTF?). Vystoupit směrem na letiště jsem podle něj prostě nemohl (a opravdu mi ani neotevřel dveře). Celá situace byla o to vtipnější, že probíhala ve španělštině, ve které nejsem zrovna nejsilnější a anglicky řidič prostě neuměl. Anglicky se ve Španělsku totiž celkově příliš nedomluvíte. Nakonec jsem to nějak uhádal a vydal se těch několik zastávek zpátky pěšky.

Ubytování ve výborném hostelu bylo bez problémů, bohužel bylo celkem prázdno. Na pokoji jsem potkal dva Němce podobného věku a tak jsme se po krátké prohlídce města, večeři a dvouhodinovém spánku vydali společně prozkoumat noční život v Alicante. Při příchodu jsem ještě prohodil pár slov s pohodovým chlapíkem na recepci, který mi doporučil několik klubů a barů. Ve Španělsku se chodí za zábavou opravdu pozdě, většina míst ožívá teprve o půlnoci, a tak jsme kolem desáté usedli do jedné hospody se stolky uprostřed ulice a objednali pár španělských piv, které překvapivě nebyly vůbec špatné a navíc byly v nějaké promoakci snad za euro, tzn. stejně drahé jako u nás.

Vedle nás seděla jakási skupinka starších holek z Kanady a Irska, tak jsme se dali do řeči a zbytek večera strávili víceméně společně. Holky měly opravdu radost, že můžou mluvit anglicky, protože celý týden prý slyšely jenom španělštinu. Kolem půlnoci jsme se přesunuli na jakousi erasmus party a pak ještě do dalšího klubu, kde to jelo prakticky až do rána. Překvapily mě opravdu docela nízké cenové relace ve Španělsku, drinky nebyly vůbec drahé a celkově se cenová hladina pohybovala téměř jako u nás. Někdy dlouho po půlnoci jsme se odebrali zpátky do postelí a znaveni konečně usnuli. To jsem ještě netušil, že následujících 8 dní bude mít úplně stejný průběh a příliš spánku mě tady nečeká...

Druhý den jsem se vydal na vlakové nádraží, kde jsem měl vyhlídnutý spoj do Teulady. Malé městečko asi dvě hodiny cesty od Alicante bylo mojí přestupní stanicí na cestě do vesničky zvané Moraira, kde jsem strávil většinu času. Místo vlaku mě ale čekalo spíše takové metro, které jelo chvilku pod zemí, chvilku nad zemí. Cesta samotná ale byla úžasná - hned za pobřežím se totiž rozpínají obrovské hory a vy tak na jedné straně vidíte zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada a na druhé straně strmý sestup k plážím u Středozemního moře. 

V Teuladě už čekalo několik známých, s kterými jsem měl společnou cestu dál. Zavolali jsme si dohromady taxi (autobusy tady zrovna často nejezdí), které za chvíli přijelo. Řidič nám ale řekl, že se tam všichni nevejdeme, tak jsme se s ním opět chvíli (španělsky) hádali, načež nám zavolal větší auto, do kterého už jsme se vešli všichni.

Následujících asi 5 dní jsme strávili v okolí Morairy většinou povalováním na plážích, koupáním v moři (v půlce října!), divokými party do ranních hodin, prozkoumáváním španělské kuchyně (paella con marisco!) a vůbec pohodovým prázdninovým odpočinkem ve víru tance, sangrie a totální relaxace. Vědomí, že moji spolužáci právě sedí na nudných hodinách ve studené Praze mi dělalo obzvlášť potěšení. :-)

Jeden den jsme strávili také v Benidormu, což je vyhlášené turistické letovisko. Tohle město plné mrakodrapů žije prakticky jenom z turismu a jak jsme se mohli přesvědčit při prezentaci primátora na radnici, nabízí úplně všechno od perfektních hotelových služeb po zábavní parky a nejrůznější dovolenkové aktivity. Geniálně pitoreskní západ slunce nad Benidormem (viz foto) byl takovou zlatou tečkou nad celým dnem. Ve Španělsku je zakázáno pít alkohol na veřejnosti, takže se člověk musí chovat alespoň trochu nenápadně. Plážová promenáda ale úplně svádí k tomu, sednout si do písku a za zvuku příboje si v kraťasech a tričku vychutnávat lahodně vychlazenou sklenici sangrie. Nám stačilo sednout si za několik lehátek, kde nás nebylo prakticky vidět. Tenhle skvělý večer vyvrcholil v jakémsi karaoke baru přímo u pláže, kde jsme předváděli do pozdní noci svoje hudební (ne)umění a následně se odebrali nočním autobusem zpátky do Morairy.

Asi nemá cenu dále rozepisovat jednotlivé detaily tohohle výletu - fotky toho řeknou mnohem víc. Každopádně se jednalo o naprosto úžasnou dovolenou v době, kdy u nás skoro mrzlo. Doteď si pamatuji okamžik, kdy jsem jeden večer ležel v plavkách na pláži a druhý den stál promrzlý na pražské Ruzyni, a nemohl uvěřit tomu, jaké počasí a pochmurná nálada tady panuje. Vtipnější to bylo o to víc, že jsem musel jet z letiště rovnou do školy - v kraťasech, žabkách a triku s mikinou. Už jsem si totiž nemohl dovolit další zameškané hodiny po téměř měsíci nechození do školy. Ty pohledy všech lidí zachumlaných v kabátech s čepicí na hlavě byly opravdu vtipné. :-) Alicante na mě udělalo obrovský dojem, poznal jsem tam spoustu skvělých lidí, a jsem si naprosto jistý, že se do tohohle klenotu Andalusie již brzy vrátím.

Tento čtvrtek skončila v Palace Cinemas sympatická akce Filmánie, která pravidelně dokáže vyprodat téměř všechny sály. Češi prostě na cenu slyší a vstupné za 50 Kč je oproti normálním zhruba 150 Kč celkem lákavé. Já se bohužel rozhodl až úplně na poslední chvíli a tak nebylo moc z čeho vybírat. Twilight: New Moon mě opravdu nelákal a tak padla volba na Zombieland, i když bych do kina na podobný film asi nikdy nešel. Na IMDB i ČSFD má ale Zombieland poměrně vysoké hodnocení, tak jsem to risknul. Po prvních zhruba 5 minutách jsem měl chuť se zvednout a odejít. Naprosto nechutné záběry mě opravdu zhnusily a podle reakcí okolo sedících diváků jsem nebyl jediný. Naštěstí se to potom začalo ubírat poněkud přijatelnějším směrem, a tak jsem film dokoukal až do konce. Z nechutného hororu se stala spíše typická americká komedie s poněkud jednoduchým scénářem. Čas od času ale režisér Ruben Fleischer natočil i opravdu vtipnou scénku nebo hlášku, a tak se to dalo snést. Ke konci ale film spadnul k tuctové teenager komedii, která vyvrcholila tradičním klišovitým koncem. Jak jsem již zmínil, pár originálních nápadů tu je (třeba Columbusova pravidla přežití zobrazená přímo na plátně), ale jinak se jedná spíše o lehce nechutný průměr. 5.5/10

Komedie / Horor 

USA, 2009, 80 min

Režie: Ruben Fleischer

Hrají: Jesse Eisenberg, Woody Harrelson, Emma Stone, Abigail Breslin, Amber Heard, Bill Murray, Derek Graf, Jacob G. Akins, Hunter Aldridge, Elle Alexander , Michael August, Melanie Booth, Daniel Burnley, Chris Burns, Dalton Cole, Blaise Corrigan, Ernest Dancy, Anthony J. Davis, Travis  Grant, Robert Hatch, Barry Hopkins